7 C 18/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 13 065 Kč s přísl. <b>I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>1) pohledávky ve výši 10 812 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 312 Kč ve výši 11,75% ročně od 20. 4. 2022 do 28. 4.2022 ve výši 39,98 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 13 812 Kč ve výši 11,75% ročně od 29. 4. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 284,01 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 12 812 Kč ve výši 11,75% ročně od 1. 7. 2022 do 31. 8. 2022 ve výši 259,27 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 10 812 Kč ve výši 11,75% ročně od 1. 9. 2022 do zaplacení</b> <b>2) pohledávky ve výši 2 253,46 Kč</b> <b>3) úroku ve výši 86,16 % p. a z částky 10 771,15 Kč od 20. 4. 2022 do 6. 6. 2022 ve výši 1 179,84 Kč, úroku ve výši 11,75 % p. a z částky 10 771,15 Kč od 7. 6. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 78,72 Kč, úroku ve výši 11,75 % p. a z částky 10 515,34 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 8. 2022 ve výši 198,40 Kč, úroku ve výši 11,75 % p. a z částky 8 515,34 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 4. 2022 dosáhne částky 64 339 Kč,</b> <b>se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Blansku dne 29. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 13 065 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 6. 2019, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Dle žaloby k vyplacení úvěru došlo dne 17. 6. 2019 a žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s roční úrokovou sazbou 129,80 % ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 117 Kč, splatných vždy k 8. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červencem 2019. Dle žaloby žalovaný úvěr řádně nesplácel, na tento uhradil od 4. 7. 2019 do 25. 1. 2022 celkem 34 627 Kč (jednotlivé splátky úvěru jsou podrobně rozepsány v žalobě pod bodem II.). Žalobkyně nárokovala zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč, kdy dle uzavřené smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně se domáhala zaplacení smluvní pokuty u splátky č. 30, 32 a 33, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 x 499 Kč. Dále žalobkyně požadovala náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč, a to u splátek číslo 30, 31, 32 a 33, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4 x 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dle žaloby dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo 32 splatné dne 8. 2. 2022. K datu 18. 4. 2022 došlo k zesplatnění celého úvěru s tím, že dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 13 015,34 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 20. 4. 2022, až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění žalovaný uhradil 4 500 Kč. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19 žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy a dle shora uvedeného se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Okresní soud v Blansku vydal dne 14. 12. 2022 pod čj. 706 C 29/2022-59 platební rozkaz, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pohledávky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Platební rozkaz se žalovanému nepodařilo doručit, proto byl usnesením ze dne 20. 1. 2023 pod čj. 706 C 29/2022-62 zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2) zákona č. 99/1963 Sb.

3. Usnesením ze dne 24. 2. 2023 pod čj. 706 C 29/2022-67, které nabylo právní moci dne 16. 3. 2023, vyslovil Okresní soud v Blansku svoji místní nepříslušnost a spis postoupil Okresnímu soudu ve Svitavách jako soudu místně příslušenému k dalšímu vedení.

4. Okresní soud ve Svitavách ve věci nařídil jednání na den 25. 4. 2023, ke kterému se žalobkyně nedostavila, byla omluvena. Žalovaný při jednání uvedl, že smlouvu uzavřel, peníze nutně potřeboval. Podmínky sjednané ve smlouvě si pořádně nepřečetl. Neví ani, kolik měl být sjednaný úrok. Pokud z obsahu spisu plyne, že si půjčil 15 000 Kč a zaplatil téměř 40 000 Kč, tak je to podle něj hodně špatně. Neví, kolik přesně na půjčenou částku zaplatil. Pokud z obsahu žaloby vyplývá, že to bylo celkem 39 127 Kč, tak toto nerozporoval. Žalovaný nepřišel s žádnými novými tvrzeními a neoznačil ani žádné další důkazy. Uvedl, že pokud se žalobkyně po něm domáhá v žalobě uvedené částky, nelíbí se mu to, jde o státem schválnou lichvu. Špatně si přečetl smlouvu. Zaplatil násobek půjčené částky. Navrhl žalobu zamítnout, náklady řízení neúčtoval.

5. Z předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2019 a návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2019 a z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 1 117 Kč, celkem se zavázal zaplatit 53 616 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 129,80 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru, RPSN byla sjednána ve výši 133,83 %. Pro případ prodlení byla v bodě 6. smlouvy sjednána smluvní pokuta, a to dle bodu 6.1 za prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 30 dnů smluvní pokuta ve výši 499 Kč, dle bodu 6.2 za prodlení o délce 15 dnů smluvní pokuta ve výši 200 Kč s tím, že při prodlení se splátkou o délce 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V případě nezaplacení nové jistiny úvěru vznikne povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář.

6. Z karty klienta ke smlouvě [číslo] soud zjistil výši poskytnutého úvěru, výši úhrad provedených žalovaným a výši žalobkyní vyčíslené zbývající dlužné částky – odpovídají žalobním tvrzením. Žalovaný na úvěr ve výši 15 000 Kč uhradil 39 127 Kč.

7. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 10. 1. 2022, 8. 4. 2022 a 11. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila na to, že je v prodlení s úhradou splátek úvěru ze smlouvy [číslo] konkrétně se splátkou č. 30, 31, 32, 33 a 34. Žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek, účtovala žalovanému smluvní pokuty a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru.

8. Z oznámení ze dne 18. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru u smlouvy [číslo] došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 15 312 Kč, a to nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání oznámení. Dlužná částka se skládala z jistiny úvěru 10 771,15 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 2 244,19 Kč a neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 497 a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 10 812 Kč s příslušenstvím s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího archu bylo oznámení žalovanému odesláno 9. 11. 2022.

10. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že v řízení bylo dostatečně prokázáno čerpání úvěru žalovaným ve výši 15 000 Kč, zároveň byly potvrzeny platby od žalovaného ve výši 39 127 Kč.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), a podle § 2 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 110 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru platí, že obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Ústavní soud v rámci své rozhodovací praxe vyslovil premisu, že nelze akceptovat, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Současně zdůraznil, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy jsou klientům vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tom nic nemění ani fakt, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví za nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou (viz nález ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11).

18. V posuzovaném případě již na první pohled je patrný zcela evidentní nepoměr mezi částkou, která byla žalovanému v rámci úvěru nabízena, tj. mezi částkou 15 000 Kč a mezi částkou, která měla být žalovaným splacena, tj. částkou 53 616 Kč. Pevná úroková sazba činila 129,80 % p. a., RPSN bylo sjednáno ve výši 133,83 % a dále byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta uvedená shora. Soud považuje celkovou výši žalobkyní požadovaných nároků plynoucí ze smlouvy o úvěru za zcela nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy a na takové jednání je nutné nahlížet optikou ustanovení § 588 občanského, tedy jako na ujednání absolutně neplatná. Celková výše úplaty za poskytnutí úvěru musí být v každém případě nejen vyjádřená pro spotřebitele srozumitelným a přehledným způsobem, ale zejména musí být přiměřená okolnostem a nesmí odporovat dobrým mravům. Měla by tudíž odpovídat nejen obecně uznávaným pravidlům slušného chování, ale též rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně i mravním principům, které jsou všeobecně uznávány v demokratickém právním státě. V řízení bylo nesporným, že žalovaný čerpal od žalobkyně částku 15 000 Kč, žalovaný na tuto částku uhradil 39 127 Kč. Soud tedy posuzoval načerpané prostředky s ohledem na nemravnost smlouvy jako bezdůvodné obohacení, které již žalovaný vrátil. Soudu tedy nezbylo, než podanou žalobu v celém rozsahu zamítnout.

19. Pokud jde o náklady řízení, je třeba konstatovat, že v řízení byl z procesního hlediska úspěšný žalovaný. Žalovaný by tam měl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však žádné náklady řízení nepožadoval. Soud proto výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.