7 C 96/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 37 220,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 721,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 499 Kč, smluvního úroku a úroku z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 15 995 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 372 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 220,22 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovaným, číslo smlouvy , Anonymizováno, , uzavřené dne 27. 1. 2023, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 825 Kč. Dle žaloby žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, proto banka přistoupila s účinností ke dni 15. 12. 2023 k jejímu zesplatnění. Pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla na současnou žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 3. 2024, a to s účinností ke dni 12. 3. 2024. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 38 585,83 Kč bez příslušenství. Za období od postoupení pohledávky na žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požadovala po žalovaném zaplacení částky 36 721,22 Kč na jistině, částky ve výši 499 Kč na poplatcích, částky ve výši 1 290,35 Kč na smluvním úroku, který byl splatný ke dni 15. 12. 2023 a úroku z prodlení ve výši 75,26 Kč splatného ke dni 15. 2. 2023. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvních úroků ve výši 8,70 % ročně z jistiny ve výši 36 721,22 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení a zákonný úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky ve výši 37 220,22 Kč, sestávající se z jistiny a poplatků, od 16. 12. 2023 do zaplacení.

2. Usnesením čj. 7 C 96/2024-40 ze dne 30. 8. 2024 vyzval soud žalobkyni, aby soudu doložila, jak byla právní předchůdkyní žalobkyně před poskytnutím zápůjčky zkoumána úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení odkazuje).

3. Žalobkyně doplnila žalobu dne 20. 9. 2024, uvedla, že před uzavřením předmětné smlouvy bylo nahlédnuto do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak je deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Banka tedy kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Pokud bylo možno, nabídku příjmů žadatele banka kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Právní předchůdce žalobkyně získal informace o finanční situaci žalovaného, kdy příjmy činily 100 000 Kč a zohledněné výdaje, které se oproti údajům v žádosti navýšily na 21 123 Kč. Z uvedených poznatků právní předchůdce zjistil, že žalovaný byl schopen hradit úvěr v poskytnuté výši, když rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný.

4. K doplnění žaloby žalobkyně doložila Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta a kartu klienta. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný byl svobodný, vlastní byt, je zaměstnán, uvedl příjem ze zaměstnání 100 000 Kč a započtený příjem uvedl ve výši 25 905 Kč. Z výdajů uvedl žalovaný výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, na živobytí ani ostatní náklady žalovaný neuvedl žádnou částku. Z celkových splátek dle úvěrových registrů žalovanému započetl splátkové zatížení ve výši 2 013 Kč, u splátek na nezajištěných kontraktech v roli hlavního žadatele byla uvedena částka 1 553 Kč a 8 975 Kč, u splátek započítaných za revolvingové produkty 460 Kč. Započtené výdaje a platební kapacita žadatele – výdaje na bydlení 14 250 Kč, životní náklady 4 860 Kč, výsledná platební kapacita žadatele v době žádosti 4 782 Kč. Ukazatel Debt service to income 7,77 %, ukazatel DTI 0,39. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovanému právní předchůdce žalobkyně započítal příjem ve výši 25 905 Kč a z důvodu obezřetnosti započetl výdaje klienta ve výši 21 123 Kč. Dle vyhodnocení klientovi na splátku nové zápůjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem částka 4 782 Kč a poskytnutý úvěr tak byl žalovaný schopen dle právní předchůdkyně žalobkyně splácet.

5. K soudem nařízenému jednání dne 14. 11. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně při jednání na podané žalobě trvala, uvedla, že žalovaný po podání žaloby na předmětnou pohledávku nic neuhradil. Soudce vysvětlil žalobkyni, jakým způsobem vnímá otázku zkoumání úvěruschopnosti, sdělil, že ani po doložení dalšího vyjádření a dalších důkazů není schopen uzavřít, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, když ke svým tvrzením žalobkyně nenabídla žádné konkrétní důkazy, podle kterých by soud mohl uzavřít jinak. Právní zástupce žalobkyně uvedl, že pokud žalobkyně nepředložila žádné jiné listiny, předpokládá, že jinými listinami nedisponuje. Pokud jde o jiná tvrzení a důkazy k meritu věci jako takové, nepřichází s žádnými novými důkazy, neoznačuje ani žádné nové důkazy, odkázala na to, co bylo předloženo ve spise. Měla za to, že s ohledem na to, jaký příjem měl dosahovat žalovaný a s přihlédnutím k výši splátky, která měla být placena, žalobkyně uzavřela, správně o úvěruschopnosti žalovaného.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo , hodnota, a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 40 000 Kč na 60 měsíců, kterou se žalovaný zavázal splácet ve výši 825 Kč měsíčně. Jednalo se o nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr se zápůjční úrokovou sazbou 8,70 % p. a. a roční procentní sazbou nákladů ve výši 9,07 %. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 49 449,46 Kč. Datum první splátky byl sjednán na den 25. 2. 2023.

7. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 15. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze shora uvedené smlouvy ve výši 38 585,83 Kč s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 3. 2024 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupila současné žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky ze shora uvedené smlouvy a zároveň vyzval žalovaného, aby dlužnou částku uhradila nové žalobkyni.

10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 42 950,33 Kč nejpozději do 26. 6. 2024 s poučením o tom, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Z předloženého podacího lístku soud zjistil, že výzva před podáním žaloby byla žalovanému odeslána dne 12. 6. 2024.

11. Z výpisu z běžného účtu za období od 27. 1. 2023 do 31. 1. 2023 , právnická osoba, . číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 27. 1. 2023 byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč.

12. Z předloženého přehledů zůstatků soud zjistil výši dlužné jistiny – 36 721,22 Kč.

13. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byly zjištěny nějaké konkrétní údaje o příjmových a výdajových poměrech spotřebitele, aniž by soudu byly předloženy listiny, ze kterých k takovým závěrům došli. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měl nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácel apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).

18. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku na jistině dluží 36 721,22 Kč. Rovněž bylo prokázáno postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni i to, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně nemá právo ani na požadované úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 721,22 Kč a výrokem II. soud žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 499 Kč, smluvního úroku a úroku z prodlení, zamítl, a to s ohledem na shora uvedené.

19. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, soud proto o nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 141 o. s. ř. Neúspěch žalobkyně v částce 499 Kč a smluvním a zákonném úroku z prodlení je vedle dlužné jistiny nepatrný. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 7 bodu 5. za každý úkon právní služby 2 620 Kč za úkon, tj. 4 x 2 620 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu, podání žaloby a účast u soudního jednání). Úkon za doplnění žaloby o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud nepovažoval za úkon, za který by náležel žalobkyni nárok na náhradu nákladů, neboť tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti měla žalobkyně doložit již při podání žaloby. Další náklady žalobkyně představuje paušální náhrada hotových výdajů ke shora uvedeným úkonům ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek, tj. ve výši 2 453 Kč a soudní poplatek ve výši 1 862 Kč. Celkem náklady žalobkyně představují částku 15 995 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 862 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 490 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 372 Kč.

21. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.