7 C 189/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 275 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 546 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 4 275 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroků z prodlení z částky 25 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 4 094 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 78 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 275 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným dne 15. 8. 2023 distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit bez prodloužení do 14. 9. 2023 ve výši 30 446 Kč. Žalovaný na shora uvedených internetových stránkách právního předchůdce žalobce vyplnil registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. Při dokončení žádosti žalovaný obdržel předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací společnost , Anonymizováno, zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žádost o úvěr byla následně schválena a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, čímž žalovaný čerpal úvěr. Dle žaloby žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Dne 13. 11. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě této smlouvy došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena dne 5. 3. 2024. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 34 846 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 4 300 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč a nesplaceného úroku ve výši 5 446 Kč. Ve smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částku, žalobkyně vyplnila pole kapitalizovaného úroku, který se skládá z nesplaceného úroku ve výši 5 446 Kč a neuhrazených paušálních náhrad na upomínání ve výši 100 Kč, tedy celkem ve výši 5 546 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 756,85 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 15. 9. 2023 do 4. 3. 2024, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně požadovala přiznání i zákonného úroku z prodlení po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 6. 3. 2024 do zaplacení. Nad rámec všech shora uvedených nároků žalobkyně požadovala i náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Dále požadovala přiznání smluvní pokuty ve výši 4 275 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. od 15. 9. 2023 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 25 000 Kč do 4. 3. 2024.

2. Soud usnesením ze dne 7. 11. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 189/2024-36 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně žalobu na základě citované výzvy soudu dne 27. 11. 2024 vzala částečně zpět. Uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet bohužel nedisponuje. Po revizi žalovaných částek sdělila, že upravuje svůj žalobní návrh, a to co do požadovaného příslušenství pohledávky a smluvní pokuty. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 546 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 275 Kč, když dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 25 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Dále uvedla, že právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, dne 15. 8. 2023, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Dne 16. 8. 2023 byl žalovanému dodatkem číslo 1 k uvedené smlouvě poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, dne 18. 8. 2023 dodatkem číslo 2, 3, 4 a 5 úvěr ve výši 2 000 Kč, 3 000 Kč, 3 000 Kč a 5 000 Kč a dne 19. 8. 2023 dodatkem číslo 6 úvěr ve výši 6 000 Kč. Celkem tedy 25 000 Kč. Dále uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr ničeho neuhradil.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 546 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 275 Kč, řízení zastavil (§ 96 odst. 1–4 o. s. ř.).

5. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, se , adresa, a žalovaným dne 15. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce poskytl žalovanému spotřebitelský, neúčelových úvěr splatný jednorázově ve výši 3 000 Kč, který byl dodatkem číslo 1–6 ke smlouvě o úvěru navýšen dne 15. 8. 2023, 16. 8. 2023, a dne 19. 8. 2023 na celkovou částku 25 000 Kč. Datum splatnosti bylo sjednáno na den 14. 9. 2023, úvěrová smlouva byla uzavřena 15. 8. 2023, délka splatnosti půjčky 30 dnů, roční procentní sazba nákladů za celý úvěr 1 285,40 %, zápůjční úroková sazba 265,04 % (pevná, ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti). Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Pro případ porušení povinnosti klienta zaplatit poskytnutý úvěr řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 30 446 Kč (bez prodloužení). Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno7. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, . vyplynulo, že dne 15. 8. 2023 byla na účet číslo , č. účtu, odeslána částka 3 000 Kč, dne 16. 8. 2023 3 000 Kč, dne 18. 8. 2023 2 000 Kč, 3 000 Kč, 3 000 Kč a 5 000 Kč a dne 19. 8. 2023 6 000 Kč. Celkem tedy 25 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 11. 2023 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní, ze seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

9. Z výzvy ze dne 1. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 34 846 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč ve výši 1 198,77 Kč, a to nejpozději do dne 12. 7. 2024. Zároveň byl žalovaný upozorněn na to, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího archu byla předžalobní upomínka žalovanému odeslána dne 2. 7. 2024.

10. Z výpisů úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky pod čj. , Anonymizováno, ze dne 15. 10. 2024 skupiny , Anonymizováno, vyplynulo, že žalobkyně realizovala ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka dne 22. 5. 2024.

11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měl nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácel apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, respektive žalobkyně uvedla, že takovými důkazy nedisponuje, uzavřel soud, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).

16. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně měla informace o výši dalších úvěrů žalovaného.

17. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 25 000 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni částku 25 000 Kč. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na náklady spojené s uplatněním pohledávky, které nebyly platně sjednány. Soud proto výrokem III. žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroků z prodlení z částky 25 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítl.

18. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a ani na náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024).

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět pro 4 275 Kč představující smluvní pokutu a pro částku 5 546 Kč co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (§ 146 odst. 2 věta 1. o. s. ř.). Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 29 275 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 25 000 Kč, pro částku 4 275 Kč bylo řízení částečně zastaveno (dále pro příslušenství). Ohledně dalších úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 85 % ku 15 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 70 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 14b odst. 1) za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši 300 Kč za úkon, tj. 3 x 300 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu, podání žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů ke shora uvedeným úkonům ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), za úkon po podání žaloby – doplnění žaloby – částečné zpětvzetí ze dne 27. 11. 2024 ve výši 2 300 Kč (20 x 40 Kč + 1 500 Kč), paušální náhrada k tomuto úkonu ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 citované vyhlášky, daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek, tj. ve výši 798 Kč a soudní poplatek ve výši 1 250 Kč (snížený po částečném zpětvzetí žaloby), celkem 5 848 Kč. Žalobkyně má nárok na zaplacení 70 % z těchto nákladů, po zaokrouhlení na částku 4 094 Kč. tedy Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 250 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 172 Kč. Soud výrokem V. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 78 Kč.