7 C 172/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A adresa pobytu adresa bydliště žalovaného o zaplacení 31 577,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 15 171 Kč, úroku a úroků z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 477 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 7 229,80 Kč, úroku a úroků z prodlení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 315 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 577,80 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 3. 4. 2023 a číslo , hodnota, uzavřené dne 26. 10. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěry ve výši 9 000 Kč a 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smluv, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit na poskytnutý úvěr ve výši 9 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 22 511 Kč v 78týdenních splátkách po 289 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 9. 2024. Dle žaloby byla poslední příslušná splátka na tento úvěr žalovaným uhrazena dne 4. 4. 2023, ke dni 27. 8. 2023 činila dlužná jistina částku 7 700 Kč a dlužný poplatek 10 671 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1 300 Kč, po postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Na úvěr ve výši 7 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 14 492 Kč v 65týdenních splátkách po 223 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2024. Dle žaloby byla poslední příslušná splátka na tento úvěr žalovaným uhrazena dne 3. 4. 2023, ke dni 27. 8. 2023 činila dlužná jistina částku 4 782,29 Kč a dlužný poplatek 3 924,51 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 5 523 Kč, po postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.4. 2025 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na současnou žalobkyni, a to s účinností ke dni 28. 4. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné smlouvě o úvěru, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl , Anonymizováno, úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý úvěr a je si vědom toho, že si , Anonymizováno, tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru. Právní předchůdce dle žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pro případ, že by soud přes uvedené informace shledal, že žalobkyně, respektive její právní zástupkyně, dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84–89 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, Anonymizováno2. Soud usnesením ze dne 10. 9. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 172/2025-42 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 7. 10. 2025, zopakovala tvrzení, které již uvedla v žalobě, odkázala na zákaznickou kartu a údaje v ní obsažené, uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z výpisů z bankovního účtu žalovaného a z výplatních pásek za měsíc srpen a září 2022. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 29 946 Kč, resp. 35 048 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadovaných úvěrů dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla dostatečná. Jiné důkazy neoznačila ani nedoložila, navrhla žalobě vyhovět.

4. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. V žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické kartě z října 2022 žalovaný uvedl, že žije v nájemním bydlení, má učňovské vzdělání, je svobodný, úvěr žádá poskytnut na neočekávané výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost, není majitelem auta, pracuje na plný úvazek jako skladník u shora uvedené společnosti s příjmem 12 638 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedl ve výši 22 410 Kč bez bližší specifikace, celkové příjmy domácnosti uvedl ve výši 35 048 Kč, měsíční výdaje uvedl ve výši 4 000 Kč. V zákaznické kartě v dubnu 2023 pracoval u stejné společnosti, příjem uvedl ve výši 15 346 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 14 600 Kč, celkové příjmy pak ve výši 29 946 Kč a výdaje ve výši 6 000 Kč a další splátky ve výši 981 Kč. Ostatní poměry byly stejné.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 26. 10. 2022 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Celková dlužná částka splatná žalovaným činila 14 492 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 198,71 %.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 3. 4. 2023 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Celková dlužná částka splatná žalovaným činila 22 511 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 172,27 %.

9. Z listiny označená „Tabulka umoření“ s datem vyhotovení výpisu 6. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný dne 3. 4. 2023 čerpal úvěr ve výši 9 000 Kč, na který uhradil 1 300 Kč dne 4. 4. 2023 a dne 26. 10. 2022 čerpal úvěr ve výši 7 000 Kč, na který uhradil 5 523 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, účinné ke dni 28. 4. 2025, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávek a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 35 754,86 Kč, a to nejpozději do 13. 8. 2025 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 30. 7. 2025.

12. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

15. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla úvěruschopnost žalovaného ověřována z tvrzení žalovaného, výplatních pásek a výpisů z účtu, které žalobkyně nijak nedoložila. Žalobkyně odkázala na zákaznickou kartu, ve které je uveden příjem žalovaného 12 638 Kč a dále ve výši 15 346 Kč. Žalovaný uvedl, že má jeden zdroj příjmů, označil další příjmy domácnosti, které blíže nespecifikoval. Rovněž tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje jsou ve výši 5 000 Kč a u druhého úvěru ve výši 6 000 Kč, je neodpovídající běžným potřebám. Výdaje žalovaného nejsou nijak ověřeny, není tedy možno poměřit příjmy a výdaje žalovaného a zjistit, zda v době poskytnutí úvěru byl žalované schopen úvěr řádně splácet.

17. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.

18. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a 7 000 Kč byly žalovanému poskytnuty (když žalovaný převzetí těchto částek potvrdil podpisem smlouvy) a dále to, že žalovaný na tyto pohledávky uhradil 1 300 Kč a 5 523 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 7 700 Kč a 1 477 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávek na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 7 700 Kč a výrokem III. částku 1 477 Kč.

19. Žalobkyně nemá nárok na žádná další neplatně sjednaná plnění v úvěrové smlouvě a ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 15 171 Kč, úroku a úroků z prodlení, zamítl a výrokem IV. dále zamítl žalobu pro dalších 7 229,80 Kč, úroky a úroky z prodlení.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 31 577,80 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 9 177 Kč, tedy žalobkyně byla úspěšná z 29 %. Žaloba byla pro částku 22 400,80 Kč zamítnuta, tedy úspěch žalovaného představuje 71 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci představuje 42 % ve prospěch žalovaného. Žalovaný by tak měl nárok na náhradu 42 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval, v řízení byl nečinný a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud výrokem V. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

21. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 579 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 264 Kč. Soud výrokem VI. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 315 Kč.