6 C 37/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 82 787,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 985,22 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 42 802,73 Kč a 11,5% úroku z prodlení z částky 40 873,60 Kč od 19. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 828 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 82 787,95 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 18. 3. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 44 200 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 17. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 8. 9. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 20 644 Kč, minimální výdaje vypočetla ve výši 8 310 Kč a vyšel jí disponibilní příjem ve výši 11 600 Kč, dále vycházela z náhledů do registrů dlužníků. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet v postupných platbách ve výši 6 500 Kč dne 18. 3. 2025, 7 690 Kč dne 21. 4. 2025, 10 970 Kč dne 29. 5. 2025, 23 207 Kč dne 20. 6. 2025 a 3 361 Kč dne 7. 7. 2025, celkem bylo žalovanému vyplaceno 51 728 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku 11 743,84 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, smlouva byla žalobkyní následně vypovězena ke dni 18. 10. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně eviduje za žalovaným dluh ve výši 81 041,83 Kč, který sestává z jistiny ve výši 39 986,07 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 528,73 Kč, smluvního úroku ve výši 40 168,23 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 330 Kč a poplatku za službu informační SMS servis ve výši 28,80 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v celkové výši 1 746,12 Kč, a to za období prvních 90 dnů od 20. 7. 2025 do 18. 10. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, , která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 1218. 3. 2025, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 44 200 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 17. 4. 2025, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 8. 9. 2026. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 0,866% denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky.

4. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného stanovila výši jeho čistého měsíčního příjmu na 20 644 Kč (zřejmě pro 1 osobu), pravidelné měsíční výdaje činily 8 310 Kč a rezerva na výdaje představovala částku 500 Kč měsíčně. Posouzení úvěruschopnosti bylo dle žalobkyně úspěšné.

5. Ze sdělení , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 18. 3. 2025 připsána od žalobkyně částka 6 500 Kč, dne 21. 4. 2025 částka 7 690,17 Kč, dne 29. 5. 2025 částka 10 970,85 Kč, dne 20. 6. 2025 částka 23 207,11 Kč a dne 7. 7. 2025 částka 3 361,78 Kč, celkem potom 51 729,06 Kč.

6. Z emailu ze dne 18. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splátkami vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 85 520,75 Kč do 3 dnů.

8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

9. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 18. 3. 2025 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 51 729,06 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 11 743,84 Kč, dlužná jistina tedy činí 39 985,22 Kč. Žalobkyně považovala zkoumání úvěruschopnosti žalované za dostačující. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 51 728,06 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nevyhodnotila řádně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, i přes výzvu soudu nedoložila, z jakých podkladů při hodnocení úvěruschopnosti vycházela, nebyly doloženy žádné výplatní páskami či výpisy z účtu. Žalobkyně se tak spokojila pouze s údaji uvedenými samotným žalovaným, které si nezkontrolovala. Spotřebitelský úvěr tak neměl být žalovanému vůbec poskytnut. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

19. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil částku 11 743,84 Kč, uložil mu soud povinnost vrátit žalobkyni částku 39 985,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný se ve věci i přes výzvu soudu nevyjádřil a neobjasnil své majetkové poměry. Za této situace mu soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

20. Ve zbývající části, tedy co do částky 42 802,73 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

21. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 3 312 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z částky 82 787,95 Kč částku 4 140 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 828 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 828 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 82 787,95 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 39 985,22 Kč, naopak co do částky 42 802,73 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tedy byla převážně neúspěšná a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud tedy nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.