7 C 235/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaná: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30 086,49 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 30 086,49 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 301 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 12. 11. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 30 086,49 Kč s příslušenstvím z titulu Splátkové dohody uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 15. 12. 2015, na základě které se žalovaná zavázala uhradit dluh vyplývající z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, v celkové výši 39 416,13 Kč. Součástí dohody byla výhoda splátek žalované, kdy první splátka byla splatná dne 28. 12. 2015 ve výši 400 Kč. Dle žaloby žalovaná ničeho neuhradila, čímž se stala dohoda okamžitě splatnou. Žalobkyně pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , o postoupení byla žalovaná dle žaloby informována. Žalobkyně uvedla, že řádně uplatnila nárok vyplývající z uznání dluhu, kdy v případě otázek neexistence žalobního nároku je právě žalovaná zatížena břemenem tvrzení a důkazním břemenem. Výše pohledávky dle žaloby sestávala z jistiny ve výši 30 086,49 Kč a příslušenství, které představovalo úrok se sazbou 7 % p. a. z částky 30 086,49 Kč od 30. 1. 2016 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 30 086,49 Kč od 30. 1. 2016 do zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 5. 12. 2025 pod čj. 7 C 235/2025-21, aby svá tvrzení obsažená v žalobě doplnila o tvrzení o tom, jak byla zkoumána právní předchůdkyní žalobkyně úvěruschopnost žalované, dále aby doložila k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti doklady a dále aby sdělila, kolik bylo celkem žalovanou na poskytnutý úvěr uhrazeno a byla požádána o doložení příslušných dokladů. Žalobkyně byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř., že nebude-li tvrzení žalobkyně řádně doplněno a následně prokázáno, může to mít za následek do, že smlouva o úvěru bude posouzena jako neplatná. Uvedená výzva byla právnímu zástupci žalobkyně doručena dne 6. 1. 2026.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 15. 1. 2026 sdělila, že Splátková dohoda ze dne 15. 12. 2015 utvrzuje pohledávku z právního titulu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 26. 6. 2008. Uvedla, že ke dni vzniku smlouvy o úvěru nebyl v platnosti a účinnosti žádný zákon, který byl stanovil povinnost poskytovateli úvěru posuzovat úvěruschopnost. Žalobkyně proto nepovažovala za nutné v tomto ohledu doplňovat jakékoliv skutečnosti. Uvedla, že pohledávka z právního titulu smlouvy o úvěru byla uplatněna řádně a v souladu se zákonem a procesními pravidly civilního řízení. Jak již v žalobě uvedla, důkazní břemeno a břemeno tvrzení je co do důvodu a výše pohledávky na straně žalované. Uvedla, že s ohledem na nastolení vyvratitelné právní domněnky spojené s uznáním dluhu, pohledávka je co do důvodu a výše dostatečně prokázána. Uvedla, že žalobkyně za momentální procesní situace není povinována doplňovat a prokazovat tvrzení , Anonymizováno, v plnění na závazek před uzavřením uznání dluhu. Navrhla žalobě vyhovět.

4. Žalovaná se k výzvě soudu k žalobě nevyjádřila, žaloba a výzva jí byla doručena dne 9. 1. 2026.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně přes výzvu soudu žádná tvrzení ani důkazy nepředložila.

6. Ze Splátkové dohody soud zjistil, že společnost , právnická osoba, se sídlem , adresa, (prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ) s žalovanou dne 15. 12. 2015 uzavřela Splátkovou dohodu, dle které věřitel prohlásil, že nabyl od společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 peněžitou pohledávku vůči , Anonymizováno, vyplývající ze smlouvy číslo , hodnota, ze dne 26. 6. 2008, uzavřené mezi klientem a , právnická osoba, Výši pohledávky ke dni uzavření dohody činila 30 086,49 Kč. Klient svůj dluh vůči věřiteli uznal co do důvodu i výše. Dále bylo , Anonymizováno, , že dluh bude uhrazen ve splátkách, dohoda byla uzavřena na dobu určitou od 28. 12. 2015 do 29. 1. 2024, tj. do data určeného k úhradě poslední splátky v souladu s harmonogramem plateb, to znamená do dne úplného uhrazení pohledávky, příslušenství a všech souvisejících práv. Smluvní strany vzaly na vědomí, že tato dohoda má charakter spotřebitelského úvěru poskytovaného ve formě odložené platby v souladu se zákonem číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změněn některých zákonů, a pro účely této dohody se maximální výší úvěru rozumí částka ve výši 39 416,13 Kč a klient se zavázal uvedenou částku uhradit. Částka ve výši 30 086,49 Kč byla z titulu pohledávky dle dohody a částka ve výši 9 329,64 Kč z titulu smluvních úroků odpovídající úrokové sazbě uvedené v dohodě. Klient se zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 7 % p. a., tato sazba byla neměnná po celou dobu splácení a roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 7,23 %. Součástí dohody byla dohoda o splátkách, počet splátek byl sjednán na 98. Součástí dohody byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2024 vyplynulo, že společnost , právnická osoba, , , adresa, zapsaná v obchodním rejstříku na Maltě oznámila žalované, že dluh ze smlouvy číslo , hodnota, sestávající z jistiny ve výši 4 386,61 Kč, smluvního úroku ve výši 12 175,72 Kč, smluvního úroku (, právnická osoba, ) ve výši 312,05 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7 487,47 Kč přešla na společnost , právnická osoba, . Dle předloženého podacího archu bylo oznámení o postoupení pohledávky žalované odesláno dne 29. 10. 2024.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 10. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní bylo zjištěno, že shora uvedená pohledávka za žalovanou byla postoupena současné žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2025. Dle předloženého podacího archu bylo oznámení o postoupení pohledávky žalované odesláno dne 20. 3. 2025.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 4 386,61 Kč s příslušenstvím, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou.

10. Ze shora citované Splátkové dohody je zřejmé, že této splátkové dohodě (obsahující uznání dluhu) předcházela smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, a žalovanou dne 26. 6. 2008 číslo , hodnota, . Ve splátkové dohodě se přímo uvádí, že tato splátková dohoda má charakter spotřebitelského úvěru poskytovaného ve formě odložené platby, a to s odkazem na zákon číslo 145/2010 Sb.

11. Pokud žalobkyně tvrdí, že v roce 2008 nebylo povinností její právní předchůdkyně otázku úvěruschopnosti zkoumat, tak soud tento názor nesdílí. Soud nesdílí dokonce ani názor žalobkyně, že v době uzavření splátkové dohody (to je dohody navazující na původní úvěrovou smlouvu) nebylo třeba zkoumat úvěruschopnost žalované.

12. Uvedená splátková dohoda byla uzavřena v roce 2015 a smlouva o úvěru, ze které dohoda vyplývá, byla uzavřena v roce 2008, tedy u původní smlouvy o úvěru před účinností nového občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, soud postupoval podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 ohledně smlouvy o úvěru z roku 2008, a ohledně splátkové dohody z roku 2015 a uznání dluhu z roku 2015, pak podle občanského zákoníku účinného od 1.1.2014 (zákon č. 89/2012 Sb.).

13. Jak již soud uvedl shora ve splátkové dohodě je výslovně uvedeno, že dluh vyplývá ze smlouvy o úvěru a že dohoda má charakter spotřebitelského úvěru poskytovaného ve formě odložené platby v souladu se zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.

14. Vztah mezi účastníky (původní úvěrová smlouva) byl uzavřen dle ust. § 657 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013.

15. Výslovná povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru vyplývá sice až z právní úpravy platné po uzavření posuzované smlouvy úvěru z roku 2008 i uzavřené splátkové dohody z roku 2015, konkrétně pak z novely zákona o spotřebitelském úvěru účinné od 29. 5. 2022 provedené zákonem číslo 96/2022 Sb., pak i výslovná absolutní neplatnost. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku zkoumání schopnosti splácet a otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 jako povinnost zkoumat schopnost splácet s případným důsledkem absolutní neplatnosti. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18 na základě euro konformního výkladu bylo povinností toho, kdo poskytuje úvěr či půjčku zkoumat, zda poměry osoby, které se poskytuje úvěr či půjčka umožňují řádné splácení. Povinností soudu tak je, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit schopnost žalované úvěr či půjčku splácet. Je třeba po věřiteli vždy vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztahy spotřebitelské, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr či půjčku sjednává.

16. Parametry této původní úvěrové smlouvy nebyly soudu současnou žalobkyní zpřístupněny (a to nejen jaká částka a za jakých podmínek byla žalované poskytnuta, ani kolik fakticky žalovaná na tento úvěr zaplatila a jakým způsobem byly zaplacené částky započítány). Soudu tedy není zřejmé, za jaké situace žalovaná v roce 2015 uzavírala splátkovou dohodu, zda tato splátková dohoda s ohledem na již zaplacené částky a jejich započítání, s ohledem na parametry smlouvy o úvěru nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatně. Soudu je z úřední činnosti známo, že některé nebankovní subjekty, ve snaze vyhnout se zkoumání okolností za kterých byl úvěr poskytnut či splácen nebo dokonce i přeplacen, používají taktiku uzavírání dohod o uznání dluhu. Přitom z judikatury Ústavního soudu plyne, že nezohlednění těchto kritérií obecnými soudy by nebylo v souladu s ústavním pořádkem. Obecné soudy jsou povinny poskytnou slabší straně ochranu, aby nedošlo k zjevné nespravedlnosti a jsou povinny rozhodnout v souladu s principy právního státu. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2024 soud zjistil, že ke dni 9. 10. 2024 měl dluh činit 24 361,85 Kč, jistina z dříve poskytnutého úvěru (podle výpočtu právní předchůdkyně žalobkyně) měla činit ke dni postoupení 4 386,61 Kč, zbytek pak představují smluvní úroky a úroky z prodlení. Zatímco v textu žaloby se podává, že jistinou je částka 30 086,49 Kč. Pokud žalobkyně odmítla soudu součinnost v tomto přezkumu (doplňovat a prokazovat tvrzení spočívající v plnění na závazek před uzavřením uznání dluhu), musí nést důsledky tohoto odmítnutí.

17. Ze shora uvedeného vyplývá, že nejen v okamžik uzavření původní úvěrové smlouvy, ale i v době uzavření splátkové dohody s uznáním dluhu, měla být úvěruschopnost žalované zkoumána, a to zvlášť za situace, kdy se ve splátkové dohodě výslovně uvádí, že má charakter spotřebitelského úvěru poskytovaného ve formě odložené platby v souladu se zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně i přes poučení soudu uvedla, že není povinna posuzovat úvěruschopnost, a tedy nebude žádné skutečnosti doplňovat. I zde žalobkyně musí nést důsledky tohoto odmítnutí.

18. Je věcí žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud je však konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti. Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda tato povinnost byla splněna či nikoliv. Žalobkyně odmítla doložit listiny, tvrdila, že nebyla povinna úvěruschopnost žalované prokazovat, odkazovala na Splátkovou dohodu a uznání dluhu žalovanou. Pokud by Splátková dohoda vycházela z neplatné úvěrové smlouvy, případně z úvěrové smlouvy, která by byla z větší části zaplacena či dokonce přeplacena, nemůže být platná ani dohoda o splátkách obsahující uznání dluhu.

19. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

22. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Soud z předložených dokladů a tvrzení žalobkyně uzavřel, že úvěrová smlouva, která byla podkladem Splátkové dohody a uznání dluhu je neplatná (soud s ohledem na absenci tvrzení a důkazů plynoucích z jiného právního názoru žalobkyně nemohl uzavřít, že taková dohoda byla platná). Ke stejnému závěru a ze stejných důvodů soud dospěl k závěru, že je neplatnou i dohoda o splátkách s uznáním dluhu a že taková dohoda může být snahou obcházet zákonné povinností při poskytování úvěrů. Jelikož soud neměl o co opřít případný závěr o alespoň částečné důvodnosti žaloby, nezbylo mu než žalobu jako celek zamítnout. Soud přitom vycházel z předložených listin.

24. Žalovaná byla tak ve věci plně úspěšná, měla by nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala, z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud pro výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

25. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 505 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 204 Kč. Soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 301 Kč.

26. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.