7 C 163/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 081 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 541 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 12 540 Kč a úroku a úroku z prodlení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 261 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 081 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne 2. 5. 2012 k uzavření smlouvy o půjčce číslo , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit právním předchůdci žalobkyně vedle poskytnutého úvěru i částku ve výši 12 540 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 915 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně sjednanou v článku 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 6. 2013. Dle žaloby byla poslední příslušná splátka ze strany žalovaného uhrazena dne 28. 5. 2012 a ke dni 9. 12. 2012 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14 205,34 Kč a dlužný poplatek částku ve výši 11 875,66 Kč. Celkem tak dle žaloby žalovaný na uvedený úvěr uhradil částku 1 459 Kč. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalobkyně dále uvedla, že tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací, včetně důsledku prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále zákazník potvrdil to, že , právnická osoba, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě a o poctivosti jeho jednání. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud přes uvedené shledal, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle zákona číslo 145/2010 Sb., si dovolila upozornit na to, že daná smlouva byla uzavřena ještě před datem 24. 2. 2013. Teprve až dnem následujícím po tomto dni nabyl na účinnosti zákon číslo 43/2013 Sb., kterým byl mimo jiné novelizován i § 9 zákona č. 145/2010 Sb., tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. V žalobě bylo dále uvedeno, že pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 současné žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky žalovaný dle žalobkyně na předmětnou pohledávku ani přes výzvy žalobkyně nic neuhradil.

2. Soud usnesením ze dne 3. 10. 2024 pod čj. 7 C 163/2024-32 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím půjčky řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného a aby tato tvrzení doložila. Zároveň byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení soudu odkazuje.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním doručeným soudu dne 22. 10. 2024. Krom údajů uvedených v žalobě doplnila, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor kvality ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činil 13 500 Kč, neměl vyživovací povinnosti k žádné osobě, neměl úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši příjmu a výši požadované půjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku je dostatečná. Opětovně odkázala na to, že smlouva byla uzavřena ještě před datem 24. 2. 2013. Dále žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů od žalovaného, tyto jsou předkládány pouze zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání smlouvy. Dalším podáním ze dne 25. 11. 2024 žalobkyně omluvila svoji neúčast při soudním jednání.

4. K soudem nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně byla z jednání omluvena.

5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o půjčku uvedl, že žije na ubytovně, nemá žádnou půjčku, pracuje jako operátor kvality, kde pobírá mzdu ve výši 11 000 Kč, z ostatních příjmů žalobce uvedl částku 2 500 Kč, která nebyla blíže specifikována. Dále uvedl, že z výdajů hradí částku 3 100 Kč na nájem, 200 Kč na telefon, 3 000 Kč uvedl jako výdaj domácnosti.

6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne 2. 5. 2012 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy, částku 15 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit spolu s částkou 12 540 Kč, tedy celkem se zavázal zaplatit 27 540 Kč v 60týdenných splátkách po 459 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 63,91 %.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně – společnosti , právnická osoba, za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupila současné žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.

8. Z výzvy k plnění – předžalobní upomínky ze dne 30. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek s příslušenstvím s poučením, že v případě jejich neuhrazení budou dlužné částky vymáhány soudní cestou.

9. Z listinných důkazů předložených žalovanou vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 2. 5. 2012 půjčku ve výši 15 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 1 459 Kč. Žalovaný poskytnutí půjčky, její výši a výši splacené částky nijak nesporoval, v řízení zůstal nečinný.

10. Uvedená smlouva byla uzavřena v roce 2012, tedy před účinností nového občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013.

11. Vztah mezi účastníky byl uzavřen dle ust. § 657 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013, ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění novel.

12. Výslovná povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru vyplývá sice až z právní úpravy platné po uzavření posuzované smlouvy o půjčce, z novely zákona o spotřebitelském úvěru účinné od 29. 5. 2022 provedené zákonem číslo 96/2022 Sb., pak i výslovná absolutní neplatnost. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku zkoumání schopnosti splácet a otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 jako povinnost zkoumat schopnost splácet s případným důsledkem absolutní neplatnosti. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu bylo povinností toho, kdo poskytuje úvěr či půjčku zkoumat, zda poměry osoby, které se poskytuje úvěr či půjčka umožňují řádné splácení. Povinností soudu tak je, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit schopnost žalovaného úvěr či půjčku splácet. Je třeba po věřiteli vždy vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztahy spotřebitelské, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr či půjčku sjednává.

13. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením půjčky právní předchůdkyně zjistila nějaké konkrétní údaje o příjmových a výdajových poměrech spotřebitele, aniž by soudu byly předloženy listiny, ze kterých k takovým závěrům došla. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měl nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácel apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou.

14. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného je, že soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 451 „starého“ občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na současnou žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, na které žalovaný uhradil 1 459 Kč. Soud tak výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 541 Kč a pro částku 12 540 Kč, úroky a úroky z prodlení z částky 12 540 Kč žalobu výrokem II. zamítl.

15. Žalobkyně nemá právo na požadované úroky z prodlení podle § 517 starého občanského zákoníku, protože žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 26 081 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 13 541 Kč a žaloba byla pro částku 12 540 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 52 % ku 48 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 4 % a je tak nepatrný. Soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

17. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 305 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 044 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 261 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.