7 C 159/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a běžícího zákonného úroku z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 5 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , číslo smlouvy, uzavřené dne 5. 3. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Celkovou částku poskytnuté zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 5měsíčních splátkách po 3 000 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 8. 2022. Poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla dle žaloby uhrazena 28. 4. 2022. Žalovaný od podpisu smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil 1 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 21 346,08 Kč. Součástí částky 21 346,08 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Po datu postoupení žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhala přiznání celkové dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 263,33 Kč a úroků z prolení v zákonné výši 15 % ročně z celkové dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné smlouvě o úvěru, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý úvěr a je si vědom toho, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru. Právní předchůdce dle žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pro případ, že by soud přes uvedené informace shledal, že žalobkyně, respektive její právní zástupkyně, dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84–89 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalobkyně upozornila nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinností citovaného zákona a neprokázání splnění této povinnosti tak dle žalobkyně nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

2. Soud usnesením ze dne 1. 9. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 159/2025-28 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 22. 9. 2025, zopakovala tvrzení, které již uvedla v žalobě, odkázala na zákaznickou kartu a údaje v ní obsažené, potvrdila, že žalovaný na předmětnou pohledávku celkem uhradil 1 000 Kč. Jiné důkazy neoznačila ani nedoložila, navrhla žalobě vyhovět.

4. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , číslo smlouvy, ze dne 5. 3. 2022 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku v 5 splátkách ve výši 3 000 Kč, úroková sazba činila 0 % a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty – bylo zjištěno, že žalovaný žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný. Úvěr čerpal na vybavení domácnosti, neměl žádnou vyživovanou osobu, vlastnil auto, pracoval na plný úvazek jako zedník u společnosti , právnická osoba, ., , adresa, , jeho čistý příjem činil 36 171 Kč, další čisté příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 9 000 Kč bez bližší specifikace, celkové příjmy byly vykázány ve výši 45 171 Kč. Měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 500 Kč, uvedl, že nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti.

8. Z listiny označená „Tabulka umoření“ s datem vyhotovení výpisu 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný dne 5. 3. 2022 čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, na který uhradil 1 000 Kč, a to dne 28. 4. 2022.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, účinné ke dni 27. 9. 2023, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 20 130,81 Kč, a to nejpozději do 5. 8. 2025 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.

11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla úvěruschopnost žalovaného ověřována z tvrzení žalovaného a výplatních pásek žalovaného, která žalobkyně nijak nedoložila. Žalobkyně odkázala na zákaznickou kartu, ve které je uveden příjem žalovaného 36 171 Kč, výplatní pásky nejsou doloženy. Další příjem domácnosti není nijak specifikován a doložen. Rovněž tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje jsou ve výši 500 Kč, je neodpovídající běžným potřebám, a to ani tehdy, pokud by žalovaný žil u rodičů. Není doložen výpis z účtu žalovaného, ze kterého by byly ověřeny jak příjmy, tak i výdaje žalovaného.

16. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.

17. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč byly žalovanému poskytnuty (když žalovaný převzetí této částky potvrdil podpisem smlouvy) a dále to, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil 1 000 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 14 000 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 14 000 Kč.

18. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a běžícího zákonného úroku z prodlení, zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila (neúspěch žalobkyně u úroků z prodlení soud považuje za neúspěch nepatrný). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 4 368 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění účinném po 1. 1. 2025, ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, dále jedním úkonem po podání žaloby – doplnění žaloby ve výši 1 660 Kč dle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky, dále paušální náhradou k tomuto úkonu ve výši 450 Kč, daní z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy ve výši 758 Kč. Tyto náklady řízení v celkové výši 5 368 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 800 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.