7 C 243/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 142 256 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 22 387 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 122 387 Kč, zaplacení dalších 19 869,36 Kč a zaplacení úroku z částky 100 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 18 006 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 142 256 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené pod číslem , hodnota, dne 27. 3. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dle žaloby dne 27. 3. 2025 a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje měsícem dubnem 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 906 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně dle žaloby prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Žalobkyně uvedla, že z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla dle žalobkyně ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazových registrů, jakož i na základě provedeného tzv. skóringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně uvedla, že z důvodu neplnění smluvních podmínek jí vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, dle bodu 6.2 jí vznikl nárok na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 118 271,73 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jeho úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 24. 6. 2025, až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném žalobou domáhala zaplacení částky 122 387 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 122 387 Kč ve výši 12 % ročně od 24. 6. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 19 869,36 Kč (smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 118 271,73 Kč za každý den prodlení ve výši 0,1 %, počínaje dnem 24. 6. 2025, žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby), dále úrok ve výši 73,37 % p. a. z částky 100 000 Kč od 24. 6. 2025 do 16. 7. 2025 ve výši 4 491,67 Kč, úrok ve výši 12 % p. a. z částky 100 000 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 6. 2025 dosáhne částky 373 824 Kč.

2. Soud usnesením ze dne 19. 1. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 243/2025-52 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 2. 2. 2026 uvedla stejně jako v žalobě, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS a Cribis, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 32 014 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 16 311 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 14 703 Kč. Žalobkyně opětovně uvedla, že ověřila úvěrovou historii v databázích NRKI, SOLU, Cribis, provedla skóring klienta a prověřila, zda žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, zda neměl u žalobkyně předchozí smlouvy ve stavu vymáhání, ověřila, zda jeho doklad totožnosti není neplatný apod, tak jak bylo uvedeno v žalobě. Žalobkyně uvedla, že měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného a výpisy z bankovního účtu žalovaného, dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalobkyně obsáhle popisovala, jak vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným, jak posuzovala náklady na bydlení žalovaného ve výši 7 961 Kč, uvedla, že žalovaný žije ve společné domácnosti s jedním dítětem, ke kterému má vyživovací povinnost ve výši 3 490 Kč, dále že v době vzniku předmětné smlouvy o úvěru neměl žalovaný s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu a žalovaný uvedl, že nemá další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. K ostatním výdajům žalovaného žalobkyně uvedla, že spoléhala na prohlášení žalovaného, čímž považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. Soudu k prokázání uvedených tvrzení předložila kopii občanského průkazu žalovaného, listinu nazvanou „hodnocení klienta“, kde byly uvedeny shora popsané příjmy a výdaje žalovaného, prohlášení klienta o příjmech. Dále bylo z uvedené listiny zjištěno, že žalovaný pracoval v době poskytnutí úvěru u zaměstnavatele , Anonymizováno, , právnická osoba, . v , adresa, na hlavní pracovní poměr od 1. 10. 2016, smlouva nebyla uzavřena na dobu určitou, v té době neběžela výpovědní lhůta. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání a vlastní bydlení. Uvedené hodnocení klienta bylo provedeno dne 27. 3. 2025 v 9:58:26 hod. Doložila potvrzení o příjmu žalovaného od shora uvedeného zaměstnavatele, který činil listopadu 2024 17 133 Kč, v prosinci 2024 29 944 Kč, v lednu 2025 33 851 Kč a v únoru 2025 32 248 Kč. Byly doloženy i výpisy ze shora uvedených registrů a výpis z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za měsíc únor 2024.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

5. K soudem nařízenému jednání na den 12. 3. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně při jednání navrhla podané žalobě plně vyhovět a přiznat právo na náhradu nákladů řízení. I přes předběžně sdělený názor soudu v otázce úvěruschopnosti měla žalobkyně za to, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně a nárok by jí měl být přiznán v celém rozsahu. Pokud pak by soud dospěl k závěru, že lze žalobě vyhovět pouze z titulu bezdůvodného obohacení, tak si dovolila odkázat na rozsudek Krajského soud v Praze ze dne 7. 11. 2024, čj. 27 Co 119/2024-98, kde je vysvětlen názor soudu, podle kterého by i v případě bezdůvodného obohacení měly být přiznány úroky z prodlení. Důležitou skutečností pro přiznání úroků z prodlení je vědomost dlužníka o existenci dluhu. Nepřišla s žádnými novými tvrzeními a neoznačila žádné další důkazy.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 3. 2025 v 9:58:43 hod a z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovaném byl poskytnut na účet číslo , č. účtu, spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 73,37 % ročně a roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 103,83 %. Žalovaný se zavázal celkem zaplatit 311 520 Kč, tato částka nezahrnovala pojištění (čistá splátka bez pojištění činila 6 490 Kč). Z dodatku číslo 1 k návrhu smlouvy o úvěru/úvěrové smlouvě číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tedy nikoli způsobem uvedeným v bodě 1 části B) smlouvy. Dodatek smlouvy byl sjednán dne 27. 3. 2025 v 10:18:03 hod. Z Přílohy číslo 1 k uvedené smlouvě o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, pojištění bylo sjednáno na základě pojistné smlouvy číslo , č. účtu, , na základě kterého se žalovaný zavázal hradit měsíční pojištění ve výši 906 Kč, spolu se splátkou úvěru. K uzavření pojistné smlouvy došlo dne 27. 3. 2025 v 10:18:34 hod.

7. Z důkazu o odeslání 1 Kč – podpisového kódu a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaný ze svého učtu uvedeného shora odeslal na účet žalobkyně dne 27. 3. 2025 v 9:44:45 hod 1 Kč.

8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 28. 3. 2025 bylo zjištěno, že shora uvedený úvěr byl schválen s roční procentní sazbou nákladů 106,91 % a při odstoupení od smlouvy ve výši úrokové sazby 203,80 %. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář, podmínky pojištění schopnosti splácet úvěry, informace o pojištění.

9. Z předložené karty klienta bylo zjištěno, že úvěr ve výši 100 000 Kč byl vyplacen dne 27. 3. 2025 a že žalovaný na uvedený úvěr ničeho neuhradil. K vyplacení úvěru tedy došlo ještě před oznámením o schválení úvěru.

10. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 19. 5. 2025 a 17. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných částek s poučením, že v případě jejich neuhrazení dojde k zesplatnění celého úvěru.

11. Z oznámení ze dne 22. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl o zesplatnění úvěru z důvodu jeho nehrazení vyrozuměn a byl vyzván, aby celkovou dlužnou částku ve výši 122 387 Kč žalobkyni uhradil nejpozději do 10 dnů od data odeslání výzvy.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byl úvěr ve výši 100 000 Kč vyplacen na účet uvedený ve smlouvě dne 27. 3. 2025, tedy v den žádosti o poskytnutí úvěru.

13. Předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2025 byl žalovaný žalobkyní vyzván k okamžité úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího archu byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.

14. Předloženým výpisem z účtu žalovaného z února 2024, tedy rok starého výpisu, se soud nezabýval. Soud však nepřehlédl, že již rok před poskytnutím úvěru od žalobkyně žalovaný dle výpisu splácel jiné dva úvěry a zůstatek na účtu žalovaného se pohyboval v řádech stokorun.

15. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

18. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a byl doložen příjem žalovaného ze zaměstnání a bylo vycházeno z tvrzení žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je třeba vycházet z celkových příjmů, výdajů žalovaného, zjistit, zda žalovaný čerpal další úvěry, vyžádat si výpis z účtu žalovaného, ze kterých lze zjistit platební historie žalovaného, jeho příjmy, výdaje, další splátky úvěrů či další poskytnuté úvěry apod. Žalobkyně pouze doložila, že účet, na který byl úvěr vyplacen, patří žalovanému a že na uvedený účet je zasílána výplata žalovaného a výpis z účtu, který byl starý jeden rok před poskytnutím úvěru. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni, především doložení výpisů z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď o poměrech žalovaného.

20. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného, o čemž svědčí i to, že žalovaný poskytnutý úvěr nic neuhradil a že poskytnutý úvěr byl žalovanému vyplacen v den žádosti o půjčku a před tím, než bylo žalovanému doručeno schválení úvěru. S ohledem na to, že žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ), dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 100 000 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni uvedenou částku. Žalobkyně nemá nárok na smluvní úroky, smluvní pokuty či pojistné sjednané v neplatné úvěrové smlouvě.

21. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem. Žalobkyně odkazovala ohledně úroků z prodlení na rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 27 Co 119/2024-98, se kterým se soud seznámil. Okresní soud ve Svitavách vychází ze závěrů odvolacího soudu, tedy Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice, prezentovaného v rozsudku čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024. Okresní soud ve Svitavách sdílí právní názor odvolacího soudu. Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 22 387 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 122 387 Kč, zaplacení dalších 19 869,36 Kč a zaplacení úroku z částky 100 000 Kč zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 142 256 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 100 000 Kč a žaloba byla pro částku 42 256 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 70 % ku 30 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 40 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny náklady právního zastoupení dle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 6 820 Kč za úkon, tedy za čtyři úkony 4 x 6 820 Kč, tj. 27 280 Kč (konkrétně za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, doplnění žaloby a účast u soudního jednání), dále jsou náklady žalobkyně tvořeny čtyřmi paušálními náhradami 4 x po 450 Kč, tj. 1 800 Kč. Úkon za doplnění žaloby soud žalobkyni nepřiznal, neboť na výzvu soudu nedoložila potřebné doklady a v doplnění uvedla jen informace, které měl soud již obsažené v žalobě. Dále vznikly žalobkyni náklady v souvislosti s cestovným k jednání soudu z , adresa, a zpět, celkem 143 km osobním vozem Chrysler Crossfire registrační značky , SPZ, při průměrné spotřebě 10,10 l/100 km, vyhláškové ceně paliva 34,70 Kč/l a náhradním koeficientu 5,90 Kč/km, tedy v celkové výši 1 344,87 Kč, zmeškaným časem na cestě k jednání za každou započatou půlhodinu á 150 Kč, tj. 900 Kč, daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 324,87 Kč, tj. ve výši 6 578,20 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 113 Kč. Celkem náklady žalobkyně představují částku 45 016 Kč a žalobkyně má nárok na zaplacení 40 % z takto vynaložených nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 18 006 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.