7 C 107/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 331 244,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 175 881 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 155 363,80 Kč, úroku a úroku z prodlení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 331 244,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené pod číslem , hodnota, dne 18. 3. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 219 000 Kč. Společně se smlouvou byla dle žalobkyně s žalovaným uzavřena Dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 219 000 Kč použit na úhradu započtení dluhů žalovaného u jiných smluvních vztahů způsobem uvedeným v Dohodě o konsolidaci, když zbytek úvěru ve výši 102 586 Kč byl žalovanému vyplacen dne 19. 3. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,38 % ročně splácet ve 60měsíčních splátkách ve výši 14 373 Kč, splatných vždy k 14. dni v měsíci, počínaje měsícem dubnem 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 760 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze číslo 1 smlouvy. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně dle žaloby prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Žalobkyně uvedla, že z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla dle žalobkyně ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazovaného registru, jakož i na základě provedeného tzv. skóringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný dle žalobkyně uhradil částku ve výši 14 373 dne 15. 4. 2024, ve výši 14 373 Kč dne 15. 5. 2024 a ve výši 14 373 dne 9. 7. 2024. Žalobkyně uvedla, že z důvodu neplnění smluvních podmínek jí vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, dle bodu 6.2 jí vznikl nárok na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 253 401,04 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jeho úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 19. 9. 2024, až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném žalobou domáhala zaplacení částky 258 519 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky ve výši 12,75 % ročně od 19. 9. 2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 72 725,80 Kč, úrok ve výši 66,38 % ročně z částky 217 419,55 Kč od 19. 9. 2024 do 12. 10. 2024 ve výši 9 245,04 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 217 419,55 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19. 10. 2024 dosáhne částky 908 136 Kč.

2. Soud usnesením ze dne 1. 8. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 107/2025-53 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 10. 8. 2025 uvedla stejně jako v žalobě, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 41 077 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 16 619 Kč, volné zdroje ke splácení, po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 23 458 Kč. Žalobkyně opětovně uvedla, že ověřila úvěrovou historii v databázích NRKI, SOLU, provedla skóring klienta a prověřila, zda žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, zda neměl u žalobkyně předchozí smlouvy ve stavu vymáhání, ověřila, zda jeho doklad totožnosti není neplatný apod, tak jak bylo uvedeno v žalobě. Žalobkyně uvedla, že měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, potvrzení o příjmu dokládající trvalý příjem žalovaného a ověření bankovního účtu žalovaného, dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalobkyně obsáhle popisovala, jak vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným, jak posuzovala náklady na bydlení žalovaného ve výši 6 860 Kč, uvedla, že žalovaný neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovací povinnost. Dále uvedla, že žalovaný měl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy se žalobkyní uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu. Žalovaný uvedl, že měsíční splátka souběžné úvěrové smlouvy činí 4 899 Kč. K ostatním výdajům žalovaného žalobkyně uvedla, že nemá další doklady, spoléhala na prohlášení žalovaného, čímž považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. Uvedla, že výpisy z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru nemá. K pravidelnému měsíčnímu příjmu žalovaného ve výši 41 077 Kč žalobkyně odkázala na bod 9. vyjádření, kde je uvedeno, že „Ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány a je to právě klient/žalovaný, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje“ (při doložení příjmů žalovaného tedy odkázala na jeho prohlášení o výdajích). Soudu k prokázání uvedených tvrzení předložila kopii občanského průkazu žalovaného, listinu nazvanou „hodnocení klienta“, kde byly uvedeny shora popsané příjmy a výdaje žalovaného, prohlášení klienta o příjmech. Dále bylo z uvedené listiny zjištěno, že žalovaný pracoval v době poskytnutí úvěru u , právnická osoba, v , adresa, na hlavní pracovní poměr od 1. 3. 2012, smlouva nebyla uzavřena na dobu určitou, v té době neběžela výpovědní lhůta. Žalovaný uvedl, že je ženatý, s manželkou nežije ve společné domácnosti, má maturitu a obecní bydlení. Uvedené hodnocení klienta bylo provedeno dne 18. 3. 2024 v 15:45:06 hod. Doložila potvrzení o příjmu žalovaného – výplatní listinu za měsíc prosinec 2023 od , právnická osoba, – čistá mzda ve výši 37 289 Kč a za měsíc leden 2024 ve výši 33 046 Kč. Dále byl soudu předloženo formulářové prohlášení klienta, kde byly dopsány údaje o žalovaném a kontaktní údaje o zprostředkovateli úvěru. Rovněž žalobkyně předložila Přihlášku do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 18. 3. 2024.

4. Dne 26. 8. 2025 žalobkyně doplnila svá tvrzení, konkrétně doložila konsolidovanou úvěrovou smlouvu a dále sdělila, že na úvěrovou smlouvu číslo , hodnota, bylo žalovanému poskytnuto 219 000 Kč, z této částky bolo 116 414 Kč poskytnuto na konsolidaci úvěrové smlouvy číslo , hodnota, . Dále doložila kartu klienta, ze které vyplynulo, že žalovanému byl dne 19. 3. 2024 poskytnut úvěr ve výši 219 000 Kč, na který žalovaný splatil 43 119 Kč a celkem mu zbývalo doplatit 458 399,27 Kč. Dále doložila Dohodu o konsolidaci, dle které bylo z úvěru zasláno 116 414 Kč na úvěr číslo , hodnota, a částka 102 586 Kč byla vyplacena žalovanému. Dohoda o konsolidaci byla mezi účastníky uzavřena dne 18. 3. 2024. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, vyplynulo, že žalovanému bylo poskytnuto 110 000 Kč a žalovaný se na tento úvěr zavázal zaplatit 239 160 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 100,7 %., návrh smlouvy byl ze dne 22. 5. 2023.

5. K soudem nařízenému jednání na den 23. 9. 2025 se žalovaný nedostavil, omluvil se ze zdravotních důvodů a uvedl, že se bude snažit uhradit dluh co nejdříve. Žalobkyně upřesnila, že předmětem žaloby je částka 331 244,80 Kč tak, jak vyplývá z petitu žaloby, nikoliv částka o 80 haléřů menší, jak je uvedeno v hlavičce žaloby. Na podané žalobě trvala, uvedla, že jí není známo nic o tom, že by žalovaný zaplatil nějakou další částku. Navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaném byl poskytnut na účet číslo , č. účtu, spotřebitelský úvěr ve výši 219 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 60měsíčních splátkách ve výši 14 373 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 66,38 % ročně a roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 90,80 %. Žalovaný se zavázal celkem zaplatit 756 780 Kč.

7. Z dohody o konsolidaci ze dne 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na tom, že žalovanému bude z úvěru uvedeného v předchozím odstavci vyplaceno 102 586 Kč na účet klienta a že částka 116 414 Kč bude použita za účelem předčasného splacení celého úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému pod číslem , hodnota, (viz odstavec 4 odůvodnění tohoto rozsudku).

8. Z Přílohy číslo 1 k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr uzavřené mezi účastníky vyplynulo, že žalovaný se vedle splátky úvěru zavázal dále splácet pojištění ve výši 1 760 Kč měsíčně.

9. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 14. 8. 2024 a 17. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných částek s poučením, že v případě jejich neuhrazení dojde k zesplatnění celého úvěru.

10. Z oznámení ze dne 17. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl o zesplatnění úvěru z důvodu jeho nehrazení vyrozuměn a byl vyzván, aby celkovou dlužnou částku ve výši 258 519 Kč žalobkyni uhradil nejpozději do 10 dnů od data odeslání výzvy.

11. Předžalobní výzvou ze dne 13. 6. 2025 byl žalovaný žalobkyní vyzván k okamžité úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího archu byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.12. , právnická osoba, . zprávou ze dne 19. 8. 2025 soudu potvrdila, že účet číslo , hodnota, byl účtem žalovaného a že evidují na tomto účtu příchozí platbu ve výši 102 586 Kč.

13. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a byl doložen příjem žalovaného ze zaměstnání a bylo vycházeno z tvrzení žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je třeba vycházet z celkových příjmů, výdajů žalovaného, zjistit, zda žalovaný čerpal další úvěry, vyžádat si výpis z účtu žalovaného, ze kterých lze zjistit platební historie žalovaného, jeho příjmy, výdaje, další splátky úvěrů či další poskytnuté úvěry apod. Žalobkyně pouze doložila, že účet, na který byl úvěr vyplacen, patří žalovanému a dále doložila dvě výplatní pásky, ze kterých vyplynul nižší příjem, než uváděl žalovaný při poskytnutí úvěru. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni, především doložení výpisů z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď o poměrech žalovaného.

18. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného, o čemž svědčí i to, že žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel, respektive, že na tento uhradil pouze 43 119 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ), dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesporoval, že by uhradil na poskytnutý úvěr více jak 43 119 Kč, z jednání se pouze omluvil a uvedl, že se dluh bude snažit uhradit co nejdříve. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 219 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku uhradil 43 119 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 219 000 Kč – 43 119 Kč = 175 881 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni uvedenou částku. Žalobkyně nemá nárok na smluvní úroky, smluvní pokuty či náklady na vymáhání či pojistné sjednané v neplatné úvěrové smlouvě.

19. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 155 363,80 Kč, úroku a úroku z prodlení, zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 331 244,80 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 175 881 Kč a žaloba byla pro částku 155 363,80 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 53,1 % ku 46,9 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 6,2 % ve prospěch žalobkyně a je tedy nepatrný. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

21. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Požadavku žalovaného na případné splátky soud nevyhověl, splátkový režim měl žalovaný dohodnutý v neplatné úvěrové smlouvě, neplnil jej. Tudíž se u něj splátkový režim neosvědčil.