7 C 20/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 597,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 209,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala dalších 13 387,76 Kč, úroku, úroků z prodlení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Blansku domáhala po žalované zaplacení částky 15 597,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené pod číslem , hodnota, dne 12. 7. 2019 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , , Anonymizováno, , adresa, . Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, a to nejpozději do 12. 9. 2020. Dle žaloby žalovaná úvěr řádně nesplácela, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední splátky, tj. 13. 9. 2020, se žalovaná dostala do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyni tak vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Poslední částka byla dle žaloby uhrazena dne 29. 7. 2022 ve výši 27 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyl úvěr ze strany žalované řádně hrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 8 441,81 Kč od 13. 9. 2020 úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, a to s účinností ke dni 29. 5. 2024, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně žalobou požadovala po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8 441,81 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 460,50 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 979,06 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 754,63 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 461,70 Kč, smluvní pokuty ve výši 499,75 Kč, úroku vyčísleného od 13. 9. 2020 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 5 394,63 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 22. .4. 2024 ve výši 3 588,65 Kč a úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 441,81 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky ve výši 8 902,31 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, od 23. 4. 2024 do zaplacení.

2. Okresní soud v Blansku ve věci vydal dne 25. 10. 2024 pod číslem jednacím EPR , č. účtu, elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 11. 12. 2024 pod čj. EPR , č. účtu, pro nedoručení zrušen. Usnesením ze dne 17. 2. 2025 pod čj. , spisová značka, Okresní soud v Blansku vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušenému.

3. Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 25. 3. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnostech prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 20/2025-43 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

4. Žalobkyně na výzvu soudu dne 11. 4. 2025 sdělila, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 84–89 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 12. 7. 2019 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“, konkrétně Oznámením České správy sociálního zabezpečení a složenkami. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, že výše měsíčních příjmů činí celkem 8 800 Kč, že výše měsíčních výdajů činí 4 500 Kč. Dále v žádosti žalovaná uvedla, že žije u rodičů. Tvrzenou majetkovou situaci si právní předchůdkyně ověřila z Oznámení České správy sociálního zabezpečení, složenkou s příjmem rodičovského příspěvku a složenkou se srážkou exekuce. Příjmy žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dle Oznámení České správy sociálního zabezpečení a složenkou s příjmem rodičovského příspěvku a výdaje žalované byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu a složenou se srážkou exekuce. S ohledem na uvedené informace, které žalovaná uvedla a které si právní předchůdce žalobkyně ověřil, dále s ohledem na výši požadovaného úvěru, dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 992 Kč je dostatečná. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná na poskytnutý úvěr celkem uhradila částku 12 790,31 Kč. Žalobkyně doložila kopii poštovní poukázky ze dne 12. 7. 2019 o úhradě částky 500 Kč Exekutorskému úřadu , adresa, , kopii poštovní poukázky ze dne 14. 5. 2019 o výplatě částky 8 800 Kč od Úřadu práce, Krajské pobočky v , Anonymizováno, , Oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory od Úřadu práce, Krajské pobočky v , Anonymizováno, , a to rodičovského příspěvku na nezletilou dceru ve výši 8 800 Kč. Z předložené žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek ve shora uvedené výši, výdaje ve výši 4 500 Kč žalovaná specifikovala tak, že částka 1 000 Kč připadá na bydlení a energie a částka 3 500 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. V žádosti žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost (byť je na mateřské dovolené), je svobodná a nemá osobní bankovní účet (byť žalobkyně tvrdí, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu).

5. K jednání soudu dne 15. 5. 2025 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na podané žalobě trvala. Dále soudce uvedl, že podle předložených listin byla žalovaná v době čerpání úvěru na mateřské, respektive rodičovské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek ve výši 8 800 Kč, netvrdila žádný jiný příjem, výdaje uvedla ve výši 4 500 Kč. Z toho právní předchůdkyně žalobkyně dovodila použitelný měsíční příjem ve výši 4 300 Kč. Soudce uvedl, že z uvedeného dále vyplývá, že žalovaná byla svobodná, počet vyživovací povinností uvádí 0, což je v zásadním rozporu s tím, že je na mateřské dovolené. Dle přesvědčení soudu tento rozpor, ale i otázky nákladů s dítětem, které nejsou nijak uvedeny, mělo právní předchůdkyni žalobkyně přimět k tomu, aby důsledně prověřovala výdaje na straně žalované. Tedy nejen výdaje s dítětem, ale případně další výdaje. Žalobkyně při jednání uvedla, že důsledně zkoumala úvěruschopnost, nemá k dispozici jiná tvrzení ani důkazy. K výhradě soudu ohledně neuvedení nezletilého dítěte měl vyživovací povinnost otec dítěte, proto žalobkyně na žalobě trvala a navrhla, aby žalobě bylo vyhověno. I po poučení o koncentraci řízení žalobkyně nepřišla s novými tvrzeními ani s označením nových ani dalších důkazů.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 7. 2019 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, . a žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, celkem se zavázala zaplatit 27 888 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 272,44 %. Přílohou smlouvy byl předpis splátek.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na současnou žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou o postoupení shora uvedené pohledávky na současnou žalobkyni, zároveň žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 33 580,98 Kč nové žalobkyni.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalované odeslána dne 11. 9. 2024.

10. Z usnesení Krajského soudu v Brně pod čj. KSBR , spisová značka, -, Anonymizováno, ze dne 6. 12. 2023 soud zjistil, že oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty žalované, bylo zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno.

11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a byly předloženy složenky o výplatě rodičovského příspěvku a rozhodnutí úřadu o jeho přiznání. Z příjmu 8 800 Kč měsíčně, při jedné vyživovací povinnosti a doložené exekuci nemohla právní předchůdkyně dospět k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Soud neměl k dispozici žádné další informací o dalších příjmech rodiny žalované, o výši výživného, výdajích na nezletilé dítě, o dalších půjčkách či úvěrech. O existenci dalších dluhů žalované svědčí i to, že žalovaná byla již následující rok v insolvenčním řízení. Bez znalosti dalších výdajů, zejména dalších půjček, nelze úvěruschopnost žalované řádně posoudit.

16. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).

17. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalované posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalované. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně měla informace o výši dalších úvěrů žalované a o dalších výdajích týkajících se nezletilého dítěte.

18. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč byly žalované poskytnuty a že žalovaná na tuto částku uhradila 12 790,31 Kč. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela a dosud neuhradila, tedy 15 000 Kč – 12 790,31 Kč = 2 209,69 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalované uhradit žalobkyni částku 2 209,69 Kč.

19. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalované poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 13 387,76 Kč, úroku, úroků z prodlení, zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 15 597,45 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 2 209,69 Kč a žaloba byla pro částku 13 387,76 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalované 14 % ku 86 % žalobkyně. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 72 % ve prospěch žalované, která by tak měla právo na přiznání 72 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala a žádné náklady neúčtovala. Z obsahu spisu není zřejmé, že byl žalované v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznává.

21. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.