6 C 47/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobce: Anonymizováno – Jméno žalobce A , IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A jednající prostřednictvím Jméno žalobce B sídlem Adresa žalobce B doručovací adresa: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce B proti žalovanému: Anonymizováno sídlem nám. Jméno žalovaného . Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 73 717 570 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném- zaplacení finanční náhrady za pozemky KN nově vzniklé z původních pozemků parc. č. , Anonymizováno, , to vše původně zapsané na LV č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , žalovanému bezúplatně převedených, a nyní dle KN označených jako parc. č. , Anonymizováno, , to vše zapsané na LV č. , hodnota, pro , právnická osoba, ., parc. č. , Anonymizováno, to vše zapsané na LV č. , hodnota, pro , právnická osoba, , parc. č. , Anonymizováno, , to vše zapsané na LV č. , hodnota, pro , Anonymizováno, , právnická osoba, ., parc. č. , Anonymizováno, , to vše zapsané na LV č. , hodnota, pro , právnická osoba, ., v celkové výši 73 717 570 Kč s příslušenstvím,- zaplacení nákladů za zpracování znaleckého posudku a jeho dodatku číslo , č. účtu, ze dne 6. 1. 2025 a ze dne 13. 4. 2025 znalcem , jméno FO, v celkové výši 15 900 Kč,se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému, k rukám jeho právního zástupce , Jméno advokáta, náklady řízení ve výši 665 580,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 22. 12. 2023 k Okresnímu soudu v Pardubicích a doplněnou dne 8. 3. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl povinen převést na žalobce označené pozemky v k. ú. , adresa, , za určité pozemky (p. č. , Anonymizováno, ) zaplatit finanční náhradu ve výši 4 728 600 Kč a nahradit žalobci náklady na zpracování znaleckého posudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný porušil smluvní ujednání jednotlivých smluv o bezúplatném převodu zemědělských pozemků podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. tím, že schválil změny územně plánovací dokumentace týkající se předmětných pozemků. Odkazoval na přechodné ustanovení zákona č. 503/2012 Sb., kterým byla stanovena nezbytnost dodržení účelu u takto převáděných pozemků na dobu 10 let ode dne účinnosti, tedy od 1. 11. 2019. Žaloba se týkala pěti smluv o bezúplatném převodu, a to smlouvy č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2000, č. , hodnota, ze dne 28. 4. 2006, č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2010, č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2012 a č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2015.

2. Okresní soud v Pardubicích vyslovil usnesením ze dne 22. 1. 2024 místní nepříslušnost a spis postoupil Okresnímu soudu ve Svitavách jako soudu místně příslušnému.

3. Mezi účastníky následně probíhala mimosoudní jednání, při nichž došlo k vyjasňování stanovisek. Dne 15. 11. 2024 žalobce doplnil svá tvrzení a upravil žalobní petit tak, že odkázal na stanovisko ÚHOSu ze dne 20. 5. 2024 a tvrdil, že došlo k porušení pravidel pro poskytování veřejné podpory. Navrhl, aby soud uložil žalovanému převést na žalobce pozemky blíže specifikované současnými parcelními čísly v k. ú. , adresa, a zaplatit žalobci finanční náhradu za pozemky KN nově vzniklé z původních pozemků parc. č. , Anonymizováno, to vše zapsané na LV č. , hodnota, žalovanému bezúplatně převedených, a nyní dle KN označených jako parc. č. , Anonymizováno, , to vše zapsané na LV č. , hodnota, pro , právnická osoba, ., parc. č. , Anonymizováno, to vše zapsané na LV č. , hodnota, pro , právnická osoba, , parc. č. , Anonymizováno, to vše zapsané na LV č. , hodnota, pro , Anonymizováno, , právnická osoba, ., parc. č. , Anonymizováno, , to vše zapsané na LV č. , hodnota, pro , právnická osoba, ., nyní v celkové výši 4 686 841,06 Kč s příslušenstvím, jímž je zákonný úrok z prodlení ve výši 15 %, počínaje dnem 21. 3. 2024, a to do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku. Dále žalobce požadoval zaplatit náhradu za vypracovaný znalecký posudek.

4. Podáním ze dne 9. 12. 2024 žalobce opět upravil žalobní petit s tím, že v návrhu ze dne 15. 11. 2024 došlo k nedopatření, kdy tam byl ponechán výrok I. o vydání pozemků, který již nebude předmětem žaloby. Nadále tedy žalobce požaduje pouze zaplacení finanční náhrady za pozemky dle předcházejícího odstavce, a to nikoliv na základě porušení § 8 zákona o SPÚ, ale z důvodu porušení pravidel pro poskytování veřejné podpory.

5. Usnesením ze dne 4. 3. 2025, č. j. 6 C 47/2024-98 ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 8. 4. 2025, č. j. 6 C 47/2024-104 soud zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti převést na žalobkyni pozemky tam označené. Současně soud připustil změnu žaloby učiněnou podáním ze dne 14. 11. 2024 a následně i změnu žaloby učiněnou podáním z 9. 12. 2024.

6. Žalovaný ve vyjádření ze dne 27. 2.2025 navrhl zamítnutí žaloby. Nečinil sporným, že v průběhu let 2000 až 2015 uzavřel s žalobcem smlouvy o bezúplatném převodu pozemků dle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. Žalovaný nepopírá, že u některých pozemků skutečně došlo ke změně územního plánu žalovaného. Žalobce vyzval žalovaného, že požaduje finanční náhradu za pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (převedený dle smlouvy ze dne 29. 9. 2010) ve výši 4 635 620 Kč. Žalovaný nárok neuznal, neboť ke změně územního plánu ohledně tohoto pozemku došlo dne 3. 8. 2018, tedy po uplynutí pětileté lhůty dle zákona č. 325/2023 Sb. Žalovaný má za to, že povinnost zaplatit žalobci finanční náhradu za předmětné pozemky nikdy platně nevznikla a nárok uplatněný v žalobě tak není důvodný. U pozemků p. č. , Anonymizováno, se jednalo původně o pozemek p. č. , Anonymizováno, , který byl na žalovaného převeden smlouvou ze dne 23. 7. 2012. Žalobce výzvou požadoval finanční náhradu ve výši 85 480 Kč. K rozhodnutí o změně územního plánu u těchto pozemků na výrobu, skladování a lehký průmysl došlo však již dne 26. 10. 2010, tedy ještě opřed uskutečněním bezúplatného převodu z žalobce na žalovaného. U těchto pozemků tak vůbec nevnikl nárok na finanční náhradu, neboť po uzavření smlouvy o bezúplatném převodu nedošlo ke změně územního plánu. Současně vznesl námitku promlčení nároku.

7. Žalobce podáním ze dne 1. 8. 2025 upřesnil svoji právní argumentaci. Uvedl, že žalovaný v rozmezí let 2000 až 2015 získal od žalobce bezplatně řadu pozemků, a to v souladu se schváleným územním plánem obce pro účely bytové výstavby a výstavby VPS. Dle tehdy platné právní úpravy (zákon č. 95/1999 Sb., následně zákon č. 503/2012 Sb., o SPÚ, konkrétně § 8) měl žalovaný povinnost informovat žalobce o změně územního plánu a získané pozemky žalobci případně vrátit. Žalovaný tuto svou zákonnou povinnost neplnil. Žalobce zjistil v roce 2022, že došlo úplatně k převodu pozemků ze žalovaného na třetí osoby. Konkrétně předmětem převodu byly pozemky ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2010, ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2012, ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2015. Žalobce zaslal žalovanému výzvy k vrácení v minulosti bezúplatně převedených pozemků. Žalovaný výzvu obdržel dne 29. 4. 2022. Byl si porušení zákona ze své strany velmi dobře vědom, a proto reagoval až po několika měsících dopisem ze dne 30. 6. 2022, v němž de facto žalobce ujišťoval o neporušení svých povinností a uvedl, že konečné stanovisko žalobci sdělí. To se stalo několika dopisy ze dne 25. 7. 2022, jimiž nárok uplatněný žalobcem odmítl. Vzhledem k výše uvedenému podal žalobce žalobu na vrácení jím bezúplatně poskytnutých pozemků žalovanému a zaplacení náhrady za pozemky, které již z důvodu převedení na třetí osoby nebylo možné vrátit. Výše uvedené skutečnosti proběhly za účinnosti předchozího znění zákona č. 503/2012 Sb., o SPÚ. Z důvodu legislativních změn (novela se dotkla i přechodných ustanovení a zcela plně retroaktivně vztáhla změnu právní úpravy i na případy vzniklé před jejím přijetím) a i z důvodu jednání žalovaného v rozporu s dobrými mravy, kdy žalovaný získal finanční prospěch na úkor žalobce/státu a nehodlá na svém postoji ničeho měnit, žalobce zjišťoval, zda jsou zde další možnosti domoci se jeho práv. Učinil dotaz na ÚHOS, zda v tomto konkrétním případě došlo k porušení pravidel veřejné podpory, jak je má na mysli právní úprava. ÚHOS ve svém druhém vyjádření datovaném 20. 5. 2024 vyslovil názor, že v tomto konkrétním případě k porušení pravidel veřejné podpory došlo. Žalobce následně učinil vstřícný krok a žalobu omezil co do pozemků, které se staly předmětem finančního prospěchu žalovaného, tj. omezil žalobu na ty pozemky, které žalovaný úplatně převedl na třetí osoby. Žalovaný těmito úplatnými převody získal celkem 39 400 895 Kč, což prokazují smlouvy uzavřené žalovaným se třetími osobami, a to firmou , právnická osoba, . dne 10. 2. 2021 a , právnická osoba, dne 7. 4. 2022. Přinejmenším částka 39 400 895 Kč s příslušenstvím by měla být předmětem vyrovnání mezi účastníky. Žalobce poukazuje i na tu skutečnost, že , právnická osoba, ještě v témže roce (konkrétně 17. 9. 2022 a 11. 11. 2022) prodal pozemky, které získal od žalovaného, dalším subjektům, a to , právnická osoba, a firmě , Anonymizováno, . za celkovou částku 73 955 880 Kč. Žalobce po obdržení stanoviska ÚHOS ze dne 20. 5. 2024 změnil žalobu s tím, že ze strany žalovaného prodejem nemovitostí/pozemků získaných na základě smluv o bezúplatném převodu firmě , právnická osoba, a , právnická osoba, . za celkem 39 400 895 Kč, došlo k porušení pravidel veřejné podpory. „Soud má v občanském soudním řízení pravomoc rozhodovat o následcích porušení povinnosti oznámit státní podporu Evropské komisi. Evropská komise je oprávněna rozhodovat v řízení o slučitelnosti státní podpory s článkem 87 odst. 2 nebo 3 Smlouvy o založení Evropského společenství, resp. s článkem 107 odst. 2 a 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.“ V žádném případě však není vyloučena pravomoc vnitrostátních soudů rozhodovat o porušení pravidel veřejné podpory a o následcích z toho plynoucích. K naplnění definice veřejné podpory ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU tedy musí být kumulativně dány následující znaky: jedná se o selektivní zvýhodnění; zvýhodnění je poskytováno určitým podnikům nebo určitým odvětvím výroby; v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků; narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. V tomto konkrétním případě je proto třeba hodnotit dohromady celý řetězec událostí – bezúplatný převod ze strany státu (v mezidobí schválení změny územního plánu, neinformování žalobce o této skutečnosti, účelové získávání času pozdními reakcemi), následný úplatný převod ze strany žalovaného/obce ke komerčnímu hospodářskému využití. Propojení vychází z toho, že pokud by žalobce/stát předmětné pozemky na město bezúplatně nepřevedl, nebylo by možné, aby s nimi dále město komerčně disponovalo a získalo za ně značný finanční prospěch. Žalobce je na základě výše uvedeného přesvědčen, že v daném případě jsou naplněny všechny znaky veřejné podpory. Opatření je selektivní (státní pozemky byly bezúplatně převedeny pouze ve vybraných případech) a došlo k poskytnutí výhody (pozemky byly převedeny bezúplatně). Zvýhodnění bylo poskytnuto podniku (subjektu, který vykonává hospodářskou činnost – vystupuje na trhu). Předmětné pozemky byly ze strany žalovaného převedeny k hospodářskému využití, byly tedy poskytnuty podniku (, právnická osoba, , , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, . atd.). Tím, že bezúplatně získané pozemky byly ze strany žalovaného převedeny k hospodářskému využití, došlo ke zvýhodnění podniku. Zvýhodnění bylo poskytnuto ze státních prostředků (pozemky patřily státu). Opatření je způsobilé narušit hospodářskou soutěž (hodnota pozemků je větší, než de minimis limit) a je způsobilé narušit soutěž mezi členskými státy s ohledem na vysokou hodnotu transakce a skutečnost, že dotčené trhy (zejm. maloobchod) jsou předmětem investic z jiných členských států. Na takto poskytnutou veřejnou podporu nelze aplikovat žádnou výjimku ze zákazu veřejné podpory. Jde tedy o protiprávní veřejnou podporu. Její poskytnutí nebylo (nemohlo být ze strany žalobce) oznámeno. Na základě těchto konkrétních skutečností je třeba odstranit protiprávnost poskytnuté veřejné podpory tím, že žalovaný zaplatí žalobci hodnotu předmětných pozemků v ceně dle znaleckého posudku číslo položky , č. účtu, ze dne 6. 1. 2025 znalce , jméno FO, v celkové výši 109 031 980 Kč s příslušenstvím určené ke dni rozhodnutí soudu in eventum v ceně dle dodatku znaleckého posudku , č. účtu, ze dne 13. 4. 2025 znalce , jméno FO, v celkové výši 73 717 570 Kč s příslušenstvím určené ke dni 29. 4. 2022, k době zjištění porušení pravidel veřejné podpory ze strany žalovaného. Náklady vynaložené žalobcem na zpracování ZP a zpracování jeho dodatku činí dle faktur znalce 9 900 Kč a 6 000 Kč. Při jednání dne 5. 3. 2026 potom žalobce upřesnil žalobu tak, že požaduje zaplacení toliko částky 73 717 570 Kč, což představuje obvyklou cenu nemovitostí ke dni 29. 4. 2022, tedy ke dni, co se žalobce dozvěděl o porušení smlouvy o bezúplatném převodu.

8. Soud tuto změnu žaloby učiněnou podáním ze dne 1. 8. 2025 a upřesněnou při jednání dne 5. 3. 2026 při tomto jednání připustil. Předmětem řízení tedy zůstal požadavek žalobce na zaplacení částky 73 717 570 Kč s 15 % ročním zákonným úrokem z prodlení od 30. 7. 2022 do zaplacení.

9. Po změně právního zastoupení žalobce podal , právnická osoba, další vyjádření, v němž rozebral novelizaci zákona č. 503/2012 Sb. Žalobce pro vyloučení pochybností uvedl, že za příjemce veřejné podpory považuje žalovaného, tedy město , adresa, a nikoliv subjekty, kterým byly předmětné pozemky dále převedeny. , adresa, vystupuje v daném případě v pozici „podniku“ tedy jako entita, která vykonává ekonomickou činnost, neboť s poskytnutými pozemky následně obchodovala na otevřeném realitním trhu. Za ekonomickou činnost je pak třeba považovat každou činnost spočívající v nabízení zboží či služeb na daném trhu. Předmětné pozemky byly žalovanému ze strany státu převedeny na základě darovacích smluv z roku 2010 a 2012 v režimu zákona č. 95/1999 Sb. a to výlučně pro účely realizaci veřejně prospěšné stavby, stavby pro bydlení či zeleně, tedy k veřejně prospěšným účelům. V době převodu na město se tedy v žádném případě nepředpokládalo, že by se mělo jednat o veřejnou podporu a nebylo tak postupováno dle standardních mechanismů, které se k poskytování této podpory vážou. Nabyvatel také nevystupoval v době převodu ve vztahu k předmětným pozemkům jako subjekt vykonávající hospodářskou činnost, neboť ve smlouvách výslovně prohlásil, že splňuje podmínky pro bezúplatný převod, tedy že pozemky jsou dle územního plánu určeny k nekomerčním účelům. Poskytnuté plnění se stalo veřejnou podporu až na základě konkrétního právního jednání ze strany žalovaného, tj. v okamžiku, kdy žalovaný pozemky prodal třetím osobám pro komerční účely a získal tím značný majetkový prospěch. Zde již byly kumulativně naplněny všechny znaky veřejné podpory. Tvrzená provázanost tak spočívá pouze v té skutečnosti, že předmětné pozemky byly žalovanému převedeny ze strany státu, nikoliv v tom, že by transakce z let 2010 a 2012 a následně z let 2021 a 2022 měly být snad společně plánovány. Skutečnost, že uvedené transakce nebyly (a ani nemohly být) společně plánovány však nemění nic na tom, že žalovaný pro obchodování na realitním trhu použil pozemky, které získal bezúplatně ze strany státu, tedy prostředky z veřejných rozpočtů. Je zřejmé, že žalovaný byl před ostatními subjekty působícími na realitním trhu zvýhodněn tím, že na realitním trhu obchodoval s pozemky, které od státu získal bezúplatně a pro zcela jiné, nekomerční, účely. Pro naplnění podmínky narušení hospodářské soutěže postačuje hrozba narušení soutěže, která mění podmínky na trhu v tom smyslu, že opatření posílí postavení příjemce podpory oproti jeho konkurentům. Stejně tak ovlivnění obchodu nemusí představovat „skutečný“ vliv na obchod mezi členskými státy, stačí předvídatelný předpoklad, že podpora může obchod ovlivnit. Obecně platí, že k ovlivnění obchodu nedochází u opatření s čistě lokálním dopadem. Vzhledem k tomu, že pozemky byly obchodovány na veřejném realitním trhu a použity mj. pro výstavbu komerčního obchodního řetězce, nelze vyloučit narušení soutěže a rovněž dovodit ani lokálnost, neboť pozemky určené pro developerské projekty může k prodeji nabízet jakýkoliv subjekt – tuzemský i zahraniční a žalovaný volnou soutěž narušil tím, že prodával pozemky, které nabyl zdarma a pro zcela jiné účely a tím znevýhodnil jiné potencionální prodejce. K námitce promlčení veřejné podpory žalobce uvedl, že ke vzniku veřejné podpory došlo v daném případě až v okamžiku, kdy žalovaný převedl předmětné pozemky třetím subjektům na základě kupních smluv ze dne 10. 2. 2021 (, právnická osoba, .) a 7. 4. 2022 (, právnická osoba, ). Počátek běhu případné promlčecí lhůty tak logicky nemůže nastat dříve, než tyto subjekty k převedeným pozemkům nabyly vlastnické právo. V žádném případě není možné počátek běhu promlčecí lhůty , právnická osoba, změnou územního plánu, která proběhla v roce 2018, neboť tato skutečnost sama o sobě ještě nezakládá vznik veřejné podpory. Žalobce se o porušení pravidel veřejné podpory dozvěděl až v dubnu 2022, kdy kontaktoval žalobce dopisy ze dne 27. 4. 2022. Nelze tedy souhlasit s názorem žalovaného, že žaloba z roku 2023 byla podána po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

10. Žalovaný následně reagoval na tvrzení ze strany žalobce učiněná v podání ze dne 1. 8. 2025 (odstavec 7 odůvodnění) a v podání z 20. 2. 2026 (odstavec 9 odůvodnění). Z obsáhlého odůvodnění vyplývá, že navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zaprvé by tak měl soud učinit z důvodu, že uplynula lhůta dle zákona o SPÚ. S ohledem na to nelze vymáhat nazpět pozemky ani náhradu za ně. Pokud jde o druhou linii argumentace, žalobce tvrdí, že ke zvýhodnění došlo tím, že žalovaný získal pozemky zadarmo a následně je prodal za tržní hodnotu. Dovozuje přitom provázanost mezi těmito transakcemi. Tvrdí, že transakce nebyly plánovány společně, přesto však dovozuje propojení. K uvedenému žalovaný v prvé řadě uvádí, že souhlasí zcela s žalobcem, že samotný převod ze státu na žalovaného není a nemůže být veřejnou podporu. Současně žalovaný tvrdí, že tomu tak není ani pokud jde čistě o transakci spočívající v následném převodu. Věcně problematickou tedy potenciální veřejná podpora zůstává, pouze pokud lze na tyto transakce nahlížet jako na propojené. Pokud nikoliv, nemůže jít o veřejnou podporu. Žalovaný v podání uváděl judikaturu, která se otázkou toho, kdy zkoumat více transakcí jako jedno zvýhodnění, zaobírala, žalobce se s ní však v podstatě nevypořádal. Žalovaný proto připomíná, že z judikatury plyne, že u veřejné podpory je nutné řešit dopady na trh, resp. na konkurenci. Dále pak z judikatury plyne, že v případě, kdy má být více transakcí považováno za jednu, je nutné, aby tyto transakce byly spojeny tak úzkými vazbami, že je od sebe nelze oddělit, a to zejména z hlediska času, cílů a situace. Pokud takové spojení neexistuje, je třeba každou z transakcí považovat za samostatnou, a též je nutné je posuzovat samostatně. Tyto závěry byly dále potvrzeny i navazující judikaturou. Závěrem žalovaný zdůrazňuje, že pokud by snad byl žalobce úspěšný v této věci a současně neúspěšný v linii veřejné podpory, petit stále zní na cca 103 milionů Kč. Podle § 8 zákona o SPÚ se však náhrada určuje podle ceny zjištěné podle zákona o oceňování majetku ve výši ke dni uzavření původní smlouvy, na základě které byly pozemky převedeny na žalovaného. To znamená, že by byl žalobce v dominantní míře neúspěšný, a náklady řízení by měly být přiznány i v tomto případě žalovanému. K problematice veřejné podpory žalobce tvrdí, že relevantním trhem pro identifikaci žalovaného jako příjemce veřejné podpory je realitní trh. Tento závěr je však zcela absurdní. Je zjevné, že žalovaný v tuzemském slova smyslu není podnikatelem na realitním trhu. Nelze však popřít, že čas od času dojde k převodu nějakého pozemku. To je ostatně logické a potřebné pro rozvoj obce. Je tedy zjevné, že fakticky ke zvýhodnění nedošlo. Jen poměrně těžko si lze totiž představit, že by snad došlo převodem pozemků k narušení hospodářské soutěže. Dále pak žalobce argumentuje tím, že přinejmenším k potenciálnímu narušení hospodářské soutěže a obchodu mezi členskými státy došlo. Dokládá to tím, že na realitním trhu můžou působit i zahraniční subjekty a vychází přitom z toho, že tak činí např. Kaufland, který působí i v zahraničí. Žalovaný k tomu uvádí, že aby šlo uvažovat o naplnění tohoto znaku, je třeba identifikovat relevantní hospodářskou soutěž. To znamená zejména konkurenty. Žalobce nesprávně směšuje totiž nabídku a poptávku. Společnost Kaufland totiž pozemky následně koupila, nenabízela. Kaufland tak nebyl v konkurenčním prostředí oproti žalovanému. Tento argument je tudíž zcela irelevantní. Pokud pak jde o poslední argument a sice, že veřejná podpora ještě není promlčená, neboť se žalobce dozvěděl o převodu až v roce 2022, žalovaný ani s tímto nemůže souhlasit. V případě, že by soud dospěl k názoru, že veřejná podpora byla identifikována, je totiž promlčena. Jako okamžik, kdy se totiž žalobce mohl a měl dozvědět, resp. se dozvěděl, je třeba chápat nikoliv rok 2022, ale okamžik, kdy došlo ke změně územního plánu, tj. v roce 2018. Zde přitom žalovaný dříve prokázal, že žalobce si byl této informace vědom. Pro úplnost žalovaný doplňuje, že pokud by snad byly argumenty žalobce přijaty, fakticky by to vyprázdnilo úpravu § 8 zákona o SPÚ, nehledě na to, že by došlo k faktické eliminaci převodů od státu.

11. Z provedeného dokazování bylo zjištěno následující:

12. Smlouvou o bezúplatném převodu pozemků č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2010 převedl , právnická osoba, ČR na žalovaného pozemky v k. ú. , adresa, p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , 2757/2, , Anonymizováno, Smlouva byla uzavřena podle § 5 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby. Pozemky se s ohledem na to, že jsou určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně, převádějí na nabyvatele bezúplatně. V případě změny územně plánovací dokumentace či změny rozhodnutí o umístění stavby, na základě kterého došlo k bezúplatnému převodu pozemků do vlastnictví obce, pro kterou by nebyly pozemky nebo jejich části využity k zastavění stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně, je obec povinna zemědělské pozemky převést zpět na převádějícího za stejných podmínek, za jakých byl nabyvatelem převeden, a to ve lhůtě do 90 dnů od nabytí právní moci změny územního plánu nebo změny regulačního plánu nebo nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby. Jestliže nebude možné pozemky převést zpět na převádějícího, protože budou ve vlastnictví třetí osoby, zavazuje se obec k tomu, že ve stejné lhůtě poskytne převádějícímu náhradu za tyto pozemky v penězích. Výše náhrady bude rovna ceně pozemků ke dni uzavření smlouvy, ne jejímž základě byly pozemky nabyvateli převedeny, a to podle cenového předpisu platného k témuž dni. Právní účinky vkladu nastaly ke dni 11. 10. 2010. Ke smlouvě byly předloženy i geometrické plány a katastrální mapy.

13. Smlouvou o bezúplatném převodu pozemků č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2012 převedl , právnická osoba, ČR na žalovaného pozemky v k. ú. , adresa, p. č. , Anonymizováno, a pozemky v k. ú. , adresa, p. č. , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena podle § 5 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby. Pozemky se s ohledem na to, že jsou určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně, převádějí na nabyvatele bezúplatně. V případě změny územně plánovací dokumentace či změny rozhodnutí o umístění stavby, na základě kterého došlo k bezúplatnému převodu pozemků do vlastnictví obce, pro kterou by nebyly pozemky nebo jejich části využity k zastavění stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně, je obec povinna zemědělské pozemky převést zpět na převádějícího za stejných podmínek, za jakých byl nabyvatelem převeden, a to ve lhůtě do 90 dnů od nabytí právní moci změny územního plánu nebo změny regulačního plánu nebo nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby. Jestliže nebude možné pozemky převést zpět na převádějícího, protože budou ve vlastnictví třetí osoby, zavazuje se obec k tomu, že ve stejné lhůtě poskytne převádějícímu náhradu za tyto pozemky v penězích. Výše náhrady bude rovna ceně pozemků ke dni uzavření smlouvy, ne jejímž základě byly pozemky nabyvateli převedeny, a to podle cenového předpisu platného k témuž dni. Právní účinky vkladu nastaly ke dni 3. 8. 2012. Ke smlouvě byly předloženy i geometrické plány a katastrální mapy.

14. Žalobce předložil soudu stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 5. 2024, na který se obrátil žalobce s žádostí o sdělení, zda v případě porušení smluvních podmínek plynoucích ze smlouvy o bezúplatném převodu pozemků podle § 5 zákona 95/1999 Sb., mohlo dojít k porušení pravidel veřejné podpory. ÚOHS se vyjadřoval ke dvěma případům, a to k převodu pozemků ve prospěch , Anonymizováno, a ohledně pozemků v , adresa, . Co se týče převodu pozemků na , adresa, a jejich využití ke komerčním účelům, kdy v současné době je na části pozemků vybudováno obchodní středisko realizované soukromým subjektem, platí, jak bylo uvedeno ve stanovisku Úřadu ze dne 3. 4. 2024 (pod č.j.: , č. účtu, ), že pokud nelze vyloučit znak ovlivnění obchodu mezi členskými státy a opatření není lokální povahy, o veřejnou podporu by se jednalo. Konečné vyhodnocení, zda konkrétní opatření naplňuje znaky veřejné podpory, resp. zda se jedná o lokální opatření, je však na poskytovateli. Dále se úřad vyjadřoval k otázce promlčení, která je namítána. K tomu uvedl, že zda došlo k promlčení nároku na vrácení pozemku nebo úhrady ceny pozemku přísluší vnitrostátnímu soudu. Z pohledu pravidel veřejné podpory uvádí, že „vnitrostátní soudy mohou nařídit navrácení státní podpory poskytnuté v rozporu s povinností předchozího oznámení stanovenou ustanovením čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, ačkoli promlčecí lhůta stanovená v čl. 17 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU, ve vztahu k této podpoře uplynula, takže je třeba ji považovat podle čl. 1 písm. b) bodu iv) a čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení za existující podporu1“. Článek 17 nařízení Rady (EU) 2015/1589 zakotvuje promlčecí lhůtu Evropské komise pro navrácení podpory, přičemž odst. 1 stanoví, že pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let a odst. 2 stanoví, že promlčecí lhůta počíná dnem, kdy je protiprávní podpora udělena příjemci buď jako jednotlivá podpora, nebo v rámci režimu podpory. S ohledem na skutečnost, že jsou v současné době vedeny uvedené soudní spory s obcemi, lze v hodnocení otázek veřejné podpory odkázat rovněž na vnitrostátní soudy, neboť vnitrostátní soudy mají pravomoc vykládat a uplatňovat čl. 107 odst. 1 a čl. 108 odst. 3 SFEU. V situaci, kdy je vyhodnoceno, že došlo ke kumulativnímu naplnění znaků veřejné podpory, lze obecně výhodu ve prospěch infrastruktury/infrastrukturních projektů vyloučit za použití clawback mechanismu, kdy veškerá výhoda (zisk z prodeje či pronájmu) musí být navrácena poskytovateli (např. úhradou tržní ceny za nemovitost stanovenou k okamžiku, od kterého došlo k jejímu ekonomickému využívání). Toto posouzení vyjadřuje stanovisko Úřadu k dané problematice, vyplývající z jeho praxe jakožto konzultačního, koordinačního, poradenského a monitorovacího orgánu v oblasti veřejné podpory za využití dosavadních předpisů, judikatury Soudního dvora Evropské unie, rozhodnutí Evropské komise a dalších zdrojů z oblasti veřejné podpory. Je určeno pouze pro informační účely a nemá právní závaznost. Nenahrazuje platné právní předpisy. K autentickému a právně závaznému výkladu veřejné podpory jsou oprávněny pouze příslušné orgány Evropské unie.

15. Z dodatku znaleckého posudku č. , č. účtu, znalce , jméno FO, ze dne 13. 4. 2025 soud zjistil, že výsledná cena nemovitostí zapsaných v k. ú. , adresa, na LV , Anonymizováno, (pozemek p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví , právnická osoba, .), na LV , Anonymizováno, (pozemky p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví , právnická osoba, .), na LV , Anonymizováno, (pozemky p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví , právnická osoba, ) a na LV , Anonymizováno, (pozemky p. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví , Anonymizováno, , právnická osoba, .) činí ve stavu ke dni 29. 4. 2022 částku 73 717 570 Kč. Za zpracování tohoto posudku vyúčtoval znalec částku 9 900 Kč.

16. Oznámením , právnická osoba, , adresa, ze dne 22. 2. 2017 bylo oznámeno projednávání změny č. , hodnota, územního plánu , adresa, . O tomto byl uvědoměn dne 22. 2. 2017 i žalobce. Oznámení o zveřejnění změny č. , hodnota, územního plánu , adresa, ze dne 21. 8. 2018 bylo též zasláno žalobci dne 21. 8. 2018. Usnesením Rady města , adresa, ze dne 18. 11. 2019 byl schválen záměr prodeje částí pozemků p. č. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , , adresa, .

17. Kupní smlouvou ze dne 7. 4. 2022 žalovaný prodal společnosti , právnická osoba, pozemky p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, za cenu 34 573 600 Kč. Kupní smlouvou ze dne 10. 2. 2021 došlo k převodu pozemků p. č. , Anonymizováno, na společnost , právnická osoba, . za kupní cenu 4 827 295 Kč.

18. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících právních předpisů.

19. Podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby platilo v § 5 odst. 1, že nebrání-li převodu práva třetích osob, převede , právnická osoba, na základě písemné žádosti obce do jejího vlastnictví zemědělské pozemky v jejím katastrálním území a) v zastavěném území6), b) v zastavitelné ploše6), c) určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, d) zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi, ve vlastnictví obce, e) určené vydaným územním plánem nebo vydaným regulačním plánem k realizaci zeleně, s výjimkou pozemků v nezastavěném území6). Pozemky podle písmen a), b) a c) určené k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení a pozemky podle písmen d) a e) převede , právnická osoba, do vlastnictví obce bezúplatně. Podle odstavce 2, v případě změny územně plánovací dokumentace či změny rozhodnutí o umístění stavby, na základě kterého došlo k bezúplatnému převodu pozemku do vlastnictví obce, kterým by zamýšlená stavba nebyla stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení, je obec povinna zemědělský pozemek převést zpět na , právnická osoba, za stejných podmínek, za jakých byl na obec převeden, a to ve lhůtě do 90 dnů od nabytí právní moci změny územního plánu nebo změny regulačního plánu nebo nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby. Jestliže nebude možné pozemek převést zpět na , právnická osoba, , protože bude ve vlastnictví třetí osoby, je obec povinna ve stejné lhůtě poskytnout , právnická osoba, finanční náhradu ve výši ceny pozemku zjištěné podle cenového předpisu26) platného ke dni uzavření smlouvy, podle které byl pozemek obci převeden. Totéž platí v případech, kdy došlo k bezúplatnému převodu pozemku do vlastnictví obce podle odstavce 1 písm. e) a pozemek nebyl k realizaci zeleně využit. Na základě tohoto zákona došlo k uzavření výše uvedených smluv o bezúplatném převodu z žalobce na žalovaného. Zákon č. 95/1999 Sb. byl zrušen k 1. 1. 2013 a nahrazen zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, který v § 7 stanoví obdobné podmínky pro bezúplatný převod zemědělských pozemků na obce a v § 8 stanoví tutéž lhůtu 90 dnů pro převedení pozemku zpět, příp. finanční náhradu, dojde-li ke změně územně plánovací dokumentace. Podle bodu 17 přechodných ustanovení se vrácení bezúplatně převedených zemědělských pozemků podle § 8 uplatní i tehdy, došlo-li k jejich bezúplatnému převodu do vlastnictví obce podle dosavadních právních předpisů. Zákonem č. 229/2019 Sb. účinným od 1. 11. 2019, který novelizoval zákon o Státním pozemkovém úřadu č. 503/2012 Sb. došlo v § 8 k doplnění odstavce 5, který zněl, že povinnosti uvedené v odstavcích 1 až 3 platí po dobu 10 let ode dne provedení vkladu vlastnického práva k zemědělskému pozemku do katastru nemovitostí ve prospěch obce nebo kraje. Podle bodu 3 přechodných ustanovení k tomuto zákonu se lhůta podle § 8 odst. 5 zákona č. 503/1912 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vztahuje mimo jiné i na smlouvy o bezúplatném převodu uzavřené podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., a počíná běžet dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V tomto znění platil zákon až do 31. 12. 2023, tedy i v době podání žaloby. Nicméně zákonem č. 325/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu došlo s účinností od 1. 1. 2024 ke změně v § 8 odst. 5, kdy číslovka 10 byla nahrazena číslovkou 5. Přechodná ustanovení dále uváděla, že lhůta podle § 8 odst. 5 ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se vztahuje i na smlouvy o bezúplatném převodu uzavřené podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., přičemž počíná běžet dnem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele.

20. K problematice veřejné podpory je nutno odkázat na článek 107 SFEU, podle kterého podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak (odstavec 1.) S vnitřním trhem jsou slučitelné:a) podpory sociální povahy poskytované individuálním spotřebitelům za podmínky, že se poskytují bez diskriminace na základě původu výrobků;b) podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi;c) podpory poskytované hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa, pokud jsou potřebné k vyrovnání hospodářských znevýhodnění způsobených tímto rozdělením. Pět let po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost může Rada na návrh Komise přijmout rozhodnutí, jímž se toto písmeno zruší (odstavec 2).Za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány:a) podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, jakož i rozvoji regionů uvedených v článku 349 s ohledem na jejich strukturální, hospodářskou a sociální situaci;b) podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu;c) podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem;d) podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a hospodářské soutěže v Unii v míře odporující společnému zájmu;e) jiné kategorie podpor, které určí Rada na návrh Komise rozhodnutím (odstavec 3).

21. Podle článku 108 SFEU Komise ve spolupráci s členskými státy zkoumá průběžně režimy podpor existující v těchto státech. Navrhuje jim vhodná opatření, která vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování vnitřního trhu (odstavec 1). Zjistí-li Komise poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek, že podpora poskytovaná některým státem nebo ze státních prostředků není slučitelná s vnitřním trhem podle článku 107 nebo že je zneužívána, rozhodne, že dotyčný stát ve lhůtě stanovené Komisí takovou podporu zruší nebo upraví. Nepodrobí-li se dotyčný stát tomuto rozhodnutí ve stanovené lhůtě, může Komise nebo jiný zainteresovaný stát, odchylně od článků 258 a 259, předložit věc přímo Soudnímu dvoru Evropské unie. Rada může na žádost členského státu jednomyslně rozhodnout, že podpora, kterou tento stát poskytuje nebo hodlá poskytnout, má být odchylně od článku 107 nebo nařízení podle článku 109 považována za slučitelnou s vnitřním trhem, odůvodňují-li takové rozhodnutí mimořádné okolnosti. Zahájila-li již Komise ve věci této podpory řízení podle prvního pododstavce tohoto odstavce, bude podáním žádosti příslušného státu Radě uvedené řízení pozastaveno až do vyjádření Rady. Nevyjádří-li se však Rada do tří měsíců po podání této žádosti, rozhodne věc Komise (odstavec 2). Komise musí být včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření. Má-li za to, že takový záměr není s ohledem na článek 107 slučitelný s vnitřním trhem, zahájí neprodleně řízení podle odstavce 2. Dotyčný členský stát neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí (odstavec 3). Komise může přijmout nařízení týkající se kategorií státních podpor, u kterých Rada podle článku 109 dala možnost vyjmout je z řízení uvedeného v odstavci 3 tohoto článku (odstavec 4).

22. K problematice veřejných podpor dále soud odkazuje na Stručného průvodce problematikou veřejné podpory zpracovaného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který koordinuje, radí, konzultuje a monitoruje činnosti v oblasti veřejné podpory. Podle tohoto průvodce mohou vnitrostátní soudy nařídit zejména tato opatření: zamezení vyplacení protiprávní podpory; navrácení protiprávní podpory (bez ohledu na slučitelnost); uhrazení úroků z protiprávní podpory; náhradu škody pro soutěžitele a ostatní třetí strany; a předběžná opatření týkající se protiprávní podpory.

23. Úlohu vnitrostátních soudů v oblasti veřejné podpory vyjádřil i Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp. zn. 23 Cdo 1341/2012 ze dne 25. 6. 2014, když konstatoval, že vnitrostátní soud má pravomoc posuzovat v řízení, zda se jedná o veřejnou podporu a zda na takovou podporu dopadá některá z výjimek, tj. zda je takovou podporu nutné před jejím poskytnutím oznamovat. Pokud dospěje k závěru, že došlo k porušení oznamovací povinnosti, je povinen chránit práva třetích osob, která byla řádným neoznámením dotčena. Pokud naopak dospěje k závěru, že se nejedná o veřejnou podporu, či že nebylo nutné takovou podporu oznamovat, žalobu zamítne.

24. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Co 160/2025-306 vyplývá, že vnitrostátní soudy mají pravomoc posuzovat, zda se jedná o veřejnou podporu a zda byla porušena notifikace veřejné podpory podle čl. 108 odst. 3 SFEU. Výjimkami z oznamovací povinnosti pak jsou: 1) nejedná se o veřejnou podporu, 2) veřejná podpora spadá pod výjimku podle Nařízení Komise EU č. 651/2014, kterým se v souladu s čl. 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, tzv. GBER a 3) jde o podporu de minimus. V případě, že vnitrostátní soud dospěje k závěru, že o veřejnou podporu nejde nebo, že nebyla porušena oznamovací povinnost, nutně to musí vést k zamítnutí žaloby. Tedy před tím, než vnitrostátní soud posoudí, zda došlo k porušení oznamovací povinnosti, musí nejprve učinit závěr, zda lze poskytnuté prostředky vůbec považovat za veřejnou podporu. Úloha vnitrostátního soudu tak závisí na předmětném opatření podpory a na tom, zda bylo opatření řádně oznámeno a schváleno Evropskou komisí. Vnitrostátní soudy pak mohou zasáhnout v případech, kdy orgán členského státu udělil podporu, aniž dodržel povinnost pozastavit výkon opatření; tato situace může nastat, pokud podpora nebyla oznámena vůbec (jestliže se oznamuje), nebo státní orgán podporu poskytl před schválením Evropské komise. V řízení pak jsou vnitrostátní soudy oprávněny rozhodovat o následcích porušení povinnosti neoznámení státní podpory Evropské komisi (tj. např. o vrácení takovéto podpory). Naproti tomu Evropská komise posuzuje slučitelnost veřejné podpory se společným trhem a jeho fungováním podle čl. 87 odst. 2, 3 Smlouvy o založení Evropského společenství, resp. s čl. 107 odst. 2, 3 SFEU; zde nemají vnitrostátní soudy pravomoc rozhodovat. Vnitrostátní soudy před tím, než posoudí, zda došlo k porušení oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 SFEU, musí nejprve učinit závěr, zda lze poskytnuté finanční prostředky vůbec považovat za veřejnou (státní) podporu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1341/2012). Při zjištění, zda je určité opatření veřejnou (státní) podporou podle čl. 107 SFEU musí být kumulativně naplněny tyto podmínky: a) je poskytována členským státem z veřejných prostředků, tj. státních zdrojů, b) zvýhodňuje určité podniky, výrobu určitého zboží, poskytování určitých služeb nebo odvětví, tj. je selektivní, d) dané opatření narušuje nebo hrozí narušení hospodářské soutěže a e) zda jím byl ovlivněn ochod mezi členskými státy. Pokud některý znak chybí, nejde o veřejnou podporu a není třeba její notifikace. Naopak, pokud jsou naplněny všechny kritéria, představuje opatření veřejnou podporu, která je podle čl. 107 odst. 1 SFEU v zásadě zakázána. Čl. 87 odst. 2 a 3, resp. 107 odst. 2 a 8 SFEU pak stanoví řadu podmínek, podle kterých veřejná podpora je či může být považována za slučitelnou s vnitřním trhem, a mohla by být tudíž Evropskou komisí povolena, která, jak již bylo vysvětleno výše má výhradní pravomoc prohlásit veřejnou podporu za s vnitřním trhem slučitelnou.

25. Soud předně uvádí, že podle jeho názoru není stanovisko ÚOHS zmíněné v odstavci 14 tohoto odůvodnění pro vnitrostátní soudy právně závazné. Soud si tedy předmět žaloby posoudil sám, když vycházel ze zákonů týkajících se bezúplatného nabývání státního majetku i z ustanovení článků 107 a 108 SFEU.

26. V daném případě nelze pominout skutečnosti, na jejichž základě došlo k nabytí pozemků. Žalovaný pozemky, jejichž náhrada je v rámci žaloby požadována, nabyl od žalobkyně na základě dvou smluv o bezúplatném převodu pozemků, a to smlouvy ze dne 29. 9. 2010, č. , hodnota, s právními účinky vkladu ke dni 11. 10. 2010 a smlouvou ze dne 23. 7. 2012, č. , hodnota, s právními účinky vkladu ke dni 3. 8. 2012. U obou smluv se jednalo o převod pozemků podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu ČR. Účelem převodu bylo zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení nebo realizace zeleně. Tento zákon v době uzavření smluv o bezúplatném převodu stanovil v § 5 odst. 2 pro případ změny územně plánovací dokumentace či změny rozhodnutí o umístění stavby povinnost obce převést zemědělský pozemek zpět na , právnická osoba, , a to ve lhůtě 90 dnů od nabytí právní moci změny územního plánu. Jestliže nebude možné pozemek převést zpět na , právnická osoba, , protože je ve vlastnictví třetí osoby, je obec povinna ve stejné lhůtě poskytnout , právnická osoba, finanční náhradu ve výši ceny pozemku zjištěné podle cenového předpisu platného ke dni uzavření smlouvy, podle které byl pozemek obci převeden. Zákon č. 95/1999 Sb. byl zrušen k 1. 1. 2013 a nahrazen zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, který v § 7 stanoví obdobné podmínky pro bezúplatný převod zemědělských pozemků na obce a v § 8 stanoví tutéž lhůtu 90 dnů pro převedení pozemku zpět, příp. finanční náhradu, dojde-li ke změně územně plánovací dokumentace. Podle bodu 17 přechodných ustanovení se vrácení bezúplatně převedených zemědělských pozemků podle § 8 uplatní i tehdy, došlo-li k jejich bezúplatnému převodu do vlastnictví obce podle dosavadních právních předpisů. Zákonem č. 229/2019 Sb. účinným od 1. 11. 2019, který novelizoval zákon o Státním pozemkovém úřadu č. 503/2012 Sb. došlo v § 8 k doplnění odstavce 5, který zněl, že povinnosti uvedené v odstavcích 1 až 3 platí po dobu 10 let ode dne provedení vkladu vlastnického práva k zemědělskému pozemku do katastru nemovitostí ve prospěch obce nebo kraje. Podle bodu 3 přechodných ustanovení k tomuto zákonu se lhůta podle § 8 odst. 5 zákona č. 503/1912 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vztahuje mimo jiné i na smlouvy o bezúplatném převodu uzavřené podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., a počíná běžet dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V tomto znění platil zákon až do 31. 12. 2023, tedy i v době podání žaloby. Nicméně zákonem č. 325/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu došlo s účinností od 1. 1. 2024 ke změně v § 8 odst. 5, kdy číslovka 10 byla nahrazena číslovkou 5. Přechodná ustanovení dále uváděla, že lhůta podle § 8 odst. 5 ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se vztahuje i na smlouvy o bezúplatném převodu uzavřené podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., přičemž počíná běžet dnem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele. Touto novelizací tedy došlo k tomu, že obce ohledně pozemků, u kterých proběhl vklad vlastnického práva ve prospěch obce do 30. 6. 2018, již nebudou v účelu využití omezeny v důsledku bezúplatného převodu. Soud zcela odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu č. 325/2023 Sb., v níž je uvedeno, že SPÚ účel využití bezúplatně převedených pozemků má pravidelně kontrolovat minimálně po dobu 10 let, v některých případech však tato lhůta může být až trojnásobně delší. V případě pozemků převedených kdykoliv za účinnosti jak zákona o Pozemkovém fondu ČR, tak zákona o SPÚ, platí až do 31. 10. 2029 povinnost dodržovat podmínky bezúplatného převodu všech smluv uzavřených před 1. 11. 2019, u smluv uzavřených po tomto datu po dobu 10 let. Toto představuje vysokou byrokratickou zátěž pro pracovníky SPÚ, kteří nestíhají všechny převody kontrolovat. Dalším cílem novelizace bylo dále umožnit a zjednodušit rozvoj obcí dle konkrétních potřeb vyvolaných potřebnými změnami v území a zefektivnit činnost jak obcí, tak krajů a SPÚ. Primární snahou je snížení možných překážek, které by brzdily rozvoj obcí a krajů. S ohledem na neadekvátně dlouhou délku zákonné lhůty je často pro obce při změně zastupitelstva obtížené předat informaci o omezeních vážících se k bezúplatně převedeným pozemkům ve vlastnictví státu, jelikož zákonná podmínka je zakotvena pouze ve smluvní dokumentaci. Přitom nedodržení těchto omezení může mít fatální důsledky pro další rozvoj obce či kraje. Územně plánovací dokumentace má reflektovat specifika konkrétní lokality, aktuální požadavky na její rozvoj, vyvolané změny v území či ve společenské potřebě. Zkrácení lhůty na 5 let od vkladu vlastnického práva ve prospěch obce omezí zbytné povinnosti a administrativní úkony pro hospodaření s pozemky, které byly bezúplatně převedeny ze strany státu na obce či kraje. Lze důvodně očekávat, že samosprávy na místní úrovni dokáží předmětné nemovitosti na svém území využít dle potřeb dané obce. K přechodnému ustanovení důvodová zpráva uvádí, že v konkrétních případech se může stát, že doba, po kterou byly strany vázány podmínkami realizovaného převodu, již v době účinnosti proběhne, tj. že již dnem účinnosti tohoto návrhu zákona přestanou být strany vázány původními podmínkami bezúplatného převodu. Jedná se o řešení přípustné a v praxi běžné (viz důvodová zpráva k zákonu č. 325/2023 Sb.). Žalobce po 1. 1. 2024 zjistil, že právo na vrácení pozemků, resp. na finanční náhradu, které u soudu uplatnil, již nemůže být přiznáno, neboť ke dni případného rozhodování soudu již strany nebudou vázány původními podmínkami bezúplatného převodu. Nutno zdůraznit, že tuto novelizaci provedl sám stát, resp. jeho zákonodárci, týká se státního majetku, lze tedy dovodit, že se jednalo o vůli státu poskytnout obcím a krajům možnost využít pozemky dříve bezúplatně převedené pro nový rozvoj obce či kraje opírající se o nové požadavky v rámci rozvoje území obcí a krajů. Stát si touto novelizací byl vědom toho, že obce a kraje s takto nabytým majetkem mohou po uplynutí 5 let od vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí hospodařit způsobem, který uznají za vhodný, mohou jej tedy i prodat a získat zisk. Toto nebylo žádným způsobem zakázáno a novelizace v těchto případech právě chtěla obcím „rozvázat ruce“. Nicméně stát zastoupený žalobcem s tímto rozhodnutím zákonodárců zřejmě nesouhlasil a hledal způsob, jak by od žalovaného získal alespoň finanční prostředky za poskytnuté pozemky, neboť se mu nejevilo spravedlivé, že žalovaný část pozemků nabytých bezúplatně od žalobce úplatně převedl na další subjekt, který pozemky následně zasíťoval a převedl do vlastnictví společností, jež je využily ke komerčním účelům. Sám stát nicméně k tomuto postupu dal souhlas právě výše uvedenou novelizací.

27. Žalobce tedy následně začal argumentovat tím, že žalovaný porušil ustanovení článku 109 Smlouvy o fungování Evropské Unie (dále SFEU), neboť mu byla poskytnuta veřejná podpora neslučitelná s vnitřním trhem Evropské Unie. Žalobce tedy místo aby vzal v důsledku změny zákona žalobu zcela zpět, tak zcela změnil právní argumentaci a tvrdí, že žalovaný je adresátem veřejné podpory, za kterou považuje podporu poskytovanou v jakékoliv formě státem nebo ze státních prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby, tato podpora ovlivňuje obchod mezi členskými státy a je tudíž neslučitelná s vnitřním trhem a jako taková má být poskytovateli, tedy žalobci vrácena. Tato změna žaloby se soudu jeví jako ryze účelová s úmyslem obejít vnitrostátní zákonná ustanovení. O tom, zda je veřejná podpora slučitelná s vnitřním trhem rozhoduje Komise, které poskytovatel žádost o schválení podpory předkládá. Žádný takový postup nebyl v případě bezúplatného darování pozemků státu žalovanému ze strany státu, tedy žalobce, zvolen. Je tedy zřejmé, že v době bezúplatného převodu pozemků stát nepostupoval podle ustanovení článku 107 SFEU a nepožádal Komisi o souhlas s poskytnutím veřejné podpory. Toto je zřejmé, neboť se o žádnou veřejnou podporu nejednalo, když pozemky byly poskytovány obci za účelem zajištění jejího rozvoje a vybudování veřejně prospěšných staveb. Sám žalobce uvedl, že v době, kdy se pozemky bezúplatně převáděly na žalovaného nebylo počítáno s tím, že se jedná o veřejnou podporu, proto nebylo postupováno podle standardu ohledně nahlášení veřejných podpor. K založení a vzniku veřejné podpory podle názoru žalobkyně došlo v okamžiku, kdy byly pozemky prodány dalším subjektům, přičemž žalovaný tyto pozemky nabízel na realitním trhu a vystupoval jako podnik, tedy jako kterákoliv entita, která nabízí služby nebo zboží, a to i pro určité krátké časové období. Tato právní konstrukce podle názoru soudu však na daný případ nedopadá. Typickými veřejnými podporami jsou situace, kdy stát chce podpořit a zvýhodnit určité podniky či určitá odvětví výroby a za tím účelem poskytne ze státního rozpočtu těmto podnikům určité zvýhodnění, lepší úvěry apod (např. dostavba jaderné elektrárny Dukovany, poskytnutí podpory pro výstavbu určitých velkých podniků, Giga faktory, automobilek atd.). V těchto případech je zřejmé, že by mohlo dojít k narušení obchodu mezi členskými státy a k narušení hospodářské soutěže mezi soutěžiteli z různých členských států. , adresa, ovšem není podnikatelem v pravém slova smyslu, neprovozuje žádné odvětví výroby a nekonkuruje ostatním podnikatelským subjektům v určitém konkrétním odvětví výroby. Město, které je veřejnoprávní korporací, pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Za tímto účelem rozhoduje o změnách územního plánu, o hospodaření s majetkem v jejím vlastnictví, vše tak, aby zajistilo rozvoj území a potřeby svých občanů. V rámci výše zmíněných vnitrostátních předpisů bylo obcím umožněno, aby mohly operativněji měnit územní plán pro potřeby svých občanů a vlastně jim bylo umožněno, aby si s pozemky, které jim byly státem bezúplatně převedeny, po určité zákonem stanovené době nakládaly způsobem, který uznají za vhodný. Soud zmíněný postup v žádném případě nepovažuje za veřejnou podporu ve smyslu ustanovení článku 107 SFEU. Aby se jednalo o veřejnou podporu podle tohoto ustanovení, tak všechny pojmové znaky uvedené v tomto ustanovení by musely být naplněny kumulativně. V daném případě by však podle názoru soudu byl splněn pouze znak podpory, a to že podpora byla poskytnuta státem nebo ze státních prostředků. Přitom stát tuto podporu v obvyklých případech veřejné podpory poskytuje dobrovolně. Z postoje žalobce vyplývá, že podpora byla poskytnuta nedobrovolně, neboť požaduje její vrácení, aniž by bylo vydáno rozhodnutí Komise o tom, že podpora je neslučitelná s právem EU (což je důvod, kdy by podpora měla být poskytovateli vrácena). Další podmínky vzniku státní podpory soud neshledal. Nejedná se o zvýhodnění určitého podniku či určitého odvětví výroby, případný převod pozemků neovlivňuje obchod mezi členskými státy, nemůže se jednat o narušení hospodářské soutěže. Za veřejnou podporu podle těchto ustanovení nelze považovat situaci, kdy město pozemky, které získalo zadarmo od státu následně po určité době prodá za účelem zvýšení komfortu života svých občanů. Je pravda, že na daných pozemcích byla vybudována obchodní zóna, vše však v souladu s územním plánem, potažmo v souladu se zájmy občanů města.

28. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Komise SA.36346 (2013/N), které se týkalo veřejného financování rozvoje a revitalizace pozemků zásadně místními úřady pro následnou stavbu průmyslové či obchodní infrastruktury. Podpora se skládala z přímých dotací na revitalizaci pozemků, které poskytují v zásadě veřejné orgány, a jejich následný prodej zainteresovaným třetím stranám. Komise shledala, že činnosti, které jsou součástí výkonu veřejných povinností, mají neekonomický charakter. Rozvoj a revitalizace veřejných pozemků místními orgány není ekonomickou činností, ale součástí jejich veřejných úkolů, konkrétně zajišťování a dohled nad pozemky v souladu s místními urbanistickými a územními plány. V tomto případě se opatření týkalo pouze přípravy terénu k výstavbě a zajištění jeho připojení k inženýrským sítím a k dopravním sítím. Když jsou pozemky přestavovány místními orgány, jsou tyto orgány přímými příjemci veřejných prostředků. Převod prostředků ze SRN a spolkových zemí do rozpočtu místních orgánů představuje vnitrostátní finanční převod mezi veřejnými orgány, a proto nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Ač byla situace v námi řešeném případě trochu odlišná, tak shodným rysem je převod prostředků, v daném případě pozemků, ze státu na místní orgány. Tento vnitrostátní převod mezi veřejnými orgány tedy podle názoru soudu, potažmo i Komise, nepředstavuje státní podporu ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU.

29. Z výše uvedených důvodů byla tedy žaloba zamítnuta. Vznesenou námitkou promlčení se soud s ohledem na zamítnutí žaloby nezabýval.

30. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

31. Žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem, což soud považuje za účinné bránění práva, neboť nelze požadovat po městu velikosti , adresa, (cca 10 000 obyvatel), aby její právníci byli odborníky i v tak složitém právním sporu týkajících se veřejných podpor. Nicméně vyúčtované úkony se soudu v některých případech jeví jako nadbytečné a účelně navyšující výši odměn, a to i s ohledem na žalovanou částku. Soud žalovanému přiznal pouze následující úkony, které považuje za účelně vynaložené. Od podání žaloby do 1. 8. 2025, kdy žalovaný změnil žalobu soud vychází z tarifní hodnoty 4 686 841 Kč, kterou žalobce učinil předmětem řízení. Za toto období přiznal soud zástupci žalovaného odměnu za 5 úkonů po 27 060 Kč, a to za převzetí zastoupení, nahlížení do spisu dne 17. 7. 2024, vyjádření ze dne 27. 2. 2025, účast u jednání dne 5. 6. 2025 a účast u mimosoudních jednání s protistranou dne 15. 7. 2024. Požadovanou odměnu za další úkony, např. sdělení soudu o výsledcích mimosoudních jednání či za návrh na vydání doplňujícího usnesení soud nepřiznal. Dne 1. 8. 2025 žalovaný změnil žalobu a domáhal se zaplacení částky 109 031 980 Kč in eventum 73 717 570 Kč. Vzhledem k tomu, že v případě finančního plnění není eventuální petit možný, vychází soud z toho, že v tomto období až do upřesnění žaloby u jednání dne 5. 3. 2026, kdy bylo žalobcem sděleno, že požaduje zaplacení částky 73 717 570 Kč, nebyl předmět řízení upřesněn. Odměnu za období od 1. 8. 2025 do vyhlášení rozsudku bude soud počítat z tarifní hodnoty po upřesnění žaloby, tedy z částky 73 717 570 Kč. Argumentace žalovaného byla stejná jak za situace, kdy žalobce požadoval 109 milionů, tak i za situace, kdy požadoval 73 milionů. Odměna z tarifní hodnoty 73 717 570 Kč činí částku 73 820 Kč za jeden úkon právní služby. Od 1. 8. 2025 soud přiznal žalovanému odměnu za 5 úkonů právní služby, a to za nahlížení do spisu dne 27. 8. 2025, vyjádření z 24. 10. 2025, nahlížení do spisu dne 26. 2. 2026, repliku z 27. 2. 2026 a účast u jednání dne 5. 3. 2026 (§ 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Za účast při vyhlášení rozsudku náleží zástupci žalovaného odměna pouze v poloviční výši, tedy v částce 36 910 Kč podle § 11 odst. 2 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále zástupci žalovaného náleží 2 paušální náhrady po 300 Kč do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 9 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč. Celkem za odměnu a paušální náhrady uvedené shora náleží zástupci žalovaného částka 545 960 Kč a spolu s 21% DPH potom 660 611,60 Kč. Dále zástupci žalovaného byla přiznána náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 16 započatých půlhodin na cestě k jednání a zpět ve výši 2 400 Kč, a to ve dnech 5. 3. 2026 a 12. 3. 2026. Za cestu k soudu dne 5. 3. 2026 náleží právnímu zástupci žalovaného jízdné vlakem z , adresa, a zpět ve výši 738 Kč (doloženo jízdenkami) a za den 12. 3. 2026 náhrada jízdného osobním autem z , adresa, a zpět (138 km při ceně 34,70 Kč benzinu na litr a při spotřebě 5,9 l/100 km, náhrada 5,9 Kč x 138 km) ve výši 1 096,7 Kč. K náhradě za promeškaný čas a k jízdnému osobním vozidlem soud ještě připočetl 21 % DPH (nikoliv k jízdence vlakem) a tyto náhrady představují celkem částku 4 969 Kč. Oba zástupci, kteří žalovaného v průběhu řízení zastupovali jsou plátci DPH. Ke změně zastoupení došlo ke dni 6. 10. 2025. Celkem bylo žalovanému přiznáno na nákladech řízení 665 580,60 Kč. Tuto celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 665 580,60 Kč je žalobce povinen nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám současného právního zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).