7 C 53/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , adresa bydliště žalovaného o zaplacení 24 713,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 749,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 11 964,67 Kč a dále úroků z prodlení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 247 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 24 713,73 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní (dříve , právnická osoba, .) a žalovaným dne 30. 5. 2024 distančním způsobem na adrese , internetové stránky, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 10 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. První splátka byla splatná 29. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 9. 6. 2026. Žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem: nejprve zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o poskytnutí úvěru, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, zda není v insolvenčním řízení, vyžádala si výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru policie hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a dle jejího názoru zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedený společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider – poskytovatel služby informování o platebním účtu a vycházela z žalovaného předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého příjmu činila 35 050 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet číslo , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 7. 9. 2024 ve výši 1 000 Kč, dne 4. 1. 2025 v částce 82 Kč, dne 1. 1. 2025 v částce 400 Kč, dne 30. 5. 2024 v částce 5 000 Kč, dne 20. 7. 2024 v částce 3 811 Kč a dne 7. 9. 2024 v částce 2 779 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby – služba „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 660 Kč a služba „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 702,72 Kč. Dle žaloby žalovaný na úvěr splatil na jistinu 322,94 Kč. Žalovaný se dle žaloby dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dle článku 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 19. 5. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se dle žaloby prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 20. 5. 2025. Žalovaný ke dni žaloby dle žalobkyně dlužil celkově částku 24 584,53 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 12 748,98 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 66,68 Kč, smluvního úroku ve výši 11 470,33 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 247,30 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 51,24 Kč. Žalobkyně uvedla, že je oprávněna v souladu s článkem VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně uplatňuje po žalovaném smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 28. 2. 2025, proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, jedná se tedy o 90denní období od 1. 3. 2025 do 30. 5. 2025 ve výši 129,20 Kč.

2. Soud usnesením ze dne 12. 3. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 53/2026-32 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala a žalobu žádným způsobem nedoplnila.

4. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena dne 25. 3. 2026, nevyjádřil.

5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 5. 2024 bylo zjištěno, že věřitel se zavázal žalovanému poskytnout částku až do výše 10 000 Kč, jednalo se o spotřebitelský, revolvingový úvěr bezúčelový. Celková maximální výše úvěru 10 000 Kč, doba platnosti kreditního rámce 21. 11. 2025, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 2 448,88 %, pevná úroková sazba – denní úrok ve výši 1,066 %, datum splatnosti první denní splátky 29. 6. 2024, datum splatnosti úvěru 21. 11. 2025, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Úvěr byl poskytnut na účet číslo , č. účtu, . Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr.

7. K žalobě žalobkyně doložila výpis o posouzení úvěruschopnosti pod identifikačním číslem případu , Anonymizováno, . Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaný žije sám, počet členů v domácnosti s příjmem 1, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení byla uvedena ve výši 0 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 5 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje ve výši 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 0 Kč, výše ověřeného příjmu 35 050 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 9 500 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje ve výši 6 110 Kč, disponibilní příjem ve výši 3 300 Kč, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vyhodnotila jako úspěšné.

8. Z předložených Identifikovaných příjmů vyplynulo, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného prostřednictvím bankovního účtu, výše příjmů byla zjištěna ve výši 34 773 Kč.

9. Z automatizovaného výpisu z interního systému žalobkyně bylo zjištěno, že dne 7. 9. 2024 ve výši 1 000 Kč, dne 4. 1. 2025 v částce 82 Kč, dne 1. 1. 2025 v částce 400 Kč, dne 30. 5. 2024 v částce 5 000 Kč, dne 22. 7. 2024 v částce 3 811 Kč a dne 7. 9. 2024 v částce 2 779 Kč, byla pod variabilním symbolem , var. symbol, vyplacena na účet , č. účtu, celkem částka 13 072 Kč.

10. Žalobkyně předložila výpis o autorizaci ověření totožnosti spotřebitele prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP) – protiúčet , Jméno žalovaného, , číslo účtu , č. účtu, – datum 30. 5. 2024.

11. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o prodlení se splácením úvěru v délce 93 dní s výzvou, aby celkovou dlužnou částku ve výši 26 213,73 Kč žalovaný okamžitě uhradil s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 25 394,78 Kč a k úhradě nákladů ve výši 4 960 Kč, a to do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle potvrzení o podání doporučené zásilky byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 30. 1. 2026.

13. Dle zprávy , právnická osoba, . ze dne 31. 3. 2026 bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo , č. účtu, je žalovaný, dále banka potvrdila, že evidují příchozí transakci ve výši 13 072 Kč z účtu vedeného na žalobkyni.

14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. ´15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti argumentovala dostatečným příjmem žalovaného, na základě čehož uzavřela, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla k dispozici výpis z účtu žalovaného a výplatní pásky, které na výzvu soudu nepředložila. Výdaje žalovaného nejsou nijak ověřeny, není tedy možno poměřit příjmy a výdaje žalovaného a zjistit, zda v době poskytnutí úvěru byl žalovaný schopen úvěr řádně splácet.

19. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.

20. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 13 072 Kč byly žalovanému poskytnuty a z obsahu žaloby bylo zjištěno, že na jistinu bylo zaplaceno 322,94 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně celkové zaplacené částky nijak nereagovala, žalobu nedoplnila. Žalovaný byl v řízení rovněž nečinný, k řádně doručené žalobě se nijak nevyjádřil, nesporoval poskytnutí úvěru ve shora uvedené výši, ani nijak nesporoval, že by na jistinu uhradil více jak 322,94 Kč, rovněž soudu neposkytl žádné údaje o celkově zaplacené částce na uvedený úvěr. Soudu proto nezbylo nic jiného, než vycházet z předložených listin. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy částku 12 749,06 Kč. Žalobkyně nemá právo na zaplacení poplatků za vyplacení tranší úvěru, smluvního úroku, poplatku za službu „, Anonymizováno, “, poplatku za službu „, Anonymizováno, “, ani smluvní pokuty, sjednaných v neplatně uzavřené úvěrové smlouvě.

21. Žalobkyně nemá právo ani na požadované úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na neuhrazenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků. To v nově stanovené době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele k plnění, ale upíná se k možnosti dlužníka (spotřebitele) dluh vrátit. Nárok na zákonné úroky z prodlení plynoucí z ustanovení § 1970 občanského zákoníku vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny v dané věci. Tedy zbývající neuhrazené části poskytnutého úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto směru lze zcela odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Se zřetelem na shora popsané úvahy je zjevné, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením zůstatku poskytnuté jistiny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalobkyni tudíž ani nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 11 964,67 Kč a dále úroku z prodlení, zamítl, a to s odůvodněním uvedeným shora.

22. Soud rozhodoval o nákladech řízení dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 24 713,73 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 12 749,06 Kč a žaloba byla pro částku 11 964,67 Kč zamítnuta. Rozdíl úspěchu a neúspěchu ve věci mezi účastníky je téměř stejný, proto soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

23. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 236 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 989 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 247 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.