7 C 49/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 35 186 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 2 612 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 352 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne 14. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 35 186 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 28. 11. 2024. Na podkladě této smlouvy žalobkyně měla poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu s článkem II. písm. b) smlouvy na účet žalované, a to dne 28. 11. 2024, čímž došlo k čerpání úvěru. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč žalobkyně převedla na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala peněžité prostředky splácet spolu s ujednaným úrokem v pravidelných 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč, celkem se zavázala uhradit 46 000 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána na den 20. 12. 2024. Žalovaná se dle žaloby se splácením úvěru dostala do prodlení, proto žalobkyně k datu 27. 2. 2025 celý poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaná však svůj dluh z předmětné smlouvy neuhradila ani po zesplatnění. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 28 564 Kč, dluhu na splátkách ke dni zesplatnění ve výši 3 449 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 2 013 Kč a dluhu na jistině ve výši 1 436 Kč. Celková dlužná jistina ke dni žaloby činila 30 000 Kč a úrok ve výši 2 013 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení sjednané zápůjční úrokové sazby ve výši 27,28 % z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 28. 2. 2025 do 29. 5. 2025, přičemž po 90 dnech po dni zesplatnění úvěru žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala přiznání částky 2 013 Kč představující úrok z dlužné jistiny ke dni zesplatnění. Dále požadovala uhradit účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za tři odeslané upomínky po 100 Kč a úhradu třech smluvních pokut, tj. 3 x 499 Kč, tedy 1 497 Kč dle článku IV. bodu 2 písm. c) smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 1 376 Kč, tj. 0,1 % denně z částky 32 013 Kč od 28. 2. 2025 do 11. 4. 2025 dle článku IV. bodu 2 písm. b) smlouvy o úvěru.

2. Soud usnesením ze dne 12. 5. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 49/2025-45 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu po urgenci doplnila tvrzení podáním doručeným soudu dne 4. 8. 2025. Uvedla, že žalobkyně předložila soudu důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalované, když si vyžádala výplatní pásky za dva kalendářní měsíce srpen 2024 a září 2024 z pracovního poměru žalované u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , IČO, , jakož i detail úhrady na účet žalované o dobírce mzdy za kalendářní měsíc červen 2024 ve výši 31 427 Kč došlou na účet žalované dne 25. 7. 2024, detail úhrady na účet žalované o dobírce mzdy za měsíc červenec 2024 ve výši 32 056 Kč, za měsíc srpen 2024 ve výši 32 419 Kč, září 2024 ve výši 33 090 Kč. Žalovaná byla žalobkyní mimo jiné prověřena v rámci registru CRIF – Registr platebních informací, kdy o posouzení úvěruschopnosti byl žalobkyní učiněn zápis ze dne 28. 11. 2024. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla žalobkyně k závěru, že celkovou výši spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč při dohodnuté měsíční splátce 1 150 Kč je možné žalované v rámci spotřebitelského úvěru poskytnout, neboť z dokladů, které si žalobkyně vyžádala, žalobkyni vycházelo, že danou měsíční splátku bude žalovaná schopna řádně splácet. Žalobkyně uvedla, že při posouzení nákladů na bydlení žalované žalobkyně vycházela i z normativních nákladů na bydlení, kde jsou částky na bydlení vyšší než u bydlení tzv. „u rodičů“, kdy dle § 26 odst. 1 písm. a) a b) zákona číslo 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře v roce 2024 v obci , adresa, s počtem obyvatel 8 681 byly normativní náklady na nájemním bydlení jedné osoby dány částkou 13 737 Kč, výše existenčního a životního minima na jednotlivce činila 4 860 Kč a 3 130 Kč, kdy včetně vyživovaných osob činilo životní minimum částku 17 480 Kč. S ohledem na výše uvedené žalobkyně uzavřela, že úvěruschopnost žalované posoudila řádně. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dosud žalobkyni neuhradila ničeho, s výjimkou úhrady před podáním žaloby ve výši 1 Kč, tzv. verifikační platby dne 28. 11. 2024.

4. K soudem nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, byla omluvena, žalovaná při jednání potvrdila, že s žalobkyní smlouvu o úvěru skutečně uzavřela. Uvedla, že na účet jí bylo posláno 27 500 Kč. Rovněž potvrdila, že na uvedenou částku skutečně nic nezaplatila. Dále uvedla, že již v době před uzavřením tohoto spotřebitelského úvěru měla dříve dluhy a exekuce. Tyto uhradila z odstupného od předchozího zaměstnavatele na podzim roku 2023. Do , podezřelý výraz, v , Anonymizováno, nastoupila v květnu 2024. Žalobkyni na vyžádání předložila výplatní pásky, výpis z účtu po ni žalobkyně nechtěla. V době, kdy uzavřela smlouvu o úvěru s žalobkyní, která je předmětem tohoto řízení, respektive v době těsně následující, uzavřela další dvě smlouvy o úvěru, a ani tyto neplatila. Bohužel žije tak, že se vždy zadluží a pak zaplatí třeba i třikrát tolik. V době, kdy jí byl poskytován žalobkyní úvěr, byla samoživitelka, měla čtyři děti ve věku 18, 2 x 12 a 10 let. Rozhodnutí žalovaná ponechala na úvaze soudu.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 11. 2024 číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut standardní neúčelový úvěr nepřímý ve výši 30 000 Kč, provize zprostředkovatele hrazená poskytovatelem na pokyn zákazníka přímo zprostředkovateli činila 2 500 Kč, datum první splátky byl sjednán na den 20. 12. 2024, výše měsíční splátky 1 150 Kč, počet splátek 40 měsíců, datum poslední splátky 20. 3. 2028. Celková cena úvěru činila 46 000 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 39,20 %, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, zápůjční úroková sazba roční 27,28 % a denní 22,43 Kč. Úvěr byl poskytnut převodem na účet číslo , č. účtu, . Součástí smlouvy byla příloha číslo 2 – Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a Úvěrové podmínky.

6. Z karty posouzení úvěruschopnosti zákazníka vyplynul průměrný příjem zákazníka 32 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, normativní náklady na bydlení 13 737 Kč, životní minimum, včetně vyživovacích osob 17 480 Kč, nezabavitelná částka 24 796 Kč, zbývající částka 26 098 Kč.

7. Z výplatního lístku žalované za měsíc září 2024 činil čistý příjem 32 717 Kč, za měsíc srpen 2024 32 419 Kč.

8. Z čestného prohlášení žalované ze dne 28. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že není v úpadku, nemá více věřitelů, nemá závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a je možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči její osobě výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

9. Z čestného prohlášení ohledně výdajů žalované soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její výdaje související s bydlením činí 5 000 Kč, nemá splátky úvěrů, nemá žádné pravidelné platby z pojistných smluv, je rozvedená, kolonku u počtu dětí nevyplnila a z příjmu žalovaná uvedla částku 32 000 Kč.

10. Z potvrzení o provedení transakcí u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 28. 11. 2024 na účet číslo , č. účtu, z účtu číslo , č. účtu, částku 1 Kč, a dne 28. 11. 2024 byla z účtu , č. účtu, zaslána částka 27 500 Kč na účet číslo , č. účtu, a téhož dne částka 2 500 Kč na účet , č. účtu, (provize za prostředkování smlouvy , Jméno žalobkyně, ., tedy žalobkyni).

11. Z upomínek pro smlouvu číslo , hodnota, ze dne25. 12. 2024 a ze dne 26. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upomínala o úhradu dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy.

12. Z oznámení o zesplatnění pro smlouvu , Anonymizováno, ze dne 27. 2. 2025 a výzvy k úhradě dlužné částky – předžalobní výzvy ze dne soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila, že z důvodu nehrazení splátek úvěru došlo k jeho zesplatnění a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě neuhrazení dlužných částek budou tyto vymáhány soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní upomínka a oznámení o zesplatnění žalované odeslána téhož dne.

13. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 28. 5. 2025 bylo zjištěno, že majitelkou účtu číslo , č. účtu, je žalovaná.

14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, která je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalované úvěr splácet, respektive žalobkyně řádně posoudila pouze příjem žalované, ale nijak neověřila její skutečné výdaje, například výpisem z účtu, spoléhala se pouze na čestné prohlášení žalované a na normativní náklady dle zákona o státní sociální podpoře. Soud uzavřel, že sice žalobkyně měla poctivou snahu zkoumat úvěruschopnost žalované, pokud si však nevyžádala výpisy z účtu, nemohla si vytvořit ucelenou představu o poměrech žalované, o jejích výdajích, dalších platbách a nemohla tak uzavřít, že tato bude schopna úvěr řádně splácet, což dokládá i to, že žalovaná na předmětný úvěr neuhradila ničeho. Důslednost zkoumání úvěruschopnosti měla nastoupit zvlášť za situace, kdy žadatelka o úvěr byla samoživitelkou s čtyřmi dětmi.

19. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč byly poskytnuty a že žalovaná na úvěr nic neuhradila, což žalovaná sama potvrdila. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela.

20. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč, výrokem II. žalobu ve zbývající části zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 35 186 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 27 500 Kč a žaloba byla pro částku 7 686 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 78 % ku 22 % žalované. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 56 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 14b odst. 1) za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši 700 Kč za úkon, tj. 3 x 700 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů ke shora uvedeným úkonům ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek, tj. ve výši 504 Kč a soudní poplatek ve výši 1 760 Kč, celkem 4 664 Kč. Úkon žalobkyně za omluvu z jednání a doplnění tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti (ve kterém žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti, které by již neobsahoval návrh) nepovažoval soud za úkon, za který by žalobkyni přiznával náhradu nákladů řízení. Žalobkyně má nárok na zaplacení 56 % z těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 2 612 Kč. Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění u nákladů řízení je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 760 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 408 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 352 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.