7 C 10/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvalá adresa Anonymizováno o zaplacení 34 012,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 080 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení dalších 5 932,41 Kč a úroků z prodlení z částky 34 012,41 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 3 039 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 340 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 012,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 15. 7. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč, který měl být splacen v 48 pravidelných měsíčních splátkách a konečná splatnost měla nastat 18. 7. 2028. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného číslo , č. účtu, . Dle žaloby se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, proto došlo dne 22. 10. 2024 k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Úvěr byl dle smlouvy úročen smluvním úrokem ve výši 68,35 % ročně a běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní úrok požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za období od 15. 7. 2024 do 22. 10. 2024. Kapitalizovaná výše smluvního úroku činí 5 932,41 Kč. Spolu se smlouvou došlo k uzavření dodatku číslo , hodnota, , dle kterého došlo k uzavření smlouvy a dodatku prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně www.proficredit.cz a dalších prostředků komunikace na dálku. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který mu v této souvislosti předložil zejména fotokopii originálu platného osobního dokladu, doklady o příjmu – výplatní listy či případně výpisy z bankovního účtu žalovaného a další doklady a informace požadované právní předchůdkyní žalobkyně nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Současně bylo provedeno lustrování žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, o čemž pořídil předchůdce příslušný záznam. V souhrnném hodnocení žalovaného jsou vedle příjmů a výdajů uvedený rovněž informace o zaměstnání žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 0025. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 3 920 Kč činí celkem 34 012,41 Kč nejpozději splatných dne 22. 10. 2024. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Soud usnesením ze dne 22. 1. 20264 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 10/2026-33 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobu podáním ze dne 4. 3. 2026, odkázala na právní předchůdkyní žalobkyně provedení lustrace ve veřejně dostupných databázích, na prohlášení žalovaného před poskytnutím úvěru, že má pravidelný příjem a je schopen úvěr splácet. Uvedla, že úvěruschopnost klienta byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Uvedla, že na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem o platební schopnosti žalovaného. Odkázala na listinu označenou , Anonymizováno, – Hodnocení klienta. Potvrdila, že žalovaný na úvěr uhradil 3 920 Kč, přičemž poslední platba proběhla 20. 1. 2025. Žádné listiny prokazující shora uvedené soudu nedoložila a žalobu v tomto ohledu nijak nedoplnila.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

5. Soud postupoval dle ustanovení § 115 a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z listiny označené Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy dne 15. 7. 2024 v 19:45:59 uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činil 20 000 Kč, výdaje 4 860 Kč, splátky , právnická osoba, . 6 320 Kč, výdaje na bydlení 4 915 Kč. Celkové výdaje žalovaný uvedl ve výši 16 095 Kč a finanční rezervu ve výši 1 000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, pracuje od 1. 1. 2013 na hlavní pracovní poměr, je vyučen a pracuje u společnosti , právnická osoba, ., , adresa, .

7. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, . a žalovaným dne 15. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč a zavázal se celkem na poskytnutý úvěr uhradit částku 94 080 Kč. Celková výše splátky činila 2 234 Kč, úvěr se žalovaný zavázal uhradit v 48měsíčních splátkách, zápůjční úroková sazba činila 68,35 % a roční procentní sazba nákladů 94,4 %. Úvěr měl být poskytnut na účet číslo , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena dne 15. 7. 2024 v 19:46:11 hod.

8. Z dodatku číslo 1 ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, uzavřeného dne 15. 7. 2024 v 19:45:57 hod žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Akceptační doložka ze strany poskytovatele byla podepsána dne 17. 7. 2024 v 6:59:34 hod.

9. Z oznámení o schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalovanému oznámila dne 18. 7. 2024, že úvěr za podmínek uvedených v 7. odstavci tohoto odůvodnění byl schválen. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplynulo, že úvěr byl žalovanému vyplacen na účet uvedený ve smlouvě již dne 17. 7. 2024.

10. Z vybraných pohybů na účtu vedeného u , Anonymizováno, . číslo , č. účtu, za období od 15. 7. 2024 do 19. 9. 2024 byly potvrzeny výplaty mzdy žalovanému od společnosti , právnická osoba, . od února 2024 do června 2024 ve výši 20 643 Kč (v únoru 2024 20 583 Kč). Zůstatky na účtu žalovaného se pohybovaly v uvedeném období od 20 623 Kč do 26 630,81 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2025, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Dle podacího lístku bylo oznámení žalovanému odesláno dne 25. 4. 2025.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.

13. Ze zprávy , Anonymizováno, ze dne 4. 2. 2026 banka na výzvu soudu potvrdila, že úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho účet dne 17. 7. 2024 ve výši 32 000 Kč.

14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a bylo vycházeno z prohlášení žalovaného o jeho pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Žalobkyně k žalobě doložila doklad o výplatě mzdy žalovaného na účet ve shora uvedené výši, nedoložila však výpisy z účtů, kde byl krom výpisů o výplatě žalovaného byly uvedeny i jeho výdaje. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhého tvrzení žalovaného, aniž by si toto tvrzení nějak ověřila. Nedoložila, jaké úvěry žalovaný čerpal, jak tyto splácel, pouze v hodnocení klienta byla uvedena splátka úvěru právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 6 320 Kč. Z tohoto tvrzení však nelze uzavřít, jaká je finanční situace žalovaného a jak tento bude schopen úvěr splácet. Soud přesto vyzval žalobkyni, aby tyto doklady soudu předložila, aby si je mohla případně obstarat. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala pouze vyjádřením, bez doložení potřebných dokladů. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké případné další příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měla nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácel apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).

19. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalované posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalované. O tom svědčí i fakt, že finanční rezerva žalovaného po započtení splátky úvěru činila 1 000 Kč, což zcela zjevně nemohlo dostačovat ke krytí dalších výdajů krom výdajů na bydlení (potraviny, drogerie apod.). Dále o tom svědčí i fakt, že úvěr poskytnutý v červenci 2024 byl zesplatněn již v říjnu 2024.

20. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku uhradil pouze 3 920 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradila, tedy 28 080 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni částku 28 080 Kč.

21. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalované poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 5 932,41 Kč a úroku z prodlení z částky 34 012,41 Kč, zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 34 012,41, žalobě bylo vyhověno pro částku 28 080 Kč a žaloba byla pro částku 5 932,41 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 83 % ku 17 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 66 % ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 361 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 8 850 Kč (3 úkony právní služby po 2 500 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč včetně 21 % DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 700 Kč a z odst. 6 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.

23. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 701 Kč (zaplacených 1 361 Kč a doplatku ve výši 340 Kč) a náklady právního zastoupení ve výši 2 904 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a/ této vyhlášky a 21 % DPH). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za podané vyjádření, neboť žalobkyně údaje uvedené ve vyjádření uvedla již v podané žalobě a požadované doklady soudu nepředložila. Celkem náklady řízení představují částku 4 605 Kč, z těchto nákladů má žalobkyně nárok na zaplacení 66 %, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 3 039 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 701 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 361 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 340 Kč.