7 C 135/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 40 014 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně částky 28 138 Kč, úroků a úroků z prodlení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 844 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 10 032 Kč a úroků a úroků z prodlení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 40 014 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne 21. 2. 2012 k uzavření smlouvy o půjčce číslo , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit právním předchůdci žalobkyně vedle poskytnutého úvěru i částku ve výši 15 048 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 298 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně sjednanou v článku 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 420 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 330 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 551 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 4. 2013. Dle žaloby byla poslední příslušná splátka ze strany žalované uhrazena dne 21. 8. 2012 a ke dni 5. 3. 2013 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 15 325,71 Kč a dlužný poplatek částku ve výši 12 812,29 Kč. Celkem tak dle žaloby žalovaná na uvedený úvěr uhradila částku 4 910 Kč. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, žalovaná byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně dále uvedla, že tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací, včetně důsledku prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále zákazník potvrdil to, že , právnická osoba, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě a o poctivosti jejího jednání. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud přes uvedené shledal, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle zákona číslo 145/2010 Sb., si dovolila upozornit na to, že daná smlouva byla uzavřena ještě před datem 24. 2. 2013. Teprve až dnem následujícím po tomto dni nabyl na účinnosti zákon číslo 43/2013 Sb., kterým byl mimo jiné novelizován i § 9 zákona č. 145/2010 Sb., tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. V žalobě bylo dále uvedeno, že pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 současné žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky žalovaná dle žalobkyně na předmětnou pohledávku ani přes výzvy žalobkyně nic neuhradila. Žalobkyně se dále žalobou domáhala přiznání pohledávky vyčíslené pod označením nárok 2, dle kterého uvedený právní předchůdce poskytl žalované dne 9. 11. 2011 půjčku na základě smlouvy o půjčce číslo , hodnota, , na základě které žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci spolu s částkou 10 032 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 532 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně sjednanou v článku 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 1. 2013. Dle žaloby byla poslední příslušná splátka ze strany žalované uhrazena dne 21. 8. 2012. Dlužnou částku měla žalovaná zaplatit nejpozději dne 2. 1. 2013. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 2. 1. 2013 činila dlužná jistina částku 6 468,41 Kč a dlužný poplatek částku 5 407,59 Kč. Dle žaloby žalovaná od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 10 156 Kč, po postoupení pohledávky, která byla postoupena stejnou smlouvou o postoupení pohledávky a ke stejnému datu, jako pohledávka uvedená shora, žalovaná dle žaloby neuhradila ničeho. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedenou půjčku splácet, žalobkyně uvedla stejné argumenty, jako u pohledávky na půjčku ze dne 21. 2. 2012.

2. Soud usnesením ze dne 28. 11. 2024 pod čj. 7 C 135/2024-40 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím půjčky řádně posoudil úvěruschopnost žalované a aby tato tvrzení doložila. Zároveň byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení soudu odkazuje.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním doručeným soudu dne 8. 1. 2025. Krom údajů uvedených v žalobě doplnila ke smlouvě číslo , hodnota, , že žalovaná před poskytnutím peněžních prostředků uvedla, že má příjem ze státní podpory, její měsíční příjem činí 26 331 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti, s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované půjčky právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet tuto půjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla v zákaznické kartě. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona číslo 40/2009 Sb., trestního zákoníku a nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně byla toho názoru, že zejména u nižších půjčce s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. V tomto směru žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle § 9 zákona číslo 145/2010 Sb., si dovolila upozornit soud na to, že neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje neplatnost předmětné smlouvy, a to s ohledem na to, že daná smlouva byla uzavřena ještě před 24. 2. 2013. Teprve až dnem následujícím po tomto dni nabyl na účinnosti zákon číslo 43/2013 Sb., kterým byl mimo jiné novelizován i § 9 zákona číslo 145/2010 Sb. tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Podle přechodných ustanovení zákona číslo 43/2013 Sb. se pak právní vztahy vzniklé ze smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí zákonem číslo 145/2010 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně a ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Uvedla, že uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Odkázala na názor Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2020 čj. 5Co 231/2020-97 uvedl, že stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Žalobkyně dále uvedla, že pokud se týká smlouvy číslo , hodnota, , tak tato smlouva nebyla dohledána a z toho důvodu vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět z titulu smlouvy číslo , hodnota, , tj. co do celkové dlužné částky ve výši 28 138 Kč, se stávající s dlužné jistiny ve výši 15 325,71 Kč a poplatků ve výši 12 812,29 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 34 115,03 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 12 921,49 Kč, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 325,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 325,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně nadále požadovala z titulu smlouvy číslo , hodnota, zaplacení částky 11 876 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 468,41 Kč a poplatků ve výši 5 407,59 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 14 560,93 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 956,72 Kč, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 468,41 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 468,41 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

4. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 28 138 Kč, úroků a úroků z prodlení, zastavil (§ 96 odst. 1–4 o. s. ř.). Zastavení řízení se týkalo první – shora uvedené smlouvy. Předmětem rozhodování soudu zůstala pouze druhá smlouva.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující:

7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná při žádosti o půjčku uvedla, že žije v nájemním bytě, v současné době má půjčku u , Anonymizováno, (, právnická osoba, ), půjčku žádala z důvodu neočekávaných výdajů, , má nezaopatřené děti narozené v roce 1995 a 2002, nevlastní vozidlo, je nezaměstnaná, pobírá dávky od , právnická osoba, , odboru sociálního zabezpečení v , adresa, , státní podporu pobírá ve výši 19 331 Kč (původně uvedená částka 9 331 Kč byla přeškrtnuta), jako jiný – blíže nespecifikovaný příjem uvedla částku 7 000 Kč, celkem příjem domácnosti 26 331 Kč, z výdajů uvedla částku 10 000 Kč na nájem, 200 Kč na telefon, 8 500 Kč výdaje na domácnost, celkem výdaje 18 700 Kč. Použitelný příjem uvedla ve výši 7 631 Kč. Uvedla, že u jiných společností nemá půjčky, nemá bankovní účet. Uvedla, že předložila z dokumentů občanský průkaz, nájemní smlouvu, doklad o SIPO, z jiných dokladů doklad o příspěvku na živobytí a příspěvku na bydlení. Zákaznickou kartou žalovaná podepsala dne 9. 11. 2011.

8. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou dne 9. 11. 2011 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 12 000 Kč, kterou se zavázala zaplatit spolu s částkou 10 032 Kč, tedy celkem se zavázala zaplatit 22 032 Kč v 60týdenných splátkách po 368 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 63,91 %.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně – společnosti , právnická osoba, za žalovanou ze shora uvedené smlouvy postoupila současné žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.

10. Z výzvy k plnění – předžalobní upomínky ze dne 30. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 111 840,22 Kč, a to nejpozději do 14. 8. 2024, s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní upomínka žalované odeslána téhož dne.

11. Z listinných důkazů předložených žalovanou vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 9. 11. 2011 půjčku ve výši 12 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 10 156 Kč. Žalovaná poskytnutí půjčky, její výši a výši splacené částky nijak nesporovala, v řízení zůstala nečinná.

12. Uvedená smlouva byla uzavřena v roce 2011, tedy před účinností nového občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013.

13. Vztah mezi účastníky byl uzavřen dle ust. § 657 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013, ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění novel.

14. Výslovná povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru vyplývá sice až z právní úpravy platné po uzavření posuzované smlouvy o půjčce. I přes to je třeba otázku zkoumání schopnosti splácet a otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období uzavření předmětné smlouvy vyložit tak, že bylo povinností subjektu poskytující půjčku zkoumat schopnost splácet s případným důsledkem absolutní neplatnosti. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu bylo povinností toho, kdo poskytuje úvěr či půjčku zkoumat, zda poměry osoby, které se poskytuje úvěr či půjčka umožňují řádné splácení. Povinností soudu tak je, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit schopnost žalované úvěr či půjčku splácet. Je třeba po věřiteli vždy vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztahy spotřebitelské, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr či půjčku sjednává.

15. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením půjčky právní předchůdkyně zjistila nějaké konkrétní údaje o příjmových a výdajových poměrech spotřebitele, aniž by soudu byly předloženy listiny, ze kterých k takovým závěrům došla. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalované. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované a považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou. K tvrzení žalobkyně o tom, že je dostatečné předložit listiny poskytovateli zápůjčky, nepotvrzuje zkoumání úvěruschopnosti žalované, neboť pokud žalovaná u stejné společnosti již čerpala půjčku (která nebyla doložena ani nijak specifikována, jen uvedena v zákaznické kartě), dále pokud žalovaná pobírala sociální dávky – příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení, bydlela v nájemním bytě, měla dvě vyživovací povinnosti, další příjem ve výši 7 000 Kč nijak nespecifikovala a celkové výdaje uvedla ve výši 18 700 Kč měsíčně při příjmu 26 331 Kč (spíše 19 331 Kč nebo jak bylo původně uvedeno 9 331 Kč a následně přeškrtnuto), pak právní předchůdkyně nemohla uzavřít, že žalovaná bude schopna půjčku řádně splácet.

16. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované je, že soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 451 „starého“ občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou na současnou žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, na které žalovaná uhradila 10 156 Kč. Soud tak výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 844 Kč a pro částku 10 032 Kč, úroky a úroky z prodlení z částky 11 876 Kč žalobu výrokem II. zamítl.

17. Nárok na případné úroky z prodlení by plynul z ustanovení § 517 starého občanského zákoníku. Soud však nemohl přehlédnout, že od uzavření smlouvy v roce 2011 do podání žaloby (31. 8. 2024) uběhla doba cca 13 let, za kterou se nyní žalobkyně po žalovaném domáhá úroků z prodlení. Dle přesvědčení soudu je takový nárok (s ohledem na délku prodlení a vyčíslenou výši) v rozporu s dobrými mravy (§ 3 starého občanského zákoníku), proto soud nárok na úroky z prodlení nepřiznal.

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 40 014 Kč, žalobu vzala pro částku 28 138 Kč zpět. K zavinění zastavení řízení pro tuto částku došlo na straně žalobkyně, neboť tato nedohledala smlouvu o půjčce ze dne 21. 2. 2012. Pro částku 10 032 Kč byla žaloba zamítnuta a žalobě bylo vyhověno pouze pro částku 1 844 Kč. Úspěch žalobkyně v řízení byl tak s ohledem na výši žalované částky nepatrný. Žalovaná by tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Žalovaná byla v řízení nečinná, žádné náklady řízení neúčtovala a z obsahu spisu není zřejmé, že by jí nějaké náklady s tímto řízením vznikly. Výrokem IV. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

19. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 2 001 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 601 Kč. Soud výrokem V. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.