6 C 78/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a původního účastníka zastoupená advokátem jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa , zastoupený advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa o určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že na nemovitých věcech žalobkyně, a to pozemku [anonymizováno] [parcelní číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a pozemcích [anonymizováno] [číslo] [parcelní číslo], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce], nevázne zástavní právo ve prospěch žalovaného k uspokojení jeho pohledávky ve výši 1 120 000 Kč s přísl. za [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 21. 8. 2001, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému, k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení], náklady řízení ve výši 23 800 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 4 810 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Původní žalobci [jméno] [jméno] [příjmení] se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 3. 2020 domáhali určení, že nemovité věci specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalovaného. V žalobě uvedli, že dne 21. 8. 2001 podepsali zástavní smlouvu, kterou dali žalovanému do zástavy nemovitosti, a to objekt bydlení [adresa] na pozemku [anonymizováno] [parcelní číslo], pozemek [anonymizováno] [parcelní číslo] a pozemky [anonymizováno] [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec]. Zástavní právo bylo zřízeno k zajištění pohledávky žalovaného vůči dlužníkovi [jméno] [příjmení] dle smlouvy o půjčce ze dne 21. 8. 2001 ve výši 1 120 000 Kč. Vklad zástavního práva byl povolen ke dni 11. 10. 2001. Půjčka měla být vrácena nejpozději do 25. 11. 2001. Po uplynutí termínu splatnosti se oba žalobci zajímali, zda půjčka byla řádně a včas vrácena a oba byli panem [příjmení] vyrozuměni, že půjčka je splácena. Dopisem, ze dne 25. 11. 2005 pan [příjmení] sdělil, že na půjčku uhradil 425 000 Kč a zbývající částka by měla být doplacena do 31. 5. 2006. Na další výzvy již pan [příjmení] nereagoval. V roce 2010 vyhledali žalobci pomoc advokátky, která se spojila s žalovaným a ten jí měl telefonicky sdělit, že se snaží situaci vyřešit přesunutím zástavy na nemovitost ve vlastnictví pana [příjmení] nebo jeho rodiny. Žalovaný je poprvé vyzval k zaplacení částky 1 272 701 Kč a smluvního úroku ve výši 5 469 000 Kč až dopisem ze dne 15. 11. 2016. Z textu této výzvy vyplynulo, že s panem [příjmení] uzavřel dne 16. 11. 2009 dohodu o uznání dluhu, ve které byl sjednán nově úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 1 000 000 Kč od 25. 11. 2001 do zaplacení. S touto dohodou o uznání dluhu nebyli do té doby žalobci seznámeni. Následně na ně žalovaný v roce 2017 podal žalobu na nařízení soudního prodeje zástavy. Toto řízení bylo skončeno rozhodnutím o nařízení soudního prodeje zástavy k uspokojení pohledávky žalovaného ve výši 1 000 000 Kč. Na základě tohoto rozhodnutí potom žalovaný podal dne 10. 6. 2019 u Městského soudu v Brně exekuční návrh na prodej zástavy. Žalovaný po dobu 15 let s žalobci jako zástavci nekomunikoval, neinformoval je o stavu věci, nedomáhal se svých práv až do roku 2016. Při osobním jednání [jméno] [příjmení] s právním zástupcem žalobců, pan [příjmení] sdělil, že žalovanému uhradil již asi 1 400 000 Kč – 1 500 000 Kč. Žalobci tedy mají za to, že pan [příjmení] již žalovanému dlužnou částku uhradil. Pokud by nebylo prokázáno uhrazení celého zajištěného dluhu, tak žalobci vznesli námitku promlčení zástavního práva. Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy od 26. 11. 2001. Žalobci mají na této určovací žalobě naléhavý právní zájem jednak z důvodu, že na základě tohoto rozhodnutí by došlo k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí a jednak i z důvodu, že proti žalobcům je vedeno exekuční řízení o prodej zástavy.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, odmítl tvrzení žalobců, že dluh zanikl splacením a odkázal na dohodu o uznání dluhu podepsanou panem [příjmení] dne 16. 11. 2009, v níž dlužník uznal vůči žalovanému dluh ve výši 1 000 000 Kč spolu se sjednaným úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky od 25. 11. 2001. K promlčení dluhu tak mohlo nejpozději dojít 16. 11. 2019, tedy v době, kdy žalovaný již uplatnil své nároky ze zástavního práva. Je-li splnění dluhu zajištěno zástavním právem, nepromlčí se zástavní právo dříve než samotný dluh. Žalovaný dále uvedl, že vědom si situace, v níž se žalobci nacházejí, tak v žalobě o nařízení soudního prodeje zástavy uplatnil svůj nárok pouze co do výše samotné dlužné částky a nákladů soudního řízení, přičemž neuplatnil nárok na příslušenství dlužné částky v podobě úroků z prodlení. Při jednání dne 10. 9. 2020 žalovaný tvrdil nedostatek naléhavého právního zájmu na podané určovací žalobě, neboť o ní již bylo rozhodnuto v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 61/2017. Následně žalovaný odkázal i na další uznání dluhu, které mu pan [příjmení] během prodlení s plněním svého závazku podepsal.

3. V průběhu řízení došlo dne 22. 1. 2022 k úmrtí žalobce [celé jméno původního účastníka] a podle výsledků dědického řízení soud usnesením ze dne 14. 9. 2022, č. j. 6 C 78/2020-130 rozhodl tak, že v řízení bude na straně žalobců nadále pokračováno pouze s žalobkyní [celé jméno žalobkyně].

4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] [obec] jsou ke dni rozhodnutí zapsány jako vlastnictví žalobkyně následující nemovitosti, a to [anonymizováno] [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba [adresa], dále pozemky [anonymizováno] [číslo]. K těmto nemovitým věcem je zřízeno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 1 120 000 Kč pro oprávněného [celé jméno žalovaného]. Právní účinky vkladu nastaly ke dni 11. 10. 2001.

5. Mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] byla dne 21. 8. 2001 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě věřitel půjčil dlužníkovi [jméno] [příjmení] částku 1 120 000 Kč, a to bezúročně s tím, že tato částka měla být splacena do 25. 9. 2001 částkou 60 000 Kč, do 25. 10. 2001 částkou 60 000 Kč a do 25. 11. 2001 částka 1 000 000 Kč. Při prodlení se splácením je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý i započatý den prodlení.

6. Téhož dne byla mezi žalovaným a žalobci podepsána zástavní smlouva k zajištění pohledávky žalovaného vůči [jméno] [příjmení] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 21. 8. 2001 ve výši 1 120 000 Kč. Předmětem zástavy byl objekt bydlení [adresa] na pozemku [anonymizováno] [parcelní číslo], pozemek [anonymizováno] [parcelní číslo] a pozemky [anonymizováno] [číslo] vše zapsáno v k. ú. [obec] u [obec].

7. Dne 15. 11. 2016 byla sepsána ze strany žalovaného výzva žalobcům o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, v níž byla vyčíslena dlužná jistina, dlužný zákonný úrok z prodlení i dlužná smluvní úrok z prodlení (zřejmě smluvní pokuta).

8. V dopise ze dne 21. 11. 2005 pan [příjmení] prohlásil, že ve věci půjčky od p. [celé jméno žalovaného] již zaplatil 425 000 Kč, tato splátka se týká zástavy na [list vlastnictví] v [obec]. Zbývající částka by měla být uhrazena do 31. 5. 2006.

9. Z dohody o uznání dluhu ze dne 16. 11. 2009 vyplývá, že pan [příjmení] jako dlužník uznává, že dluží panu [celé jméno žalovaného] na nedoplatku půjčky poskytnuté mu dne 21. 8. 2001 částku 1 000 000 Kč se sjednaným úrokem z prodlení 0,1% denně z uvedené částky za dobu od 25. 11. 2001 do zaplacení. V další části dohody se strany dohodly na řešení vzájemných sporů před rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení] a upravili si postup rozhodčího řízení. Podpis [jméno] [příjmení] byl úředně ověřen.

10. Následně žalovaný předložil další prohlášení o uznání závazku ze dne 1. 12. 2001, v němž [jméno] [příjmení] uznává svůj dluh vůči věřiteli [celé jméno žalovaného] co do důvodu i výše ve výši 1 120 000 Kč dle smlouvy o půjče ze dne 21. 8. 2001. Toto uznání se vztahuje i na smluvní a zákonné příslušenství předmětné půjčky. Dne 8. 4. 2005 pan [jméno] [příjmení] vlastní rukou napsal uznání dluhu, v němž uznává dluh vůči [celé jméno žalovaného] vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 21. 8. 2001. Tento dluh uznává výslovně co do důvodu i do výše.

11. Ze spisu Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 7 C 61/2017 soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 9. 2018, č.j. 22 Co 129/2018-121 soud nařídil ve prospěch zástavního věřitele – [celé jméno žalovaného] – k uspokojení jeho pohledávky ve výši 1 000 000 Kč za [jméno] [příjmení] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 21. 8. 2001, zajištěné zástavní smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavními dlužníky dne 21. 8. 2001, prodej nemovitých věcí, a to pozemku [anonymizováno] [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku [anonymizováno] [číslo] pozemku [parcelní číslo], vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [obec]. Toto usnesení nabylo právní moci dne 29. 10. 2018. Na základě tohoto usnesení je vedena soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], exekuce prodejem nemovitých věcí, a to pod sp. zn. [spisová značka].

12. Ve věci byl slyšen svědek [jméno] [příjmení], který uvedl, že v srpnu 2001 kupoval tiskárnu v [obec] v částce asi 4-5 miliónu korun. Chyběla mu menší část, dostal doporučení na pana [celé jméno žalovaného], že má volné peníze, a že by mu je mohl půjčit. Podmínkou půjčení však byla nějaká záruka. On jako fyzická osoba žádný nemovitý majetek v té době neměl a domluvil se s žalobci, které znal, že se mu zaručí. Žádná dohoda v tom směru, že se později zástava převede na jinou nemovitost, tam nebyla. Svědek zajistil odhad nemovitosti žalobců v [obec] a následně se v [obec] podepsaly smlouvy o půjčce a zástavní. Částka 1 120 000 Kč mu byla vyplacena hotově. Ve smlouvě byl uveden termín pro vrácení peněz, ale v začátcích podnikání to nevycházelo a po dohodě s panem [celé jméno žalovaného] i manželi [příjmení] splatnost ústně prodloužili. Zpočátku se mu celkem dařilo, ale v roce 2003 -2004 se dostal do finančních problémů, víceméně zkrachoval. Výši částek, které žalovanému uhradil, není schopen doložit, platil mu průběžně, některé částky spíše až v období roku 2005, 2006 a celkem mu mohl splatit částku mezi 500 000 až 750 000 Kč. V současné době mu jeho ekonomická situace neumožňuje dlužnou částku zaplatit, má dluhy okolo 20 000 000 Kč. Panu [celé jméno žalovaného] podepisoval několik uznání dluhu, chtěl víceméně ochránit [celé jméno žalobkyně], aby nárok neuplatňoval po nich, neschovával se, snažil se být s panem [celé jméno žalovaného] v kontaktu. Podepisoval asi dvě uznání, jedno dříve, aby se dluh nepromlčel a potom ještě jedno později. Listiny nedohledal. Po předložení originálů listiny z 1. 12. 2001, 8. 4. 2005 a 16. 11. 2009 uvedl, že se jedná o všechny jeho podpisy. Uznání z 1. 12. 2001 je logické. Uznání z 8. 4. 2005 psal evidentně on, je to jeho rukopis. Poslední uznání, co podepsal v bytě pana [celé jméno žalovaného], bylo to z 16. 11. 2009, nevybavil si však, že by to ověřovali. Na všech listinách jsou jeho podpisy. Je pravda, že později, když už to trvalo dlouho, tak za ním pan [celé jméno původního účastníka] chodil a chtěl vědět, jak to vypadá, říkal mu, že to splácí. Něco panu [celé jméno žalovaného] splácel přes účet, většina šla ale hotově. Dohoda ohledně plateb byla taková, že ze začátku šly peníze na úroky. Bral to tak, že nejdříve se splácejí penále a potom až jistina, proto není schopen říct přesnou částku jistiny. Pan [celé jméno žalovaného] mu také vypomohl, přesnou částku neví, ale jednalo se o částku, která šla úplně mimo tento rámec, ani se to s tím nekřížilo. Myslí, že podepsal směnku, která se poté, co peníze vrátil, roztrhala. Všechny částky, které si od pana [celé jméno žalovaného] půjčil mimo smlouvu o půjčce, která se řeší v tomto řízení, jsou splaceny. Na smlouvu o půjčce, která je předmětem tohoto řízení, zaplatil, jak už výše uvedl 500 000 až 750 000 Kč.

13. Žalobkyně uvedla, že pana [celé jméno žalovaného] viděli poprvé při podpisu zástavní smlouvy, později na každé jejich dotazy ohledně dlužné částky vždy odpovídal, že pan [příjmení] splácí a že mají být v klidu. Konkrétní částku, která již byla uhrazena, jim nikdy neřekl. O žádném uznání dluhu ze strany pana [příjmení] neměli ani tušení, a to až do doby zahájení soudních řízení. Kdyby je včas informoval, mohli by si ještě najít práci a začít dluh splácet. V současné době to již není možné. Ohledně podpisu zástavní smlouvy dlouho váhali, nakonec si řekli, že pan [příjmení] je mladý člověk a měl by mít možnost. Bylo dojednáno, že to bude do konce roku, že když získá majetek, tak dostane úvěr a mělo se to splatit. Pak se to o něco oddálilo. Zástavní smlouvu podepisovali u právničky v [obec], byli tam oni, pan [celé jméno žalovaného], pan [příjmení] a ta právnička. Oni podepisovali pouze zástavní smlouvu, jestli se podepisovala i smlouva o půjčce si nevybavuje. Finanční částku předával pan [celé jméno žalovaného] panu [příjmení] v hotovosti, byli u toho přítomni. Částka, která byla ve smlouvě napsaná, byla také předána. Na co tato částka byla použita, neví. Půjčka měla být splacena do konce roku, potom se ještě dohodli na prodloužení splatnosti o další půlrok. Za to, že zástavní smlouvu podepsali, nedostali nic, pan [příjmení] sice hovořil o tom, že je odmění, ale k tomu nikdy nedošlo.

14. Již zemřelý žalobce [celé jméno původního účastníka] odkázal na to, co uvedla manželka, pouze doplnil, že pan [příjmení] si splatnost prodloužil z toho důvodu, že měl požádat banku o půjčku. K tomu ale nedošlo.

15. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že je to již dlouhá doba, tehdy ho pan [příjmení] oslovil s tím, že by potřeboval půjčku, pravděpodobně na koupi tiskárny. Na to mu řekl, že bez zajištění nemovitostí mu žádnou půjčku neposkytne. Zřejmě z tohoto důvodu si našel manžele [celé jméno žalobkyně], kteří mu zástavu poskytli. Nikdy by panu [příjmení] půjčku neposkytl bez poskytnutí zástavy, tak dobře ho v té době neznal. Smlouva o půjčce i zástavní smlouva se uzavíraly v [obec] u nějaké právničky, myslí si, že v té době panu [příjmení] v hotovosti předával částku uvedenou ve smlouvě o půjčce. Následně během času se s panem [příjmení] začal domlouvat na splácení, pan [příjmení] platby pořád oddaloval, a on s ním hledal cestu, jak vyvázat manžele [celé jméno žalobkyně], aby si nemovitosti zastavil přímo pan [příjmení]. Byla zde možnost zástavy chaty v [obec], kterou vlastnila matka pana [příjmení] s přítelem. Bohužel přítel zemřel, řešilo se dědické řízení a následně byl i problém s pozemkem pod chatou, toto vše trvalo strašně dlouho. Dohoda mezi ním a panem [příjmení] byla, že se zástava přenese z [anonymizováno] na tuto nemovitost. Po té dlouhé době však asi rodina pana [příjmení] nesouhlasila s přenesením zástavy a až poté oslovil manžele [celé jméno žalobkyně] a snažil se s nimi domluvit. Dával různé návrhy – na dožití, placení nájmu, prodej i rozdělení nemovitosti. K žádné dohodě nedošlo, tak následně podal žalobu na zpeněžení zástavy. Byl překvapen, že manželé [příjmení] u jednání tvrdili, že mu zastavili zhořeliště, neboť na LV bylo číslo popisné předchozí stavby. Žalobci následně postavili nový dům, ale zřejmě do katastru nedoložili nové číslo popisné. Až k odvolání bylo žalobě vyhověno. Prozatím stále chce po žalobcích jistinu 1 000 000 Kč a nežádá nic jiného. Je pravda, že s žalobci ohledně dlužné částky několikrát telefonoval, poprvé se ozvali až 3-4 roky po uzavření smlouvy, rozhodně jim neřekl, aby byli v klidu, on sám v klidu také nebyl. Řekl jim, že hledá jiné řešení a snaží se převést zástavu na jinou nemovitost. Neřekl jim výši částky, která byla zaplacena, to pořádně sám nevěděl. Předložená uznání byla sepsána a podepsána v datech tam uvedených. S panem [příjmení] průběžně jednal, aby nedošlo k promlčení a on mu uznání dluhu podepsal. S panem [příjmení] uzavřel i nějaké další půjčky zajištěné směnkou, tyto peníze vrátil, mohlo se tak stát během 5 let po půjčce a částka mohla být 100-200 tis. Kč. Je pravda, že panu [příjmení] půjčoval, i když mu dlužil přes milion korun, viděl v tom pomoc, aby dostal své peníze zpět a on aby dostal zaplaceny své dodávky.

16. S ohledem na skutečnost, že žalobci zpochybňovali existenci a vznik uznání závazku z dat 1. 12. 2001 a 8. 4. 2005, navrhli zpracování znaleckých posudků, a to na zkoumání data vzniku listiny u listin z 1. 12. 2001 a 8. 4. 2005 a na pravost podpisu pana [příjmení] na listině z 1. 12. 2001.

17. Ze znaleckého posudku č. 51/2021 ze dne 14. 10. 2021 znalce [titul] [celé jméno znalce], který měl za úkol určit stáří listiny (zda datum uvedené na listinách odpovídá datu vyhotovení listin) u prohlášení o uznání dluhu z 1. 12. 2001 a u ručně psaného uznání dluhu z 8. 4. 2005 soud zjistil, že stáří předložených sporných listiny nelze technickými prostředky určit a ani zjistit, zda skutečně vznikly v uvedeném datu.

18. Ze znaleckého posudku č. 1653 ze dne 31. 8. 2021 znalce [celé jméno znalce], [titul], jehož úkolem bylo určit pravost či nepravost podpisu pana [jméno] [příjmení] na prohlášení o uznání závazku z 1. 12. 2001, soud zjistil, že podpis dlužníka na tomto prohlášení je pravým podpisem [jméno] [příjmení], jehož materiály ke srovnání měl znalec k dispozici.

19. Žalobci dále doložili dopisy, které adresovali panu [příjmení] s výzvou o sdělení částek, které již zaplatil. Část dopisů byla adresována i žalovanému.

20. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům:

21. Žalobci uzavřeli s žalovaným zástavní smlouvu, kterou se zaručili za půjčku pana [jméno] [příjmení] vůči žalovanému ve výši 1 120 000 Kč svými nemovitostmi, zapsanými na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [obec].

22. Vzhledem k tomu, že žalobci podali žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014), postupoval soud podle § 3073 tohoto zákona, podle kterého práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Dále soud postupoval podle § 3028 odst. 3 o. z., podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

23. Podle § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

24. Podle § 152 obč. zák. zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Podle § 165 obč. zák. není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, pokud pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně, nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky. Podle § 100 odst. 1 obč. zák se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 100 odst. 2 obč. zák. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 170 odst. 2 obč. zák. promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

25. Podle § 558 obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Podle § 110 odst. 1 věta druhá, bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

26. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobci, resp. žalobkyně mají na určovací žalobě naléhavý právní zájem, neboť pouze na základě rozhodnutí soudu může dojít k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 61/2017 o nařízení soudního prodeje zástavy není řízením, které by mělo bránit podání žaloby na určení neexistence zástavního práva. V řízení o nařízení soudního prodeje zástavy se totiž zkoumají pouze ty skutečnosti, zda zástavní věřitel má pohledávku zajištěnou zástavním právem a kdo je zástavním dlužníkem. Veškeré ostatní námitky týkající se případného splnění pohledávky, promlčení apod. se uplatňují v další fázi řízení, tedy v rámci exekučního řízení, případně v rámci tohoto civilního řízení na určení neexistence zástavního práva.

27. První námitkou žalobců bylo, že dlužná pohledávka již byla dlužníkem splněna a tudíž došlo k zániku zástavního práva. V řízení však nebylo prokázáno, že by dlužník dluh z titulu smlouvy o půjčce z 21. 8. 2001 splnil. Nebylo prokázáno, že by na danou půjčku bylo dlužníkem uhrazeno více než 120 000 Kč, o které žalovaný ponížil svůj nárok proti zástavním dlužníkům v řízení u zdejšího soudu vedeném pod sp. zn. 7 C 61/2017 o soudním prodeji zástavy, v němž se zástavní věřitel [celé jméno žalovaného] domáhal po zástavních dlužnících uspokojení částky 1 000 000 Kč. Žalobci sice předložili dopis pana [jméno] [příjmení] ze dne 21. 11. 2005, v němž jim oznamuje, že panu [celé jméno žalovaného] zaplatil již 425 000 Kč, nicméně sám dlužník nebyl schopen doložit, kolik přesně zaplatil. Hovořil o částkách okolo 500 000 Kč až 750 000 Kč, nicméně k těmto platbám neměl svědek [příjmení] žádné doklady a žalovaný jako věřitel zaplacení této částky zcela popřel. Soud považuje výpověď svědka [příjmení] ohledně těchto plateb za nevěrohodnou, sám svědek potvrdil, že má dluhy okolo 20 000 000 Kč a i dopis žalobcům psal zřejmě jen proto, aby je uklidnil. Žádné doklady o provedených splátkách neposlal ani jim. Svědek nebyl schopen ani jiným způsobem doložit částku, kterou žalovanému na dluh uhradil. Jelikož v listopadu 2009 podepsal žalovanému uznání dluhu, podle kterého dlužná částka představuje 1 000 000 Kč, soud z tohoto uznání vychází i v tomto řízení. Nebylo prokázáno, že by bylo na daný dluh uhrazeno více.

28. Další námitka žalobců spočívala v námitce promlčení zástavního práva. Institut promlčení slouží k tomu, aby věřitel nebo jiná osoba, které svědčí subjektivní právo (nárok), přistupovali k výkonu svého práva včas (co nejdříve), neboť po uplynutí času stanoveného pro výkon (uplatnění) nároku se poskytuje dlužníku (nebo jiné povinné osobě) právo vznést námitku promlčení. Důvodným uplatněním této námitky sice právo nezaniká, avšak ztrácí způsobilost být soudně nebo jinak mocensky vykonatelné; po uplatnění námitky promlčení právo přetrvává jen ve formě tzv. naturální obligace, která není vynutitelná, avšak uspokojení (dobrovolné splnění) promlčeného práva nezakládá bezdůvodné obohacení (srov. § 455 odst. 1 obč. zák.). Institut promlčení je v tomto smyslu právním prostředkem obrany dlužníka (jiné povinné osoby) proti tomu, aby nebyl vystaven po časově neomezenou dobu - i s přihlédnutím k tomu, že s uplynutím delší doby jsou zpravidla spojeny nejistota a pochybnosti o právním postavení účastníků právního vztahu - nebezpečí vymáhání svých dluhů a jiných právních povinností. Zástavní právo je právem, které podléhá promlčení, neboť nejde o majetkové právo, které by bylo - na rozdíl od vlastnického práva - z možnosti promlčení vyloučeno, i když má také věcněprávní povahu (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1918/2005, který byl uveřejněn pod č. 95 v časopise Soudní judikatura, ročník 2007). Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) (§ 101 obč. zák.). Bylo-li však zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst. 1 věta první obč. zák.); v případě, že zástavní právo bylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty (§ 110 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Zástavní dlužník se může bránit proti právu zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy nejen (zákonem předepsanou) obranou proti návrhu zástavního věřitele na zpeněžení zástavy, ale také prostřednictvím žaloby o určení, že tu zástavní právo není (např. určením, že věc není zatížena zástavním právem), je-li na takovém určení naléhavý právní zájem (§ 80 písm. c) o. s. ř.). Došlo-li k promlčení zástavního práva, může se zástavní dlužník nepochybně dovolat promlčení při každé (zákonem poskytnuté) obraně proti výkonu práva (nároku) zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, tedy rovněž v řízení, zahájeném podáním žaloby o určení, že tu zástavní právo není (závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 78/2011).

29. V daném případě došlo ke vzniku zástavního práva na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21. 8. 2001. Zástava měla zajišťovat pohledávku zástavního věřitele – zde žalovaného proti [jméno] [příjmení] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 21. 8. 2001, na jejímž základě poskytl dlužníkovi – [jméno] [příjmení] částku 1 120 000 Kč. Obecně k promlčení zástavního práva by mohlo dojít, byla-li by promlčena pohledávka. Žalovaný však soudu předložil uznání dluhu podepsané dlužníkem [jméno] [příjmení] dne 1. 12. 2001, dále ze dne 8. 4. 2005 a ze dne 16. 11. 2009. Znaleckým zkoumáním nebylo prokázáno, že by listiny ze dne 1. 12. 2001 či 8. 4. 2005 byly psány v jiném datu, než který je na nich napsán. Znalec nebyl schopen technickými prostředky určit stáří předložených listin. Za tohoto stavu je nutno je považovat za napsané v datech na nich uvedených. Dalším znaleckým zkoumáním znalec určil, že podpis na listině prohlášení o uznání závazku ze dne 1. 12. 2001 je pravým podpisem dlužníka [jméno] [příjmení]. Za této situace je nutno uzavřít, že dlužník ve smyslu ustanovení § 558 obč. zák. uznal písemně svůj dluh vůči věřiteli [celé jméno žalovaného] co do důvodu i výše dne 1. 12. 2001 a toto uznání dluhu založilo běh nové promlčecí doby, a to desetileté, tedy do 1. 12. 2011. Uznáním dluhu dne 16. 11. 2009, kdy podpis dlužníka [jméno] [příjmení] byl na tomto uznání úředně ověřený, došlo k opakovanému uznání co do částky 1 000 000 Kč ze stejného právního důvodu a začala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta do 16. 11. 2019. Během této nové desetileté lhůty potom byla podána zástavním věřitelem dne 23. 1. 2017 žaloba na soudní prodej zástavy, čímž došlo k přetržení této běžící lhůty a uplatnění práva věřitele z titulu zástavní smlouvy. Pohledávka proti dlužníkovi [jméno] [příjmení] tak do 16. 11. 2019 nebyla promlčena a nebylo tedy též promlčeno zástavní právo, které ji mělo zajišťovat. Ač soud zcela chápe rozčarování žalobců jako zástavních dlužníků, že se po nich požaduje úhrada dluhu splatného v listopadu 2001, tak zákon nikde nestanoví povinnost dlužníka či zástavního věřitele informovat zástavce o uznání závazku dlužníkem. Jelikož se zástavní právo nemůže promlčet dříve než zajištěná pohledávka a soudu byly doloženy listiny o uznání dluhu dlužníkem minimálně ze dne 1. 12. 2001 a 16. 11. 2009, přičemž nebylo prokázáno, že by tyto listiny nepodepsal dlužník [jméno] [příjmení] či že by byly sepsané v jiném časovém úseku, tak soud musí z těchto uznání dlužníka vycházet. Na základě těchto uznání nedošlo k promlčení pohledávky ani k promlčení zástavního práva, které tedy nadále na dané nemovitosti žalobkyně vázne.

30. Soud tedy žalobu na určení, že na nemovitých věcech žalobkyně uvedených v odstavci I. tohoto rozsudku nevázne zástavní právo ve prospěch žalovaného k uspokojení jeho pohledávky ve výši 1 120 000 Kč s přísl. za [jméno] [příjmení] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 21. 8. 2001, zamítl.

31. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Z procesního hlediska byl v řízení zcela úspěšný žalovaný a svědčí mu tedy proti žalobkyni právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložil. Jelikož právní zástupce žalovaného včas své náklady řízení nevyčíslil, přiznal soud náklady řízení podle obsahu spisu. Tyto náklady řízení žalovaného sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, a to odměny za 7 úkonů právní služby (§ 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) po 3 100 Kč za převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 10. 9. 2020, vyjádření k námitce promlčení, účast u jednání ve dnech 24. 6. 2021, 17. 8. 2021 a 12. 1. 2023 a 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalovaného činí částku 23 800 Kč a je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Za znalecký posudek na stáří listiny soud zaplatil znalci [titul] [celé jméno znalce] částku 8 894 Kč, přičemž celá tato částka byla kryta zálohou ve výši 10 000 Kč složenou žalobci. Zbylá část zálohy jim byla vrácena. Za znalecký posudek zpracovaný znalcem [celé jméno znalce], [titul] soud zaplatil částku 14 810 Kč, na zaplacení byla použita záloha ve výši 10 000 Kč složená žalobci. Zbylá částka 4 810 Kč již nebyla kryta zálohou, proto soud uložil neúspěšné žalobkyni tuto částku k úhradě ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu.