7 C 225/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 63 065,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 119,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení dalších 19 945,72 Kč a úroku a úroků z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 12 319 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 065,33 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček uzavřené dne 5. 1. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – , právnická osoba, . dříve , právnická osoba, IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč z úvěrového účtu číslo , č. účtu, . Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část byla žalovanému poskytnuta neúčelově na běžný účet sjednaný v článku IV. smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal bance hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,75 % p. a., dále poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a to ve výši podle sjednaného sazebníku. V rámci smlouvy si sjednal i pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit bance poplatek dle článku II. smlouvy. Dle žaloby žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků, proto banka využila svého práva v článku 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s článku I. smlouvy a dopisem ze dne 13. 11. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 13. 11. 2024. Dlužnou částku, včetně úroků a poplatků, ve výši 66 041,12 Kč byl žalovaný povinen uhradit neprodleně. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobkyně nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, a to s účinností ke dni 21. 5. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 6. 2025. Pohledávka ke dni postoupení, tj. k 21. 5. 2025 činila 69 755,27 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo dle žalobkyně na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 61 565,33 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 850,35 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 839,59 Kč, úroků ve výši 12,75 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 61 565,33 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % p. a. z dlužné částky ve výši 63 065,33 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení.

2. Soud usnesením ze dne 5. 12. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 225/2025-42 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 21. 1. 2026. Uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne 5. 1. 2023. Uvedla, že žalovaný bance doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 12. 2022, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl od 20. 5. 2022 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník ve společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , že výše průměrného čistého příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 36 661 Kč, výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 7 měsíců činila 95 497 Kč, že žalovaný nebyl ve zkušení době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru a že žalovaný neměl vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč, že bydlí v nájmu. Při hodnocení úvěruschopnosti banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výši měsíčních splátek 400 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 73,32 %. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného banka žádosti vyhověla a konsolidovala interní závazky žalovaného úvěrem 80 000 Kč, když nová výše splátky byla 1 842,85 Kč. Žalobkyně upřesnila, že v tomto případě byl konsolidován pouze úvěr číslo , hodnota, v aktuální výši 49 546,37 Kč. Dále doplnila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku 36 880,39 Kč. Žalobkyně trvala na podané žalobě.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. K soudem nařízenému jednání dne 24. 2. 2026 a dne 26. 3. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně na podané žalobě trvala, odkázala na listiny založené ve spise, upřesnila, že žalovaný na pohledávku nic dalšího neuhradil. Měla za to, že žalovaný byl schopen úvěr splácet a že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vycházela s doložených příjmů žalovaného. Měla za to, že úvěrová smlouva byla uzavřena platně, z obou úvěrů vyplývá, že žalovaný řádně splácel úvěr, který je předmětem tohoto řízení, po určitý čas. Žalobkyně nemohla předvídat okolnosti, které nastaly dodatečně a pro které žalovaný úvěr přestal splácet.

6. Z žádosti o úvěr – konsolidace půjček – bylo zjištěno, že žalovaný má základní vzdělání, je svobodný, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou od 20. 5. 2022, není ve zkušební ani výpovědní lhůtě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činil 36 661 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti uvedl ve výši 50 000 Kč, žalovaný uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy, žádné jiné měsíční splátky, žádné nezbytné měsíční náklady a žádné náklady na bydlení. Uvedl, že má jeden zdroj příjmu od zaměstnavatele , právnická osoba, . , adresa, . Ze závazků uvedl úvěr u společnosti , právnická osoba, . číslo , hodnota, – měsíční splátka 1 284,68 Kč, v době konsolidace půjčky zbývalo doplatit 49 543,37 Kč.

7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 7. 1. 2026 , právnická osoba, . uvedla, že klient při úvodním jednání vyplnil žádost o úvěru, ve kterém uvedl veškeré údaje k příjmům a výdajům, věřitel poté vyhodnotil vyplněné údaje klienta individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi věřitele jako banky a věřitel v souladu s principem obezřetného úvěrování provedl aktivní přezkum příjmů a výdajů klienta. Před posouzením příjmů a výdajů věřitel provedl kontrolu ve veřejných databázích – insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací a kontrolu databází MVČR – ověření platnosti dokladů. Věřitel ověřil příjem z doložených dokumentů a dále případně subsidiárně z běžného účtu klienta, který byl veden za období delší než tři měsíce předcházejících měsíci, kdy klient žádostí požádal o poskytnuté úvěru. Do výdajů byly započteny výdaje klienta doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima klienta dle nařízení vlády číslo 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení vydaná Českým statistickým úřadem a výše měsíčních dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Dále banka vysvětlovala Ad matematický model výpočtu úvěruschopnosti a odkázala na judikaturu v rámci přezkumu úvěruschopnosti, která osvědčuje, že věřitel provedl přezkum úvěruschopnosti řádně.

8. Ze seznamu závazků ke konsolidaci půjček u , právnická osoba, . vyplynulo, že žalovaný byl držitelem karty s výši úvěrového limitu 10 000 Kč s měsíční splátkou 500 Kč, čerpal předchozí úvěr u banky číslo , hodnota, ve výši 50 000 Kč, na který zbývalo doplatit 49 546,37 Kč a měl povolený kontokorent ve výši 10 000 Kč.

9. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného u společnosti , právnická osoba, . ze dne 27. 12. 2022 vyplynul na jedné straně čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 7 měsíců ve výši 12 195,95 Kč a na druhé straně tvrzený průměr 36 661 Kč.

10. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 9. 3. 2026 vyplynulo, že předchozí úvěr, který byl konsolidován, byl uzavřen dne 12. 10. 2022, kdy ke shodnému datu nastalo první čerpání úvěru. Měsíční anuitní splátky a úhrady pojištění byly splatné k 10. dni v měsíci, počínaje dnem 10. 11. 2022. Jednalo se o , Anonymizováno, číslo , č. účtu, . Uvedené banka doložila i výpisem z úvěrového účtu z října 2022.

11. Ze smlouvy o úvěru číslo s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 5. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 80 000 Kč, který se zavázal splácet v 60. měsíčních splátkách ve výši 1 842,85 Kč, úhrada pojištění činila 203 Kč, celková měsíční splátka s pojištěním 2 045,85 Kč. Měsíční splátky byly splatné k 10. dni v měsíci, počínaje dnem 10. 2. 2023. Roční úroková sazba byla sjednána pevná ve výši 13,55 %, roční procentní sazba nákladů na úvěr byla sjednána ve výši 14,43 %. Celkem se žalovaný zavázal na poskytnutý úvěr zaplatit 110 862,92 Kč. Banka poskytla peněžní prostředky účelově na úplnou úhradu dluhu sjednaných mezi bankou a žalovaným, evidovaných na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, ve výši 49 546,37 Kč, prostředky na splacení dluhu byly odeslány ve prospěch uvedeného úvěrového účtu a zbývající část jistiny úvěru byla neúčelově poskytnuta žalovanému ve prospěch běžného účtu , č. účtu, .

12. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 15. 11. 2024 bylo zjištěno, že banka žalovanému oznámila, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek banka prohlásila předmětný úvěr na částku 80 000 Kč za splatný ke dni 13. 11. 2024 a vyčíslila celkovou dlužnou částku ve výši 66 041,12 Kč. Žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 29. 11. 2024. Z celkové dlužné částky činila jistina 61 565,33 Kč.

13. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a , právnická osoba, . dne 14. 5. 2025, přílohy číslo 1 – seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 21. 5. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 78 046,73 Kč, a to nejpozději do 9. 9. 2025 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.

15. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 7. 1. 2026 bylo potvrzeno, že dne 5. 1. 2023 byla na účet , Anonymizováno, na jméno žalovaného vyplacena částka 30 453,63 Kč s poznámkou čerpání úvěru , Anonymizováno, a téhož dne byla připsána částka 49 546,37 Kč s uvedením splacení úvěru. Účet žalovaného byl již zrušen.

16. Z platební historie ke smlouvě , Anonymizováno, vyplývá čerpání úvěru a jeho splácení, odpovídá žalobním tvrzením.

17. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

20. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla úvěruschopnost žalovaného ověřována z tvrzení žalovaného, z doložení jeho příjmů a ze statistického výpočtu jeho výdajů. Žalovaný při poskytnutí úvěru v žádosti o konsolidaci půjček uvedl, že má nulové výdaje (to samozřejmě nemůže být pravda), jeho příjem dle potvrzení uvedeného v bodu 9 tohoto odůvodnění nebyl dostatečně zřejmý, když se v něm uvádí rozporný příjem 36 661 Kč, když současně za 7 posledních měsíců celkový příjem činil 85 369 Kč, což v průměru činí 12 195,50 Kč a žalovaný měl další úvěr. Z těchto údajů, bez doložení skutečných výdajů žalovaného, banka nemohla uzavřít, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Výdaje žalovaného nejsou nijak ověřeny, není tedy možno prověřit příjmy a výdaje žalovaného a zjistit, zda v době poskytnutí úvěru byl žalovaný schopen úvěr skutečně řádně splácet.

22. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.

23. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a dále to, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil 36 880,39 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 43 119,61 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 43 119,61 Kč.

24. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 19 945,72 Kč, úroku a úroku z prodlení, zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 63 065,33 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 43 119,61 Kč, tedy žalobkyně byla úspěšná z 68 %. Žaloba byla pro částku 19 9475,72 % zamítnuta, tedy úspěch žalovaného představuje 32 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci představuje 36 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 523 Kč, dále žalobkyně má nárok na úhradu 6 úkonů právní služby po 3 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění, sepis žaloby, 1 písemné podání ve věci samé ze dne 16. 1. 2026 a dva úkony za účast u soudních jednání, tj. 21 960 Kč. Náklady žalobkyně jsou dále tvořeny náhradou hotových výdajů advokáta v úhrnné výši 2 700 Kč za 6 úkonů právní služby v paušální výši 450 Kč za jeden úkon dle § 13 advokátního tarifu, náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 5 178,60 Kč, náhradou cestovních výdajů za cestu osobním automobilem z , adresa, do , adresa, a zpět – celkem 54 km, s průměrnou spotřebou 5,6 l/100 km benzínu v ceně 34,70 Kč, náhradě opotřebení 5,90 Kč dle vyhlášky o cestovních náhradách, celkem 211,76 Kč (představuje 1/2 cestovních výdajů vynaložených na dopravu ke 2 nařízeným jednáním u soudu), náhradu za promeškaný čas 4 půlhodiny á 150 Kč, tj. 300 Kč (rovněž ve výši ½), náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 107,47 Kč, celkem náhrada cestovních výdajů ve výši 619,23 Kč, dále v souvislosti s dalším jednáním dne 26. 3. 2026 náklady na cestovní výdaje na stejné trase se stejnou průměrnou spotřebou, ceně benzínu 34,70 Kč, stejné náhradě opotřebení, celkem 423,52 Kč, náhradu za promeškaný čas za 4 půlhodiny á 150 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 214,94 Kč. Celkové cestovní výdaje ve výši 1 238,46 Kč. Cesta osobním vozidlem registrační značky , SPZ, značky MAZDA. Celkové náklady žalobkyně činí 34 219,29 Kč. Z těchto nákladů má žalobkyně nárok na 36 %, tedy po zaokrouhlení na částku 12 319 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o. s. ř.).

26. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny.