7 C 15/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 121 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 5 121 Kč a dále úroku a úroku z prodlení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 691 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 121 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 1. 9. 2024, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , internetové stránky, . Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které byly ze strany žadatelky zaslány. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žadatelky, a to lustrací v registrech NRKI a BRKI. Dále zkoumala jiné závazky žalované v registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále podrobila klientku důslednému credit skóringu, posoudila její příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumávala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Následně byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalované číslo , č. účtu, dne 1. 9. 2024. Žalovaná si při sjednání smlouvy dále zvolila volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, jedná se o poplatek hrazený v rámci první splátky a úvěr je vyplacen do 60 minut. Dále si zvolila tzv. bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč, poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek a umožní žalované v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc, této možnosti může využít dvakrát za trvání smlouvy. Dále si zvolila poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, kterým se žalobkyně zavázala zasílat žalované informace o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částku ve výši 490 Kč, který byl sjednán ve smlouvě, v rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Výše úroku plyne ze splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy. Dle žaloby žalovaná za trvání smlouvy ničeho neuhradila. Z důvodu prodlení s úhradou dlužné částky byla žalované účtována smluvní pokuta, a to dne 3. 12. 2024 ve výši 500 Kč, 4. 11. 2024 ve výši 500 Kč a dne 16. 10. 2024 ve výši 500 Kč. Dále byly žalované účtovány vynaložené náklady, a to dne 7. 10. 2024 ve výši 300 Kč, dne 11. 11. 2024 ve výši 300 Kč, dne 3. 12. 2024 ve výši 300 Kč a dne 27. 12. 2024 ve výši 130 Kč. S ohledem na shora uvedené žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 15 121 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Z důvodu prodlení žalobkyně požadovala i zákonný úrok z prodlení z částky 15 121 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení ve výši 12 % a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 89,49 Kč od 15. 2. 2025 do 4. 3. 2025.

2. Soud usnesením ze dne 20. 3. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 15/2025-38 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním ze dne 1. 4. 2025, uvedla, že posouzení úvěruschopnosti klienta bylo podrobně popsáno v rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti, která byla připojena k žalobě. Uvedla, že příjem žalované dle žádosti byl 20 000 Kč, počítáno bylo s příjmem vypočítaným dle MLS ve výši 12 500 Kč, životní minimum 5 995 Kč, měsíční splátky jiným společnostem 304,09 Kč, splátky v HC 4 800 Kč, buffer žadatele 100 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 094 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že z důvodu administrativního pochybení bylo počítáno s počtem dětí 0, avšak žalobkyně počítala ve výpočtu MLS s příjmem, který odpovídá mateřské dovolené, tedy nižším, než uvedla samotná žalovaná. Příjem ostatních členů domácnosti byl 50 000 Kč, minimální výdaje na bydlení domácnosti 7 001 Kč, životní minimum členů domácnosti 11 560 Kč, zbývající MLS domácnosti 37 740,91 Kč. Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI a ISIR. Dalšími důkazy žalobkyně již nedisponuje.

4. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z úvěrové smlouvy ID žádosti , Anonymizováno, , ID klienta , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyni a žalovanou dne 31. 8. 2024 z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z karty klienta a metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla na základě její žádosti bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč za poplatek 330 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 24 splátkách, celkem se zavázala zaplatit 13 760 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednán ve výši 49,2 %, úvěr byl poskytnut převodem na bankovní účet číslo , č. účtu, . Žalovaná si sjednala poplatek za expres výplatu jednorázově ve výši 199 Kč, 99 Kč měsíčně za bezpečnou splátku a službu SMS servis a 49 Kč. Poplatek za korunový odklad byl sjednán ve výši 990 Kč, poplatek za online platbu ve výši 1 % z převáděné částky. Z karty klienta bylo zjištěno číslo úvěru , Anonymizováno, , datum schválení 1. 9. 2024, druh úvěru – spotřebitelský, výše úvěru 10 000 Kč, finanční údaje žalované – mateřská, výše příjmu 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, splátky jiným společnostem 5 000 Kč. V metodice posouzení byl obecný výklad zkoumání úvěruschopnosti žadatelů a odkazy na judikaturu.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná na dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč ničeho neuhradila.

7. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 11. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 3 749 Kč s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude požadováno jednorázové vrácení celého dluhu.

8. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 27. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě shora uvedené smlouvy ve výši 15 121 Kč, a to nejpozději do 14 dnů s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.

9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 15 121 Kč nejpozději do 14. 2. 2025 s poučením, že pokud uvedená částka nebude ve lhůtě zaplacena, bude vymáhána soudně. Dle předloženého podacího archu byla předžalobní výzva žalované odeslána dne 3. 2. 2025.

10. Ze zprávy Moneta Money Bank, a.s. ze dne 1. 4. 2025 bylo zjištěno, že účet číslo , č. účtu, patří žalované a na uvedený účet byla dne 1. 9. 2024 připsána platba ve výši 10 000 Kč od žalobkyně s poznámkou KAMALI PUJČKA , Anonymizováno, .

11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1992/2024 ze dne 18. 9. 2024 dospěl k závěru, že právo věřitele z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (při porušení povinnosti věřitele zachovat odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného), posuzované podle zákona č. 145/2010 Sb., požadovat po dlužníku, který se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, se použije obecná úprava bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. o. z. a obecná úprava času plnění v § 1958 odst. 2 o. z.

16. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byly zjištěny nějaké konkrétní údaje o příjmových poměrech spotřebitele, aniž by soudu byly předloženy listiny, ze kterých k takovým závěrům došli. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalované. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalované by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaná v rozhodném období měla, jaké byly její skutečné výdaje, zda měla nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácela apod. To zvláště platí za situace, kdy v kartě klienta je uvedeno, že zdrojem příjmu žalované je „mateřská“ ve výši 20 000 Kč (nebylo soudu předloženo), když se současně uvádí počet dětí 0. Zcela bez důkazu však zůstalo tvrzení o příjmech ostatních členů domácnosti ve výši 50 000 Kč. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).

17. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně žalované úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalované posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalované. O tom svědčí i to, že žalovaná na uplatněnou pohledávku nezaplatila vůbec ničeho.

18. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč byly žalované poskytnuty a že žalovaná na tuto částku nic neuhradila. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela.

19. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní poplatky, které nebyly platně sjednány. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaná dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a pro částku 5 121 Kč a pro úroky a úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 15 121 Kč, žaloba byla pro částku 5 121 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 66 % ku 34 % žalované. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci činí 32 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 14b odst. 1) za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši 400 Kč za úkon, tj. 3 x 400 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů ke shora uvedeným úkonům ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále má žalobkyně nárok na náhradu úkonu za vyjádření ve věci ve výši 1 740 Kč dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále má nárok na náhradu hotových výdajů k tomuto úkonu dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky ve výši 1 x 300 Kč, daň z přidané hodnoty ze shora uvedených částek, tj. z částky 3 540 Kč ve výši 21 %, tj. 743,40 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celkem náklady ve výši 5 283,40 Kč. Žalobkyně má nárok na zaplacení 32 % z těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 1 691 Kč. Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 800 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.

22. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.