7 C 54/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 25 212 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 10 212 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, běžícího úroku z prodlení a běžícího úroku, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 020 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 30. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 212 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, /, Anonymizováno, , , adresa, a žalovaným dne 7. 6. 2022, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s částkou ve výši 11 115 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 067 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 26,43 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaný zavázal vrátit v 12. měsíčních splátkách po 2 177 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 6. 2023. Dle žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na současnou žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 25 212 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 10 212 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 178,34 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 812,50 Kč, úroků ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Soud usnesením ze dne 21. 5. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 54/2024-36 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně žalobu na základě citované výzvy doplnila dne 11. 6. 2024. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně si splnila svou zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných před uzavření předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z nájemní smlouvy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako kuchař ve společnosti , jméno FO, , jeho měsíční příjem činí 26 576 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. S ohledem na výši příjmu žalovaného a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Žalobkyně je toho názoru, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. V tomto směru žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a 7 občanského zákoníku (které s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinnost jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by soud přes uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., žalobkyně upozornila, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinností zákona č. 257/2016 Sb., a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednání a uzavírání smlouvy. Přitom názor, že tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů bez pořizování jejich kopii, je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, zastává i Krajský soud v Českých Budějovicích, žalobkyně odkázala na rozsudek citovaného soudu čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. Dále žalovaný čestně prohlásil, že reálně disponuje s použitelným příjmem, který uvedl v zákaznické kartě a že tento údaj je k datu podpisu karty pravdivý. Současně prohlásil, že nezamlčel žádný údaj podstatný v souvislosti s žádostí o úvěr.

4. Žalobkyně při jednání dne 16. 7. 2024 na podané žalobě trvala, odkázala na podanou žalobu ve spojení s doplněním žaloby ze dne 10. 6. 2024. Navrhla, aby soud podané žalobě zcela vyhověl. Žalovaný se k soudem nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, doručení bylo vykázáno.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 7. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný při žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že žije v nájmu, má středoškolské vzdělání, je svobodný, úvěr čerpá na neočekávané výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek jako kuchař v , jméno FO, v , adresa, s čistým příjem 26 576 Kč, má jeden zdroj příjmů, externí splátky žadatele představují částku 2 000 Kč, odhadované měsíční výdaje ve výši 13 000 Kč. Uvedl, že nemá kreditní kartu, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a vlastní bankovní účet na jméno žadatele. Dále uvedl, že předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce březen a duben 2022. Prohlásil, že k datu podpisu zákaznické karty nepodal návrh na zahájení insolvenčního řízení, není proti němu veden výkon rozhodnutí ani exekuční řízení, reálně disponuje příjmem, který uvedl, uvedl, že všechny uvedené údaje jsou pravdivé a že nezamlčel žádné důležité údaje.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavření mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, /, Anonymizováno, , , adresa, a žalovaným dne 7. 6. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 9 567 Kč, který se skládá z úroku ve výši 8 067 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaný si zaškrtnutím příslušného pole smlouvy dobrovolně přistoupil k volitelnému doplňkovému pojištění, které činilo za sjednanou dobu pojištění 1 548 Kč. Celková dlužná částka (jistina úvěru, poplatek, pojistné) činila 26 115 Kč. Úroková sazba činila 88 % a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy. Celková dlužná částka byla splatná formou 12 splátek splatných vždy ke konci splátkového období, výše splátky činila 2 177 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 167,65 %. Součástí smlouvy účastníci učinili i Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

7. Dle tabulky umoření vystavené ke dni 2. 10. 2023 žalovaný čerpal úvěr 7. 6. 2022 ve výši 15 000 Kč s roční úrokovou sazbou 88 %, zůstatek nesplacené jistiny k uvedenému datu činil 15 000 Kč.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 9. 2023 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní, ze seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 31 361,88 Kč, a to nejpozději do 12. 4. 2024 s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní upomínka žalovanému odeslána dne 2. 4. 2024.

10. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 31. 5. 2024 bylo potvrzeno, že na účet žalovaného číslo , č. účtu, byla připsána od společnosti , právnická osoba, v červnu 2022 částka 15 000 Kč.

11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Pravdivost údajů ze zákaznické karty nemohl soud ověřit (listiny předložené při sjednání úvěru nemá právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně, a tudíž ani soud k dispozici). Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neprověřila výši dalšího či dalších úvěrů od jiných společností, účel jejich čerpání, neprověřila výpisy z účtu žalovaného, jaké další výdaje žalovaný v době poskytnutí úvěru měl, jaký byl zůstatek na účtu žalovaného, zda byl v kladných či mínusových hodnotách. Právní předchůdkyně žalobkyně tudíž neměla k dispozici pro porovnání pravidelného příjmu žadatele a součtu jeho měsíčních závazků a dalších výdajů přehled o tom, zda bude mít žalovaný dostatečnou rezervu pro splácení poskytnutého úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nemohla uzavřít, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023), o čemž svědčí i to, že žalovaný na pohledávku nezaplatil vůbec ničeho. Z nedostatečně prověřených poměrů žalovaného nutno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti, bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.

16. K tvrzení žalobkyně, že nelze u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů, soud uvádí, že pro samotnou aktivizaci procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného je výše úvěru irelevantní. Je zřejmé, že nelze klást totožné nároky u úvěru s nižší jistinou, jako u úvěrů v řádu sta tisíců korun, kdy věřitel má dbát zvýšené opatrnosti. Pokud by si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného alespoň poslední tři výpisy z jeho účtu před poskytnutím úvěru, mohla získat zásadní informace o finančních transakcích za uvedená období. Z této transakční historie pak mohla činit konkrétní závěry. Právní předchůdkyně netvrdila, že by před poskytnutím tohoto úvěru zkoumala, jaké úvěry, v jaké výši, žalovaný již čerpal a jak tyto splácel. Nemohla tedy zhodnotit, zda úvěr ve výši 15 000 Kč, při příjmu 26 576 Kč, je nižším úvěrem s nižším rizikem porušení povinnosti úvěr splatit. Bez znalosti počtu a výše dalších úvěrů nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům. Skutková situace ve věci je odlišná od té, kterou posuzoval Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku 5 Co 231/2020-97, na který žalobkyně odkázala.

17. Tvrzení žalobkyně, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru – zákona číslo 257/2016 Sb. (tj. po 1. 12. 2016), a tedy že nezpůsobuje nezkoumání úvěruschopnosti absolutní neplatnost, je liché. Novelou citovaného zákona, provedené novelou zákona číslo 96/2022 Sb., bylo výslovně stanoveno, že tato neplatnost je absolutní a soud k ní přihlédne z úřední povinnosti.

18. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč byly žalovanému poskytnuty, že pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na poplatky, které nebyly platně sjednány. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a pro částku 10 212 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok, běžící úrok z prodlení a běžící úrok, žalobu ve výroku II. zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 25 212 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 15 000 Kč a žaloba byla pro částku 10 212 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 59 % ku 41 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 18 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 14b odst. 1) za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši 300 Kč za úkon, tj. 3 x 300 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů ke shora uvedeným úkonům ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále má žalobkyně nárok na náhradu právního úkonu po podání návrhu, tj. za účast u soudního jednání dne 16. 7. 2024 dle § 7 bodu 5. činí odměna 2 140 Kč (1 500 Kč + 16 x 40 Kč), paušální náhradu k tomuto úkonu ve výši 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky. Úkon za doložení zkoumání úvěruschopnosti soud žalobkyni nepřiznal, neboť toto měla žalobkyně doložit již při podání návrhu. Náklady dále tvoří 21 % daň z přidané hodnoty, tj. ve výši 764,40 Kč a zaplacení soudní poplatek ve výši 1 261 Kč. Celkem náklady žalobkyně představují částku 5 665,40 Kč. Žalobkyně má nárok na zaplacení 18 % z těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 1 020 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění u nákladů řízení je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 261 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 009 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.