7 C 138/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 386 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 026 Kč s 12,5 % p. a. úrokem z prodlení od 15. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 8 360 Kč a úroku a úroku z prodlení nad rozsah úroku z prodlení uvedených ve výroku I., zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 3861 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne 2. 11. 2011 k uzavření smlouvy o půjčce číslo , číslo smlouvy, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit právním předchůdci žalobkyně vedle poskytnutého úvěru i částku ve výši 8 360 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně sjednanou v článku 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 900 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 306 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 12. 2012. Dle žaloby byla poslední příslušná splátka ze strany žalované uhrazena dne 26. 4. 2013 a ke dni 27. 8. 2013 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 6 201,53 Kč a dlužný poplatek částku ve výši 5 184,47 Kč. Celkem tak dle žaloby žalovaná na uvedený úvěr uhradila částku 6 974 Kč. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalobkyně dále uvedla, že tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací, včetně důsledku prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále zákazník potvrdil to, že , právnická osoba, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě a o poctivosti jejího jednání. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud přes uvedené shledal, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle zákona číslo 145/2010 Sb., si dovolila upozornit na to, že daná smlouva byla uzavřena ještě před datem 24. 2. 2013. Teprve až dnem následujícím po tomto dni nabyl na účinnosti zákon číslo 43/2013 Sb., kterým byl mimo jiné novelizován i § 9 zákona č. 145/2010 Sb., tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. V žalobě bylo dále uvedeno, že pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 současné žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky žalovaná dle žalobkyně na předmětnou pohledávku ani přes výzvy žalobkyně nic neuhradila.

2. Soud usnesením ze dne 17. 10. 2024 pod čj. 7 C 138/2024-38 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím půjčky řádně posoudil úvěruschopnost žalované a aby tato tvrzení doložila. Zároveň byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení soudu odkazuje.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním doručeným soudu dne 11. 11. 2024. Krom údajů uvedených v žalobě doplnila, že žalovaná měla příjem ze státní podpory, její měsíční příjem činil 12 740 Kč, žila v nájmu. S ohledem na výši příjmu a výši požadované půjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet poskytnutou půjčku je dostatečná. Opětovně odkázala na to, že smlouva byla uzavřena ještě před datem 24. 2. 2013. Dále žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů od žalované, tyto jsou předkládány pouze zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání smlouvy.

4. Soud postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.

5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná při žádosti o půjčku uvedla, že žije v nájmu, je v domácnosti, nemá jiné půjčky, pobírá podporu ve výši 7 600 Kč, jiný blíže nespecifikovaný příjem uvedla ve výši 5 140 Kč. Uvedla, že hradí nájem ve výši 5 000 Kč, za telefon hradí 200 Kč a další výdaje domácnosti jsou ve výši 4 000 Kč. Z celkového příjmu 12 740 Kč má výdaje 9 200 Kč.

6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou dne 2. 11. 2011 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy, částku 10 000 Kč, kterou se zavázala zaplatit spolu s částkou 8 360 Kč, tedy celkem se zavázala zaplatit 18 360 Kč v 60týdenných splátkách po 306 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 63,91 %.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně – společnosti , právnická osoba, za žalovanou ze shora uvedené smlouvy postoupila současné žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.

8. Z výzvy k plnění – předžalobní upomínky ze dne 30. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek s příslušenstvím s poučením, že v případě jejich neuhrazení budou dlužné částky vymáhány soudní cestou.

9. Z listinných důkazů předložených žalovanou vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 2. 11. 2011 půjčku ve výši 10 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 6 974 Kč. Žalovaná poskytnutí půjčky, její výši a výši splacené částky nijak nesporovala, v řízení zůstala nečinná.

10. Uvedená smlouva byla uzavřena v roce 2011, tedy před účinností nového občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013.

11. Vztah mezi účastníky byl uzavřen dle ust. § 657 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013, ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění novel.

12. Výslovná povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru vyplývá sice až z právní úpravy platné po uzavření posuzované smlouvy o půjčce, z novely zákona o spotřebitelském úvěru účinné od 29. 5. 2022 provedené zákonem číslo 96/2022 Sb., pak i výslovná absolutní neplatnost. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku zkoumání schopnosti splácet a otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 jako povinnost zkoumat schopnost splácet s případným důsledkem absolutní neplatnosti. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu bylo povinností toho, kdo poskytuje úvěr či půjčku zkoumat, zda poměry osoby, které se poskytuje úvěr či půjčka umožňují řádné splácení. Povinností soudu tak je, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit schopnost žalovaného úvěr či půjčku splácet. Je třeba po věřiteli vždy vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztahy spotřebitelské, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr či půjčku sjednává.

13. Je věcí žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením půjčky právní předchůdkyně zjistila nějaké konkrétní údaje o příjmových a výdajových poměrech spotřebitele, aniž by soudu byly předloženy listiny, ze kterých k takovým závěrům došla. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalované. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalované by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaná v rozhodném období měla, jaké byly její skutečné výdaje, zda měla nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácela apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované a považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou.

14. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované je, že soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 451 „starého“ občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou na současnou žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, na které žalovaná uhradila 6 974 Kč. Soud tak výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 026 Kč a pro částku 8 360 Kč, úroky a úroky z prodlení nad rozsah úroků z prodlení uvedených ve výroku I. žalobu výrokem II. zamítl.

15. Žalobkyně vyzvala výzvou k plnění ze dne 30. 7. 2024 žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 14. 8. 2024, má tedy dle obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. starého občanského zákoníku nárok i na úroky z prodlení dle ustanovení § 517 odstavec 2 starého občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády číslo 142/1994 Sb. nebo 351/2013 Sb.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 11 386 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 3 026 Kč a žaloba byla pro částku 8 360 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalované 27 % ku 73 % žalobkyně. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 46 % ve prospěch žalované, která by tak měla nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s tímto řízením v uvedené procentní výši. Žalovaná žádné náklady řízení neúčtovala, v řízení byla nečinná, z obsahu spisu není zřejmé, že by jí nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

17. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 800 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.