7 C 236/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , adresa bydliště žalovaného o zaplacení 28 091,14 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 091,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 281 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 20. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 091,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným v pozici podnikatele byla uzavřena smlouva o zápůjčce číslo , hodnota, dne 4. 6. 2019. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě zápůjčka ve výši 20 000 Kč, a to dne 10. 6. 2019. Žalovaný vystavil ve prospěch žalobkyně blanko směnku, což potvrdil v bodu 4.1. smlouvy. Dle žalobkyně žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutou zápůjčku, proto došlo k zesplatnění celé zápůjčky dle bodu 6.3. smlouvy, čímž vznikla nová jistina zápůjčky se stávající se z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky, tedy částka ve výši 28 485 Kč, o čemž byl žalovaný informován dne 22. 12. 2019. Žalovaný se ve smlouvě v bodu 6.7. zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny zápůjčky uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky až do jejího zaplacení. Žalovaný neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, proto žalobkyně vyplnila žalovaným podepsanou směnu, a to na směnečnou sumu ve výši 114 027 Kč. Součástí směnečné sumy byla také uvedená smluvní pokuta zakotvená v bodě 6,7 smlouvy, tedy smluvní pokuta ve výši 32 934,44 Kč, tedy smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení žalovaného s úhradou zbývající dlužné nové jistiny zápůjčky, a to za období od 24. 12. 2019 do 21. 2. 2023 a žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě směnečné sumy předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2023. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice čj. , spisová značka, , ze dne , datum, . Shora uvedený soud mimo jiné potvrdil, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částku představující smluvní pokutu dle bodu 6.7. smlouvy, tedy částku ve výši 32 934,44 Kč. Žalobkyni tak byla pravomocně přiznána pohledávka na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny zápůjčky dle bodu 6.4 smlouvy ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky, a to z a dobu do 21. 2. 2023. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny zápůjčky trvalo i po datu 21. 2. 2023. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.7. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na to, že žalovaný svůj dluh z titulu této smluvní pokuty zcela neuhradil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 3. 11. 2022, ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 28 485 Kč od 22. 2. 2023 do 3. 11. 2025. Žalovaný dle žalobkyně shora uvedenou částku neuhradil ani přes učiněnou předžalobní výzvu. Žalobkyně se dále domáhala přiznání částky 1 200 Kč jakožto minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve vztahu mezi podnikateli dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., neboť dle žalobkyně se jedná o novou pohledávku vůči žalovanému.

2. Usnesením ze dne 5. 12. 2025 pod čj. 7 C 236/2025-19 soud vyzval žalobkyni, aby doplnila žalobu v tom směru, že před uzavřením smlouvy o podnikatelské zápůjčce posoudila úvěruschopnost žadatele o poskytnutí zápůjčky, byla poučena o tom, že soud k této skutečnosti je nucen přihlédnout z úřední povinnosti, a to i při poskytování podnikatelských úvěrů a zároveň byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení odkazuje).

3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním ze dne 11. 1. 2026, uvedla, že se v daném případě jednalo o podnikatelskou zápůjčku, a proto žalobkyni nevznikla povinnost provádět podrobné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den 19. 2. 2026, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyni při jednání soudce zpřístupnil svůj předběžný názor na projednávanou věc, zdůraznil, že nepřehlédl, že se nejedná o spotřebitelský vztah, ale vztah mezi subjektem, který na profesionální bázi půjčil peníze a podnikatelem. Žalobkyně byla poučena, že dle přesvědčení soudu otázka zkoumání úvěruschopnosti se netýká pouze spotřebitelů, týká se i nespotřebitelů, samozřejmě s tím, že důsledky spotřebitelského zákona na takový případ přímo nedopadají. Soudce žalobkyni sdělil, že soud má za to, že pokud žalobkyně půjčuje peníze, měla by si ověřit, zda subjekt, kterému peníze půjčuje, je schopen své povinnosti vrátit peníze dostát či nikoliv. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem to učiní, pokud však věc je předložena soudu, je na žalobkyni, aby soudu poskytla tvrzení a důkazy, z nichž by soud mohl uzavřít, že tuto svoji shora popsanou povinnost splnila. V dané věci zápůjčka 20 000 Kč byla poskytnuta 10. 6. 2019 a již 22. 12. 2019 byla zápůjčka zesplatněna. Tomuto zesplatnění tedy muselo předcházet období, kdy žalovaný neplatil, respektive platil jen chvíli. Žaloba neobsahovala tvrzení o tom, kolik bylo zaplaceno (dle zástupce žalobkyně z informace u jednání 9 495 Kč). Není tedy známo a není to ani v žalobě popsáno, z čeho se skládá nová jistina zápůjčky ve výši 28 485 Kč. Pokud žalobkyně dotvrdí a doloží listiny k otázce úvěruschopnosti, bude se soud zabývat otázkou, zda již zaplacená a již pravomocně přiznaná částka krajským soudem ve výši 81 092,56 Kč není dostatečná a požadavek na další placení – v tomto řízení dalších 28 091,14 Kč není v rozporu s dobrými mravy. Z obsahu žaloby soudu není dále známo, proč bylo přiznáno 81 092,56 Kč, ač směnka měla znít na směnečnou sumu 114 027 Kč, toto by mělo být dotvrzeno. Z obsahu rozsudku krajského soudu, který rozhodl rozsudkem pro zmeškání, vyplývá, že bylo přiznáno 81 092,56 Kč, ale není z něj zřejmé, z čeho je tato částka tvořena – co obsahuje. V žalobě se pak uvádí, že krajský soud uvedeným rozsudkem potvrdil, že žalovaný je povinen uhradit žalobci smluvní pokutu za určité období ve výši 32 934,44 Kč, toto však z výroku ani odůvodnění rozsudku neplyne. Soud proto vyzval žalobkyni, aby na tyto neurčitosti bylo reagováno tím, že dotvrdí rozhodné skutečnosti a označí k nim příslušné důkazy, které předloží.

6. Podáním ze dne 24. 3. 2026 žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný na podnikatelskou zápůjčku ve výši 20 000 Kč ze dne 10. 6. 2019 uhradil celkem 9 495 Kč (3 splátky po 3 165 Kč) a následně přestal splácet a dostal se do prodlení delšího než 60 dnů. Dne 22. 12. 2019 došlo k zesplatnění zápůjčky, o čemž byl žalovaný informován a ke dni zesplatnění činila nová jistina 28 485 Kč, tj. zbytek dluhu odpovídající sjednané celkové částce splácené vydlužitelem (37 980 Kč) snížené o dosud uhrazené splátky (9 495 Kč). K nové jistině byly ke dni zesplatnění vyčísleny neuhrazené penalizační faktury ve výši 917 Kč, takže žalobkyně žalovanému oznámila celkové okamžité splatné plnění 29 402 Kč. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal s novou jistinou uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do zaplacení. V tomto řízení žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za období od 22. 2. 2023 do 3. 11. 2025 v částce 28 091,14 Kč vypočtené jako 0,1 % z 28 485 Kč = 28,485 Kč/den x 986 dní = 28 091,14 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že mezi účastníky proběhlo samostatné řízení u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočkou v Pardubicích, ve kterém byl žalovanému uložen směnečný závazek v částce 81 093 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání čj. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Žalobkyně opravila a z přesnila dřívější informace uvedené v návrhu, pokud mohly vyznít tak, že krajský soud výslovně potvrdil konkrétní složku smluvní pokuty dle článku 6.7. smlouvy, směnečné řízení bylo vedeno o směnečný nárok a výrok rozsudku stanovil plnění ze směnky jako celek. Uplatněná smluvní pokuta v tomto řízení představuje samostatný nárok ze smlouvy za pozdější časové období, tj. od 22. 2. 2023 do 3. 11. 2025, které nebylo předmětem řízení o směnce, proto nejde o překážku věci pravomocně rozhodnuté. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva byla uzavřena s žalovaným jako podnikatelem, žalovaný doložil identifikační údaje, podnikatelské oprávnění a poskytl souhlasy se zpracováním osobních údajů pro účely uzavření a plnění smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že dle smluvních ujednání po uzavření smlouvy žalobkyně provádí posouzení schopnosti vydlužitele splácet a poskytnutí zápůjčky je podmíněno splněním interních podmínek. K vyplacení došlo dne 10. 6. 2019. u čehož plyne, že interní schvalovací proces byl dokončen kladně.

7. K dalšímu soudnímu jednání dne 28. 4. 2026 se žalovaný opět nedostavil. Soudce opětovně zástupci žalobkyně zpřístupnil svůj předběžný právní názor. Poukázal nato, že předmětná zápůjčka dle sdělení peněžního ústavu byla vyplacena na účet jiné osoby, než byl žalovaný, byť se jedná o účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě o podnikatelské zápůjčce. Soudce poukázal nato, že poskytnuto bylo 20 000 Kč, podle sdělení žalobkyně bylo zaplaceno 9 495 Kč. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové pak v rámci směnečného řízení byla přiznána proti žalovanému podle směnky odvíjející se od citované podnikatelské zápůjčky částka 81 093 Kč s úroky a náklady řízení. Z obsahu tohoto rozsudku ani z obsahu žaloby ve věci samé před krajským soudem nevyplývá, zda a v jakém rozsahu je v této částce zahrnuta smluvní pokuta. Za podstatné pak soud považuje i to, zda žalobkyně před poskytnutím zápůjčky se zabývala otázkou úvěruschopnosti žalovaného, byť se jedná o půjčku podnikatele. Žalobkyně na podané žalobě trvala, odkázala na své vyjádření. Uvedla, že pokud byl soudem zpřístupněn předběžný právní názor, tak v této fázi řízení nepřichází s žádnými dalšími tvrzeními a neoznačuje ani žádné další důkazy. Žalobkyně byla poučena dle ustanovení § 118b o. s. ř. a ani po tomto poučení nepřišla s žádnými dalšími tvrzeními a neoznačila ani žádné další důkazy. Měla za to, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že s žalovaným uzavřela platně smlouvu o podnikatelské zápůjčce, řádně poskytla sjednané plnění, avšak žalovaný své závazky z předmětné smlouvy v plném rozsahu nesplnil. V tomto řízení jde ve své podstatě pouze o zbývající část smluvní pokuty za další období, která byla již žalobkyni v jiném řízení co do základu částečně pravomocně přiznána rozhodnutím krajského soudu spolu s ostatními žalovanými nároky vyplývajícími z předmětné smlouvy. Obě smluvní strany jsou podnikateli a byla mezi nimi uzavřena smlouva o podnikatelské zápůjčce. S ohledem na charakter smluvního vztahu měla žalobkyně zato, že před uzavřením předmětné smlouvy jí nevznikla povinnost podrobně zkoumat úvěruschopnost na straně žalovaného v rozsahu vyžadovaném v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně má nicméně zato, že i za této situace se náležitě zákonem stanoveném rámci zabývala splněním všech zákonných požadavků pro uzavření předmětné smlouvy a za tímto účelem vyžádala všechny potřebné doklady především identifikační údaje, podnikatelské oprávnění a souhlas se zpracováním osobních údajů, a to buď přímo od žalovaného nebo z veřejně dostupných registrů např. živnostenského rejstříku a schopnost žalovaného splácet úvěr byla vyhodnocena i prostřednictvím interního schvalovacího postupu u žalobkyně, a to s kladným výsledkem. V podrobnostech k této otázce i k vymezení uplatněného nároku a jeho výpočtu pak pro stručnost poukázala na poslední vyjádření zaslané soudu. Pokud žalovaný při sjednání smlouvy uvedl číslo účtu, jež náleží jiné osobě, nemělo by to být kladeno k tíži žalobkyně, neboť žalovaný byl před uzavřením předmětné smlouvy řádně poučen o své povinnosti uvádět úplné, pravdivé a správné údaje. Žalobkyně tedy považovala svůj žalobní návrh za důvodný a proto navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal i náklady tohoto řízení, které vyčíslila.

8. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikatelem dne 4. 6. 2019 vyplynulo, že žalovaný požádal o vyplacení zápůjčky ve výši 20 000 Kč na účet číslo , č. účtu, a zavázal se zavázat sjednaný úrok ve výši 17 980 Kč, celkem tedy částku 37 980 Kč v 12měsíčních splátkách ve výši 3 165 Kč. Pro případ prodlení vydlužitele s úhradou si účastníci sjednali, že dojde k zesplatnění zápůjčky a vydlužitel bude povinen uhradit novou jistinu zápůjčky spolu se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení vydlužitele s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení.

9. Z oznámení o schválení zápůjčky ke smlouvě o podnikatelské zápůjčce číslo , hodnota, ze dne 11. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že schválila po posouzen úvěruschopnosti žalovaného vyplacení zápůjčky dle shora uvedené smlouvy o podnikatelské zápůjčce. Součástí oznámení byl splátkový kalendář k uzavřené smlouvě.

10. Z dokladu o vyplacení zápůjčky – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo potvrzeno, že na účet číslo , č. účtu, žalobkyně vyplatila dne 10. 6. 2019 částku 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

11. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 15. 1. 2026 vyplynulo, že účet uvedený žalovaným ve smlouvě o podnikatelské zápůjčce číslo , č. účtu, je běžným účtem , jméno FO, a na uvedený účet byla dne 11. 6. 2019 připsána žalobkyní částka 20 000 Kč.

12. Z oznámení ze dne 22. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky shora uvedené zápůjčky o délce déle než 60 dnů, došlo k okamžitému zesplatnění zápůjčky a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě zbývající dlužné částky 28 485 Kč a neuhrazené penalizační faktury, kterou byly vyúčtovány smluvní pokuty dle odstavce 6.1. smlouvy ve výši 917 Kč, tedy částky 29 402 Kč.

13. Ze směnky vlastní vystavené dne 4. 6. 2019 ke smlouvě číslo , hodnota, se žalovaný zavázal uhradit dne 5. 3. 2023 částku 81 093 Kč žalobkyni – místem zaplacení , adresa, .

14. Z rozsudku pro zmeškání dle § 153b o.s.ř. Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne , datum, pod čj. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 7. 10. 2023, bylo zjištěno, že uvedený soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 81 093 Kč s 6 % úrokem ročně od 6. 3. 2023 do zaplacení a náklady řízení z titulu směnky vlastní vystavené dne 4. 6. 2019, na základě které se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni dne 5. 3. 2023 směnečnou pohledávku ve výši 81 093 Kč (pouze z předžalobní upomínky ze dne 9. 3 .2023 předložené v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích lze dovodit, že zažalovaná částka v sobě obsahovala smluvní pokutu).

15. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužné částky ve výši 29 291,14 Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího archu byla předžalobní upomínka odeslána téhož dne.

16. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelské zápůjčce, žalovaný při uzavření smlouvy uvedl adresu sídla svého podnikání a IČO, účelem podnikatelské zápůjčky byly ostatní provozní zápůjčky.

17. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ustanovení § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2024 sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 a i rozhodovací praxe Ústavního soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.

21. Byť se v daném řízení žalobkyně domáhá přiznání toliko další smluvní pokuty za období od 22. 2. 2023 do 3. 11. 2025 ve výši 28 485 Kč vyplývající ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce, soud nejprve řešil otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky, a to s ohledem na shora uvedené i u smlouvy o podnikatelské zápůjčce, neboť citovaným rozhodnutím krajského soudu otázka úvěruschopnosti nebyla posuzována, když bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání a žalobkyni byla na úvěr ve výši 20 000 Kč přiznána částka 81 093 Kč s příslušenstvím.

22. Žalobkyně byla vyzvána k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky, nejprve tvrdila, že tuto povinnost u podnikatelské zápůjčky neměla, poté doložila oznámením o schválení zápůjčky, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována a následně došlo k vyplacení zápůjčky, avšak ani přes opakované výzvy soudu žádné doklady o tvrzeném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila.

23. Důsledkem chybného, respektive žádného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč byly žalovanému poskytnuty na jím označený účet (byť tento patřil jiné osobě) a že žalovaný na tuto částku uhradil 9 495 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud nevrátil. O tomto nároku bylo již rozhodnuto krajským soudem rozsudkem pro zmeškání, shora citovaným. Žalobkyně z uvedené a neplatné smlouvy nemá právo vyplacení smluvní pokuty, která nebyla platně sjednána. Soud proto žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl. Nad rámec shora uvedeného soud poznamenává, že pokud žalovanému bylo žalobkyní poskytnuto 20 000 Kč, žalovaný zaplatil 9 495 Kč, rozsudkem krajského soudu bylo pravomocně přiznáno 81 093 Kč s 6 % úrokem ročně od 6. 3. 2023 do zaplacení, pak současný požadavek žalobkyně na zaplacení dalších 28 091,14 Kč soud považuje za rozporný s dobými mravy (nezaplacená část 10 505 Kč, přiznáno 81 093 Kč, tedy navíc sedminásobek dlužné částky).

24. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žaloba byla zamítnuta, žalovaný by tak měl nárok na účelně vynaložené náklady, které mu v souvislosti s tímto řízením vznikly. Žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval, v řízení byl nečinný, na výzvy soudu nereagoval. Soud výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

25. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 405 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 124 Kč. Soud výrokem III. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 281 Kč.

26. Lhůta k plnění u výroku III. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.