6 C 44/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 163,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 800 Kč s 11,75% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 200 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 16 363,14 Kč, dále 11,75% úroku ročně z částky 5 353,84 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 153,84 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 17 163,14 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba 2. Smlouvou ze dne 6. 2. 2019 č. hodnota byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 25 531 Kč (úvěr 14 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 11 531 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 1 419 Kč. Žalovaný uhradil celkem 18 500 Kč, žalobkyně požaduje zaplacení částky 17 163,14 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 5 353,84 Kč, dlužné poplatky ve výši 3 177,16 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 532,14 Kč (0,1% denně z jistiny ke dni 1. 2. 2022) a sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč (poplatek za zahájení vymáhání dluhu a poplatky za upomínky). Dále žalobkyně požaduje 11,75% úrok z jistiny 5 353,84 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a 11,75% roční zákonný úrok z prodlení z částky 5 353,84 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni, a to ke dni 1. 2. 2022.

3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný k nařízení jednání lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

4. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti č. hodnota ze dne 6. 2. 2019 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 531 Kč tvořený úrokem ve výši 3 431 Kč (29% ročně), poplatkem za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 016 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 084 Kč. Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 25 531 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 1 419 Kč. Úroková sazba činila 29 %, RPSN potom 13 205 %.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022.

6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 21. 3. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 23 738,10 Kč nejpozději do 7 dní.

7. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 145/2010 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

8. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

9. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

10. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

12. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, tak v tomto případě se soud domnívá, že částku 14 000 Kč je schopen si půjčit i splatit člověk i s minimálním příjmem. Proto v tomto případě soud nepožadoval po žalobkyni doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a vyšel z toho, že úvěruschopnost byla zkoumána.

13. Soud dále přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

14. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 82,4% zápůjčky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN.

15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Soud považuje výši požadovaných poplatků za rozpornou s dobrými mravy. Jako odpovídající výše poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru včetně úroku se soudu jeví částka maximálně ve výši 1/3 poskytnuté zápůjčky, tedy ve výši 4 700 Kč, která v sobě zahrnuje úrok ve výši 3 431 Kč po dobu 18 měsíců a ve zbylé části náklady za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost.

16. Žalovaným bylo uhrazeno celkem 18 500 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku 4 700 Kč, jak je uvedeno výše, tak žalovanému zbývá k úhradě částka 200 Kč (14 000 Kč + 4 700 Kč – 18 500 Kč zaplacených žalovaným). Částka 4 700 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části požadovaného souhrnného poplatku však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (11 531 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 83% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje částku 4 700 Kč, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné.

17. Žalovanému tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 3 431 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného ve spodní části úvodní strany smlouvy činit 29 % ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovaného jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byl na základě předmětné smlouvy povinen uhradit úrok v absolutní částce 3 431 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku, byť sníženého podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru na 11,75% ročně z dlužné jistiny, tedy nemůže být oprávněný.

18. Pro úplnost soud dodává, že úrok ve výši 3 431 Kč s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků a sjednanou délku trvání smluvního vztahu nehodnotí jako nepřiměřeně vysoký, a to zejména i z toho důvodu, že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti a bez nutnosti zajištění jeho povinnosti tyto prostředky vrátit. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž odůvodnit shora uvedenou výši úroku. Soud je ochoten akceptovat maximální úrok do 30% ročně.

19. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu a žalobkyni (respektive již jejímu právnímu předchůdci) teoreticky mohlo vzniknout právo na úhradu smluvní pokuty, kterou žalobkyně nárokuje v podané žalobě. Přesto soud tento nárok neshledal důvodným.

20. Žalobkyně svůj nárok na smluvní pokutu dovozuje z ust. čl. 6.1. smluvních podmínek její právní předchůdkyně, v němž byla zakotvena povinnost žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady se žalovaný ocitne v prodlení. Zmíněné smluvní podmínky mají jednoznačně charakter obchodních podmínek ve smyslu § 1751 o. z. Vzhledem k tomu, že posuzovaná smlouva o zápůjčce je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, dopadají na posuzovaný spor závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Dle uvedeného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Ústavní soud mimo jiné dovozuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají, na rozdíl např. od obchodních smluv, sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Sloužit naopak nesmějí k tomu, aby do nich dodavatel skrýval ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o nichž předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Zásada poctivosti, která by měla být vlastní všem účastníkům smluvních vztahů, se pak v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště tehdy, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný.

21. Vzhledem k tomu, že v daném případě je ujednání o smluvní pokutě obsaženo právě v obchodních podmínkách právní předchůdkyně žalobkyně, které se ve smluvní dokumentaci nachází až za podpisy smluvních stran, jsou psány velmi drobným písmem a na první pohled vzbuzují dojem, že se jedná o ustanovení nepříliš významná, nelze než s ohledem na citované judikatorní závěry konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně jakožto silnější smluvní strana při uzavírání předmětné smlouvy nepostupoval v souladu se zásadou poctivosti ve smluvních vztazích, neboť ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobkyně nyní domáhá, před žalovaným v podstatě skryl do textu těchto obchodních podmínek. Takový postup přitom nelze ve světle citovaného nálezu akceptovat. Soud proto žalobkyni požadovanou smluvní pokutu ve výši 5 532,14 Kč, kterou žalobkyně započítala na plnění od žalovaného, nepřiznal.

22. Co se týká sankčních poplatků v celkové výši 3 100 Kč, tak soud i tuto částku považuje za odporující dobrým mravům a uměle navyšující dlužnou částku. Soud je ochoten akceptovat poplatky za zaslání dvou upomínek po 300 Kč, tedy částku 600 Kč. Ve zbylé části 2 500 Kč byla žaloba ohledně sankčních poplatků zamítnuta.

23. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 200 Kč (14 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 4 700 Kč – 18 500 Kč zaplacených žalovaným) a sankční poplatky ve výši 600 Kč, celkem tedy 800 Kč. Z částky jistiny zjištěné soudem ve výši 200 Kč přiznal soud zákonné úroky z prodlení, a to od data požadovaného žalobkyní, tedy od 18. 3. 2022 do zaplacení. Smluvní úrok požadovaný ve výši zákonného úroku z prodlení byl soudem zamítnut. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta i pro další částku 16 363,14 Kč a pro úroky z prodlení z částky převyšující jistinu zjištěnou soudem ve výši 200 Kč.

24. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč (z částky do 20 000 Kč). Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 17 163,14 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

25. Jelikož žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce. Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku IV. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0611004425. Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku IV. tohoto rozsudku bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.