7 C 13/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 44 401,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 652,50 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem dubnem 2026 s tím, že nezaplacením jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 19 749,25 Kč a úroků z prodlení z částky 44 401,75 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 419 Kč, a to do 30. 7. 2026.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 444 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 44 401,75 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 15. 1. 2025 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalované úvěr ve výši 24 750 Kč. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků dálkové komunikace, když žalovaná potvrdila podpis za pomoci jedinečného SMS kódu , Anonymizováno, zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, žalovanou. Dle žaloby právní předchůdkyně přezkoumala úvěruschopnost žalované, když zjistila, že žalovaná je zaměstnancem společnosti , právnická osoba, ., kde má čistý měsíční příjem 49 432 Kč, žije ve vlastním domě, a to s dalšími 2 osobami. Společný příjem těchto osob činil částku 80 000 Kč měsíčně. Úvěrující rovněž zjistil, že žalovaná vyživuje 1 osobu. Náklady žalované na energie a služby činí částku 7 200 Kč měsíčně, přičemž další náklady žalovaná uvedla ve výši 1 000 Kč měsíčně. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo dále zjištěno, že tato nesplácí žádné úvěry. Na základě zjištěných skutečností byl žalované poskytnut úvěr ve výši 24 750 Kč, a to se splatností 14. 2. 2025. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 36,5 % ročně, ke dni splatnosti úvěru 34 402,50 Kč. Ve smlouvě došlo ke sjednání poplatku za úvěr ve výši 8 910 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ke dni 14. 2. 2025 nesplatila na úvěr ničeho, byl úvěrující nucen uplatnit sankční instituty dle článku VI. smlouvy. Žalované byla účtována smluvní pokuta ve výši 8 241,75 Kč, tedy ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru od 15. 2. 2025 do 13. 1. 2026 dle článku VI. odst. 1.2.1. smlouvy, dále smluvní náklady za upomínky dluhu ve výši 800 Kč – 50 Kč za každou zaslanou SMS (celkem 10 x) a 30 Kč za každý zaslaný e-mail (celkem 10 x) dle článku VI. odst. 1.3.2. smlouvy, dále byl žalované účtován jednorázový poplatek za administraci prodlení delšího než 14 dní ve výši 700 Kč dle článku VVI. odst. 1.3.1. smlouvy a 1 000 Kč smluvní náklady za upomínky dluhu ve výši 1 000 Kč 500 Kč za každý zaslaný dopis – celkem 2 x) dle článku VI. odst. 1.3.2. smlouvy. Dále se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení z dlužných částek. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025, kdy byla pohledávka nejprve postoupena na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a následně téhož dne na současnou žalobkyni.

2. Soud usnesením ze dne 22. 1. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 13/2026-29 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 16. 3. 2026 žalobu doplnila, uvedla, že původní smlouvou o úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 5. 11. 2024. Na základě této smlouvy poskytla společnost , právnická osoba, . žalované úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Splatnost tohoto úvěru byla stanovena na 5. 12. 2024. Následně žalovaná uhradila úvěrujícímu částku 347,50 Kč, která byla úvěrujícím započtena ve výši 250 Kč na jistinu a ve výši 90 Kč na poplatek za úvěr a ve výši 7,50 Kč na smluvní úrok. S ohledem na výše uvedené úhrady a dohodu žalované a úvěrujícího na prodloužení splatnosti úvěru uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 5. 12. 2024, ve které byly reflektovány dílčí úhrady žalované a splatnost byla pozměněna na 4. 1. 2024. Následně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 15. 1. 2025, na níž byla odložena splatnost úvěru na 14. 2. 2025. Uvedená tvrzení vyplývají z textu článku II. odst. 1 smluv číslo , hodnota, a , Anonymizováno, , kde je uvedeno, že účelem je prodloužení splatnosti dříve poskytnutého úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že v rámci vyžadovaných informací a podkladů tato disponuje pouze podklady, které byly žalobkyni předkládány jejím právním předchůdcem. Veškeré okolnosti ověřování úvěruschopnosti žalované jsou uvedeny v Kartě klienta. Žalobkyně uvedla, že úvěrující prověřil úvěruschopnost žalované zejména z platební historie, kterou zároveň žalobkyně dokládá, ze které vyplývá příjem žalované u společnosti , právnická osoba, . Informace o skutečném příjmu žalované uvedené v Kartě klienta odpovídal pohybům na účtu žalované a neexistoval tak důvod o nich pochybovat. Žalobkyně dále potvrdila, že krom částku 347,50 Kč žalovaná na předmětný úvěr ničeho neuhradila.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 17. 3. 2026. Žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá v plném rozsahu, není ochotna věc řešit nějakou smírnou kompromisní cestou, a to ani za situace, kdyby soud dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost nezkoumala řádně. Žalobkyně nepřišla s žádnými novými důkazy a neoznačila ani žádná další tvrzení. Žalovaná při jednání uvedla, že si je vědoma, že žalobkyni dluží nějaké peníze, ne však v takové výši, jak je požadováno. V době čerpání úvěru měla i další úvěry a žalobkyni stačilo poslat tři výplatní pásky, případně výpisy z účtu a úvěr jí byl poskytnut. K dotazu soudce žalovaná uvedla, že pod položkou , Anonymizováno, byly úvěry od společnosti , Anonymizováno, . Po konzultaci s žalobkyní žalovaná uvedla, že by byla ochotna částku odpovídající bezdůvodnému obohacení a úrokům z prodlení od odeslání výzvy a část nákladů řízení představované soudním poplatkem a hotovými výdaji hradit v měsíčních splátkách 4 000 Kč, pod ztrátou výhody splátek. Byla však připravena splácet maximálně 3 000 Kč měsíčně, víc v současné době není schopna splácet. Dále uvedla, že není ochotna platit úroky z prodlení. Žalovaná uvedla, že pokud soud žalobě vyhoví, tak by to mělo být pouze v rozsahu bezdůvodného obohacení, žádné náklady řízení neúčtovala.

5. V předložené listině nazvané editace profilu klienta ID , Anonymizováno, bylo uvedeno, že žalovaná není dlužník, je zaměstnána na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 49 432 Kč u společnosti , právnická osoba, ., žije ve vlastním domě/bytě, má vysokoškolské vzdělání, ostatní náklady uvedla ve výši 1 000 Kč, počet členů v domácnosti 3, počet členů s příjmem 2, vyživovací osoba 1, čistý měsíční příjem domácnosti 80 000 Kč, náklady na energie a služby 7 200 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 15. 1. 2025 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, . a žalovanou 8:41 hod soud zjistil, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr, účelem poskytnutí spotřebitelského úvěru na základě této smlouvy bylo prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru dlužníka, který mu byl úvěrujícím poskytnut na základě smlouvy o úvěru číslo , hodnota, . Úvěr byl poskytnut dne 15. 1. 2025, splatný za měsíc dne 14. 2. 2025, výše úvěru činila 24 750 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,50 % a byla pevně stanovena na celou dobu splácení jistiny úvěru, úroky celkem činily 742,50 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činil 8 910 Kč, splatná částka činila 34 402,50 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 5 395,58 %. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky.

7. Z výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 2. 3. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 36 714,50 Kč nejpozději do 5 dnů od výzvy s poučením, že v případě jejího neuhrazení se bude dluh navyšovat o sjednané sankce a bude vymáhán soudně.

8. Z přehledu textových zpráv vyplynulo, že žalovaná byla během měsíce února a března 2025 10x upomínána o zaplacení dluhu prostřednictvím SMS zpráv odeslaných na telefonní číslo , tel. číslo, .

9. Z přehledu e-mailových zpráv vyplynulo, že žalovaná byla během měsíce února a března 2025 10x upomínána o zaplacení dluhu prostřednictvím emailových zpráv odeslaných na adresu , e-mail, .

10. Z předžalobní výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 20. 3. 2025 vyplynulo, že společnost , právnická osoba, . vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 38 585,50 Kč do 5 dnů s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek číslo , hodnota, ze dne 20. 5. 2025 a seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovanou ze shora uvedené smlouvy společnosti , právnická osoba, a tato téhož dne Smlouvou o postoupení pohledávek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pohledávku za žalovanou postoupila současné žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 23. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou informovala o postoupení pohledávky a zároveň jí vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 47 071,45 Kč, a to do 7 dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva a oznámení odesláno žalované dne 28. 6. 2025.

13. Z dokladu o platbě ze dne 19. 6. 2025 bylo zjištěno, že společnosti , právnická osoba, . zaslala žalované na účet číslo , č. účtu, dne 5. 11. 2024 částku 25 000 Kč označenou zprávou „Půjčka“ pod variabilním symbolem , var. symbol, a specifickým symbolem , spec. symbol, .

14. Z předložených předcházejících smluv o spotřebitelských úvěrech uzavřených mezi společnosti , právnická osoba, . a žalovanou ze dne 5. 11. 2024 a 5. 12. 2024 pod číslem , hodnota, a , Anonymizováno, vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně poskytoval žalované opakovaně úvěry, které žalovaná nesplácela a další úvěrová smlouva byla poskytnuta na prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru.

15. Z výpisů z účtu žalované číslo , hodnota, bylo potvrzeno, že žalované je zasílána na účet výplata od zaměstnavatele , právnická osoba, . odpovídající shora uvedené výši. Z výpisů je dále zřejmé, že žalovaná opakovaně čerpá během jednoho měsíce úvěry od různých společností (, právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, .), kdy například v měsíci srpnu 2024 celková výše úvěrů od uvedených společností činila 55 045 Kč, v měsíci červenci 2024 výše úvěrů byla celkem 81 000 Kč a v měsíci červnu 2024 29 500 Kč). Kromě toho z výpisů z účtů plyne, že trvalé příkazy z tohoto účtu žalované měsíčně činily více jak 40 000 Kč.

16. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

19. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Právní předchůdkyni žalobkyně muselo být v době poskytnutí předmětného úvěru známo, že žalovaná opakovaně u ní čerpala úvěry, které nesplácela (novými úvěrovými smlouvami se posunovala splatnost předchozího úvěru), dále z předložených výpisů jí muselo být známo, že žalovaná opakovaně čerpá úvěry u různých společností v desítkách tisíc korun měsíčně a trvalé příkazy z účtu měsíčně činily více jak 40 000 Kč. Již z těchto zjištění je zcela zřejmé, že žalovaná nebyla schopna čerpané úvěry splácet a tyto splácela čerpáním dalších úvěrů.

21. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalované vyhodnocena řádně, tato byla posuzována zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, které z předložených podkladů, které měla v době poskytnutí úvěru k dispozici, muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna své závazky řádně splácet a úvěry čerpá opakovaně, a to i několikrát během jednoho měsíce.

22. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč byly žalované poskytnuty, což žalovaná rovněž potvrdila. Žalovaná netvrdila, že by na poskytnutý úvěr uhradila více jak 347,50 Kč (respektive tuto částku uhradila na předchozí úvěr poskytnutý právní předchůdkyní žalobkyně a tato částka byla zohledněna při čerpání následného úvěru, který je předmětem tohoto řízení). Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela a dosud neuhradila, tedy 24 652,50 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 24 652,50 Kč.

23. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalované poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 19 749,25 Kč a úroku z prodlení zamítl.

24. Nesplacenou jistinu úvěru ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku soud umožnil žalované uhradit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem dubnem 2026 s tím, že nezaplacením jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh, tedy v době přiměřené jejím možnostem, když žalovaná uvedla, že více jak 3 000 Kč měsíčně není schopna splácet (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru).

25. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 44 401,75 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 24 652,50 Kč a žaloba byla pro částku 19 749,25 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 56 % ku 44 % žalované. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 12 % ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 777 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 18 593 Kč (4 úkony právní služby po 2 900 Kč a 4 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, jízdné ve výši 1 290 Kč a náhradu promeškaného času ve výši 900 Kč, včetně 21 % DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 700 Kč a z odst. 6 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.

26. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 221 Kč (zaplaceného ve výši 1 777 Kč a doměřeného ve výši 444 Kč), dále náklady právního zastoupení ve výši 9 607,40 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění účinném po 1. 1. 2025, ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a/ této vyhlášky, dále jeden úkon po podání žaloby za účast u soudního jednání ve výši 2 900 Kč dle § 7 bodu 5. vyhlášky, jednou paušální náhradou k tomuto úkonu ve výši 450 Kč, dále jízdné k jednání soudu osobním automobilem registrační značky , SPZ, značky , jméno FO, , jméno FO, z , adresa, , adresa, a zpět 2 x 86 km při sazbě 7,50 Kč za 1 km, náhradou za promeškaný čas za 6 půlhodin po 150 Kč, tedy 900 Kč a 21 % DPH). Celkem náklady řízení představují částku 11 828,40 Kč, z těchto nákladů má žalobkyně nárok na zaplacení 12 %, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 1 419 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce, a to do 30. 7. 2026.

27. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 2 221 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 777 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 444 Kč. Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla stanovena na tři dny od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.