7 C 138/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum , omezený ve svéprávnosti bytem adresa žalobce zastoupený opatrovnicí jméno příjmení bytem adresa žalobce pro řízení zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti 1. žalovaným: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum 2. ; celé jméno žalované , narozená dne datum oba bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení, že žalobce je dědicem zůstavitele z titulu zákonné dědické posloupnosti <b>I. Určuje se, že [celé jméno žalobce], narozen [datum], bytem [adresa žalobce], je dědicem zůstavitelky [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa], zemřelé dne [datum], a to z titulu zákonné dědické posloupnosti dle § 1636 odst. 1 zák. č. 89/2012 sb., občanský zákoník.</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 3 058,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výše 85 869 Kč.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je dědicem zůstavitelky – [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované] a to z titulu zákonné dědické posloupnosti dle § 1636/1 OZ. Žalobu byla založena na tvrzení, že [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované] zemřela [datum], bez zanechání závěti, byla svobodná a bezdětná. Žalobce tvrdil, že ke dni její smrti žili více jak rok ve společné domácnosti, společně uhrazovali své potřeby, žili jako druh a družka. V průběhu pozůstalostního řízení byl odkázán na podání žaloby ohledně jeho postavení dědice. Tvrdil, že sice měl trvalý pobyt hlášen v [obec], ale faktické bydliště měl u zůstavitelky, žil s ní nepřetržitě od roku 2017 až do její smrti, žili jako druh a družka a to intimně, pečovali o společnou domácnost, společně se podíleli na nákladech domácnosti, společně nakupovali, zůstavitelka měla v držení jeho platební kartu. Tvrdil, že jeho matka jako opatrovnice zasílala paní [jméno] [celé jméno žalované] měsíčně částku 4 000 Kč, jako příspěvek žalobce na domácnost (zejména služby), vedle toho dalších cca 50.000 Kč ročně na další potřeby společné domácnosti. Společně se zůstavitelkou vykonávali domácí práce, a to podle toho co jim zdravotní stav umožňoval, žalobce např. umýval nádobí, luxoval, staral se o kočky a fenku [obec], společně nakupovali, navštěvovali spolu kulturní a společenské akce, trávili společně čas s přáteli a dovolenou.

2. Obrana žalovaných spočívala na tvrzeních, že žalobce a zůstavitelka nevedli společnou domácnost, byl mezi nimi značný věkový rozdíl (21 let), byli jen kamarádi, kteří si vzájemně vypomáhali, byla to spíše společenská úsluha, zůstavitelka se dobrovolně o žalobce starala. Dle žalovaných, žalobce nemohl pečovat o společnou domácnost vůbec s ohledem na jeho [anonymizováno 22 slov]. Skutečnost, že žalobce a zůstavitelka trávili volný čas, chodili na procházky, měli společné přátele, jezdili na výlety, dovolené apod. neprokazuje, že vedli společnou domácnost. Žalobce a zůstavitelka neměli společný rozpočet, nepořizovali společně věci do domácnosti. Zůstavitelka v roce 2012 zakoupila nemovitost v [obec], tuto financovala sama a za pomoci žalovaných a svojí sestry a rovněž tak i rekonstrukci nemovitosti. Žalobce, opatrovník a ani jeho rodina se na rekonstrukci či jejím financování nijak prakticky ani finančně nepodíleli.

3. Podstata sporu spočívá v posouzení, zda žalobce splňuje podmínky pro zařazení do tzv. druhé třídy dědiců ve smyslu § 1636 odst. 1 OZ, tj. prokázání, že žalobce žil se zůstavitelkou nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost. Podle ustálené judikatury se společnou domácnosti ve smyslu ust. § 115a a 475 odst. 1 o. z. (dříve platný občanský zákoník), rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu trvale žijí, a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Předpokládá se společné bydlení v jednom nebo více bytech. Musí jít o skutečné a trvalé soužití ve společné domácnosti, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nedostačuje tedy např. jen příležitostná výpomoc domácnosti, společné trávení dovolených a podobně), v němž společně a bez rozlišování společně hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jakoby byla členem rodiny. Vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstarávání prádla a údržby šatů, přípravou jídla a podobně) nebo aby poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti, anebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele. Současná právní úprava pojem společné domácnosti výslovně nedefinuje, přesto ustálené závěry o podstatě tohoto pojmu, lze pro posouzení této věci vyžít.

4. Je povinností soudu přihlížet ke specifičnosti každé projednávané věci. To platí obzvlášť v tomto případě, kdy soud posuzuje otázku existence či neexistence společné domácnosti, na jedné straně u žalobce, který je osobou trpící [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v rozsahu popsaném ve výroku níže citovaného rozsudku a na druhé straně u zůstavitelky, která byla také zdravotně indisponována v rozsahu popsaném níže. S přihlédnutím k specifičnosti dané věci je povinností soudu najít spravedlivé řešení, řešení odpovídající platné právní úpravě, za současného uplatnění dobrých mravů a pravidel slušnosti.

5. Soud proto vyvinul poměrně široké úsilí dovézt strany sporu ke smírnému řešení věci a tím k tzv. odklizení sporu nejen v tomto řízení ale i případnému následnému sporu v pozůstalostním řízení (o rozsah pozůstalosti). Byť se strany původně zásadně lišily v představách o řešení, nakonec se velice přiblížily k dohodě o zaplacení částky žalobci, která by spor odklidila. K dohodě nakonec nedošlo a to přes riziko obou stran neúspěchu ve věci a případných nákladů řízení.

6. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 12. 2019, č. j. 0P 198/2013-165 soud zjistil, že žalobce je omezen ve svéprávnosti, [anonymizováno 13 slov] [částka] [anonymizováno 6 slov] [částka] [anonymizováno 9 slov] [částka], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno 10 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Tímto rozsudkem byl žalobce omezen uzavřít manželství a registrované partnerství, s výjimkou uzavření manželství se zůstavitelkou. Listinou vydanou Okresním soudem ve Svitavách ze dne 20. 1. 2020, č. j. 0P 198/2013-169 byla ustanovena opatrovníkem žalobce – jeho matka [jméno] [příjmení]. Důvodem omezení svéprávnosti je že žalobce trpí [anonymizováno 10 slov].

7. Usnesením notářky JUDr. Šárky Navrátilové, jednající jako soudní komisařky Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. 8. 2021 čj. 32D 585/2020-104, byl žalobce odkázán, aby podal žalobu na určení dědického práva. Rozsudkem Okresního sodu ve Svitavách ze dne 23. 11. 2021 č. j. 0P 198/2013-223 vyslovil soud souhlas s právním jednáním opatrovnice [jméno] [příjmení] s podáním žaloby o určení, že žalobce je dědicem zůstavitelky [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované]. 8. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] – byla také zdravotně indisponována, trpěla [anonymizováno 17 slov].

9. Je třeba uvést, že onemocnění a úmrtí [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované] zásadním způsobem zasáhlo účastníky řízení, kteří se nyní těžce vyrovnávají se ztrátou milované osoby. Pro účastníky řízení bylo a je toto období stresující a může a je vnímáno stranami sporu odlišně, odlišně pak obě strany mohou hodnotit soužití žalobce a zůstavitelky a i splnění či nesplnění podmínek pro zařazení žalobce mezi dědice.

10. S ohledem na rozsah výpovědí účastníků, počet a rozsah výpovědí ve věci slyšených svědků soud v rámci přehlednosti níže rozepisuje podstatné části výpovědí a z nich učiněné skutkové a právní závěry k jednotlivým předpokladům uvedeným v § 1636 ods. 1 OZ.

11. Nejdříve k předpokladu, že žalobce se zůstavitelkou žil nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti. Pro posouzení věci nebylo nutné zabývat se otázkami, kdy a jakým způsobem začala zůstavitelka se žalobcem žít, ani jak se jejich vztah postupně vyvíjel. Důležité byly zejména poslední roky před smrtí zůstavitelky a z pohledu platné zákonné úpravy pak poslední rok před smrtí zůstavitelky.

12. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že se zůstavitelkou společně bydleli v [obec] v rodinném domečku na [anonymizováno] ulici, jejich vztah byl intimní a to zhruba od doby, kdy u zůstavitelky začal bydlet, odhadl to na pět let. To, že jejich vztah je intimní, věděla jeho matka, psycholožka [anonymizováno] [příjmení] a podle něj to věděli i jejich kamarádi. Uvedl, že se do zůstavitelky zamiloval, rozuměli si, společně jezdili na výlety, chodili ven, hráli různé hry. Uvedl, že po první [anonymizováno] se do domu nastěhovali žalovaní, přivezli si nějaké své věci. Když tam byli, zůstavitelka se chovala jinak, byla napjatá, organizovali jim život. Proto vyslovila přání, aby odjeli, což učinili. Když tam žalovaní byli, tak se zapojili do fungování domácnosti. Měli však se zůstavitelkou jinou představu o tom, jak uklidit, nebylo to úplně jednoduché. V říjnu předtím než zůstavitelka zemřela, tak nechápal, proč pro něj matka přijela a proč musel do [obec]. Bylo mu řečeno, že 1. žalovaný mamce sdělil, že je na tom psychicky špatně, že to nezvládá, že se později může vrátit. To mu však později nebylo umožněno. Pravdou je, že kolegyně matky v zaměstnání údajně měla mít Covid, když to sdělili žalovaným, nechtěli něco chytit. Uvedl, že se chtěl ještě se zůstavitelkou rozloučit. Žalovaní se však báli Corona viru. Nabídli, že by se mohl rozloučit přes okno, s čímž on nesouhlasil. 13. 1. žalovaný ve své výpovědi uvedl, že nikdy neviděl, že by žalobce se zůstavitelkou vůči sobě projevili nějaký nadstandardní vztah, nikdy se před ním nelíbali, neobjímali. Připadalo mu, že je to jako když máma komunikuje s dítětem. Se zůstavitelkou nikdy neřešil, jaký vlastně má s žalobcem vztah. Považoval jej za kamarádství. Uvedl, že manželka chtěla dceři, co nejvíce pomoci, někdy to možná přeháněla. Proto to zůstavitelce začalo vadit, tak se dohodli, že odjedou. Zpět do [anonymizováno] přijel 11. 10. 2020. Uvedl, že není pravdou, že by požadoval po paní [příjmení], aby si žalobce odvezla z [obec]. Uvedl, že vztah zůstavitelky a její sestry [jméno] byl bezvadný, telefonovaly si, svěřovaly se. Možná dcera [jméno] věděla něco víc než on. Zůstavitelka se mu nějakým zásadním způsobem s osobními problémy a vztahy nesvěřovala. 14. 2. žalovaná ve své výpovědi uvedla, že podle ní nebyla zůstavitelka do žalobce zamilovaná, spíše ho nechtěla odmítnout. Nějaké podrobnosti o jejich vzájemném vztahu jim zůstavitelka neříkala. Ohledně posledního půl roku uvedla, že přijeli do [obec] 20. 5. 2020 a odjížděli po dohodě se zůstavitelkou 27. 7. 2020. Dohodli se s ní, že až je bude potřebovat, tak zavolá. Manžel pak přijel za zůstavitelkou 10. 10. 2020, ona pak přijela 31. 10. 2020. Přivítala se se zůstavitelkou, v domě byl i žalobce a jeho matka, ta jí řekla, že s žalobcem odjede, aby měli soukromí. Uvedla, že žalobce nevyháněli. Ohledně rozloučení žalobce se zůstavitelkou uvedla, že toto vyřizovala matka žalobce a zůstavitelka, dohodli se, že přijedou v pátek i se psem [příjmení], aby se zůstavitelka mohla s ní potěšit. Pak se ale její zdravotní stav zhoršil, proto jim bylo sděleno, aby v pátek nejezdili, poté matka žalobce přiznala, že měla v práci kontakt s osobou, která měla Covid, báli se, aby se případně zůstavitelka nenakazila. Uvedla, že zůstavitelka jí zásadní věci říkala, kdysi dávno jí sdělila, že se do ní zamiloval jeden žák ze školy a pak až za dlouhou dobu, že u ní bude bydlet.

15. Svědkyně [jméno] [příjmení] – matka žalobce uvedla, že žalobce bydlel u zůstavitelky a to asi sedm let, žili jako druh a družka, žili i intimně. Žalobce mluvil o tom, že se chtějí se zůstavitelkou vzít, proto i v řízení před soudem ve výroku o omezení svéprávnosti byla upravena možnost sňatku se zůstavitelkou. Uvedla, že soužití zůstavitelky žalobce a žalovaných nebylo nejjednodušší, v určité fázi zůstavitelka požádala žalované, aby odjeli a ona mohla trávit čas s žalobcem. Uvedla, že žalovaní odjeli někdy kolem 25. 6. 2020. Poté v určité fázi, kdy zůstavitelka měla bolesti, sdělila, že bude ráda, když žalovaní opět přijedou. Soužití v jednom domě s žalobcem a žalovanými bylo čím dál složitější, proto jí 1. žalovaný zavolal, zda by žalobce mohla odvést. Žalobce odjel 27. 10. 2020. Tehdy byli všichni ve špatném psychickém stavu, několikrát mluvila telefonicky s 1. žalovaným, který říkal, že situace není dobrá a není dobré, aby se žalobce vracel zpátky do [obec]. Uvedla, že se snažila s žalovanými komunikovat, aby mohl žalobce za zůstavitelkou přijet. Žalovaní uváděli, že není v dobrém stavu, až 7. 11. jí zavolal 1. žalovaný a řekl jí, že je čas přijet se zůstavitelkou rozloučit. Ona mu sdělila, že nastoupila do nového zaměstnání a kolegyně, která ji zaučovala, nahlásila, že má Covid. Proto to sdělila 1. žalovanému, který jí sdělil, že je to nebezpečné, tehdy vrcholila covidová situace. Chtěla, aby se žalobce mohl se zůstavitelkou rozloučit alespoň přes okno, ale to mu umožněno nebylo. 8. 11. 2020 pak zůstavitelka zemřela.

16. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] – dcera žalovaných, sestra zůstavitelky uvedla, že zůstavitelka samozřejmě rodičům ani jí neříkala úplně všechno, a to proto, že nechtěla rodiče ranit nebo je nějak ohrozit a podobně. Zůstavitelka byla hodně samostatná, málo se svěřovala, o osobních věcech skoro vůbec, téměř nikdy. Uvedla, že jí zůstavitelka neříkala, jaký byl mezi ní a žalobcem vztah. Ví, že spali společně v ložnici na manželské dvouposteli. Zůstavitelka jí neříkala, že by žili intimně. O zůstavitelku se posledního půl roku starali žalovaní. Byla tam i určitá přestávka, kdy zůstavitelka si chtěla odpočinout po určité části [anonymizováno]. Pak se žalovaní vrátili. Žalobce v domě bydlel cca 7-10 dnů před smrtí zůstavitelky, odvezli si ho rodiče domů. Proč ho odvezli, nevěděla. Přestávka v péči žalovaných o zůstavitelku byla někdy v červenci a srpnu 2020.

17. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] – pracovnice [stát. instituce], sociální pracovník na agendě příspěvků na péči uvedla, že provádí šetření v domácnosti a následně pak i kontroly, vede spis a jedná s dotčenými osobami. V roce 2017 při kontrole zůstavitelka říkala, že s ní žije žalobce, uváděla ho jako svého druha, říkala, že si našla novou lásku. Dalo se z toho pochopit, že jejich vztah je intimní. Říkala, že se snaží dělat věci společně, pomáhat tak i žalobci, tím myslela společné domácí práce, společné procházky a podobně. V roce 2020 a to konkrétně 26.8 byla na kontrole u zůstavitelky kolegyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která podle zápisu zjistila zhoršení zdravotního stavu zůstavitelky. V zápisu je uvedeno i dlouhodobé soužití s žalobcem.

18. Svědkyně [jméno] [příjmení] – kolegyně a kamarádka zůstavitelky uvedla, že spolu pracovaly, navštěvovaly se i mimo práci, chodily společně na koncerty, slavily Silvestry, trávily spolu i dovolené. Uvedla, že zůstavitelka žila s [jméno] jako partneři, zkrátka spolu žili, trávili volný čas, měli společné aktivity, společně bydleli, společně se podíleli na domácích pracech, společně nakupovali, měli rozdělený úklid, většinou vařila zůstavitelka, [jméno] spíše pomáhal, ale také uměl nějaká jídla uvařit. Podle ní byli i intimní partneři. Koupili si společně manželskou postel. Sdíleli společnou ložnici. Zůstavitelka to sice nikdy výslovně neřekla, ale ze všech náznaků to bylo zřejmé. Žalobce v domě bydlel do podzimu či léta 2020, přesně nevěděla. Uvedla, že od zůstavitelky ví, že rodiče žalobce příliš nerespektovali, proč nevěděla, asi se jim pro zůstavitelku nezdál vhodným. Zůstavitelka byla svá, moc se nesvěřovala. Zůstavitelka neměla žalobce pouze na sex, měli se rádi, bylo to na nich znát, vzájemně se sobě přizpůsobili, byli zkrátka spokojený pár. To, že jejich vztah byl intimní, vyplynulo i z určitých narážek.

19. Svědek [jméno] [příjmení], kamarád žalobce a zůstavitelky uvedl, že zůstavitelku znal jako kolegyni jeho manželky. Stala se z ní jeho kamarádka. Uvedl, že zůstavitelka a žalobce se začali stýkat asi tak šest až sedm let zpět. Zůstavitelka jim tehdy oznámila, že spolu chtějí chodit a žít. Pokud jde o poslední dva až tři roky, tak zůstavitelka s žalobcem tvořili pár, žili nepochybně i intimně. Ví to proto, že žalobce neudrží tajemství a řekl mu to. Ví to i ze společného pobytu na dovolené. Zůstavitelka to sice nikdy výslovně neřekla, měli společnou ložnici, měli společné lůžko. Žalobce v domě bydlel asi do doby deset či čtrnáct dnů před smrtí zůstavitelky. Z domu se odstěhoval, protože tam nebyl vítán žalovanými. To, že spolu navázali vztah, oba velice pozitivně ovlivnilo. Oba určitým způsobem vyrostli. Zůstavitelka byla rozumná, věděla, co dělá, pouze se obávala reakce okolí.

20. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že se kamarádil s žalobcem, chodili společně na pivo. Trávili společně narozeniny, Silvestry, víkendové pobyty. Uvedl, že vztah mezi žalobcem a zůstavitelkou byl partnerský, žili jako druh a družka. Podle něj žili i intimně. Nikdo to sice z nich výslovně neřekl, ale z toho jak se chovali, se to dalo dovodit. Měli i manželkou postel. V době asi čtrnácti dnů až tří týdnů před smrtí zůstavitelky se žalobce odstěhoval k rodičům do [obec], přesněji do [obec] odjel a věci mu zůstavili v [obec]. Důvodem, proč odjel, mělo být to, že žalovaní se báli nakažení Covidem.

21. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedla, že žalobcovo onemocnění se projevuje i [anonymizováno 8 slov]. Pokud má stabilní prostředí a někdo se o něj stará, tak je schopen téměř normálně fungovat. Jeho onemocnění se projevuje v tom, [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno]. Z toho, že mluvila s žalobcem, jeho matkou a i se zůstavitelkou, si uzavřela, že žalobce a zůstavitelka spolu normálně žili a to se vším všudy. Jejich soužití fungovalo, jejich vztah fungoval normálně, hezky a harmonicky. Zůstavitelka o žalobce více pečovala a vyřizovala za něj některé věci. Kdyby nezemřela, fungovali by dál jako druh a družka. Nevyloučila, že by vztah zůstavitelky a žalobce mohl pokračovat sňatkem. Jejich partnerský vztah fungoval a manželství by bylo jenom vyšším stupněm jejich vztahu. Po smrti zůstavitelky žalobce reagoval tak, jak reaguje každý člověk, když se dozví o onemocnění partnera či osoby, kterou miluje, tedy reagoval smutkem, obavami.

22. Svědkyně [jméno] [příjmení], kolegyně a kamarádka zůstavitelky uvedla, že vztah mezi zůstavitelkou a žalobcem byl partnerský, bydleli a žili spolu, podle ní žili i intimně. Ví to, protože spolu trávili spoustu volného času. Chovali se k sobě jako partneři. Někdy o prázdninách možná v srpnu slyšela od nich, jak se bavili o tom, že by chtěli být spolu a že by se vzali. Uvedla, že žalobce byl pro zůstavitelku životní partner, měla ho strašně ráda, bylo to znát i z toho, jak se k sobě měli a chovali.

23. Svědkyně [jméno] [příjmení], kolegyně a kamarádka zůstavitelky uvedla, že vztah žalobce a zůstavitelky byl vztahem partnerským a mileneckým, nějak se tím netajili. Vnímala to při návštěvách a setkáních, a že zůstavitelka s ní o tom výslovně mluvila. Jednou jí zůstavitelka výslovně řekla, že s žalobcem mluvili o tom, že by se vzali, bylo to asi tak půl roku před její smrtí. V posledním půlroce žalobce bydlel se zůstavitelkou. Nevěděla nic o tom, že by se žalobce někdy od [jméno] odstěhoval. Slyšela, že tam byli i rodiče zůstavitelky, a to v době, kdy zůstavitelce bylo hodně špatně, mohlo to být měsíc až dva před její smrtí. Zůstavitelka a žalobce chtěli spolu do budoucna žít, zůstavitelka si to přála.

24. Svědek [jméno] [příjmení], kolega a kamarád zůstavitelky uvedl, že vztah mezi zůstavitelkou a žalobcem byl velice dobrý, žili spolu v jedné domácnosti, žili spolu jako muž a žena, tedy jako druh a družka. Věděl to od zůstavitelky, výslovně mu to řekla, vyplývalo to i z jejich chování.

25. Svědkyně [jméno] [příjmení] – teta žalobce ve své výpovědi uvedla, že zůstavitelka a žalobce byli partneři a to partneři se vším všudy, v podstatě žili jako manželé. Uvedla, že jednou na rodinné oslavě zaslechla, že zůstavitelka by si ráda žalobce vzala. Ke vztahu zůstavitelky k rodičům a sestře uvedla, že zůstavitelka je měla ráda, moc se s nimi nestýkala, byla spíše taková uzavřená.

26. Ze shora uvedených výpovědí soud uzavřel, že žalobce se zůstavitelkou žili nejméně od roku 2017 a to v podstatě až do smrti zůstavitelky jako druh a družka v domě zůstavitelky. Skutečnost, že se žalobce pár dní před smrtí zůstavitelky odstěhoval z domku zůstavitelky, je třeba hodnotit k situaci, která tehdy nastala. Žalovaným umírala milovaná dcera, v domku se zůstavitelkou bydlel žalobce, ke kterému si žalovaní nenašli cestu. Byla to velmi složitá situace pro psychiku žalobce, zůstavitelky i žalovaných. Z žádných provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce či zůstavitelka chtěli či ukončili vzájemné soužití. Odstěhování plynulo z tehdejší složité situace a významný vliv na ni měla i covidová situace a omezení z toho plynoucí (žalobce pouze odjel, věci mu zůstali u zůstavitelky). Několikaleté společné soužití žalobce a zůstavitelky, jako druh a družka, včetně intimního soužití (v podstatě soužití jako manžel a manželka) plyne z výpovědí svědků: [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno]. Z výpovědí i některých z nich plyne, že žalobce a zůstavitelka uvažovali o uzavření manželství. Soud proto uzavřel, že bylo prokázáno trvalé soužití žalobce a zůstavitelky a to nejméně po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitelky.

27. Dalším předpokladem je, že žalobce a zůstavitelka spolu žili ve spotřebním společenství a pečovali o společnou domácnost. Společnou domácností se myslí, že žalobce a zůstavitelka hospodařili se svými příjmy tak, že neměli odděleny jejich finanční prostředky, nerozlišovali, které věci v domácnosti smějí tyto osoby výlučně užívat.

28. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že když byla zůstavitelka ještě v [obec], tak nakupovali v [obec] v Bille, většinou chodil s ní na větší nákupy, aby jí pomohl, menší nákupy dělala zůstavitelka sama. Někdy šel nakoupit sám, někdy to zvládl bez lístečku, někdy s lístečkem. Popsal, že když šli společně nakoupit, vzali si jeden košík. Zůstavitelka měla svoji kartu i kartu žalobce, někdy platila z jeho karty, někdy ze své karty. Když zůstavitelka pracovala v [obec], tak někdy s kolegyní nakupovaly přímo v [obec]. On sám nikdy v [obec] nebyl. Hospodaření měla na starosti zůstavitelka, platila elektřinu, plyn a vodu. Z jeho účtu byly posílány peníze na účet zůstavitelky, bylo to asi 5 000 Kč měsíčně a z toho se domníval, že se z části platila elektřina, plyn a voda. Jezdili se zůstavitelkou na výlety např. na wellness pobyty, do sklípku s kamarády a podobně. Když např. byli na obědě, tak jednou platil žalobce, jednou zůstavitelka, on kartu u sebe neměl, měl u sebe nějaké peníze v hotovosti, bylo to 300 Kč. Byli dohodnuti tak, že zůstavitelka měla jeho kartu, platila z ní podle svého uvážení, na tom byli dohodnuti i s jeho matkou – opatrovníkem. Dle žalobce nikdy nebyly žádné problémy s tímto způsobem placení. Pokud jde o fungování domácnosti, tak společně vařili, nádobí zpravidla umýval on, vysávali zpravidla na střídačku, praní obstarávala zůstavitelka. Žalobce dále uvedl, že hodnoty nákupů, které dělal sám, byly tak 300- 400 Kč, platil je v hotovosti, kartu u sebe neměl, tu měla zůstavitelka. Peníze v hotovosti z jeho účtu mu dávala buďto matka nebo zůstavitelka. Když uváděl, že společně vařili, tak např. špagety připravila zůstavitelka, on vařil masovou směs z mletého masa. Pokud uváděl, že společně i vysávali, nejdříve měli manuální vysavač, později zůstavitelka koupila robotický. Pokud jde o placení manželské postele, nevěděl, z jakých peněz byla zaplacena. Uvedl, že později, když se zdravotní stav zůstavitelky zhoršil, tak se musel víc zapojit, např. pračku pustila zůstavitelka a on pak prádlo pověsil. Neměli žádný rozpis, kdo co bude dělat, doplňovali se. K nákladům na bydlení uvedl, že na základě dohody mezi zůstavitelkou a jeho matkou, o které věděl i on bylo posíláno zůstavitelce 5 000 Kč měsíčně s tím, že pokud by to nestačilo, měla se zůstavitelka s matkou žalobce dohodnout, zda k tomu někdy došlo, nevěděl. Žalobce dále uvedl, že v době, kdy u zůstavitelky žil, tak proběhla rekonstrukce střechy, financování této rekonstrukce neřešil. Zůstavitelka mu řekla, že to vyřešila s rodiči. Kromě postele, pokud jde o nábytek, se kupovala pouze skříň, myslí si, že ze společných prostředků. Léky kupovali zpravidla společně pro oba. Pokud zůstavitelka brala nějaké léky pravidelně, kupovala si je sama. Nevěděl, zda z její či jeho karty. 29. 1. žalovaný ve výpovědi uvedl, že nikdy neviděl žalobce, že by něco vařil. Vařila zůstavitelka a žalobce jí s něčím pomáhal. Neviděl, že by žalobce vysával, ani že by vyklízel pračku či dělal jiné drobné práce. Dále uvedl, že nevěděl, že by zůstavitelka měla žalobcovu kartu, nikdy mu o tom nic neříkala a nevěděl ani o tom, zda případně a jakou měla zůstavitelka dohodu s žalobcem a jeho matkou o placení nákupů a podobně. 30. 2. žalovaná uvedla, že o tom jakým způsobem zůstavitelka a žalobce hospodařili a jak co platili, neví. Pouze jí zůstavitelka říkala a to bylo někdy před rokem 2017, že jí matka žalobce dala platební kartu žalobce, že jí moc nepoužívá, že matka žalobce chce, aby jí sdělila, co za to chce pořídit. Jakou kartou zůstavitelka platila, nevěděla. Uvedla, že neví, jak přesně se žalobce podílel na vedení domácnosti. Ona viděla to, že vařila zůstavitelka a žalobce úkolovala jednoduchými úkony např. nakrájet cibuli a podobně. Tedy jak žalobce pomáhal a zda vařil, nevěděla. Dále uvedla, že zůstavitelka jí říkala, že jí matka žalobce posílala měsíčně 3 000 Kč a později 4 000 Kč. Jednou ji zůstavitelka říkala, že jí matka žalobce neposlala peníze na žalobce. Mohlo to být někdy v době, kdy odcházela do důchodu, což bylo v březnu 2018. Jak se to vyřešilo, nevěděla.

31. Svědkyně [jméno] [příjmení] – matka žalobce uvedla, že někdy v roce 2017 nebo 2018, přesně si nevzpomněla, dala zůstavitelce k dispozici platební kartu Komerční banky [číslo] která byla vydána k účtu žalobce č. [bankovní účet]. Zůstavitelka touto kartou platila. Svědkyně měla přístup k účtu prostřednictvím internetového bankovnictví. Když jí zůstavitelka zavolala, že je třeba zaslat peníze na obědy, tak peníze poslala buď na účet zůstavitelky nebo provedla platbu z tohoto účtu. Dále uvedla, že když musel žalobce před smrtí zůstavitelky odjet z bydliště, kartu hledali, nemohli ji najít, později ji žalobce našel v peněžence hluboce zastrčenou, jak k ní přišel, nevěděla. Ona ji dala zůstavitelce. Svědkyně dále uvedla, že žalobce měl v [anonymizováno] příjem cca 8 000 Kč měsíčně, dále pak invalidní důchod asi 12 000 Kč měsíčně. Tyto peníze chodily na shora uvedený účet. Dále pak žalobci chodil na tento účet příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně a na dopravu 500 Kč měsíčně. Svědkyně pak každý měsíc posílala zůstavitelce na její účet částku 4 000 Kč a dále pak částku zpravidla 4 000 Kč na domácnost. Zůstavitelka pak kartou žalobce nakupovala větší i menší nákupy a to v [obec] a v [obec], kde pracovala. Dále uvedla, že zůstavitelka měla také svoji kartu. Jaké měla zůstavitelka náklady s chodem domácnosti, nevěděla, nikdy se jí nato neptala. Ptala se jí, zda peníze, které jí posílá, jsou dostatečné, tvrdila, že ano. Občas řešili nějaké peníze navíc např. narozeniny, Vánoce a podobně. Na podrobnosti hrazení nákladů se zůstavitelky neptala, brala to tak, že to je její prostor. V podstatě měla být dohoda o tom, že běžné nákupy měla činit z karty [jméno]. Domácí práce zůstavitelka s žalobcem dělali společně. Nějakým způsobem si to rozdělili, podle toho kdo co zvládl. Různě se špičkovali, doplňovali, společně vařili, hodně k nim chodili jejich známí. Opravovali také podkroví, dělali to řemeslníci. Oprava podkroví se pořídila z peněz od rodičů zůstavitelky a sestry zůstavitelky. Dle svědkyně jídlo měl žalobce se zůstavitelkou společné, pouze zůstavitelka měla nějaké potraviny, které byly určeny pouze pro ni vzhledem k její nemoci, nakupovali jak z karty žalobce, tak z karty zůstavitelky. Oba měli určitý hendicap a tomu odpovídalo i jejich soužití a spolupodílení se na nákupech a domácích pracech. Žalobce chodil nakupovat pouze drobnosti do tří položek, pokud byl větší nákup, chodili společně a žalobce jej nosil. Jezdili často na výlety, pobyty, tyto výlety či pobyty zpravidla platila svědkyně, tak že je zaplatila z účtu nebo dala zůstavitelce peníze a to na účet. Kolik peněz za rok takovým způsobem poslal, nevěděla, neřešila to. Na konkrétní otázku, kolik peněz bylo měsíčně přispíváno na žalobce, uvedla, že to byly 4 000 Kč posílané na účet a to příspěvek na péči a dále pak cca 15 000 Kč, což bylo tvořeno částkou 4 000 Kč na domácnost a dále pak běžnými nákupy, tedy celkem odhadla 19 000 Kč. Nikdy to měsíčně nepočítala, se zůstavitelkou si důvěřovaly. Uvedla, že z výpisu z účtů založených ve spise vyplývá, jaké platby byly činěny z účtu žalobce, resp. z jeho karty, kterou měla k dispozici zůstavitelka. Žalobce si rozhodně nekupoval jídlo ve zdravé výživě a určitě si nic nekupoval v [obec], kde pracovala zůstavitelka. Pokud jde o kartu žalobce, mysleli si, že zůstala u zůstavitelky, pátrat po ní začali až po její smrti. Finanční prostředky posílala na účet zůstavitelky, a to ještě v říjnu 2020, v listopadu 2020 už nikoli. Na otázku, kdo platil nákupy, v době kdy v [obec] byli i žalovaní, uvedla, že neví. Poté, co odjeli, zůstavitelka i před ní platila kartou, jestli to byla karta zůstavitelky či žalobce, nevěděla. Nikdy se dle ní nerozlišovalo, zda nákup je pro žalobce či pro zůstavitelku.

32. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] – dcera žalovaných, sestra zůstavitelky uvedla, že fungování domácnosti bylo dle ní založeno na iniciativě zůstavitelky, sice společně nakupovali, uklízeli a vařili, ale zůstavitelka byla tím, kdo to organizoval a žalobce tím, kdo pomáhal. Pokud jde o hospodaření, tak dle ní měla zůstavitelka trvalé příkazy z banky na vodu, plyn a elektřinu a podobné záležitosti. Nákupy platila zpravidla kartou, nevěděla nic o tom, že by zůstavitelka měla mít i platební kartu žalobce. Uvedla, že ví, že zůstavitelka dostávala na žalobce měsíčně 3 000 Kč, jednou si zůstavitelka postěžovala, že ho dotuje, kdy přesně to mělo být, možná v roce 2017, 2018, 2019. Uvedla, že byla přítomna, když zůstavitelka s žalobcem společně vařili i nakupovali, společnému uklízení přítomna nebyla. Když s nimi byla na zmíněném nákupu, tak nakupovali společně. Tím myslela, že žalobce nosil košík a zůstavitelka vybírala, co se koupí. Nějak nerozdělovali, co je pro koho. Zkrátka se udělal jeden nákup, ten nákup se zaplatil společně kartou, kterou platila zůstavitelka, byla to karta Mbank. Dále uvedla, že neví, že by zůstavitelka potom nákup rozpočítávala, co bylo pro žalobce a co bylo pro ni.

33. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] – pracovnice [stát. instituce], sociální pracovník na agendě příspěvků na péči uvedla, že se zůstavitelkou o tom, jak se finančně žalobce podílí na domácnosti, nemluvila. Na základě zápisu o kontrole provedené její kolegyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 26. 8. 2020 uvedla, že v domě bylo uklizeno, částečně si zůstavitelka uklízela sama, částečně jí pomáhala paní [jméno] [příjmení], která spíše chodila s pejskem a s úklidem jako takovým pomáhala paní [jméno] [příjmení] – matka žalobce a v době předtím paní [příjmení]. Nákupy prováděla pečující osoba, která ji pomáhala i vařit.

34. Svědkyně [jméno] [příjmení] – kolegyně a kamarádka zůstavitelky uvedla, že když byli na společném výletu, tak se žalobce a zůstavitelka domlouvali, jestli zaplatí ona nebo on, konkrétně že tohle jídlo platím já a tohle zase já. Platili platebními kartami, měli dvě, jednu zůstavitelka, jednu žalobce. Platili většinou dohromady, ne tedy že by si každý platil jídlo či něco jiného sám. Kdo z nich platil vodu, elektřinu, plyn nevěděla. To, že společně hospodařili, vařili, viděla přímo v akci např. když byli pozváni na večeři, tak se o ně starali oba dva, zůstavitelka jí nikdy neříkala, že by měli oddělené financování, nakupovali podle ní společně. Pokud jde o venčení psa, venčili psa většinou společně, někdy sama zůstavitelka, někdy sám žalobce, někdy paní [příjmení]. Kdo a jak hradil dovolené, nevěděla.

35. Svědek [jméno] [příjmení] – kamarád žalobce a zůstavitelky uvedl, že pokud jde o hospodaření, takto mezi zůstavitelkou a žalobcem bylo specifické a to kvůli omezení, které má žalobce, neboť neumí zacházet s penězi, takže se vždy zůstavitelka nějakým způsobem spolupodílela na financování. Tím myslel to, že když šli třeba na pivo, žalobce měl v peněžence peníze a před placením se musel ujistit, že platí správně, s čímž mu pomohl on nebo zůstavitelka. O praktickém fungování a financování domácnosti žalobce a zůstavitelky se nestaral, nestará se o to ani doma. Uvedl, že si myslí, že tyto věci řešila zůstavitelka s matkou žalobce, žalobce na domácnost nějakým způsobem přispíval, jakým způsobem a kolik nevěděl. Přispívala i zůstavitelka a také nevěděl kolik a jakým způsobem. Dále uvedl, že zůstavitelka měla ještě oddělené peníze, tím myslel, že platila opravu domku, z jakých peněz to bylo, nevěděl, žalobce se o to nestaral. Pokud jde o nakupování, takto fungovalo zpravidla tak, že buďto zůstavitelka nakoupila v Bille, když přijela z [obec], když se jednalo o větší nákup, vzala s sebou i žalobce. Někdy nakupoval ižalobce sám. Kdo nákupy a z čeho platil, nevěděl. Nevěděl, jestli oba měli kartu. Když třeba jeli na výlet a platil se oběd v restauraci, platila zůstavitelka s žalobcem dohromady a ne tedy každý zvlášť. Většinou platili v hotovosti. Vlastní realizaci platby prováděl žalobce. Nevzpomínal si, že by vyloženě platila zůstavitelka. Bylo to zpravidla tak, že chlapi šli zaplatit a holky ještě dopíjely. Pokud jde o domácí práce, takto bylo specifické tím, že zůstavitelka špatně viděla, tedy podle toho přizpůsobovali, kdo co dělal. Žalobci vždy bylo potřeba říct, co má udělat. Svědek uvedl, že to má úplně stejně, tedy že potřebuje nějaký impulz, aby něco udělal. Pokud probíhala nějaká oslava u žalobce a zůstavitelky pečovali o návštěvu společně. Pokud uváděl, že neví, jak konkrétně přesně to finančně fungovalo mezi zůstavitelkou a žalobcem, tím myslel to, že neví, kdo a jaké částky na co přispívá. Věděl, že měli část financí, ze kterých platili společný provoz domácnosti, do kterého přispívali oba. Nevěděl ale jakými částkami, ale přímo od zůstavitelky věděl, že pokud jde o zvelebení domu jako takového, šlo to výslovně mimo žalobce a platila to zůstavitelka, žalobce se o to nestaral. Zůstavitelka měla domeček vybavený před nastěhováním žalobce. Pokud se nakupovalo něco dalšího, předpokládal, že ze společných prostředků, nestaral se však o to, tudíž neví. Dále uvedl, že si neuvědomuje, že by žalobce platil platební kartou. Většinou platili hotově. Má to zafixováno proto, že takto zpravidla platili pivo. Jak se platilo jindy nebo v obchodech, nevěděl, nesledoval to. Nemohl říct, zda žalobce kartu měl či neměl. On ji u něj neviděl.

36. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že neví, jak zůstavitelka a žalobce hospodařili, zda společně či odděleně. V restauraci, či výletech platili společně, tím myslel jeden či druhý. Nebylo to tak, že by platil každý sám za sebe. Většinou se platilo kartou zůstavitelky nebo žalobce. Každý měl kartu svou a každý ji měl u sebe. Jak platili chod domácnosti, elektřinu, plyn, vodu a jídlo, nevěděl. Nevěděl, ani jakým způsobem platili nákupy. O domácí práce se dělili. Žalobce vysával, umýval nádobí. Pokud byl s žalobcem na pivě, tak se platilo buď kartou nebo hotově. Fungovalo to tak, že žalobce šel zaplatit a poté, co se vrátil, se to přepočítalo, zpravidla to přepočítávala zůstavitelka. Se zůstavitelkou nikdy finance neřešil, a to ani ve vztahu k žalobci.

37. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedla, že není schopna odpovědět a neplyne to ani z její dokumentace, jestli žalobce se zůstavitelkou společně hospodařili, jakým způsobem, jestli měli společné peníze a podobně. Spíše se zajímala o to, jak žalobce funguje, jak žije, jak se mu daří. Na otázku, zda žalobce byl schopen posoudit otázky hospodaření domácnosti, náklady na domácnost a podobně odpověděla ano i ne. Tím myslela, že pokud by žil v partnerském vztahu, tak některé věci by byli více na partnerovi. Uvedla, že pokud by žalobce žil sám, tak by nebyl schopen bez pomoci jiné osoby zajistit fungování domácnosti. Není schopna však odpovědět, které konkrétní činnosti by žalobce byl schopen činit či nikoli. To by bylo spíše na podání znaleckého posudku. Ví však, že zůstavitelkou žili a že jim to fungovalo.

38. Svědkyně [jméno] [příjmení] – kolegyně a kamarádka zůstavitelky uvedla, že neví, jak žalobce a zůstavitelka spolu hospodařili, nestarala se o to. Neví, jestli měli společné peníze nebo každý zvlášť. Pokud byli na nějaké společné akci, tak žalobce se zůstavitelkou platili dohromady, někdy platil žalobce, někdy platila zůstavitelka. Nebyla schopna říct, jestli někdo víc či míň. Někdy platili hotově a někdy kartou. Jestli měli jednu či dvě karty, nevěděla. O návštěvu se starali společně, hostili je oba dva, žalobce i vařil. Byla přítomna tomu, kdy žalobce utíral nádobí, říkali, že žalobce vysává a podobně. Podle ní to žalobce bral tak, že je to společné bydlení a proto pomáhal. Uvedla, že nebyla přítomna tomu, že by jeden nebo druhý či společně nakupovali, ale ví, že i žalobce chodil nakupovat do Billy. Nikdy se s nimi nebavila o tom, jak platí vodu, elektřinu a plyn a podobně. Nikdy neviděla, že by žalobce a zůstavitelka si zaplatili útratu v restauraci každý sám. Myslí si, že práce v domácnosti měli rozdělené, některé práce dělal žalobce, některé zůstavitelka. Viděla, jak žalobce šel umývat a utírat nádobí, aniž mu to zůstavitelka řekla. Naopak si třeba nemyslí, že by třeba žehlil a podobně. Vzpomněla si, že žalobce vařil i úplně sám. Pejska venčili spolu, někdy chodil jeden či druhý. Uvedla, že zůstavitelka byla uzavřenější, ale svědkyně měla představu o tom, jakým způsobem žili, před ní si zůstavitelka nikdy nestěžovala na žalobce, ani nato že by byl problém s finančními prostředky.

39. Svědkyně [jméno] [příjmení] – kamarádka a kolegyně zůstavitelky uvedla, že neví, jak žalobce a zůstavitelka hospodařili, ani jak hradili elektřinu, plyn a podobné věci. Na nákupy chodili společně. Zůstavitelka o tom takto mluvila. Říkala, že žalobce jsou její oči. Jakým způsobem tyto nákupy platili, nevěděla. Nevěděla, jestli platili kartou nebo v hotovosti, ani jestli platili nákup společně nebo každý zvlášť. Ví však, že kartami platili, ale čí ty karty byly, nevěděla. Žalobce nikdy nakupovat neviděla. Proto ho ani neviděla platit kartou. Od zůstavitelky věděla, že žalobce pomáhal s nákupy, vařil i uklízel. Na návštěvě je obsluhoval a ví, že žalobce pomáhal s nějakým úklidem po rekonstrukci. Kdo rekonstrukci financoval, nevěděla. Dále uvedla, že se jí zůstavitelka svěřovala, nikdy nemluvila o financích, nikdy nemluvila v tom směru, zda žalobce je samostatný nebo zda mu musí dávat pokyny. Naopak říkala, že jsou dvojce, která se dobře doplňuje. Byla speciální pedagožka, naučila žalobce cestu do práce, později chodil úplně sám.

40. Svědek [jméno] [příjmení] – kolega a kamarád zůstavitelky uvedl, že neví, jakým způsobem žalobce a zůstavitelka vedli společnou domácnost, jak hospodařili, jakým způsobem nakupovali, kdo a co platil. Vzpomněl si, že na plese šel žalobce koupit pití. Jakým způsobem měli rozdělené práce v domácnosti, nevěděl. Nevěděl nic o tom, že by měli oddělené hospodaření. Tyto finanční věci s nimi neřešil.

41. Svědkyně [jméno] [příjmení] – teta žalobce ve své výpovědi uvedla, že neví, jakým způsobem doma zůstavitelka s žalobcem hospodařili. Potkávala je, když společně nakupovali, kdo, co a jakým způsobem platil, nevěděla. Když byla u nich na návštěvě, zůstavitelka jako žena se o ně starala víc, ale žalobce pomáhal, podával kávu a občerstvení. Uvedla, že žalobce pracuje v [anonymizováno], obsluhuje, funguje jako číšník, objednává se u něj, roznáší, platí se až u kasy, tedy finanční záležitosti nevyřizuje. Číšníci v [anonymizováno] jsou pod určitým dohledem, vyplývá to z toho, jaké osoby tam pracují, to neznamená, že by za nimi pořád někdo stál. Dohled se týká otázky placení, ale případně i situace, kdy se něco zapomene a podobně, případně pokud objednávka není vykryta.

42. Skutečnost, že žalobce přispíval finančně do společné domácnosti, vyplývá i z výpisů z účtu vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet]. Vyplývá z nich, že z tohoto účtu byla pravidelně, každý měsíc, zasílána částka 4 000 Kč na účet zůstavitelky, dále v řádech dnů kolem této platby byly kartou vybírány částky 2 000 Kč, 3 000 Kč či 4 000Kč. Z tohoto účtu byly prostřednictvím platební karty placeny nákupy v obchodech v [obec], [obec], [obec] a dalších místech, a že touto platební kartou bylo placeno i v restauracích, hotelech apod. Bylo placeno i v Jysku ve [obec] (to vyvrací tvrzení žalovaných, že žalobce do společné domácnosti nic nekupoval). Skutečnost, že bylo placeno i v [obec] potvrzuje, že platební kartou žalobce platila i zůstavitelka. Z výpisů z účtů zůstavitelky vedeného u mBank S. A., číslo účtu [bankovní účet], vyplývá, že zůstavitelce na účet měsíčně přicházela 4 000 Kč z účtu žalobce a dále pak z účtu opatrovníka žalobce dalších 4 000 Kč, případně 3 500 Kč, 3 000 Kč. To potvrzuje tvrzení opatrovníka žalobce o platbách zůstavitelce za žalobce. Na závěru soudu o tom, že žalobce přispíval finančně do polečné domácnosti, nemůže nic změnit ani tvrzení žalovaných, že se stalo i to, že opatrovník žalobce jednou neposlal peníze a zůstavitelka si na to postěžovala. Z emailové komunikace mezi zůstavitelkou a matkou žalobce ze dne 4. 11. 2019, respektive 6. 11. 2019 vyplývá, že zůstavitelka se dotázala matky žalobce, zda nezapomněla poslat peníze na listopad z žalobcova účtu, v odpovědi na email se matka žalobce zůstavitelce omluvila, že jí to nedošlo a už peníze poslala. Podle výpisu z účtu žalobce skutečně platba odešla 6. 11. 2019. Na rozhodnutí soudu o dědickém právu nemělo zásadní význam to, že žalobci a i zůstavitelce byl vyplácen příspěvek na péči, a ani skutečnost kdo tuto péči vykonával.

43. Pokud jde o posouzení otázky společného hospodaření, je třeba uvést, že předpokladem společného hospodaření je, že dotčené osoby hospodaří se svými příjmy tak, že nejsou přesně odděleny jejich finanční prostředky, nerozlišuje se, které věci v domácnosti smějí tyto osoby výlučně užívat. Současně platí, že tyto osoby nemusí přispívat do společné domácnosti rovným finančním dílem, přispívají podle svých možností a nemusí být vyloučeno ani to, že část svých prostředků si ponechají pro svou osobní potřebu či ji vynaloží na svůj výlučný majetek. Lze uvažovat i o tom, že za určité situace se jednotliví členové společné domácnosti na uspokojování potřeb domácnosti mohou podílet jen například prací, péčí o jiné členy domácnosti, dokonce je možné připustit i to, že se nemusí podílet finančně vůbec a být jen v pozici příjemců (s ohledem na věk, zdravotní stav apod.). Podmínkou společné domácnosti není existence jednoho společného účtu.

44. V projednávané věci je třeba posoudit, zda žalobce, který je [anonymizováno 13 slov] [částka], může či nemůže vést společnou domácnost. Soud dospěl k závěru, že ano, že s výjimkou omezení plynoucích z rozhodnutí opatrovnického soudu, je nositelem veškerých ostatních práv a povinností. Z provedeného dokazování soud uzavřel, že žalobce a zůstavitelka společně hospodařili a to i s výhradou, že podíl na financování společného hospodaření nemusel být stejný a i s výhradou, že zůstavitelka část finančních prostředků vynakládala na svůj výlučný majetek a to nemovitost, případně část vybavení nemovitosti. Společné hospodaření, nakupování, placení nákupů, společná péče o domácnost, společné uklízení a vaření vyplývá z výpovědí svědků: [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení] a částečně i [příjmení]. Potvrzuje to i výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], která výslovně uvedla, že fungování domácnosti žalobce a zůstavitelky bylo založeno na iniciativě zůstavitelky, sice společně nakupovali, uklízeli a vařili, ale zůstavitelka byla tím, kdo to organizoval a žalobce tím, kdo pomáhal. Uvedla rovněž, že společné nakupování fungovalo tak, že zůstavitelka vybírala, co se koupí, nijak nerozdělovali, co je pro koho, zkrátka se udělal jeden nákup, ten nákup se zaplatil společně kartou a nerozpočítávalo se, co je pro žalobce a co pro zůstavitelku. Z dokazování tedy nevyplynulo, že by žalobce a zůstavitelka měli striktně odděleno hospodaření, že by byla vedena zcela konkrétní oddělená evidence příjmů, nákladů a výdajů každého z nich. Proto soud dovodil vůli žalobce a zůstavitelky společně žít, uhrazovat společně své náklady a i její faktickou realizaci.

45. Z dokazování soud uzavřel, že žalobce a zůstavitelka společně pečovali o společnou domácnost, společně se podíleli na domácích pracích, každý podle toho co zvládl či umožnoval jejich zdravotní stav. Žalobce a zůstavitelka společně nakupovali, vařili, uklízeli, luxovali, společně obsluhovali návštěvy. V podstatě a to přes jejich zdravotní omezení fungovali jako běžný pár, byť i s tou výhradou, že žalobce někdy musel být zůstavitelkou upozorňován na to, co je třeba udělat. Svědkyně [příjmení] [příjmení] ve své výpovědi popsala, že žalobce ve známém prostředí, pokud 46. má kolem sebe lidi, kterým důvěřuje, je schopen vykonávat pravidelnou činnost a to i bez medikace.

47. Soud nesdílí závěry žalovaných o tom, že žalobce a zůstavitelka byli pouze kamarádi, kteří si vzájemně vypomáhali, byla to spíše společenská úsluha, zůstavitelka se dobrovolně o žalobce starala. To bylo výpověďmi svědků vyvráceno. Byť to pro rozhodnutí soudu nebylo nejpodstatnější, ale je třeba to zmínit, žalobce a zůstavitelka podle výpovědi svědků (a to i sestry zůstavitelky – [jméno] [celé jméno žalované]) měli velice krásný a oba obohacující vztah, který se postupně vyvinul i v intimní vztah a dokonce v úvahu do budoucnosti uzavřít sňatek. Je možné, že žalovaní to cítí jinak. Pravdou je že, zůstavitelka podle tvrzení svědků byla spíše uzavřenější a zřejmě rodiče neúplně informovala o skutečné hloubce vztahu k žalobci, když pro její rodiče žalobce asi nebyl partnerem, kterého by si představovali. I z toho pak může vyplývat zcela rozdílné hodnocení vztahu žalobce a zůstavitelky jejími rodiči, tedy žalovanými. Je sice pravdou i to, že zůstavitelka mohla závětí učinit jasno o pozůstalosti, ale to nejen ve vztahu k žalobci, ale i ve vztahu k rodičům či sestře.

48. Žalobce a zůstavitelka spolu skutečně a trvale žili. Společně uhrazovali náklady na své potřeby a tím projevili svoji vůli být členem jejich spotřebního společenství. Posuzovaná věc byla specifická i tím, že žalobce je osobou omezenou ve svéprávnosti, mimo jiné tak, že není schopen [anonymizováno 10 slov] [částka] [anonymizováno 7 slov]. Žalobce i při existující [anonymizována dvě slova] byl zaměstnán, byl schopen posoudit význam a povahu pracovní smlouvy, byl obeznámen se standardními společenskými normami, zvládal základní každodenní úkoly, byl schopen si zajišťovat základní životní prostředky, podílel se na nákladech na bydlení, byl schopen porozumět institutu manželství, pak není důvod, by pro něj neplatily základní předpoklady vyžadované v rozhodovací praxi pro naplnění pojmu společné domácnosti a společného uhrazování potřeb se zůstavitelkou ve smyslu dříve platného ust. § 475 odst. 1 o. z., nyní § 1636 odst. 1 OZ. Je třeba zdůraznit to, že existence společné domácnosti nezávisí na tom, zda osoby, které společnou domácnost mají tvořit, znají a chápou pojem společná domácnost a jsou obeznámeny s tím, jaké jsou znaky společné domácnosti. Podstatné je, zda zjištěný způsob soužití dvou či více osob znaky společné domácnosti podle okolností konkrétního případu naplní či nikoli. V daném případě tyto znaky naplněny byly. Navíc soužití žalobce a zůstavitelky, včetně finančních záležitostí fungovalo se souhlasem opatrovníka žalobce – [jméno] [příjmení]. Neobstojí ani námitka žalovaných, že žalobce nerozuměl smyslu a významu domácích prací. Z výpovědí svědků plyne, že žalobce tyto práce vykonával a jejich smyslu rozuměl. Pro posouzení věci nebyla ani zásadní výhrada žalovaných, jak je možné, že žalobce platil útratu v restauracích, která mnohdy činila i přes 500 Kč, ač mohl disponovat maximálně částkou 300 Kč (to nemůže mít význam pro řízení o určení, zda žalobce je dědicem či nikoli).

49. Soud proto podané žalobě vyhověl a určil, že žalobce je dědicem zůstavitelky [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované] a to z titulu zákonné dědické posloupnosti dle § 1636 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (O.Z.).

50. Výrokem II. soud rozhodl v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalovaných uhradit společně a nerozdílně náklady České republiky na účet Okresního soudu ve Svitavách ve výši 3 058,62 Kč. Jednalo se o přiznané a vyplacené svědečné svědkyni [jméno] [příjmení] ve výši 2 667,92 Kč a [jméno] [příjmení] ve výši 390,70 Kč, o jejich výši bylo rozhodnuto samostatnými usneseními.

51. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech řízení soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, přísluší mu proto proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil. Soud náklady řízení žalobce přiznal dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014. Tarifní hodnota činí dle ustanovení § 9 odst. 3) písm. a) citované vyhlášky 35 000 Kč, dle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky činí sazba odměny 2 500 Kč (25 x 40 Kč + 1 500 Kč). Žalobce účtoval celkem 23 úkonů právní služby. Soud přiznal úkony právní služby, konkrétně 1 úkon za převzetí a přípravu zastoupení dne 4. 10. 2021, dále 5 úkonů právní služby za další konzultaci s klientem přesahující jednu hodinu, a to konkrétně 23. 11. 2021 ve [obec] od 11:00 hod do 12:30 hod, dne 19. 2. 2022 v [obec] od 10:00 hod do 11:10 hod, dne 14. 6. 2022 ve [obec] od 7:00 hod do 8:15 hod, dne 19. 9. 2022 v [obec] od 18:00 hod do 19:20 hod a dne 25. 11. 2022 ve [obec] od 16:00 hod do 17:30 hod (soud s ohledem na osobu žalobce a charakter projednávané věci přiznal i tyto úkony, které považuje v této věci za přiměřené a odpovídající), 1 úkon za podání žaloby ze dne 29. 10. 2021, 2 úkony právní služby za účast u jednání dle 14. 6. 2022, které trvalo od 8:30 hodin do 11:40 hodin, 4 úkony za účast u jednání dne 20. 9. 2022, které trvalo od 8:30 hodin do 15:45 hodin, 1 úkon právní služby za vyjádření k doplnění tvrzení, 3 úkony právní služby za účast u jednání dne 29. 11. 2022, které trvalo od 9:00 hodin do 14:00 hodin, 3 úkony právní služby za účast u jednání dne 6. 12. 2022, které trvalo od 9:00 hodin do 13:45 hodin a jeden úkon za přípravu písemného vyhotovení závěrečného návrhu, celkem tedy 21 úkonů právní služby á 2 500 Kč, tj. 52 500 Kč. Dále má žalobce nárok na náhradu hotových výdajů k uvedeným úkonům, tj. za 21 úkonů á 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky, tj. 6 300 Kč, náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ze shora uvedených částek, tj. ve výši 12 348 Kč. Žalobci vznikly náklady v souvislosti s cestovným. K jízdě použil zástupce žalobce osobní vozidlo zn. Peugeot M1, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 5,53 l /100 km. Ve věci vyúčtoval následující cesty: cestovné dne 23. 11. 2021 – porada s klientem ve [obec], cesta z [obec] do [obec] a zpět celkem 344 km, tj. 344 km: 100 = 3,44 km x 5,53 = 19,02 x 36,90 Kč – cena pohonných hmot – [příjmení], tj. 701,83 Kč, po zaokrouhlení 702 Kč, opotřebení za 1 km 4,40 Kč x 172 Kč (zástupce žalobce účtoval pouze cestu tam) = 756,80 Kč, po zaokrouhlení 757 Kč, celkem 702 Kč + 757 Kč = 1 459 Kč. Cestovné 14. 6. 2022 – porada s klientem ve [obec], cesta z [obec] do [obec] a zpět celkem 344 km, tj. 344 km: 100 = 3,44 km x 5,53 = 19,02 x 47,10 Kč – cena pohonných hmot – Diesel, tj. 895,84 Kč, po zaokrouhlení 896 Kč, opotřebení za 1 km 4,70 Kč x 344 = 1 616,80 Kč, po zaokrouhlení 1 617 Kč, celkem 896 Kč + 1 617 Kč = 2 513 Kč. Cestovné dne 20. 9. 2022 – jednání u soudu, cesta z [obec] do [obec] a zpět celkem 344 km, tj. 344 km: 100 = 3,44 km x 5,53 = 19,02 x 47,10 Kč – cena pohonných hmot – Diesel, tj. 895,84 Kč, po zaokrouhlení 896 Kč, opotřebení za 1 km 4,70 Kč x 344 = 1 616,80 Kč, po zaokrouhlení 1 617 Kč, celkem 896 Kč + 1 617 Kč = 2 513 Kč. Cestovné dne 29. 11. 2022 jednání u soudu, cesta z [obec] do [obec] a zpět celkem 344 km, tj. 344 km: 100 = 3,44 km x 5,53 = 19,02 x 47,10 Kč – cena pohonných hmot – Diesel, tj. 895,84 Kč, po zaokrouhlení 896 Kč, opotřebení za 1 km 4,70 Kč x 344 = 1 616,80 Kč, po zaokrouhlení 1 617 Kč, celkem 896 Kč + 1 617 Kč = 2 513 Kč. Cestovné dne 6. 12. 2022 – jednání u soudu, cesta z [obec] do [obec] a zpět celkem 344 km, tj. 344 km: 100 = 3,44 km x 5,53 = 19,02 x 47,10 Kč – cena pohonných hmot – Diesel, tj. 895,84 Kč, po zaokrouhlení 896 Kč, opotřebení za 1 km 4,70 Kč x 344 = 1 616,80 Kč, po zaokrouhlení 1 617 Kč, celkem 896 Kč + 1 617 Kč = 2 513 Kč. Dále žalobce účtoval náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět, cesta trvající nejméně 2 x 2 hodiny 6 minut, tj. 10 x 100 Kč, tj. 1 000 Kč + DPH 210 Kč, celkem za náhradu za promeškaný čas 1 210 Kč. Dalším nákladem byl zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (zákon č. 549/1991 Sb. ve znění novel – položka 4 bod 1. písm. c/ Sazebníku soudních poplatků). Celkem náklady žalobce činí 85 869 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

52. Soud nepřiznal žalobci úkony ze dne 29. 10. 2021 – příprava a podání návrhu na schválení právního jednání za opatrovance, dále nepřiznal úkon ze dne 23. 11. 2021 za účast na opatrovnickém řízení o návrhu na schválení úkonu za opatrovance (jeden úkon a cestovné). Jedná se o samostatné opatrovnické řízení, ve kterém o nákladech řízení bylo rozhodnuto.

53. Lhůta ke splnění ve výroku II. a III. byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.