7 C 145/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 045 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 6 745 Kč a úroků a úroků z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 895 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 211 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 045 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené pod číslem , hodnota, dne 29. 11. 2021 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, . Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s částkou 7 735 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 593 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,49 % ročně, částky 1 500 Kč za zpracování úvěru a částky 1 082 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Dle žaloby žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušily své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného zaplacena dne 15. 3. 2022. Ke dni 16. 4. 2022 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14 500 Kč a dlužný poplatek částku 6 545 Kč. Po tomto datu do data postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Před uzavřením smlouvy dle žaloby právní předchůdkyně řádně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě a pocitovosti jeho jednání. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil na pohledávku 700 Kč. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 045 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 500 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 545 Kč, dále se domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 6 152,76 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 639,40 Kč, úroků ve výši 29,49 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úkorů z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

2. Soud usnesením ze dne 17. 10. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 145/2024-37 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 11. 11. 2024 sdělila, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 84–89 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavření předmětné smlouvy. Krom údajů uvedených v žalobě žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 28. 11. 2021 se podává, že právní předchůdce žalobě ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy za září 2020 a výplatních pásek za září a říjen 2021. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako člen ochranky ve společnosti , právnická osoba, k názoru, že schopnost žalovaného splácet dlužnou částku je dostatečná. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Zdůraznila, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů, nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona číslo 40/2009 Sb. Dle žalobkyně nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně byla toho názoru, že zejména u nižších půjčce s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. V tomto směru žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle § 84 - § 89 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, si dovolila upozornit soud na to, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinností zákona číslo 257/2016 Sb., tj. 1. 12. 2016 a neprokázání splnění této povinnosti tak dle žalobkyně nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně a ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Uvedla, že uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Odkázala na názor Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2020 čj. 5Co 231/2020-97 uvedl, že stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Žalobkyně na podané žalobě trvala.

4. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 11. 2021 vyplynulo, že žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je svobodný, úvěr čerpal na bydlení, nemá žádnou vyživovanou povinnost, není majitelem auta, pracuje na plný úvazek jako člen ochranky u zaměstnavatele , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , adresa, , čistý příjem činí 22 273 Kč, jiný zdroj příjmu nemá, z výdajů žalovaný uvedl částku 3 000 Kč na externí splátky a odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 8 000 Kč. Nemá kreditní kartu, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti (neuvedl u jaké, v jaké výši), má bankovní účet. Uvedl, že před poskytnutím úvěru předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc září a říjen 2021.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 11. 2021 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s čerpáním a formou splácení v bezhotovostní formě převodem na účet zákazníka, který se zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 6 175 Kč sestávajícího z úroku ve výši 3 593 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, částky 1 082 Kč za službu komfortní a flexibilní splácení. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách. Ve smlouvě bylo dále sjednáno doplňkové pojištění, které činilo za sjednanou dobu pojištění částku 1 560 Kč. Celková dlužná částka sestávající z jistiny, poplatku, pojistného činila 22 735 Kč. Celková dlužná částka byla splatná formou 52 splátek ve výši 438 Kč a poslední splátky ve výši 397 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 44 % po celou dobu trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů činila 82,97 %. Součástí smlouvy účastníci učinili i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, přílohy číslo 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení shora uvedené pohledávky na současnou žalobkyni, zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 32 991,30 Kč nové žalobkyni, a to do 10 dnů od doručení oznámení. Dle předloženého podacího lístku bylo oznámení o postoupení žalovanému odesláno dne 30. 5. 2024.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne téhož dne.

10. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a byly předloženy dvě výplatní pásky žalovaného a pracovní smlouva. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měl nějaké další půjčky či úvěry (tyto sám žalovaný přiznal v zákaznické kartě), kolik na ně splácel apod. Právní předchůdce žalobkyně nemohl uzavřít, že z příjmu 22 273 Kč při výdajích 12 000 Kč, bez znalosti dalších výdajů, zejména dalších případných půjček, bude žalovaný schopen úvěr splácet.

15. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).

16. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.

17. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku uhradil 700 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 15 000 Kč – 700 Kč = 14 300 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni částku 14 300 Kč.

18. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 6 745 Kč a úroku z prodlení, zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 21 045 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 14 300 Kč a žaloba byla pro částku 6 745 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 68 % ku 32 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 36 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 053 Kč a náklady právního zastoupení dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a/ téže vyhlášky, dále jeden úkon po podání žaloby za doplnění tvrzení ve výši 1 980 Kč dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, jedna paušální náhrada k tomuto úkonu ve výši 300 Kč a 21 % DPH). Celkem náklady řízení činí 5 263,80 Kč, z těchto nákladů má žalobkyně právo na zaplacení 36 %, tedy na zaplacení částky 1 895 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 053 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 842 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 211 Kč.

21. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.