7 C 49/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaná: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 64 768,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 927,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 30 841,55 Kč a dále úroků z prodlení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 64 768,87 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 19. 3. 2025 distančním způsobem na adrese , internetové stránky, , na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, a to následujícím způsobem: nejprve zjistila u žalované informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o poskytnutí úvěru, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, zda není v insolvenčním řízení, vyžádala si výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru policie hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dle názoru žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a dle jejího názoru zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedený společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider – poskytovatel služby informování o platebním účtu a vycházela z žalované předložených výpisů z účtu a transakcí, které jsou vykonávané na účtu žalované. Případně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Při šetření žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalované ve výši 25 000 Kč, který dle žalobkyně žalované umožnil bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Úvěr byl žalované vyplacen na účet číslo , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 19. 3. 2025 ve výši 34 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelné služby – služba „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 165 Kč. Dle žaloby žalovaná na úvěr splatila na jistinu 72,66 Kč. Žalovaná se dle žaloby dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dle článku IX odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 23. 7. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se dle žaloby prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 24. 7. 2025. Žalovaná ke dni žaloby dle žalobkyně dlužila celkově částku 64 346,89 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 33 927,34 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 640,35 Kč, smluvního úroku ve výši 29 623,20 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 156 Kč. Žalobkyně uvedla, že je oprávněna v souladu s článkem VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně uplatňuje po žalované smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované. Uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 18. 5. 2025, proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, jedná se tedy o 90denní období od 19. 5. 2025 do 17. 8. 2025 ve výši 421,98 Kč.

2. Soud usnesením ze dne 12. 3. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 49/2026-35 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala a žalobu žádným způsobem nedoplnila.

4. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne 27. 3. 2026, nevyjádřila.

5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 19. 3. 2025 bylo zjištěno, že věřitel se zavázal žalované poskytnout částku až do výše 80 000 Kč, jednalo se o spotřebitelský, revolvingový úvěr bezúčelový. Celková maximální výše úvěru 80 000 Kč, doba platnosti kreditního rámce 10. 9. 2026, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 1 429,74 %, pevná úroková sazba – denní úrok ve výši 0,933 %, datum splatnosti první denní splátky 18. 4. 2025, datum splatnosti úvěru 10. 9. 2026, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Úvěr byl poskytnut na účet číslo , č. účtu, . Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Žalovaná předložila kopii občanského průkazu.

7. K žalobě žalobkyně doložila výpis o posouzení úvěruschopnosti pod identifikačním číslem případu , Anonymizováno, . Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaná žije ve společně hospodařící domácnosti s celkovým počtem členů 3, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem 3, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení byla uvedena ve výši 17 200 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 9 000 Kč, výše ověřeného příjmu 34 773 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 46 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje ve výši 10 509 Kč, disponibilní příjem ve výši 24 263 Kč, posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vyhodnotila jako úspěšné.

8. Z předložených Identifikovaných příjmů vyplynulo, že žalobkyně ověřila příjem žalované prostřednictvím bankovního účtu, výše příjmů byla zjištěna ve výši 34 773 Kč.

9. Z automatizovaného výpisu z interního systému žalobkyně bylo zjištěno, že dne 19. 3. 2025 byla pod variabilním symbolem , var. symbol, vyplacena na účet , č. účtu, částka 34 000 Kč.

10. Žalobkyně předložila výpis o autorizaci ověření totožnosti spotřebitele prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP) – protiúčet , Jméno žalované, , číslo účtu , č. účtu, – datum 19. 3. 2025.

11. Z výzvy k úhradě ze dne 23. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou informovala o prodlení se splácením úvěru v délce 91 dní s výzvou, aby celkovou dlužnou částku ve výši 73 768,87 Kč žalovaná okamžitě uhradila s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 72 229,32 Kč a k úhradě nákladů ve výši 8 640 Kč, a to do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle potvrzení o podání doporučené zásilky byla předžalobní výzva žalované odeslána dne 5. 11. 2025.

13. Dle zprávy , Anonymizováno, . ze dne 26. 3. 2026 bylo zjištěno, že majitelkou účtu číslo , č. účtu, je žalovaná, dále banka potvrdila, že dne 19. 3. 2025 evidují příchozí transakci ve výši 34 000 Kč z účtu vedeného na žalobkyni.

14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti argumentovala dostatečným příjmem žalované a uvedla běžné výdaje domácnosti, na základě čehož uzavřela, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované měla k dispozici výpis z účtu žalované, které na výzvu soudu nepředložila. Výdaje žalované nejsou nijak ověřeny, není tedy možno poměřit příjmy a výdaje žalované a zjistit, zda v době poskytnutí úvěru byla žalovaná schopna úvěr řádně splácet.

19. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně žalované úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalované posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalované.

20. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč byly žalované poskytnuty a z obsahu žaloby bylo zjištěno, že na jistinu bylo zaplaceno 72,66 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně celkové zaplacené částky nijak nereagovala, žalobu nedoplnila. Žalovaná byla v řízení rovněž nečinná, k řádně doručené žalobě se nijak nevyjádřila, nesporovala poskytnutí úvěru ve shora uvedené výši, ani nijak nesporovala, že by na jistinu uhradila více jak 72,66 Kč, rovněž soudu neposkytla žádné údaje o celkově zaplacené částce na uvedený úvěr. Soudu proto nezbylo nic jiného, než vycházet z předložených listin. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela a dosud neuhradila, tedy částku 33 927,34 Kč. Žalobkyně nemá právo na zaplacení poplatků za vyplacení tranší úvěru, smluvního úroku, poplatku za službu „Presto“ ani smluvní pokuty, sjednaných v neplatně uzavřené úvěrové smlouvě.

21. Žalobkyně nemá právo ani na požadované úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na neuhrazenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků. To v nově stanovené době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele k plnění, ale upíná se k možnosti dlužníka (spotřebitele) dluh vrátit. Nárok na zákonné úroky z prodlení plynoucí z ustanovení § 1970 občanského zákoníku vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny v dané věci. Tedy zbývající neuhrazené části poskytnutého úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto směru lze zcela odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Se zřetelem na shora popsané úvahy je zjevné, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení s vrácením zůstatku poskytnuté jistiny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalobkyni tudíž ani nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 30 841,55 Kč a dále úroku z prodlení, zamítl, a to s odůvodněním uvedeným shora.

22. Soud rozhodoval o nákladech řízení dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 64 768,89 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 33 927,34 Kč a žaloba byla pro částku 30 841,55 Kč zamítnuta. Rozdíl úspěchu a neúspěchu ve věci mezi účastníky je téměř stejný, proto soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

23. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 3 239 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 2 591 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.