7 C 2/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 102 432,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 931 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nezaplacením jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 26 501,18 Kč, kapitalizovaného úroku, běžícího úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a běžícího úroku z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 19 529 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuIV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 1 024 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 102 432,18 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy (revolvingového úvěru) číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 12. 3. 2024 na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách v rozsahu 3,31 % měsíčně ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný dle žaloby celkem na úvěr uhradil částku 41 050 Kč, načerpal částku 116 981 Kč. Dle žalobkyně žalovaný porušil svůj závazek poskytnutý úvěr hradit řádně a včas, proto žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni 9. 9. 2025 zesplatnila. Žalovaný dlužnou částku dle žalobkyně neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu, proto se žalobkyně domáhala přiznání částky 102 432,18 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 99 948,41 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, poplatků za pojištění ve výši 883,77 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím smlouvy o úvěru splnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, což provedla zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně klienta zatížit splátkou úvěru, důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta.

2. Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 7. 1. 2026, č. j. 7 C 2/2026-32 vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení důkazů uvedených v citovaném usnesení (soud v rámci stručnosti na něj odkazuje), a to k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

3. Žalobkyně podáním ze dne 21. 1. 2026 k výzvě soudu doplnila, že ke zjištění, zda žalovaný bude schopný předmětný úvěr splácet užila nejprve výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (zkráceně MLS). Jeho výpočet i metodika byly přiloženy k návrhu. Ve výpočtu MLS se zohledňují jak příjmy, tak výdaje žalovaného, včetně jeho případných výdajů na již existující závazky. K ověření příjmové a výdajové stránky si žalobkyně od žalovaného vyžádala výpisy z účtu za období od 11. 12. 2023 do 10. 3. 2024 a výplatní pásku za období ledna 2024. Žalobce si dále ověřil vedlejší příjem žalovaného, který tvoří invalidní důchod 1. stupně. Žalovanému přicházely opakující se platby, které dle žalobkyně korespondovaly s tvrzenou výši vedlejšího příjmu ve smlouvě. Z předmětného výpisu z bankovního účtu vyplynulo, že žalovaný v době výpisu disponoval nad rámec již uvedeného finančními prostředky ve výši nejméně 100 000 Kč, tuto částku žalobkyně do výpočtu MLS nezahrnula. Prostřednictvím výpisů žalobkyně ověřila výdaje žalovaného, které jsou jednak zbytné a jednorázové. Vyplynulo, že žalovaný značnou část svých výdajů nehradil přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami), když část svých příjmů z účtu vybíral prostřednictvím bankomatu. Žalobkyně dále před uzavřením smlouvy zkoumala, zda měl žalovaný v době žádosti o úvěr závazky u jiných institucionálních věřitelů. V daném případě byly předchozí závazky a měsíční splátky na ně zjištěny, a to ve výši 16 172 Kč u ryze osobních závazků, které byly následně zahrnuty do výpočtu MLS. Výše měsíčních splátek se skládala ze dvou splátkových úvěrů, jejichž měsíční výše činila 11 116 Kč a 2 303 Kč. Žalovaný dále disponoval dvěma existujícími revolvingovými úvěry, jejichž měsíční splátky činily celkem 2 550 Kč. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalovaný po poskytnutí úvěru následně hradil na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, a to od dubna 2024 do května 2025, tedy po dobu přesahující jeden rok, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Úvěrový rámec byl z původní částky 40 000 Kč navýšen na 100 000 Kč, započítaný příjem žadatele činil 29 100 Kč, životní minimum žadatele – 4 470 Kč, započítaná životní minima na 1 vyživované dítě – 1 525 Kč, součet splátek úvěrů – 12 430 Kč, výše splátky po navýšení – 3 310 Kč, zbývající MLS žadatele 7 265 Kč. U výpočtu domácnosti byl výpočet zbývající MLS domácnosti 6 053 Kč. Žalobkyně provedla i lustraci žalovaného v registrech MRKI a ISIR. Žalobkyně dodala, že navýšení úvěrového rámec bylo sjednáno prostřednictvím dodatku k úvěrové smlouvě a příslušený dodatek předložila jako důkaz.

4. Z Karty klienta bylo zjištěno, že se jednalo o revolvingový úvěr s výší úvěru 100 000 Kč, žalovaný byl v době poskytnutí úvěru rozvedený, měl jedno dítě, zdroj příjmu žalovaného byl invalidní důchod ve výši 10 960 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 15 600 Kč a měsíčními výdaje domácnosti ve výši 19 966 Kč.

5. Z výplatní pásky žalovaného u společnosti , právnická osoba, za měsíc leden 2024 byl zjištěn čistý příjem žalovaného 18 097 Kč.

6. Z přehledu pohybů na účtu žalovaného za období 11. 12. 2023 – 10. 3. 2024 vyplynulo, že žalovaný hradil výživné na dceru ve výši 4 500 Kč měsíčně, z účtu mu bylo strháváno inkaso ve výši 6 833 Kč, nájemné ve výši 6 635 Kč, platba na elektřinu ve výši 2 200 Kč, platba na telefon 599 Kč, žalovaný pobíral důchod ve výši 10 965 Kč, příjem od společnosti , právnická osoba, byl v prosinci 2023 16 870 Kč s popisem , jméno FO, , v lednu 2024 ve výši 16 680 Kč s popisem , jméno FO, , v únoru 2024 8 000 Kč 2 x 10 000 Kč, 5 000 Kč s popisem , jméno FO, . Dále zde bylo uvedeno značné množství zbytných výdajů – , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a dále čerpání a splátek úvěrů u společnosti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , právnická osoba, , dále žalovaný vracel půjčené peníze fyzickým osobám (, jméno FO, 10 000 Kč, žalovaný si půjčoval od , jméno FO, peníze na opravu auta ve výši 4 000 Kč, odesílal , jméno FO, částky 2 300 Kč a 11 500 Kč v lednu 2024 s popisem nájem leden 2024), výdaje žalovaného na účtu byly vyšší než jeho příjmy.

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 3. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným vyplynulo, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr ve výši 40 000 Kč s roční úrokovou sazbou 27,90 %, RPSN 31,80 %, výše minimální měsíční částky činila 3,31 % z úvěrového rámce, to je 1 324 Kč. Výše prvního čerpání ve výši 40 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného č. , č. účtu, . Dále bylo účastníky sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíční úhradou 8,9 % % z minimální splátky úvěru.

8. Z dodatku k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem , var. symbol, ze dne 20. 10. 2024 bylo zjištěno, že výše úvěrového rámce byla změněna na částku 100 000 Kč, výše minimální měsíčních splátky se změnila na 3 310 Kč.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplynula výše úvěru, výše splátek žalovaného a celková dlužná částka, která odpovídá shora uvedeným tvrzením.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 30. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 117 987,76 Kč, a to nejpozději do 6. 11. 2025 s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího archu byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 31. 10. 2025.

11. K soudem nařízenému jednání dne 5. 3. 2026 se dostavil žalovaný i zástupce žalobkyně. Soudce rozebíral s účastníky možnost smírného vyřešení věci, dal na zvážení uzavření smíru, který by řádově vycházel z bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, co žalovaný načerpal a co zaplatil. Zástupce žalobkyně sdělil, že v takovém rozsahu není ochotna smír uzavřít. Žalobkyně navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl. Dle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně a dostatečně, odkázala na podrobný popis ve vyjádření žalobkyně. Uvedla, že z výpisu z účtu žalovaného vyplývá velké množství zbytných výdajů jako jsou káva, nafta, benzín, a to v nadměrném rozsahu a dále nákupy na Temu a podobně. Výpis z účtu byl od půlky března 2024 za necelé tři měsíce. Požádala, aby soud žalobě vyhověl, nepřišla z žádnými novými tvrzeními a neoznačila žádné nové důkazy. Žalovaný při jednání uvedl, že pokud soud dospěje k závěru, že má žalovaný žalobkyni zaplatit nějakou částku, uvedl, že tuto je schopen zaplatit jen ve splátkách po 5 000 Kč. Uvedl, že přesně neví, kolik načerpal na úvěr a kolik zaplatil. Nesporoval údaje, které žalobkyně uvedla, tedy že načerpal 116 981 Kč a uhradil 41 050 Kč. Uvedl, že si vzpomněl, že od žalobkyně čerpal i další úvěr ve výši 180 000 Kč, který uzavíral v říjnu či listopadu 2024. Uvedl, že úvěr byl na auto, tento řádně nesplácel, proto mu bylo auto zabaveno a prodáno v prosinci 2025. Žalovaný uvedl, že ví, že závazek u žalobkyně má. Pokud jsou namítány nadměrné platby za pohonné hmoty, tak je to proto, že manželka se odstěhovala do , Anonymizováno, a on jednou za 14 dní jezdí za dcerou, veze si ji do , adresa, a zase zpět.

12. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

15. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by řádně před uzavřením úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive tuto dle názoru soudu sice zkoumala, ale nesprávně vyhodnotila. Z výpisů z účtu, které měla žalobkyně k dispozici, je zřejmé, že výdaje žalovaného jsou vyšší než příjmy žalovaného, žalovaný řeší svoji finanční situaci opakovanými úvěry u různých společností, i u žalobkyně žalovaný úvěr čerpal opakovaně. Jeho příjem z důchodu a zaměstnání je nižší, než jeho značné výdaje (a to jak zbytné, tak nezbytné). Žalobkyně z předložených listin nemohla dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně hradit. Námitka žalobkyně, že žalovaný úvěr hradil rok nemůže obstát, neboť již před uzavřením úvěru bylo z výpisů z účtu zřejmé, že žalovaný hradil dluhy čerpáním dalších úvěrů.

17. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila, k poskytnutí úvěru přistoupila bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti.

18. Důsledkem chybného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 116 981 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku uhradil 41 050 Kč, toto žalovaný nesporoval, sám o čerpání a splácení předmětného úvěru neměl informace. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky, ani smluvní pokutu či pojištění, které nebyly platně sjednány. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 931 Kč a pro částku 26 501,18 Kč a dále pro kapitalizovaný úrok, běžící úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a běžící úrok z prodlení žalobu ve výroku II. zamítl.

19. S ohledem na žádost žalovaného, jeho finanční situaci a výši dluhu, soud umožnil žalovanému dlužnou částku žalobkyni uhradit ve splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nezaplacením jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 102 432,18 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 75 931 Kč a žaloba byla pro částku 26 501,18 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 74 % ku 26 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 48 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 122 Kč (zaplacených 4 098 Kč + doplatek soudního poplatku ve výši 1 024 Kč) a náklady právního zastoupení ve výši 35 001,57 Kč (odměna za právní zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. za 5 úkonů /převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, doplnění žaloby a účast u soudního jednání, tedy 5 x 5 220 Kč), režijní paušál ve výši 5 x 450 Kč, tj. 2 250 Kč, cestovné z , adresa, a zpět k jednání, celkem , hodnota, km vozidlem VW Sharan s SPZ , SPZ, průměrnou kombinovanou spotřebou 5,9 l/100 km, základní náhradou 5,90 Kč/1 km (§ 1 písm. b/ vyhlášky číslo 573/2025 Sb.) = 35 x 5,90 Kč, tj. 206,50 Kč a cenou nafty 34,10 Kč/1 l (§ 4 písm. c/ uvedené vyhlášky) = 5,9 x 35 x 34,10 /100 = 70,42 Kč, cestovné celkem 276,92 Kč, náhrada za promeškaný čas při cestě z , adresa, a zpět 2 x 21 minut, tj. 300 Kč a 21 % DPH ve výši 6 074,65 Kč). Z celkových nákladů žalobkyně ve výši 40 123,57 Kč má žalobkyně nárok na zaplacení 48 % z těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 19 259 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 5 122 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 4 098 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 1 024 Kč.

22. Lhůta k plnění u výroku III. a IV. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.