Okresní soud ve Svitavách · Rozsudek

6 C 83/2020

č. j. 6 C 83/2020-107

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-02-16 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSSY:2021:6.C.83.2020.1

Citované zákony (12)

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; obec , IČ: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného pojišťovna , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení 681 839 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 385 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 20. 12. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 296 839 Kč s příslušenstvím, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 17 908 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, soudní poplatek ve výši 19 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 4. 2020 domáhala po žalovaném náhrady škody na zdraví v celkové výši 728 457 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30. 6. 2017, č. j. 4 C 201/2014-216 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 3. 2018, č. j. 23 Co 419/2017-265, bylo pravomocně rozhodnuto o odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví, kterou žalobkyně utrpěla dne 28. 7. 2012 na pozemku [parcelní číslo] u domu [adresa], když na sousedním pozemku, který je ve vlastnictví žalovaného, došlo k rozlomení stromu a následně pádu části stromu na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku pádu části stromu utrpěla zranění s trvalými následky. Citovaným rozsudkem bylo žalobkyni přiznáno bolestné, ztížení společenského uplatnění, ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náklady na léčení, náhrada nákladů za zdravotní pomůcky a náklady vynaložené na zakoupení osobního automobilu. Pravomocně přiznané nároky byly žalobkyni vyplaceny vedlejším účastníkem.

2. Zdravotní potíže žalobkyně přetrvávají i nadále, ke zlepšení zdravotního stavu nedochází. Žalobkyně se léčí v neurologické ambulanci, opakovaně byla hospitalizována v [anonymizováno] odborné léčebně pro děti a dospělé v [obec] – [část obce], po psychické stránce se léčí na [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova]. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 7. 10. 2016 bylo s účinností od 22. 9. 2016 rozhodnuto o zvýšení výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, který činil 14 310 Kč. Dle posudku o invaliditě ze dne 22. 9. 2016 byl invalidní důchod zvýšen z důvodu nepříznivého zdravotního stavu po polytraumatu dne 28. 7. 2012 po zavalení vyvráceným stromem. K 22. 12. 2016 došlo k ukončení pracovního poměru žalobkyně u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] Žalobkyně v žalobě uplatňuje náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 22. 4. 2017 do 30. 4. 2020 ve výši 296 839 Kč. Po celou tuto dobu žalobkyně pobírala invalidní důchod, náhrada za ztrátu na výdělku je požadována jako rozdíl mezi invalidním důchodem a valorizovanou průměrnou mzdou, kterou měla žalobkyně před úrazem. Dále žalobkyně požaduje náhradu nákladů léčení ve výši 33 518 Kč (jedná se o náklady za pobyt v léčebně [obec], rehabilitační masáže, psychofarmaka a další procedury, vše je přesně označené v žalobě) a náhradu cestovních nákladů ve výši 13 100 Kč (jedná se o jízdné osobním vozidlem na různá lékařská vyšetření). Závěrem žalobkyně požaduje zaplacení nákladů na pořízení nového [automobilu] ve výši 385 000 Kč. Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30. 6. 2017 byla žalobkyni přiznána částka 93 000 Kč jako náhrada za zakoupení [automobilu], který si byla nucena koupit vzhledem k charakteru a trvalým následkům zranění. Jednalo se o starší ojeté vozidlo. Tento původní automobil již vzhledem ke stáří a poruchovosti již nebylo možné provozovat, proto si žalobkyně zakoupila nový osobní automobil za částku 425 000 Kč. Jednalo se o předváděcí vůz, na který byla poskytnuta výrazná sleva. Za starý automobil žalobkyně utržila částku 40 000 Kč, kterou odečetla od kupní ceny vozidla. Zakoupení nového vozidla je v přímé příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, s čímž se již vypořádal předchozí soud. Je logické, že automobil jednou doslouží a musí být nahrazen jiným.

3. Do řízení na návrh žalovaného vstoupil jako vedlejší účastník [pojišťovna].

4. Na základě částečného zpětvzetí žaloby učiněného žalobkyní dne 8. 6. 2020 soud usnesením ze dne 1. 7. 2020, č. j. 6 C 83/2020 řízení částečně zastavil co do částky 46 618 Kč, tedy pro náklady léčení ve výši 33 518 Kč a pro cestovní náklady ve výši 13 100 Kč, neboť tyto částky byly vedlejším účastníkem žalobkyni zaplaceny dne 4. 5. 2020. Předmětem řízení tak zůstala částka 296 839 Kč požadovaná jako náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a částka 385 000 Kč za pořízení nového osobního automobilu.

5. Žalovaný požadavky žalobkyně uplatněné v žalobě neuznal a vznesl námitku promlčení pohledávky na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou žalobkyně uplatňuje za období od 22. 4. 2017 do 30. 4. 2020 ve výši 296 839 Kč. Žalobkyně se u žalovaného domáhala této náhrady dopisem ze dne 13. 11. 2018, přičemž žalovaný předal celou záležitost k vyřešení [právnická osoba] Následně byla žalobkyně vyzvána k doložení požadovaných dokumentů, které nebyly dodány. Žalovaný poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 401/2005, podle kterého se nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo invaliditě promlčuje jako celek, nikoli jenom nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající. Žalovaný má za to, že nárok žalobkyně měl být uplatněn již do 2 let od skončení pracovní neschopnosti, a pokud nebyl uplatněn, je nárok žalobkyně na náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti promlčen. Pracovní neschopnost žalobkyně skončila dne 12. 8. 2013. I kdyby se v období od 13. 8. 2013 do 22. 12. 2016, kdy skončil pracovní poměr žalobkyně u [anonymizována dvě slova], nesnížil její příjem, ale příjem se snížil až od 23. 12. 2016, je i tento nárok žalobkyně promlčen dle § 106 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 3079 a § 3036 o. z. Co se týká požadavku žalobkyně na zaplacení částky 385 000 Kč, tak žalovaný se domnívá, že není dána příčinná souvislost mezi pořízením nového osobního automobilu v roce 2018 a vzniklou škodou. Žalovaný ani vedlejší účastník neměli žádnou možnost posoudit stav starého vozidla, zda byl skutečně tak špatný, že muselo být nahrazeno novým vozidlem a zda žalobkyně musela zakoupit nové vozidlo. Nové vozidlo si žalobkyně měla zakoupit až po předchozím projednání s žalovaným, resp. pojišťovnou. Z důkazů vyplývá, že žalobkyně zakoupila nové vozidlo dne 23. 7. 2018, ale staré prodala až dne 26. 1. 2019, a to s platnou STK a běžnými vadami odpovídajícími stáří vozidla. Žalobkyně si tedy pořídila nové vozidlo, i když staré bylo ještě pojízdné. Nové vozidlo si pořídila na základě svého rozhodnutí a ne proto, že by se jednalo o kompenzační pomůcku. Z tohoto důvodu není dána příčinná souvislost mezi náklady na koupi nového vozu a škodnou událostí ze dne 28. 7. 2012.

6. Vedlejší účastník ve svém vyjádření uvedl, že náklady léčení ve výši 33 518 Kč a cestovní náklady ve výši 13 100 Kč uhradil dne 30. 4. 2020. Ostatní nároky neuznal. V případě nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vznesl námitku promlčení. Žalobkyně nedokládá výši výdělku, jakého dosahovala v období od 13. 8. 2013 do ukončení pracovního poměru dne 22. 12. 2016. I kdyby jí vznikl nárok až po ukončení pracovního poměru, tj. k 23. 12. 2016, tak je tento nárok promlčen. Žalobkyně byla od počátku zastoupena advokátem, který ji zastupoval i v souvislosti se sporem 4 C 201/2014 vedeném u Okresního soudu ve Svitavách. Skutečnosti, které by osvědčovaly rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, v řízení prokázány nebyly. Dále vedlejší účastník nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že koupě nového osobního vozidla je v přímé souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného a tvrdí shodné skutečnosti jako žalovaný. Vynaložená částka není přiměřeným, nutným a účelným nákladem. Žalobkyně si zakoupila nadstandardní výbavu, kterou předchozí vozidlo nemělo, navíc žalobkyně nevlastní průkaz ZTP.

7. Žalobkyně ke vznesené námitce promlčení uvedla, že tuto považuje za vznesenou v rozporu s dobrými mravy. Ve svém vyjádření podrobně vylíčila průběh celého soudního řízení ve věci 4 C 201/2014 O náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se žalobkyně začala zajímat po pravomocném rozhodnutí o její první žalobě s tím, že své nároky vyčíslila žalovanému dne 13. 11. 2018. Nárok tedy uplatnila včas a žalovaným jí bylo sděleno, že žádost předal pojišťovně a že po předložení potřebných listin bude plněno. Ani po druhé výzvě z listopadu 2019 žalovaný nezaujal pozici, že nárok odmítá, nevznášel žádné námitky, pouze sdělil, že věc řeší pojišťovna. Pokud tedy žalovaný žalobkyni ubezpečoval, že po předložení dokladů bude nárok hrazen a po uplynutí promlčecí lhůty využil této situace a vznesl námitku promlčení, nemůže toto jeho jednání požívat právní ochrany. Jedná se ze strany žalovaného o zneužití práva na úkor žalobkyně, která marné uplynutí promlčecí lhůty ničím nezavinila, neboť se spoléhala na pravdivost a slušnost žalovaného. Zánik nároku na náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti by byl pro žalobkyni nepřiměřeně tvrdým postihem, neboť je předpoklad, že tuto dávku může žalobkyně pobírat až do doby přiznání starobního důchodu. K námitkám ohledně koupě nového automobilu žalobkyně uvedla, že není dán žádný zákonný důvod k tomu, aby vedlejší účastník dával žalobkyni souhlas se zakoupením nového vozidla. Původní automobil byl vzhledem ke svému stáří silně poruchový, nebylo možné ho bezpečně provozovat, a proto žalobkyně zakoupila jiný automobil, který byl přizpůsoben jejímu zdravotnímu stavu. Jednalo se o předváděcí vůz, jehož cena byla přiměřená.

8. Žalovaný uvedl, že ze žádného předloženého podkladu nevyplývá, že by on nebo vedlejší účastník nárok na náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti uznávali nebo cokoliv slíbili zaplatit. Vždy požadovali doložení podkladů.

9. Z provedeného dokazování bylo zjištěno následující:

10. Ze spisu vedeného u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 201/2014 soud zjistil, že v tomto sporu byla najisto postavena odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou žalobkyni pádem stromu dne 28. 7. 2012 Okresní soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2017, č. j. 4 C 201/2014-216 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 007 530,93 Kč s příslušenstvím, co do částky 235 800 Kč s příslušenstvím řízení zastavil a dále rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dne 22. 3. 2018, č. j. 23 Co 419/2017-265 rozsudek okresního soudu změnil, ale pouze co do úroků z prodlení. V řízení žalobkyně uplatňovala bolestné ve výši 98 400 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 864 000 Kč (základní rozsah ztížení společenského uplatnění představoval částku 216 000 Kč, žalobkyně požadovala čtyřnásobné zvýšení), dále požadovala náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 93 969 Kč, částku 93 000 Kč za pořízení automobilu, náhradu za regulační poplatky ve výši 1 226,77 Kč a 554,84 Kč a náhradu nákladů léčení ve výši 6 684,32 Kč Celkem tedy žalovaná požadovala částku 1 157 530,93 Kč, od čehož odečetla v průběhu řízení zaplacenou zálohu ve výši 150 000 Kč a domáhala se tak zaplacení částky 1 007 530,93 Kč. Žalobu omezila o 235 800 Kč, která představuje zaplacenou zálohu 150 000 Kč a ve zbytku byla žaloba ponížena v důsledku závěrů znaleckého posudku. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně shledal odpovědnost žalovaného za pád stromu dne 28. 7. 2012 z důvodu porušení prevenční povinnosti vlastníka pozemku a stromu dle ustanovení § 415 obč. zák s povinností nahradit škodu dle ustanovení § 420 obč. zák. Požadované částky byly žalobkyni přiznány, odvolací soud souhlasil i s navýšením částky za ztížení společenského uplatnění na čtyřnásobek, když toto navýšení nepovažoval ze nepřiměřené. Pouze upravil běžící úroky z prodlení. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 5. 2018. V rámci tohoto řízení byla žalobkyni přiznána i částka 93 000 Kč za koupi osobního automobilu, přičemž motorové vozidlo [tovární značka] [anonymizována dvě slova] zakoupila žalobkyně dne 9. 7. 2013 jako ojeté. Toto vozidlo mělo automatickou převodovku.

11. Obsahem spisu jsou dále oznámení o výši vypláceného důchodu, výzvy k uplatnění požadavku na náhradu škody zaslané žalovanému žalobkyní dne 13. 11. 2018 a 5. 11. 2019. Rozhodnutím OSSZ Svitavy ze dne 22. 9. 2016 byl vydán posudek o invaliditě žalobkyně s tím, že žalobkyně je invalidní, nejde již o invaliditu druhého stupně, ale jde o invaliditu třetího stupně. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnosti o 70 %. Den vzniku invalidity byl stanoven na 22. 9. 2016 Hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav polytraumatu z 28. 7. 2012 po zavalení vyvráceným stromem při bouřce. Nyní ještě nasedá [anonymizována tři slova]. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 7. 10. 2016 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 14 310 Kč měsíčně.

12. Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 26. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně prodala [značka automobilu], rok výroby [datum], [registrační značka], STK platná do 6. 2. 2019 panu [jméno] [příjmení] za cenu 40 000 Kč. Žalobkyně dále předložila fakturu za výměnu rozvodů, výměnu těsnění hlavy a další práce z 23. 10. 2018 v částce 7 573 Kč. Z kopie technického průkazu vozidla [registrační značka] soud zjistil, že toto vozidlo bylo poprvé registrováno dne 3. 6. 2003.

13. Z daňového dokladu ze dne 23. 7. 2018 soud zjistil, že žalobkyně zakoupila na základě smlouvy – objednávky č. [anonymizováno] téhož dne [značka automobilu], a to Nový [vozidlo] [značka] [anonymizováno] v ceně 420 0000 Kč, doplatek za černou barvu byl 13 000 Kč. Jednalo se o předváděcí vozidlo, v důsledku čehož byla uplatněna sleva ve výši 25 500 Kč, dále akční sleva ve výši 17 100 Kč a výkupní bonus ve výši 20 000 Kč, celkem slevy ve výši 62 200 Kč. Nadstandardní výbava byla v částce 54 600 Kč ([anonymizována dvě slova] 7 000 Kč, vyhřívaná přední sedadla 6 000 Kč, zpětná parkovací kamera 6 000 Kč, zatmavená skla zadních oken 3 000 Kč, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v dotykovém displeji, rádio 15 000 Kč a hliníkové disky kol 17 600 Kč). Konečná kupní cena vozu byla 425 000 Kč.

14. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že její pracovní neschopnost po úraze byla ukončena 12. 8. 2013, žalobkyně nadále pracovala u [anonymizováno] na zkrácený pracovní úvazek a pobírala plat a invalidní důchod 2. stupně, což bylo asi tak nastejno, jako její příjem před úrazem. V říjnu 2016 jí byl přiznán invalidní důchod 3. stupně a v důsledku toho došlo k ukončení pracovního poměru u [anonymizována dvě slova] dohodou k 22. 12. 2016. Rok před ukončení pracovního poměru byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Od 23. 12. 2016 pobírá pouze invalidní důchod, který je nižší než její předchozí příjem. Jiný příjem nemá. Co se týká osobního vozidla, tak auto, které kupovala v roce 2013 ([tovární značka]) již v té době bylo 11 let staré. Žalobkyně ho měla 4 roky. V roce 2017 2018 již auto potřebovalo opravy, protože bylo poruchové. Např. jela do [obec] k lékaři a za [obec] jí přestaly fungovat brzdy. Asi měsíc poté jela na nákup, auto začalo vařit, muselo do servisu a asi měsíc byla bez auta. Auto mělo porouchanou hlavu motoru, oprava ji stála asi 9 000 Kč. Pokud by to byl celý motor, tak by již vozidlo nešlo opravit. Jelikož to byla poměrně nákladná oprava a žalobkyně potřebovala vozidlo, na které je spolehnutí, tak se rozhodla, že si koupí vozidlo jiné. Jednalo se o předváděcí vozidlo [tovární značka] [anonymizováno], šlo o stejnou třídu jako předchozí vozidlo s automatickou převodovkou (tuto mělo i předchozí vozidlo). Na vozidlo byla sleva 62 600 Kč, kupovala ho v [obec]. Vozidlo mělo již předem danou výbavu. Dodělávat si nenechávala nic, bylo uvedeno do provozu v březnu 2018 a žalobkyně ho kupovala v červenci 2018. Je s ním spokojená. Žádné servisní opravy dosud neřešila. Staré auto prodala v lednu 2019 za 40 000 Kč. Když ho prodávala, tak si na internetu zjistila, za kolik se prodávají podobná vozidla v bazarech, oslovila firmu, za kolik by se dalo prodat a tato jí sdělila, že za částku 40 000 Kč. U vozidla končila STK asi pár dní po tom, co ho prodala, v té době nezjišťovala, zda by auto technickou kontrolou prošlo či nikoliv, ale nikdy předtím technická napoprvé nevyšla. Vždy se tam muselo něco dodělávat. Na vozidle je závislá, pěšky ujde 100 max. 200 metrů, záleží na situaci. Některý den kvůli bolestem neujde ani 20 metrů. Vozidlo používá k cestám k lékaři, na nákupy, na návštěvy. Od používání berlí má poškozené pravé rameno, bude s ním muset jít na operaci, berle tedy nyní nemůže používat, protože se o ně není schopna opřít. Od roku 2018 do současné doby je její stav jako ve vlnách, někdy se cítí zdravá, potom zase nemůže opustit byt, leze po čtyřech. Když fouká silný vítr, tak se jí zhorší psychické problémy. Bydlí v přízemí, v bytě nad ní bydlí syn. Průkaz ZTP nemá, nebyl jí přidělen, zkoušela to několikrát i se odvolávala. Mají určitě stupně a průkaz dávají osobě, která je zcela nepohyblivá.

15. Podle § 135 odst. l o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutími o osobním stavu. Podle § 135 odst. 2 o. s. ř. jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

16. V daném případě bylo o odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví vzniklou žalobkyni v důsledku pádu stromu dne 28. 7. 2012 rozhodnuto v rámci civilního řízení vedeného u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 201/2014. Soud se tedy otázkou odpovědnosti již znovu nezabýval a vyšel z tohoto rozhodnutí, na jehož odůvodnění zcela odkazuje.

17. Předmětem tohoto řízení byl po částečném zpětvzetí žaloby požadavek žalobkyně na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 296 839 Kč za období od 22. 4. 2017 do 30. 4. 2020 a náklady na pořízení osobního automobilu ve výši 385 000 Kč.

18. Podle § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinností stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Nárok se tedy bude řídit zákonem č. 40/1964 Sb. ve znění účinném k 31. 12. 2013.

19. Ohledně části žaloby týkající se nároku na náhradu škody za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti soud uznal námitku promlčení vznesenou žalovaným a vedlejším účastníkem. Tento nárok se promlčuje jako celek, nikoliv jen nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající, poskytovaná ve formě peněžitého důchodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 401/2005). Podle § 106 odst. 1 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Z výpovědi a z tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí do ukončení pracovního poměru u [anonymizována dvě slova] škoda na příjmu nevznikala. K ukončení pracovního poměru u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] došlo na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni 22. 12. 2016. Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně bylo vydáno již 7. 10. 2016. Navíc je možné, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti mohl žalobkyni vzniknout i dříve, neboť sama uvedla, že asi rok před skončením pracovního poměru u [anonymizována dvě slova] byla na nemocenské. Soud tedy dospěl k závěru, že nejpozději od února 2017 si žalobkyně musela být vědoma, že u ní dochází ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a měla možnost tento nárok do dvou let uplatnit buď ještě v rámci probíhajícího řízení 4C 201/2014 nebo samostatně s tím, že by bylo vyčkáno výsledků řízení ve věci 4C 201/2014. Řízení ve věci 4 C 201/2014 bylo pravomocně skončeno dne 4. 5. 2018 a žalobkyně tedy měla do počátku roku 2019 čas žalobu podat. Nárok u soudu uplatnila až dne 1. 4. 2020. Soud tedy považuje nárok žalobkyně na náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti za promlčený. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Soud zde žádné takové skutečnosti neshledal. Žalobkyně byla po celou dobu řízení ve věci 4 C 201/2014 zastoupena advokátem, který ji zastupoval i poté a obracel se s požadavky na žalovaného, zastupuje žalobkyni i v tomto probíhajícím řízení. Možnosti promlčení nároku si tedy žalobkyně měla být vědoma. Je pravdou, že se žalobkyně ještě před promlčením obrátila dopisem ze dne 13. 11. 2018 na žalovaného a požadovala náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti od 20. 4. 2017 do 30. 11. 2018 ve výši 139 835 Kč. Na tento dopis odpověděl žalovaný dopisem ze dne 14. 12. 2018 s tím, že požadavek byl předán rentovému oddělení [pojišťovna], které by mělo klientku kontaktovat, neboť budou požadovat doložení některých podkladů. Následně po urgenci žalobkyně na podzim 2019 [pojišťovna] vyzývala žalobkyni k předložení podkladů (soudu doložen mailový dopis ze dne 3. 1. 2020 – č. l. 55). Z předložených podkladů však nevyplývá, že by žalovaný či vedlejší účastník přislíbil žalobkyni plnění, jednalo se pouze o výzvu k předložení podkladů, na jejichž základě by mohl být požadavek žalobkyně posouzen. Soud tedy s ohledem na pozdní uplatnění nároku u soudu považuje nárok žalobkyně na náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti za promlčený.

20. Předmětem žaloby tak zůstal nárok žalobkyně na náhradu škody za zakoupení osobního automobilu ve výši 385 000 Kč. Žalobkyně dne 23. 7. 2018 zakoupila předváděcí osobní vozidlo v ceně 425 000 Kč. Od této částky odečetla částku 40 000 Kč získanou v lednu 2019 za prodej předcházejícího vozidla a předmětem řízení je tedy částka 385 000 Kč. Předcházející osobní vozidlo [anonymizována dvě slova] s automatickou převodovkou, rok výroby 2003, zakoupila žalobkyně dne 9. 7. 2013 za částku 93 000 Kč. Částka 93 000 Kč za koupi tohoto osobního vozidla byla žalobkyni v řízení 4 C 201/2014 přiznána.

21. Předně soud musí uvést, že zdravotní stav žalobkyně nedoznal od doby posledního rozhodování žádných změn. Žalobkyně stále pobírá invalidní důchod třetího stupně. Žalobkyně předložila velké množství lékařských zpráv od roku 2016 až do roku 2019. Ze zprávy ze dne 15. 4. 2019 z [anonymizováno] odborné léčebny pro děti a dospělé soud zjistil, že hlavní nemocí žalobkyně je [anonymizována tři slova] a [anonymizována čtyři slova]. Ze závěrečné zprávy ze dne 15. 4. 2019 vyplývá, že se jedná o stav po traumatu [anonymizováno 5 slov], od té doby progrese potíží a bolesti v oblasti [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]. Intenzita bolestí je střídavá, více při chůzi, po ulehnutí se potíže zmírňují. Soud má z výše uvedených lékařských zpráv i ze samotné výpovědi žalobkyně za prokázané, že zdravotní stav žalobkyně je minimálně stejný, ne-li horší než v době rozhodování ve výši 4 C 201/2014 a je způsoben právě úrazem z 28. 7. 2012, za který odpovídá žalovaný.

22. Podle názoru soudu žalobkyně ke svému životu osobní vozidlo potřebuje. Je schopna ujít pouze malou délku, maximálně 200 metrů a to ne vždy, záleží na aktuálním zdravotním stavu a na počasí. Osobní vozidlo lze v současné době považovat za součást běžného života, vlastnění motorového vozidla není žádným přepychem, jedná se o nutnost. Žalobkyně ještě nedosáhla věku, kdy by chtěla rezignovat na jakýkoliv sociální kontakt a chtěla by být pouze zavřená ve svém bytě s tím, že bude odkázána na ostatní, aby jí pomohli s nákupy či ji někam zavezli. Žalobkyně sama vlastní řidičský průkaz a chce si své záležitosti zajišťovat sama, na což má podle názoru soudu plné právo. Toto právo jí nelze odepřít s poukazem na to, že si nákupy může zajistit prostřednictvím služeb sociální péče, které jsou schopny ji dopravu do obchodů zajistit. Existuje mnohem větší okruh potřeb, např. návštěva příbuzných, známých, výlety apod., které tyto sociální služby neposkytují. Žalobkyně má právo všechny tyto potřeby uspokojovat a uskutečňovat a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu je není schopna uskutečňovat prostřednictvím hromadných dopravních prostředků. Auto, které by měla ke své dispozici kdykoliv, tedy podle názoru soudu, nutně s ohledem na svůj zdravotní stav potřebuje a mezi jejím zdravotním stavem a touto potřebou existuje příčinná souvislost.

23. Otázkou je, na jakou částku by žalobkyně měla za koupi vozidla nárok. V daném případě víme, že žalobkyně si v roce 2013 koupila 10 let staré vozidlo za částku 93 000 Kč, která jí byla bez jakýchkoliv pochybností soudem přiznána. Žalobkyně sama tvrdí, že vozidlo určitou dobu fungovalo, ale v průběhu let 2017 a 2018 již vykazovalo určité závady, které musela čím dál častěji řešit a nemalé bylo i finanční vydání. Soud zcela souhlasí s tvrzením žalobkyně, a tato skutečnost je všeobecně známa, že 15 let staré vozidlo již není spolehlivé a vyžaduje velké finanční prostředky na opravy a údržbu. Doklady o opravě motoru žalobkyně doložila. Podle názoru soudu nelze po nikom spravedlivě požadovat, aby provozoval vozidlo 15 let staré, zvláště ne po ženě, která má zdravotní potíže a je na osobním vozidlo odkázaná. Soud tedy zcela jednoznačně souhlasí s tím, aby si žalobkyně zakoupila vozidlo nové. Je nutno uznat, že žalobkyně postupovala při koupi nového vozu rozvážně, když nekupovala vozidlo zcela nové, ale vozidlo předváděcí, na kterém byla výrazná sleva. Podle soudu by však měla nárok i na úhradu ceny vozidla zcela nového, pochopitelně s ohledem na typ vozidla a výbavu. U předváděcích vozidel však není možno zvolit si výbavu podle svého, výbava již je v daném vozidle nainstalována od výrobce a zákazník ji nemůže odmítnout. Předně je nutno zdůraznit, že vozidlo, které si žalobkyně zakoupila, má automatickou převodovku, jež žalobkyni při řízení pomáhá. Tento typ převodovky mělo i předchozí vozidlo [anonymizována dvě slova] z roku 2003. Další výbavu soud nepovažuje za tak nadstandardní, že by měla být žalobkyni náhrada ponížena. Cena úplně nového vozidla daného typu a třídy se pohybuje okolo 420 000 Kč (bez nadstandardní výbavy), žalobkyně za vozidlo zaplatila částku 425 000 Kč, a to včetně určité nadstandardní výbavy. Podle názoru soudu je tedy jedno, jestli by si žalobkyně vybrala daný typ vozidla zcela nový bez výbavy či předváděcí s výbavou, když jejich cena je téměř stejná. Navíc vyhřívání předních sedadel a zpětná parkovací kamera je podle názoru soudu pro žalobkyni vhodná výbava, právě s ohledem na bolesti zad a horší možnost otáčení páteře při couvání. Hliníkové disky kol zvýší trvanlivost kol. Jediná výbava, která by mohla být nadbytečná je navigace a rádio za 15 000 Kč, ale jak již soud shora uvedl, tak tuto výbavu nemíní řešit za situace, kdy cena nového vozidla je téměř totožná s cenou vozidla předváděcího. Soud se tedy domnívá, že žalobkyně měla plné právo si zakoupit nové vozidlo a vyměnit tak 15 let staré vozidlo, na které se již nedalo spoléhat. Částka 425 000 Kč za menší osobní vozidlo (které žalobkyni bohatě stačí) s automatickou převodovkou je na trhu zcela odpovídající. Žalobkyně sama volila stejnou značku, stejné třídy, jen novější model. Částka 40 000 Kč získaná za prodej 15 let starého vozu se soudu také jeví přiměřená. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně má nárok na zaplacení částky 385 000 Kč za koupi nového osobního automobilu, neboť osobní vozidlo nutně potřebuje s ohledem na svůj zdravotní stav k plnohodnotnému životu, o který byla připravena úrazem ze dne 28. 7. 2012. Žalobkyně nebyla povinna předem kontaktovat žalovaného či pojišťovnu a konzultovat s nimi případnou koupi vozidla. Tuto povinnost jí žádný právní předpis neukládá. Skutečnost, zda žalobkyně vlastní či nikoliv průkaz ZTP, nemá podle názoru soudu vliv na přiznání požadovaného plnění. Podstatný je zdravotní stav žalobkyně, který odpovídá invaliditě 3. stupně. Navrhovaný výslech svědka [příjmení] či výpis o tom, že starý [anonymizována dvě slova] je stále v provozu, považuje soud za nadbytečný, proto návrhy na doplnění dokazování v tomto směru zamítl. Po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby provozovala 15 let starý automobil, a to i kdyby byl pojízdný.

24. Soud tedy ve věci rozhodl tak, že žalobkyni přiznal náhradu za koupi nového osobního vozidla ve výši 385 000 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 20. 12. 2018, tedy po doručení výzvy k plnění. Soud proto i v této části podané žalobě vyhověl.

25. S ohledem na vznesenou námitku promlčení soud zamítl žalobu v části požadované náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 296 839 Kč s příslušenstvím.

26. Žalobkyně byla osvobozena od placení soudního poplatku z žaloby podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění a protože její žalobě bylo převážně vyhověno, přešla povinnost zaplatit soudní poplatek dle ustanovení § 2 odst. 3 citovaného zákona na žalovaného. Soudní poplatek z žaloby z přisouzené částky 385 000 Kč potom činí částku 19 250 Kč a soud uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice tento soudní poplatek na účet Okresního soudu ve Svitavách do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 7 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb.). Poplatek byl vyměřen dle položky 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb.

27. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně měla ve věci úspěch v částce 431 618 Kč (385 000 Kč + 46 618 Kč, pro které bylo řízení zastaveno) a neúspěch v částce 296 839 Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci má žalobkyně právo na náhradu 18,5 % svých vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávaly z nákladů právního zastoupení advokátem, a to za 3 úkony po 11 220 Kč (předmětem řízení byla částka 728 457 Kč) za převzetí zastoupení, podání žaloby a vyjádření k podání žalovaného, dále odměnu za 4 úkony právní služby po 11 060 Kč (předmětem řízení byla částka 681 839 Kč) za účast u jednání ve dnech 8. 12. 2020 a 2. 2. 2021, vyjádření z 18. 12. 2020 a závěrečný návrh (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K přiznaným úkonům právní služby je nutno připočítat 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení žalobkyně spolu s připočtením 21% DPH představuje částku 96 800 Kč. Z této částky má žalobkyně nárok pouze na náhradu 18,5%, tedy na částku 17 908 Kč. Tuto částku uložil soud žalovanému k nahrazení žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.