7 C 106/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 103 199,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 61 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 41 799,80 Kč, úroku a úroku z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 7 514 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 103 199,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené pod číslem , hodnota, dne 7. 5. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dle žaloby dne 9. 5. 2024 a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,35 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 4 287 Kč, splatných vždy k 18. dni v měsíci, počínaje měsícem červnem 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně dle žaloby prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Žalobkyně uvedla, že z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla dle žalobkyně ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazových registrů, jakož i na základě provedeného tzv. skóringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný dle žalobkyně uhradil částku ve výši 4 300 Kč dne 17. 6. 2024 a částku ve výši 4 300 Kč dne 16. 8. 2024. Žalobkyně uvedla, že z důvodu neplnění smluvních podmínek jí vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, dle bodu 6.2 jí vznikl nárok na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 81 152,79 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jeho úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 24. 10. 2024, až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném žalobou domáhala zaplacení částky 82 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 82 750 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 10. 2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 20 449,80 Kč (smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 81 152,79 Kč za každý den prodlení ve výši 0,1 %, počínaje dnem 24. 10. 2024, žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby), dále úrok ve výši 68,35 % p. a. z částky 69 382,42 Kč od 24. 10. 2024 do 16. 11. 2024 ve výši 3 035,28 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 69 382,42 Kč od 17. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 10. 2024 dosáhne částky 246 931 Kč.

2. Soud usnesením ze dne 1. 8. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 106/2025-48 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 13. 8. 2025 uvedla stejně jako v žalobě, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 19 400 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 9 481 Kč, volné zdroje ke splácení, po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 8 919 Kč. Žalobkyně opětovně uvedla, že ověřila úvěrovou historii v databázích NRKI, SOLU, provedla skóring klienta a prověřila, zda žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, zda neměl u žalobkyně předchozí smlouvy ve stavu vymáhání, ověřila, zda jeho doklad totožnosti není neplatný apod, tak jak bylo uvedeno v žalobě. Žalobkyně uvedla, že měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, potvrzení o příjmu dokládající trvalý příjem žalovaného a výpisy z bankovního účtu žalovaného, dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalobkyně obsáhle popisovala, jak vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným, jak posuzovala náklady na bydlení žalovaného ve výši 4 621 Kč, uvedla, že žalovaný neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovací povinnost, dále že v době vzniku předmětné smlouvy o úvěru neměl žalovaný s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu a žalovaný uvedl, že nemá další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. K ostatním výdajům žalovaného žalobkyně uvedla, že spoléhala na prohlášení žalovaného, čímž považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. Soudu k prokázání uvedených tvrzení předložila kopii občanského průkazu žalovaného, listinu nazvanou „hodnocení klienta“, kde byly uvedeny shora popsané příjmy a výdaje žalovaného, prohlášení klienta o příjmech. Dále bylo z uvedené listiny zjištěno, že žalovaný pracoval v době poskytnutí úvěru u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , adresa, na hlavní pracovní poměr od 3. 1. 2024, smlouva nebyla uzavřena na dobu určitou, v té době neběžela výpovědní lhůta. Žalovaný uvedl, že je ženatý, s manželkou nežije ve společné domácnosti, má základní vzdělání a vlastní bydlení. Uvedené hodnocení klienta bylo provedeno dne 7. 5. 2024 v 16:15:49 hod. Dále žalobkyně předložila listinu nazvanou „Matriční list klienta“ ze dne 25. 1. 2023 (s ohledem na poskytnutí úvěru v květnu 2024 se soud touto listinou nezabýval). Doložila potvrzení o příjmu žalovaného ze dne 30. 4. 2024 u společnosti , právnická osoba, ., kde byl uveden čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce ve výši 20 454 Kč. Bylo potvrzeno, že žalovaný pracuje u uvedené společnosti od 2. 1. 2024 na hlavní pracovní poměr, na dobu neurčitou. Dále byl soudu předloženo formulářové prohlášení klienta, kde byly dopsány údaje o žalovaném a kontaktní údaje o zprostředkovateli úvěru. Rovněž žalobkyně předložila potvrzení , právnická osoba, . o tom, že majitelem účtu číslo , č. účtu, je žalovaný a že na uvedený účet byla dne 15. 4. 2024 přispána částka 19 419 Kč, dne 15. 3. 2024 částka 22 141 Kč a dne 15. 2. 2024 částka 21 415 Kč.

4. K soudem nařízenému jednání na den 23. 9. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně upřesnila, že předmětem žaloby je částka 103 199,80 Kč tak, jak vyplývá z petitu žaloby, nikoliv částka o 80 haléřů menší, jak je uvedeno v hlavičce žaloby. Na podané žalobě trvala, uvedla, že jí není známo nic o tom, že by žalovaný zaplatil nějakou další částku. Navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 7. 5. 2024 a z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovaném byl poskytnut na účet číslo , č. účtu, spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 4 287 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 68,34 % ročně a roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 94,38 %. Žalovaný se zavázal celkem zaplatit 205 776 Kč.

6. Z předložené karty klienta bylo zjištěno, že úvěr ve výši 70 000 Kč byl vyplacen dne 9. 5. 2024 a že žalovaný na uvedený úvěr uhradil 8 600 Kč.

7. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 9. 2024 a 21. 10.2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných částek s poučením, že v případě jejich neuhrazení dojde k zesplatnění celého úvěru.

8. Z oznámení ze dne 22. 10.2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl o zesplatnění úvěru z důvodu jeho nehrazení vyrozuměn a byl vyzván, aby celkovou dlužnou částku ve výši 82 750 Kč žalobkyni uhradil nejpozději do 10 dnů od data odeslání výzvy.

9. Předžalobní výzvou ze dne 13. 6. 2025 byl žalovaný žalobkyní vyzván k okamžité úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího archu byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.10. , právnická osoba, . zprávou ze dne 22. 8. 2025 soudu potvrdila, že účet číslo , hodnota, byl účtem žalovaného, tento byl již zrušen a dne 9. 5. 2024 byla na uvedený účet žalobkyní zaslána částka 70 000 Kč s poznámkou výplata půjčky.

11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a byl doložen příjem žalovaného ze zaměstnání a bylo vycházeno z tvrzení žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je třeba vycházet z celkových příjmů, výdajů žalovaného, zjistit, zda žalovaný čerpal další úvěry, vyžádat si výpis z účtu žalovaného, ze kterých lze zjistit platební historie žalovaného, jeho příjmy, výdaje, další splátky úvěrů či další poskytnuté úvěry apod. Žalobkyně pouze doložila, že účet, na který byl úvěr vyplacen, patří žalovanému a že na uvedený účet je zasílána výplata žalovaného. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni, především doložení výpisů z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď o poměrech žalovaného.

16. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného, o čemž svědčí i to, že žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel, respektive, že na tento uhradil pouze 8 600 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ), dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku uhradil 8 600 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 70 000 Kč – 8 600 Kč = 61 400 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni uvedenou částku. Žalobkyně nemá nárok na smluvní úroky, smluvní pokuty či náklady na vymáhání sjednané v neplatné úvěrové smlouvě.

17. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 41 799,80 Kč, úroku a úroku z prodlení, zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 103 199,80 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 61 400 Kč a žaloba byla pro částku 41 799,80 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 59 % ku 41 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 18 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny náklady právního zastoupení dle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 5 260 Kč za úkon, tedy za pět úkonů 5 x 5 260 Kč, tj. 26 300 Kč (konkrétně za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, tj. úkony provedené do 31. 12. 2024 a dále za úkony po datu 1. 1. 2025 za podání žaloby, doplnění žaloby a účast u soudního jednání), dále jsou náklady žalobkyně tvořeny za pět úkonů právní služby a to 2 x po 300 Kč a 3 x po 450 Kč, tj. celkem ve výši 1 950 Kč, cestovným na trase , adresa, a zpět, celkem 140 km osobním vozem Škoda Octavia RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km, vyhláškové ceně paliva 35,80 Kč/l a náhradním koeficientu 5,80 Kč/km, tj. v celkové částce 1 083 Kč, náhradou za promeškaný čas na cestě k jednání a zpět za každou započatou půlhodinu, tedy 6 x po 150 Kč, tj. ve výši 900 Kč, daní z přidané hodnoty ze shora uvedených částek ve výši 6 348,93 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 160 Kč. Celkem náklady žalobkyně představují částku 41 741,93 Kč a žalobkyně má nárok na zaplacení 18 % z takto vynaložených nákladů, tedy po zaokrouhlení na částku 7 514 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.