7 C 136/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: ; anonymizováno celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně právně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizováno číslo sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 10 937,45 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 937,45 Kč s 8,5% p. a. úrokem z prodlení od 1. 10. 2021 do zaplacení, a to oproti vydání dámské obuvi W 039-, Topo W Trailventure WP, vel. 42, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s 8,5% p. a. úrokem z prodlení od 1. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 22 514,13 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu žalovaného na vydání dámské obuvi uvedené ve výroku I.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 3 702 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 20. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 937,45 Kč s příslušenstvím z titulu kupní smlouvy uzavřené distančním způsobem dne 27. 2. 2021 pod [číslo] na koupi dámské obuvi W 039-, Topo W Trailventure WP, velikosti 42, za kupní cenu 3 749,79 Kč + dopravné 99,83 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že předmět kupní smlouvy převzala dne 4. 3. 2021. Dále uvedla, že využila svého zákonného práva a od kupní smlouvy odstoupila s tím, že žalovaný e-mailem ze dne 16. 3. 2021 informoval žalobkyni o vyřizování požadavku žalobkyně na vrácení kupní ceny s tím, že při odstoupení od smlouvy bude účtovat sníženou hodnotu vráceného zboží ve výši 50 % z původní ceny, neboť vrácený pár byl v době držení žalobkyně podroben nepřípustnému zavlhčení, které zanechalo mastné tmavé výpotky a mapy na membránovém svršku, který je navíc po delším nedovoleném použití zprohýbán v místech kolem kloubů palců, přičemž tkanice jsou rozedřené a zaprané černou barvou nubukového jazyka. Žalobkyně uvedla, že žalovaný tvrdil, že obuv vrácená žalobkyní vykazuje níže uvedené vady, pro které je ochoten vrátit pouze 50 % kupní ceny: a) nepřípustné zavlhčení obuvi, které zanechalo mastné výpotky a mapy na membránovém svršku obuvi, b) déle trvající nedovolené užívání obuvi s následkem zprohýbání v místech kolem kloubů palců, c) rozdření obou šněrovadel, d) zapraní černé barvy nubukového jazyka. Z citovaného e-mailu žalovaného ze dne 16. 3. 2021 ve spojení s daňovým dokladem ze dne 3. 3. 2021 vyplývá, že žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila v zákonné 14 denní lhůtě upravené v § 1846 odst. 1 občanského zákoníku. Dále žalobkyně uvedla, že e-mailem ze dne 16. 3. 2021 nesouhlasila s obsahem e-mailu žalovaného ze dne 16. 3. 2021, tedy že by předmět kupní smlouvy vykazoval žalovaným tvrzené vady. Žalovaný e-mailem ze dne 17. 3. 2021 a ze dne 24. 3. 2021 setrval na svém stanovisku o vadnosti vrácené obuvi. Žalobkyně uvedla, že z důvodu opakovaně zamítavého stanoviska žalovaného byla žalobkyně nucena obrátit se na soudního znalce za účelem posouzení, zda obuv vykazuje vady tvrzené žalovaným a tedy zda žalovaný je oprávněn vrátit pouze poměrnou část kupní ceny. Dle žalobkyně znalec [příjmení] [celé jméno znalce] dospěl ve svém znaleckém posudku [číslo] k závěrům, z nichž vyplývá: a) předmětná obuv vykazuje pouze obvyklé projevy vzniklé během doby nutně potřebné pro řádné vyzkoušení kupujícím. Nebyly prokázány žádné stopy (skutečnosti), které by prokazovaly, že byla obuv vystavena nedovolenému používání (delšímu používání), než je nutné pro řádné vyzkoušení věci (závěr [číslo] znaleckého posudku), b) nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by prokazovaly, že by u obuvi v době držení kupujícím došlo k nepřípustnému zavlhčení, které by zanechalo mastné výpotky a mapy na membránovém svršku (závěr č. 2 znaleckého posudku), c) nebylo prokázáno nepřiměřené rozedření obou šněrovadel ve smyslu nemožnosti jejich dalšího řádného užívání na obuvi s tím, že okraje textilních poutek a hrany horních kovových poutek mají nezaoblené hrany plastových průvleků, když měly být vyrobeny zaoblené, nikoliv ostré (závěr [číslo] znaleckého posudku), d) nebylo prokázáno zaprání či vyprání šněrovadel v době držení kupujícím (závěr č. 4 znaleckého posudku), e) nebyly zjištěny prodávajícím uváděné nedostatky spočívající v nepřípustném zavlhčení, které zanechalo mastné výpotky a mapy na membránovém svršku, který by měl být navíc po delším nedovoleném použití zprohýbaný v místech kolem kloubů palců, ani rozedření a zaprání tkanic černou barvou materiálu umělého nubuku dílce jazyka (závěr č. 5, č. 7 a č. 9 znaleckého posudku). Dle žaloby za znalecký posudek žalobkyně v rámci nákladů reklamačního řízení uhradila znalečné ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně prostřednictvím advokáta dopisem ze dne 30. 8. 2021, doručeným dne 1. 9. 2021, vyzvala žalovaného formou předžalobní výzvy k vrácení kupní ceny a náhradě znalečného, a to ve lhůtě do 15. 9. 2021. Žalovaný e-mailem ze dne 13. 9. 2021 požádal o prodloužení lhůty k zaplacení do 30. 9. 2021, s čímž právní zástupce žalobkyně e-mailem ze dne 13. 9. 2021 souhlasil. Právní zástupce žalovaného dopisem ze dne 30. 9. 2021 vyjádřil nesouhlas s obsahem znaleckého posudku a nesouhlasil s úhradou požadovaných částek, nicméně informoval, že prodávající je ochoten uhradit 75 % z hodnoty obuvi ve výši 2 812,34 Kč a dopravné ve výši 99,83 Kč, celkové částku 2 912 Kč. Dne 30. 9. 2021 uhradil žalovaný částku 2 912 Kč, zbývající část kupní ceny ve výši 937,45 Kč a znalečné ve výši 10 000 Kč žalovaný dle žaloby neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 16. 12. 2021, spolu se vzájemným návrhem. Ve vyjádření uvedl, že uplatněný nárok ani v části neuznává. Žalovaný nezpochybnil uplatněné právo žalobkyně na odstoupení od kupní smlouvy, avšak poukázal jednak na ustanovení § 1833 občanského zákoníku, podle kterého spotřebitel odpovídá podnikateli za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. To neplatí, pokud podnikatel nesdělil spotřebiteli informace podle ustanovení § 1820 odst. 1 písm. f), a současně na skutečnost, že vrácený pár byl v době držení žalobkyní podroben nepřípustnému zavlhčení, které zanechalo mastné tmavé výpotky a mapy na membránovém svršku, který je navíc po delším nedovoleném použití zprohýbán v místech kolem kloubů palců, přičemž tkanice jsou rozedřené a zaprané černou barvou nubukového jazyka. Žalovaný odkázal na celou komunikaci mezi ním a žalobkyní, resp. [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Uvedl, že žalovaný kromě jiných skutečností poukázal v e-mailu ze dne 16. 3. 2021 na upozornění uvedené na faktuře [číslo] kde je výslovně uvedeno, že při odstoupení od smlouvy ke zboží vrácenému v závadném hygienickém stavu po použití nad rámec zákonem povoleného domácího vyzkoušení„ stejným způsobem jako na kamenné prodejně“, bude požadovat vyrovnání snížené hodnoty zboží dle zákona č. 89/2021 Sb. Kromě toho také informoval žalobkyně o tom, že stav vrácených bot porovná s fotodokumentací z expedice její zásilky ze dne 3. 3. 2021, přičemž zdůraznil, že danou obuv již není možné vrátit do prodeje ve stavu nového zboží. Závěrem uvedeného e-mailu doporučil žalobkyni kontaktovat kancelář ČOI, když jí současně přiložil fotografie obuvi z 3. 3. 2021 (z doby její expedice) a 16. 3. 2021 (při vrácení zboží). Na uvedené reagoval z e-mailu žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], který zpochybnil odlišnost (opotřebení) obuvi při expedici a při jejím vrácení, když konstatoval, že jde pouze o hru se světlem a úmysl ukázat jiný stav obuvi. Dále uvedl, že se žalobkyně v uvedené obuvi prošla dvakrát po obýváku a vrátila je do krabice s tím, že jí obuv nevyhovuje a vrátí ji zpět prodejci. Současně – v situaci, kdy žalovaný setrvává na svém názoru – ho požádal o okamžité odeslání obuvi zpět na adresu žalobkyně s tím, aby na zásilce byl datum 17. 3. 2021, aby nemohlo dojít k takové nevhodné manipulaci s obuví, kterou by vzniklo takové poškození, na které se žalovaný odvolal v upozornění pro odstoupení od kupní smlouvy na faktuře a na základě kterého žalovaný odmítl vrátit plnou částku za vrácené zboží. Zároveň potom uvedl, že ihned po obdržení zásilky bude obuv postoupena soudnímu znalci. Na toto vyjádření reagoval žalovaný e-mailem, kde kromě jiných výslovně poukázal na opotřebení, a to horní šev prvého půlpáru, který dosud obsahuje bílou chemickou usazeninu v místě, pod kterým se při zašněrování nachází odbarvená tkanice, přičemž současně nabídl žalobkyni slevu ve výši 50 % z ceny jakéhokoliv jiného páru trialových bot Topo, který jí umožní rychlé a bezztrátový bazarový prodej vráceného páru. Dle pokynu žalobkyně jí žalovaný odeslal předmětnou obuv a od uvedeného okamžiku již obuv nemá k dispozici. Dne 20. 3. 2021 potvrdil [anonymizováno] [jméno] [jméno] převzetí obuvi (tuto převzal dne 18. 3. 2021) a v rámci přílohy mu zaslal zdůvodněné odstoupení od smlouvy, kterým reagoval na stanovisko žalovaného, a fotodokumentaci. V rámci uvedeného stanoviska nezpochybnil zprohýbání membránového svršku, otřepení tkanic a ani černou barvu na tkanicích. Závěrem svého podání Bc. [jméno] navrhnul dvě možnosti, buď smír s tím, že si žalovaný obuv převezme zpět a uhradí žalobkyni sumu 4 088 Kč, nebo občanskoprávní řízení. Na uvedené reagoval žalovaný svým e-mailem ze dne 24. 3. 2021, kde konstatoval, že jeho postup je v souladu se zákonem číslo 89/2012 Sb. i se zákonem o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. Dne 25. 3. 2021 zaslal [anonymizováno] [jméno] [jméno] žalovanému e-mail, ve kterém ho informoval o tom, že byly učiněny právní kroky k vyřešení sporu, že po obdržení znaleckého posudku bude věc postoupena k dořešení právnímu zástupci a současně ho požádal, aby je již nijak nekontaktoval a vyčkal na výsledek znaleckého dokazování a následný kontakt jejich právním zástupcem. V této souvislosti žalovaný pouze dodal, že znalecký posudek byl objednán až dne 14. 4. 2021. Žalovaný odkázal na fotografie obuvi při expedici a při vrácením. Uvedl, že porovnáním těchto fotografií je zřejmý rozdíl v jejich stavu při expedici a po vrácení, přičemž tento je zapříčiněný nakládáním s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. Jinak řečeno, tento rozdíl by dle žalovaného nevzniknul, pokud by žalobkyně s botami nakládala tak, jako je tomu při jejich zkoušení v kamenném obchodě. Konkrétně žalovaný poukázal na zvrásnění materiálu kolem místa pro pozici kloubů palců, odření boční části šedé podešve, tmavé mapy, ve kterých jsou patrné světlejší výtlaky v místech ohybů a zabarvené a odřené tkanice. Ve vztahu k předloženému znaleckému posudku pana [celé jméno znalce] žalovaný předně namítla, že oslovený znalec je znalcem v oboru kůže a kožešiny se specializací na obuv z kůže a koženou galanterii a proto je potřebné zdůraznit, že jeho specializace vůbec nekoresponduje s předmětnou obuví. Jak totiž vyplývá z předloženého posudku, uvedená obuv je tvořena kombinací textilu a syntetických materiálů a proto vzhledem ke skutečnosti, že uvedený znalec není zapsán v seznamu znalců pro obor textilie, textil a obuv, odvětví obuv z textilu – je důvodná námitka, že tento nebyl ani oprávněn a schopen náležitě posuzovat stav dané obuvi. Ve vztahu k samotnému obsahu daného posudku žalovaný poukázal na závěr znalce na straně 21, kde v bodě 2. uvádí, že došlo-li v mezidobí na některém místě vrchové součásti obuvi k očištění případného ušpinění, tuto skutečnost nemůže znalec dovodit pro neexistenci takového ušpinění v době hodnocení obuvi. Ani žalovaný se proto nedokáže vyjádřit k manipulaci s obuví v čase od 18. 3. 2021 do 14. 4. 2021. Pokud jde o rozedření obou šněrovadel, znalec sice uvádí, že nebylo prokázáno žádné nepřiměřené rozedření obou šněrovadel ve smyslu nemožnosti jejich dalšího řádného používání na obuvi, tomuto stavu se kupující při zkoušení obuvi nemohla žádným způsobem vyhnout, ale v této souvislosti žalovaný zdůraznil, že není spor o tom, že by se obuv nedala řádně užívat, ale o tom, že došlo ke snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. To znamená, že je nesporné, že obě šněrovadla byly rozedřeny, avšak žalovaný tvrdí, že k uvedenému rozedření nemohlo dojít pouze při zkoušení obuvi po dobu maximálně 2 minut, kdy se žalobkyně v obuvi normálně prošla po dřevěných parketách a koberci s krátkým chlupem, tedy obdobně jako by obuv zkoušela v kamenné prodejně. Jestliže potom znalec konstatoval zkoušení obuvi, není zřejmé, proč použil termín zkoušení obuvi, když žalobkyně měla boty vyzkoušet pouze jednou. Navíc jeho závěr o konstrukčním nedostatku dané věci, podle názoru žalovaného, koliduje s jeho specializací. Obdobná námitka platí i k závěru znalce ohledně lokálního zvrásnění polymerního vrchového materiálu, neboť ani v tomto případě není sporu o tom, že k uvedenému zvrásnění došlo, když znalec vidí příčinu této změny jak ve vlastnostech polymerního vrchového materiálu, tak rovněž ve výrobní vadě. Zde přitom žalovaný opakovaně odmítá jeho závěry jednak s ohledem na to, že nemá specializaci na uvedenou problematiku a současně i na to, že se vůbec nezabýval mechanickou stránkou věci, tedy že vůbec nezhodnotil délku užívání bot a jejich mechanické opotřebení, a to v kontextu tvrzení žalobkyně, že tyto použila pouze při procházce po obývacím pokoji tam a zpět. Pokud by totiž žalovaný akceptoval uvedené konstatování znalce, vedlo by to ad absurdum k závěru, že k uvedenému zvrásnění by došlo i bez použití bot, pouze v důsledku vlastností polymerního vrchového materiálu a výrobní vady obuvi. Především však žalovaný poukázal na výsledek provedené orientační zkoušky otěrem umělého nubuku, z které jednoznačně vyplynulo, že při otěru za sucha nedošlo k žádnému zapuštění, avšak při otěru za mokra došlo k zapuštění materiálu umělého nubuku ve stupni menším, než je akceptovatelná hodnota stupně 3. To znamená, že pokud byla uvedená šněrovadla zabarvena černou barvou nubukového materiálu jazyka (což mezi stranami není sporné), došlo k tomu jedině za mokra (nikoliv za sucha), což jednoznačně vylučuje tvrzení žalobkyně, že boty měla pouze při procházce po obývacím pokoji tam a zpět, noha v botě maximálně 2 minuty. Předložený znalecký posudek dle žalovaného tak fakticky potvrzuje jeho názor, že došlo ke snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti, neboť tyto boty musely být používány určitě jiným způsobem, než při procházce po obývacím pokoji tam a zpět, noha v obě maximálně 2 minuty, a to buď tak, že byly nošeny v exteriéru, nebo na ně byla nanesena impregnace, případně jiná tekutina, popřípadě byly používány jiným způsobem, který je odlišný od běžného vyzkoušení v kamenné prodejně. Za těchto okolností se proto žalovaný domnívá, že uvedený posudek nejenže nesvědčí tvrzenému nároku žalobkyně, ale dokonce podporuje tvrzení žalovaného o tom, že došlo ke snížení hodnoty zboží, v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti a proto je žalovaný přesvědčen o tom, že je oprávněn aplikovat výše uvedené ustanovení § 1833 občanského zákoníku. Ve vztahu k požadované náhradě za znalecký posudek žalovaný namítal, že znalec si za svůj posudek vyúčtoval 7 000 Kč, nikoliv 10 000 Kč, a proto měla být z uhrazené zálohy ve výši 3 000 Kč doúčtována pouze částka ve výši 4 000 Kč. Jestliže tedy žalobkyně znalci uhradila celkově sumu 10 000 Kč, uhradila mu 3 000 Kč nad rámec odměny za vypracování předmětného znaleckého posudku. Kromě toho považuje žalovaný i částku 7 000 Kč za nadhodnocenou, neboť posudky se v daném oboru pohybují od 1 200 Kč do 4 000 Kč. Proto téměř 30 naúčtovaných hodin považuje žalovaný za nereálný čas, a to i vzhledem na samotné zadání znaleckého posudku. S ohledem na výše uvedené výhrady žalovaného, kdy je zřejmé, že znalec nepostupoval při vypracování předmětného znaleckého posudku objektivně, je potom na místně i otázka přiměřeného krácení, resp. odepření odměny o znalečném. Kromě těchto námitek však žalovaný zdůrazňil, že s ohledem na prokázanou nedůvodnost nároku žalobkyně – odmítá hradit i náklady za znalečné, neboť jeho postup byl zcela důvodný. Výše uvedené skutečnosti sdělil žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce žalobkyni v podání ze dne 30. 9. 2021, když v jeho závěru žalovaný současně uvedl, že jeho stanovisko zůstává neměnné, avšak v zájmu mimosoudního vyřešení věci jí uhradí 75 % z hodnoty obuvi, tj. částku ve výši 2 812,34 Kč, spolu s dopravným ve výši 99,83 Kč, tj. celkové 2 912 Kč. V této souvislosti žalovaný doplnil, že předmětná obuv je s ohledem na výše uvedené závady použitým zbožím, které již nelze vrátit do prodeje ve stavu nového zboží, přičemž žalovaný se nezabývá prodejem použitého zboží. Dle žalovaného je skutečně na místě uplatnění odpočtu 25 % snížení hodnoty věci žalovaným, neboť předmětná obuv má pro žalovaného fakticky nulovou hodnotu. Závěrem uvedl, že žalovaný v letošním roce vyřídil celkem 249 odstoupení od kupních smluv (z celkového počtu cca 2 000 párů bot), kdy pouze v jednom případě (právě ve věci žalobkyně) věc skončila sporem. Navíc žalovaný žalobkyni doporučil, aby se se svým nárokem obrátila na nejbližší kancelář České obchodní inspekce, což však žalobkyně neučinila a obstarala si jednostranný znalecký posudek. Žalovaný uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný tedy beze zbytku splnil svoji povinnost ze zrušené kupní smlouvy, tj. uhradil žalobkyni částku ve výši 2 912 Kč, dne 15. 10. 2021 vyzval žalobkyni prostřednictvím svého právního zástupce na vydání věci (předmětné obuvi), a to ve lhůtě 3 dnů od doručení dané výzvy. Tato předžalobní výzva byla právnímu zástupci žalobkyně doručena dne 18. 10. 2021, přičemž na ní reagoval svým podáním ze dne 19. 10. 2021, kdy uvedl, že byla vrácena pouze část kupní ceny a proto není v dispozici žalobkyně vrátit tomu odpovídající část předmětu kupní ceny. Žalovaný uvedl, že s ohledem na to, že žalobkyně dobrovolně nesplnila svoji synallagmatickou povinnost ze zrušené kupní smlouvy, požaduje žalovaný, aby okresní soud zavázal žalobkyni k povinnosti vydat mu předmětné zboží. Žalovaný dodává, že se nemohl dostat do prodlení ohledně té části jistiny, kde žalobkyně požaduje doplacení částky ve výši 937,75 Kč. Navrhl žalobu o zaplacení částky 10 937, Kč s příslušenstvím zamítnout a uložit žalobkyni povinnost vydat žalovanému předmětnou obuv.

3. Strany učinily nesporným, že žalobkyně 27.2.2021 přes internetový obchod [webová adresa] objednala u žalovaného boty uvedené v žalobě ze dne 20.10.2021, boty převzala 4.3.2021 (byly dodány přes PPL). Žalobkyně zaplatila za předmětnou obuv kupní cenu 3 749,79 Kč + dopravné 99,83 Kč, kupní cena byla prodejcem zaokrouhlena, žalobkyně tak zaplatila kupní cenu 3 750 Kč 16.3.2021 bylo žalovanému doručeno odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy. Strany učinily nesporným, že k odstoupení od smlouvy došlo v zákonné 14 denní lhůtě. Dále strany učinily nesporným, že žalovaný žalobkyni vrátil poměrnou část kupní ceny ve výši 2 812,34 Kč + dopravné ve výši 99,83 Kč, nedošlo k vrácení poměrné části kupní ceny ve výši 937,45 Kč. Nesporným učinily strany i to, že boty má nadále v držení žalobkyně, zástupce žalobkyně je předložil u jednání. Učinily nesporným i to, že poté co došlo k odstoupení od smlouvy a doručení bot zpět žalovanému, tyto byly na základě výzvy manžela žalobkyně zaslány zpět žalobkyni a od té doby je žalovaný neměl v držení. Boty byly doručeny žalobkyni zpět nejpozději 20. 3. 2021 Tyto skutečnosti vyplývají i z účastníky předložených listin: faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 3. 3. 2021, odstoupení od smlouvy, emailové komunikace účastníků, dokladu o částečné platbě, opravného daňového dokladu [číslo] ze dne 30. 9. 2021.

4. Naopak strany činily sporným, zda má žalobkyně nárok na vrácení celé kupní ceny, to je v této fázi doplatku ve výši 937,45 Kč, zda má žalobkyně nárok na náhradu nákladů za zpracovaný znalecký posudek ve výši 10 000 Kč a zda žalobkyně skutečně vynaložila částku 10 000 Kč za zpracovaný znalecký posudek.

5. Žalobkyně podáním ze dne 1.2.2022 na č.l. 70 spisu změnila žalobní petit a to s ohledem na požadavek žalovaného na vrácení předmětné obuvi tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 937,45 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozhodnutí oproti vydání dámské obuvi W 039- Topo Trailventure WP, velikost 42 a to v téže lhůtě. K této změně petitu žalobkyně uvedla, že doposud nevrátila předmětnou dámskou obuv proto, že žalovaný žalobkyni doposud nevrátil celé plnění poskytnuté žalobkyní, proto jeho nárok na vrácení předmětu kupní ceny nemohl být dospělý. Proto i žalobkyně petit žalobního návrhu formulovala v souladu s ust. § 2993 občanského zákoníku bez určení povinnosti vydat vzájemně poskytnuté plnění. Při jednání dne 17.5.2022 soud do protokolu připustil ve smyslu § 95 o. s. ř. změnu žaloby učiněnou žalobkyní prostřednictvím jejího právního zástupce tak, jak učinila svým podáním ze dne 1.2.2022 na č.l. 70 spisu.

6. Jelikož žalovaný trval na vadnosti vrácené obuvi, nezbylo žalobkyni než si předmětnou obuv od žalovaného vyžádat a požádat soudního znalce o posouzení tvrzení žalovaného o snížení hodnoty obuvi v důsledku vadného užívání žalobkyní. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného ve dnech 14. 4. – 25. 6. 2021 znalcem [celé jméno znalce], znalcem v oboru kůže a kožešiny se specializací na obuv a koženou galanterii, a obor ekonomika – ceny a odhady se specializací na oceňování obuvi a kožené galanterie, který byl vypracován o charakteru, vlastnostech a jakosti dámské kotníkové multifunkční outdoorové obuvi zn. Topo Athletic, model W Trailventure WP, Made in China, po odstoupení od kupní smlouvy kupujícím – zadavatel posudku [celé jméno žalobkyně], prodávající [celé jméno žalovaného], zejména z jeho závěrů vyplynulo, že na základě provedeného hodnocení předmětné obuvi znalec konstatoval: 1. že stav předmětné obuvi vykazuje u vrchového, podšívkového a spodkového materiálu pouze obvyklé projevy, vzniklé během doby nutně potřebné pro řádné vyzkoušení kupujícím. Provedeným hodnocením nebyly prokázány žádné stopy (skutečnosti), které by prokazovaly, že byla obuv v době zkoušení kupujícím vystavena nedovolenému používání (delšímu používání) než je nutné pro řádné vyzkoušení věci. 2. že nezjistil žádné skutečnosti, které by prokazovaly, že by u obuvi v době držení kupujícím (doby potřebné pro řádné vyzkoušení zakoupené obuvi) došlo ze strany kupujícího k nepřípustnému zavlhčení, které by zanechalo mastné tmavé výpotky a mapy na membránovém svršku, resp. na lícových stranách materiálů vrchových součástí). Došlo-li v mezidobí na některém místě vrchové součásti obuvi k očištění případného ušpinění, tuto skutečnost nemůže znalec dovodit pro neexistenci takového ušpinění v době hodnocení obuvi. Na fotografiích, pořízených prodávajícím, znalec žádné mastné skvrny neidentifikoval, resp. na fotkách nejsou tyto patrné. 3. nebylo prokázáno žádné nepřiměřené rozedření obou šněrovadel ve smyslu nemožnosti jejich dalšího řádného používání na obuvi. Obě šněrovadla vykazují zcela zanedbatelné rozedření, resp. velmi jemné odírání vláken materiálu šněrovadel o okraje textilních poutek, nezaoblené hrany plastových průvleků a rovněž hrany kovových poutek, což má za následek v nepatrné míře uvolňování vláken materiálu šněrovadel. Tomuto stavu se kupující – při zkoušení obuvi – nemohla žádným způsobem vyhnout. Vnitřní okraje/hrady plastových průvleků a rovněž hrany horních kovových poutek měly být vyrobeny tak, aby byly zaoblené, nikoli ostré. V takovém případě rychlé poškození materiálu šněrovadel na obuvi z výše uvedeného důvodu nelze posuzovat jako důsledek mechanického opotřebení, ale výhradně jako konstrukční nedostatek dané součásti věci. 4. na základě provedeného hodnocení pH tekutiny H2O, zaměřené na zjištění přítomnosti v ní obsažených zbytků alkálií (pracích detergentů), které obvykle zůstávají obsaženy v materiálu šněrovadel po jejich vyprání, nebylo prokázáno žádné zaprání, resp. vyprání šněrovadel v době, kdy obuv byla v držení kupujícím za účelem jejího vyzkoušení na nohu. 5. u obuvi po vyzkoušení kupujícím (a jejím následném vrácení prodávajícímu v rámci OKS) nebyly znalcem zjištěny prodávajícím uváděné nedostatky spočívající v nepřípustném zavlhčení, které zanechalo mastné tmavé výpotky a mapy na membránovém svršku, který je navíc po delším neodvoleném použití zprohýbaný v místech kolem kloubů palců, přičemž tkanice jsou rozedřené a zaprané černou barvou materiálu umělého nubuku dílce jazyka. 6. stav předmětné obuvi vykazuje u vrchového, podšívkového a spodkového materiálu pouze obvyklé projevy, vzniklé během doby nutně potřebné pro řádně vyzkoušení kupujícím. Znalec dále poukázal na změny u polymerního vrchového materiálu obou půlpárů, které vznikly při obvyklém způsobu zkoušení obuvi kupujícím v důsledku výrobní vady a nikoliv vinou kupujícího. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, osvědčující, že by byla obuv kupujícím vystavena nedovolenému používání (delšímu používání) než je nutné pro řádné vyzkoušení. 7. nebyly zjištěny žádné skutečnosti, prokazující, že by z obuvi v době jejího držení kupujícím došlo z jeho strany k nepřípustnému zavlhčení, které zanechalo mastné tmavé výpotky a mapy na membránovém svršku. 8. u svršků obuvi v místech ohybových přímek, kde dochází k nejintenzivnějšímu dynamickému namáhání (namáhání opakovaným ohybem), vzniklo lokální zvrásnění polymerního vrchového materiálu. Toto zvrásnění je důsledkem jak vlastností polymerního vrchového materiálu, tak rovněž výrobní vady. Zvrásnění nemá příčinu v delším nedovoleném použití (zkoušení) obuvi kupujícím. 9. tkanice (šněrovadla obou půlpárů) nejsou rozedřené ani zaprané černou barvou materiálu umělého nubukového dílce jazyka. Zkoušením bylo zjištěno, že během fáze utahování svršků jednotlivých půlpárů obuvi na nohou dochází k posunu šněrovadel a tím také k tření (částečnému odírání) vláken šněrovadla o textilní poutka, poměrné ostré hrany plastových průvleků a rovněž hrany horních kovových poutek, což má za následek v nepatrné míře uvolňování vláken materiálu šněrovadel. Při zvolení kování se zaoblenými hranami by k tomuto stavu vůbec nemuselo docházet.

7. Při jednání soudu dne 17.5.2022 soud usnesením do protokolu přibral a ustanovil [celé jméno znalce], narozeného dne [datum], bytem [adresa], [obec a číslo], znalcem pro řízení vedeného u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 136/2021 a to jako znalce z oboru kůže a kožešiny se specializací na obuv a koženou galanterii a obor ekonomika – ceny a odhady se specializací na oceňování obuvi a kožené galanterie. Znalec [celé jméno znalce] při ústním podání znaleckého posudku uvedl, že k účastníkům řízení nemá žádný bližší vztah, jsou to pro něj standardní strany sporu. Uvedl, že zpracovává znalecké posudky týkající se obuvi a je tedy možné, že se u soudu potkává s advokáty, kteří v těchto věcech zastupují. Uvedl, že znalců v tomto oboru je velice málo, odhaduje do deseti v celé republice, je relativně často v soudních řízeních využíván. K námitce žalovaného, že znalec je vůči němu zaujatý, neboť při zpracování znaleckého posudku v jiné věci a to posudku [číslo] v bodě 18. uvedl, že znalec označuje zamítavé posouzení spotřebitelské reklamace prodávajících ve formě a faktické podstatě, v jaké bylo vyhotoveno za klasický případ tzv. fenoménu normalizace deviace, kdy je nestandardní postup ve smyslu nepravdivého odůvodnění příčin vzniku reklamované vady, a to při posuzování spotřebitelské reklamace s cílem jejího zamítnutí a odkazování na konzultaci s nezávislým znalcem v oboru praktikován a vnímám prodávajícím již jako normální (obvyklý). Znalec k tomu uvedl, že toto vyjádření používá v této poněkud expresivnější formě pouze v těch případech, kdy je přesvědčen, že reklamace ze strany prodávajícího byla řešena krajně nevhodným, neobjektivním a nestandardním způsobem. Nemá to nic společného s tím, že by jako znalec chtěl nějakým způsobem dehonestovat prodávajícího. Soud nesdílí závěry žalovaného, že s ohledem na vyjádření znalce v jiné věci, kdy žalovaného označil za osobu, která uvádí lživá a nepravdivá tvrzení při vyřizování reklamace, je znalec podjatý a tím pádem neobjektivní. Soud znalce podrobně k vypracovanému znaleckému posudku vyslechl. Znalec plně odkázal na závěry, které znalecký posudek obsahuje. Z výpovědi znalce zjistil, že na základě důvodů pro zamítnutí spotřebitelské reklamace prodávajícím provedl na jednotlivých sporných částech součásti obuvi odpovídající hodnocení. Jednolitá hodnocení neprokázala nic z těch důvodů, pro které reklamaci prodávající zamítl. Znovu odkázal na dostatečně jasně formulované závěry svého znaleckého posudku. Tyto při výslechu podrobně vysvětlil a ukázal na předložené předmětné dámské obuvi. Uvedl, že se jednalo o boty nové, nenošené, pouze zkoušené. Boty, které převzal, nevykazovaly žádné znaky nevhodného používání či ošetřování. Nelze nikdy vyloučit, že spotřebitel provedl čištění obuvi, v tomto konkrétním případě tomu ale nic nenasvědčuje. Pokud jde o zvrásnění, které popsal ve znaleckém posudku, tak k takovému dojde po cca 10 krocích. Odhadl, že žalobkyně v botě nechodila 2 minuty, bylo to v minutách, do 5 minut, nikoli hodina. K rozedřeným tkanicím pak uvedl, že je to chyba výrobce nikoli žalovaného. Tkanice mají jemná vlákna a háčky a průvlaky mají ostré hrany. Pokud jde o ušpiněné tkanice, uvedl, že tkanice nebyly vyprané, nejsou špinavé, byť lokálně vykazují černý flíček (k jeho vzniku mohlo dojít ve fázi výroby, kompletace obuvi, navlékání tkanic do hotové obuvi, při manipulaci na prodejně či při manipulaci spotřebitele).

8. Po právní stránce je třeba věc posuzovat podle občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb. ve znění novel. Mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy, na jejich vztah tedy dopadají ustanovení § 2079 a následující, zejména pak § 2085 a následující a § 2158 a následující. Jelikož smlouva byla uzavřena distančním způsobem, pak i ust. § 1824 a následující. Jelikož se jedná o spotřebitelský vztah dopadají na posuzovanou věc i ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, tj. zákona č. 634/1992 Sb. ve znění novel. Žalobkyně se nedomáhá práva z vadného plnění ve smyslu § 2099 a následujících či § 2165 a následujících občanského zákoníku. Žalobkyně v dané věci využila možnosti upravené v § 1846/1 o. z. Podle tohoto ustanovení má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy (na vztah mezi účastníky nedopadá zákaz využití ust. § 1846, tak jak je upraven v § 1847 o. z.). Jelikož žalobkyně odstoupila od smlouvy a to jako spotřebitel (v zákonné lhůtě), má ve smyslu ust. § 1850 právo na vrácení všech peněžních prostředků podnikatelem (žalovaným), které od ní na základě smlouvy přijal. Také spotřebitel, tedy žalovaná má povinnost vrátit podnikateli (žalovanému) všechny peněžní prostředky nebo jiný majetek, který od něj na základě smlouvy přijala. Žalovanému nepřísluší, aby svými případně přísnějšími obchodními podmínkami zpřísňoval podmínky, za kterých lze postupovat dle § 1846 odst. 1 o. z.

9. Předmětem sporu bylo zaplacení částky 937,45 Kč s příslušenstvím a to jako rozdílu mezi žalobkyní zaplacenou kupní cenou obuvi a částkou vrácenou žalovaným žalobkyni po odstoupení od kupní smlouvy. Dále pak předmětem sporu byly náklady za zpracovaný znalecký posudek ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně využila možnosti odstoupit od kupní smlouvy ve 14 denní lhůtě ve smyslu § 1846/1 o. z., současně vrátila žalovanému předmětnou obuv. Úmyslem žalobkyně od počátku bylo vrátit žalovanému předmětnou obuv. S ohledem na postoj žalovaného si obuv vyžádala od žalovaného zpět, a to za účelem posouzení námitek žalovaného znalcem. Obranu žalovaného spočívající v tom, že žalobkyně mu odpovídá za snížení hodnoty zboží v době, kdy s ní nakládala ve smyslu § 1833 o. z. soud neshledal s ohledem na závěry znaleckého posudku za důvodnou.

10. Zpracovaný znalecký posudek soud považuje za srozumitelný, určitý a zpracovaný nezávislým znalce. Znalec v písemném znaleckém posudku ale i při ústním podání znaleckého posudku před soudem přesvědčivým způsobem vyvrátil obranu žalovaného. Soud s ohledem na závěry znalce učinil závěr, že žalobkyně žádným způsobem nesnížila hodnotu zboží tak, jak tvrdil žalovaný.

11. Jelikož žalovaný namítal, že výše požadovaného znalečného je nepřiměřená a zda žalobkyně vůbec zaplatila znalci požadovanou částku, žalobkyně předložila soudu níže uvedené rozsudky soudů v analogických věcech a to nikoli jako důkaz o rozhodování soudů, ale jako důkaz, z něhož lze zjistit výši znalečného přiznávaného soudy v obdobných případech. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2005 č. j. 15 Co 232/2005-63 soud zjistil, že tento odvolací soud již v roce 2005 konstatoval, že znalečné účtované znalcem [celé jméno znalce] ve výši 7 800 Kč není přemrštěné ve srovnání s náklady za jiné znalecké posudky téhož druhu. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2005 č. j. 32 C 185/2003-79 soud zjistil, že obvyklá výše znalečného v obdobných věcech týkajících se posouzení vad obuvi se pohybuje v tehdejší době, tj. v roce 2005 v rozmezí od 4 980 Kč do 8 826 Kč. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2005 č. j. 12 Co 55/2005 soud zjistil, že tehdy za znalecký posudek bylo zaplaceno 5 805 Kč, což odpovídá průměrným nákladům za znalecké posudky stejného druhu. Současně podotkl, že na občanovi středočeského kraje nelze požadovat, aby zkoumal, zda mu znalecký posudek nezbytný k uplatnění jeho nároku, nevyhotoví některý ze soudních znalců levněji. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2016 č. j. 73 C 363/2014-160 soud zjistil, že v citovaném řízení žalobkyně vynaložila za znalecký posudek částku 14 274 Kč. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2005 č. j. 13 Co 829/2004 soud zjistil, že znalečné ve výši 6 600 Kč je v relaci s jinými částkami na znalečném za posudky zpracovávanými znalci v obdobných věcech. Z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 9. 2015 č. j. 19 C 161/2014-116 bylo konstatováno, že náklady za znalecký posudek ve výši 6 984 Kč nejsou zjevně nepřiměřené, a že tyto náklady vynaložené na znalecký posudek jsou náklady nutnými, účelně vynaloženými a jsou samostatným hmotně právním nárokem. Z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 9. 2017 č. j. 15 C 158/2016-135 soud zjistil, že částka 5 798 Kč vyplacená za vyhotovení znaleckého posudku je nutným, účelně vynaloženým nákladem. Žalobkyně předložila i další rozsudky soudů s obdobnými závěry. Z uvedeného soud uzavřel, že znalečné účtované znalcem [celé jméno znalce] a zaplacené žalobkyní ve výši 10 000 Kč (znalec [celé jméno znalce] potvrdil, že žalobkyně mu uhradila 10.000 Kč – nejdříve 3.000 Kč jako zálohu a následně doplatek ve výši 7.000 Kč) není nepřiměřené, jedná se o cenu obvyklou. Po žalobkyni rozhodně nelze spravedlivě požadovat, aby pátrala, zda některý ze soudních znalců nebude schopen podat znalecký posudek levněji. Nadto znalec před podáním posudku nemůže přesně odhadnout, jakou bude účtovat odměnu, neboť v té době neví, v jakém rozsahu bude třeba v konkrétní věci provést znalecké zkoumání. Dle znalce [celé jméno znalce] s ohledem na složitost a pracnost posudku se cena posudku mohla pohybovat mezi 12.000 až 14.000 Kč. Soud proto uzavřel, že účtované a zaplacené znalečné odpovídá náročnosti a rozsahu zkoumání provedeného znalcem.

12. Proto soud učinil závěr, že žalobě je na místě vyhovět a žalovaného zavázat k úhradě nejen zbývající části kupní ceny a to oproti vydání předmětné dámské obuvi (výrok I.), ale i nákladů žalobkyně spojených s vypracovaným znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč (výrok II.). Žalobkyně tento nemalý náklad musela vynaložit, aby se dovolala svého oprávněného nároku.

13. Povinností žalovaného bylo vrátit žalobkyni celou kupní cenu a nikoli její poměrnou část. Dle § 2993 o. z. nebylo povinností žalobkyně, žalobní petit formulovat současně s určením povinnosti vydat vzájemné poskytnuté plnění. Žalobkyně tak přesto učinila, a to změnou žalobního petitu, kterou soud připustil. Soudem formulovaný výrok (výrok I.) konzumuje vzájemný návrh žalovaného (výrokem I. bylo žalovanému uloženou povinnost zaplatit částku 937,45 Kč s úroky z prodlení a to oproti vydání předmětné dámské obuvi). Tudíž nebylo třeba o povinnosti vydat obuv rozhodnout dalším samostatným výrokem (vzájemný návrh).

14. Jelikož žalovaný byl v prodlení, jak se zaplacením zbývající části kupní ceny, tak i nákladů za vypracovaný znalecký posudek, stíhá jej ve smyslu § 1970 o.z., povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění novel a to ode dne následujícího po uplynutí prodloužené lhůty (lhůta proběhla 30. 9. 2021 – viz emailová komunikace ze dne 13. 9. 2021).

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Soud náklady řízení žalobkyně přiznal dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014. Sazba odměny v tomto případě činí dle § 7 bodu 5. vyhlášky 1 540 Kč za úkon (tarifní hodnotu pro určení odměny zástupce žalobkyně tvoří součet kupní ceny – zde nevrácené části kupní ceny a dále náklady, které žalobkyně v souvislosti s uplatňováním nároku vznikly – zde částka zaplacená znalci za zpracování znaleckého posudku). Náklady za zpracování znaleckého posudku jsou samostatným hmotněprávním nárokem. Žalobkyně učinila 6,5 úkonu právní služby, konkrétně celý úkon za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 1. 2. 2022, replika k vyjádření žalovaného ze dne 16. 5. 2022 a za účast u jednání soudu dne 17. 5. 2022 přesahující 2 hodiny a poloviční úkon za výzvu k plnění ze dne 30. 8. 2021, tj. 6,5 x 1 540 Kč. Žalobkyně má dále nárok na náhradu hotových výdajů k uvedeným úkonům, tj. za 7 úkonů á 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky, náhradu za promeškaný čas za 12 půlhodin – účast u jednání soudu dne 17. 5. 2022, tj. ve výši 1 200 Kč, náklady na dopravu k jednání osobním automobilem značky Ford Mondeo s průměrnou spotřebou 5,1 litrů nafty /100 km na trase [obec] – [obec] a zpět (362 km) při ceně nafty 47,10 Kč (vyhláška č. 116/2022 Sb.) a sazbě základní náhrady za 1 km ve výši 6 Kč (vyhláška č. 47/2022 Sb.), tj. v celkové výši 3 043 Kč Celkem náklady bez DPH 16 353 Kč, DPH ve výši 21 % z uvedené částky 3 434,15 Kč. Dále žalobkyně uplatňovala náklady spojené s ubytováním (právního zástupce) ve výši 1 490 Kč – výše byla doložena fakturou a dokladem o zaplacení (s odůvodněním, že jednání bylo nařízeno na 9:00 hodin, a zástupce žalobkyně jako osoba ZTP – ověřeno dle průkazu před zahájením jednání – nebyl schopen přijet za 3 hodiny jízdy autem, ale za delší dobu na začátek soudního jednání, musel by zástupce žalobkyně z [obec] k jednání vyjet alespoň ve 4:30 hodin – i s ohledem na opravu [anonymizována dvě slova] a další dopravní omezení na cestě z [obec] do [obec]). Byť náklady spojené s ubytováním nejsou zcela standardní součástí nákladů, v tomto konkrétním případě s ohledem na popsané okolnosti, zejména ZTP zástupce žalobkyně, soud považuje i tyto náklady za účelně vynaložené. Dále účtovala stravné dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 237 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. Celkem náklady žalobkyně činí 22 514,13 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Žalobkyně dále požadovala přiznání nákladů řízení za řízení o vzájemném návrhu žalovaného. I žalovaný požadoval přiznat náklady řízení a to včetně nákladů řízení o vzájemném návrhu. V řízení však žalovaný nebyl úspěšný. Pokud jde o náklady řízení o vzájemném návrhu, tak soud za tuto část řízení žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Soud nemohl přehlédnout, že žalobkyně neměla od počátku úmysl obuv si ponechat, vyžádala si ji zpět od žalovaného pro účely prokázání důvodnosti svého nároku a to ke znaleckému zkoumání a případnému dokazování před soudem. Nebylo povinností žalobkyně s odkazem na § 2993 občanského zákoníku vázat zaplacení žalované částky (kterou žalovaný nedůvodně nevyplatil) na vydání předmětné dámské obuvi. Žalobkyně následně v tomto směru upravila žalobní petit. Byť se žalovaný formálně dovolal vzájemným návrhem (a to dříve než žalobkyně upravila petit žaloby) vydání předmětné obuvi, považoval by soud přiznání nákladů této části řízení za v rozporu s dobrými mravy (postup dle § 150 o. s. ř.).

17. České republice vznikly s řízením náklady spojené s vyplaceným znalečným znalci [celé jméno znalce] ve výši 3.702 Kč, za ústní podání posudku při jednání soudu dne 17. 5. 2022 (o znalečném bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 23. 5. 2022, č. j. 7 C 136/2021-226). S odkazem na § 148 odst. 1 o. s.ř. zavázal soud neúspěšného žalovaného k náhradě těchto nákladů České republice.

18. Lhůta k plnění povinností byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.