7 C 154/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul. jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 448,26 Kč s přísl.

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 448,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 131,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 75 640,23 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 43 405,15 Kč, 14,9% p. a. úroku z částky 2 448,26 Kč od 6.11.2020 do zaplacení, 8,25% p. a. úroku z prodlení z částky 2 448,26 Kč od 6.11.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 4 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalované zaplacení částky 2 448,26 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku, a to s odůvodněním že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba na jedné straně a žalovanou a jejím manželem na druhé straně byla uzavřena dne 30. 4. 2008 smlouva o úvěru registrovaná pod číslo na základě, které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované a jejímu manželovi úvěr ve výši 150 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně úvěr nebyl řádně splácen, proto dopisem ze dne 17. 5. 2010 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu do 27. 5. 2010. Žalobkyně dále tvrdila, že ke dni 16. 8. 2010 činil dluh 136 835,78 Kč z toho na jistině 120 704,10 Kč a na příslušenství 16 131,68 Kč s tím, že od následujícího dne požaduje úrok ve výši 14,9 % p. a. a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně dále uvedla, že právnická osoba podala dne 25. 8. 2010 rozhodčí žalobu, na základě které bylo vedeno proti anonymizováno rozhodčí řízení a to rozhodcem titul. jméno příjmení, který dne 10. 12. 2010 vydal rozhodčí nález čj. K číslo, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2011 a že na základě tohoto rozhodčího nálezu byla následně usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 3. 2011, čj. 5 EXE 340/2011-11 nařízena exekuce na majetek anonymizováno, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor titul. jméno příjmení, se sídlem exekutorský úřad - anonymizováno. Žalobkyně pak uvedla, že usnesením ze dne 25. 9. 2020, čj. 137 EX 7198/11-113 byla exekuce zastavena pro neplatnost rozhodčí doložky, respektive proto, že rozhodce neměl pravomoc věc rozhodnout. Dále žalobkyně uvedla, že v průběhu exekuce došlo k postoupení pohledávky za anonymizováno z právnická osoba na současnou žalobkyni, a že v průběhu exekučního řízení bylo vymoženo 118 255,84 Kč, čímž byla částečně hrazena jistina pohledávky. K dotazu soudu žalobkyně podáním ze dne 16. 12. 2020 sdělila, že žalobkyně v rámci dobré vůle provedla revizi dlužné pohledávky, přičemž veškeré úhrady od exekutora, tj. částku 118 266,56 Kč započítal na jistinu pohledávky, proto se domáhá jistiny ve výši 2 448,26 Kč a dále úroky z prodlení ve výši 25 % p. a. zaměnila za zákonné úroky z prodlení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Namítala, že uplatněný nárok je závazkem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a že úvěrová smlouva nesplňuje veškeré obligatorní náležitosti podle tehdejší právní úpravy. Dále namítla promlčení nároku žalobkyně s tím, že celý úvěr byl zesplatněn tak, že lhůta k úhradě uplynula dne 27. 5. 2010 s tím, že promlčecí doba ve smyslu § 408 obchodního zákoníku uplynula dnem 28. 5. 2020, a jelikož žaloba byla podána 9. 11. 2020, má být právo uplatněné v tomto řízení již promlčeno.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 4. 2008 registrované pod číslo soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba uzavřela s žalovanou a jejím manželem jméno příjmení smlouvu o úvěru na základě které byl anonymizováno poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč s povinností úvěr s příslušenstvím zaplatit v 71 měsíčních splátkách po 3 192 Kč, byla sjednána úroková sazba ve výši 14,90 % p. a. z jistiny úvěru.

4. Z interního účetního dokladu ze dne 30. 4. 2008 soud zjistil, že částka 150 000 Kč byla právnická osoba poskytnuta anonymizováno, souhlas s vyčerpáním úvěru podepsal jméno příjmení.

5. Z úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele vztahující se k shora uvedené úvěrové smlouvě soud zjistil, že v bodě XIII. byla uvedena rozhodčí doložka, podle které se klient a banka dohodli, že majetkové spory, které vzniknou z této smlouvy, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedených právnická osoba, IČO, se sídlem adresa podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti.

6. Z upomínek ze dne 21. 12. 2009, 25. 1. 2010, 23. 2. 2010 a 26. 3. 2010 soud zjistil, že právnická osoba upomínala žalovanou o úhradu dlužné částky ze shora uvedeného úvěru.

7. Z výzvy okamžitého splacení úvěru ze dne 17. 5. 2010 soud zjistil, že právnická osoba vyzvala žalovanou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky z předmětného úvěru s tím, že byla poskytnuta prodloužená lhůta ke splacení dlužné částky do 27. 5. 2010. Dluh ke dni 17. 5. 2010 činil 129 206,18 Kč včetně jistiny, úroků a případného dalšího příslušenství, poplatků či smluvních pokut. Tuto výzvu, jak vyplývá z dodejky, žalovaná převzala 19. 5. 2010.

8. Z rozhodčího nálezu rozhodce titul. jméno příjmení ze dne 10. 12. 2010 sp. zn. K číslo soud zjistil, že na základě žaloby doručené rozhodci právnická osoba a to dne 25. 8. 2010 byl vydán rozhodčí nález, kterým bylo jméno příjmení a celé jméno žalované uloženo zaplatit společně a nerozdílně právnická osoba částku 136 835,78 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 19. 1. 2011.

9. Z návrhu na nařízení exekuce ze dne 12. 2. 2011 soud zjistil, že právnická osoba podala návrh k soudnímu exekutorovi titul. jméno příjmení, se sídlem exekutorský úřad – anonymizováno, soudní exekutor pak následně 24. 3. 2011 doručil Okresnímu soudu ve Svitavách žádost o pověření k provedení exekuce.

10. Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 3. 2011, č. j. 5 EXE 340/2011-11 soud nařídil podle rozhodčího nálezu rozhodce titul. jméno příjmení ze dne 10. 12. 2010, čj. K číslo k uspokojení pohledávky právnická osoba proti jméno příjmení a celé jméno žalované a to pro pohledávku ve výši 136 835,78 Kč s příslušenstvím a pro náklady předcházejícího řízení exekuci a pověřil provedením exekuce soudního exekutora titul. jméno příjmení. Usnesení nabylo právní moci 8. 6. 2011.

11. V průběhu exekučního řízení soudní exekutor usnesením ze dne 16. 6. 2016 č. j. 137 EX 7198/11-90 exekuci částečně zastavil ve vztahu k 1. povinnému, neboť 1. povinný dne 31. 8. 2015 zemřel s tím, že dědické řízení vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 31D 419/2015 bylo zastaveno a to podle § 175h odst. 2 o. s. ř.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2016 a dodatku k této smlouvě ze dne 13. 12. 2016 soud zjistil, že právnická osoba postoupila současné žalobkyni mj. i pohledávku za žalovanou.

13. Usnesením soudního exekutora titul. jméno příjmení ze dne 6. 3. 2017, č. j. 137 EX 7198/11-100 byla připuštěna změna v osobě oprávněného, když namísto původního oprávněného právnická osoba do exekučního řízení vstoupil nabyvatel pohledávky právnická osoba 14. Z návrhu povinné ze dne 16. 9. 2020 soud zjistil, že povinná navrhla soudnímu exekutorovi, aby exekuční řízení vedené pod sp. zn. 137 EX 7198/11 zastavil s argumentací, že exekuční titul, tj. rozhodčí nález K číslo, který vydal titul. jméno příjmení, rozhodce a to dne 10. 12. 2010 na základě rozhodčí doložky obsažené v obchodních podmínkách právnická osoba neobsahuje transparentní výběr rozhodce, rozhodčí doložka je obsažená v obchodních podmínkách a že určení rozhodce bylo svěřeno právnické osobě a to právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem.

15. Soudní exekutor usnesením ze dne 25. 9. 2020 čj. 137 EX 7198/11-113 exekuci vedenou pod sp. zn. 137 EX 7198/11 zastavil a to s odůvodněním, že povinný navrhl zastavení exekuce a oprávněný se zastavením exekuce souhlasil. Zastavení exekuce nebylo jinak blíže odůvodněno. Nicméně z obsahu návrhu na zastavení, reakce oprávněné a rozhodnutí soudního exekutora lze jednoznačně uzavřít, že důvodem zastavení byla nepřípustnost vedení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (absence způsobilého exekučního titulu z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce odvíjejícího se od neplatné rozhodčí doložky z důvodu netransparentního určení rozhodce).

16. Jelikož smlouva o úvěru mezi právnická osoba a anonymizováno byla uzavřena 30. 4. 2008 je třeba na tento případ aplikovat tehdy platnou právní úpravu, tj. obchodní zákoník, tj. zákon č. 513/1991 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen Obchodní zákoník). Tehdejší právní úprava a to pokud jde žalovanou namítané promlčení, upravovala v § 397 obchodního zákoníku čtyřletou promlčecí dobu a dále v § 408 obchodního zákoníku desetiletou promlčecí dobu. Jelikož úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 17. 5. 2010, a byla určena dodatečná lhůta k úhradě dlužné částky do 27. 5. 2010, mohlo být právo právnická osoba uplatněno u soudu ode dne 28. 5. 2010. Čtyřletá promlčecí doba tak proběhla 28. 5. 2014, desetiletá promlčecí doba pak 28. 5. 2020. Podle § 408 obchodního zákoníku bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Z uvedeného vyplývá, že marným uplynutím desetileté lhůty se právo na zaplacení peněžité pohledávky promlčí. Na běh této desetileté promlčecí lhůty nemá vliv právní úkon, který věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní a který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo uplatnění práva v již zahájeném řízení. Ustanovení § 408 odst. 1 obchodního zákoníku se vztahuje i na pohledávky, které byly pravomocně přiznány v soudním nebo rozhodčím řízením. Znamená to, že tyto pohledávky se promlčují za deset let ode dne, kdy promlčecí doba počala běžet poprvé, aniž by pro běh této doby bylo významné, zda před jejím uplynutím byl pro pravomocně přiznanou pohledávku u soudu nebo u jiného příslušného orgánu podán návrh na výkon rozhodnutí či exekuci. Zákaz uplatnění námitky promlčení soudním (rozhodčím) řízení zahájeném před uplynutím uvedené doby stanovených v § 408 odst. 1 větě druhé obchodního zákoníku nemá za následek stavení promlčecí doby po dobu řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení), nýbrž to že k námitce promlčení uplatněné v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) se nepřihlíží, jestliže lhůta deseti let ode dne, kdy promlčecí doba počala běžet poprvé, uplynula až v průběhu tohoto řízení. Aplikace § 402 – 407 Obchodního zákoníku (stavení a přetržení promlčecí doby) je výslovně ustanovením § 408 odst. 1 Obchodního zákoníku vyloučena. Se zřetelem na komplexní úpravu v obchodních závazkových vztazích lze shrnout, že Obchodní zákoník s návrhem na zahájení výkonu rozhodnutí (exekuci) účinky stavení promlčecí doby práva již pravomocně přiznaného nespojuje. Dříve vedená řízení o výkon rozhodnutí či exekuci, jež nevedla k vynucení uložené povinnosti, tak nemohou obecnou 10 letou promlčecí dobu dle § 408 Obchodního zákoníku prodloužit.

17. Soud nepřehlédl, že právnická osoba zahájila rozhodčí řízení a dokonce i exekuční řízení před 11. 5. 2011 tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce. právnická osoba tak učinila v době neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a bylo by možné v takovém případě uvažovat o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. Ovšem toto je třeba chápat k promlčecí době stanovené v § 397 obchodního zákoníku nikoli však k promlčecí době stanovené v § 408 odst. 1 obchodního zákoníku, která výslovně uvádí, že bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy počala poprvé běžet. právnická osoba mohla v době po vydání shora uvedeného sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu ukončit vedení exekučního řízení s ohledem na vývoj judikatury a domáhat se vydání řádného exekučního titulu, jímž by povinnost k plnění byla rozhodnuta soudem. právnická osoba tak měla relativně dlouhou dobu, než proběhla desetiletá promlčecí doba s případným stavení promlčecí doby. právnická osoba tak však nepostupovala, na konci roku 2016 pohledávku postoupila a ani nabyvatel pohledávky, tj. současná žalobkyně nečinila žádné úkony směřující k tomu, aby si před skončením desetileté promlčecí doby dle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku obstarala řádný exekuční titul.

18. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou, žalobu zamítnout (počátek běhu promlčecí doby nastal 28.5.2010, skončil 28.5.2020, žaloba byla podána 9.11.2020), aniž by se zabýval existencí tvrzeného dluhu a jeho výší.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Soud nálady řízení žalobkyně přiznal dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny činí dle ustanovení § 7 bod 3. citované vyhlášky 1 000 Kč za jeden úkon, tedy za tři úkony 3 x 1 000 Kč (dle § 11 odst. 1/ citované vyhlášky za převzetí zastoupení, za podané vyjádření a účast u jednání), náklady žalované jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkon, tedy 3 x 300 Kč, náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhlášky za cestu z obec do obec a zpět dne 22. 4. 2021 po jedné půlhodině za cestu jedním směrem po 100 Kč, tj. 200 Kč. Zástupce žalované není plátcem daně z přidané hodnoty. Náhrady jízdného se žalovaná výslovně vzdala. Celkem náklady žalované představují částku 4 100 Kč Tyto náklady je žalobkyně povinna nahradit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.