8 C 101/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 696,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 7 196,36 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 609,42 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 12 696,36 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 2. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 8 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 2. 7. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 23. 11. 2025. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet bezhotovostním převodem, a to dne 2. 6. 2024 v částce 5 500 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 1. 10. 2024. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 2. 10. 2024. Žalobkyně eviduje za žalovanou dluh v celkové výši 12 696,36 Kč, který sestává z jistiny ve výši 5 499,97 Kč, smluvního úroku ve výši 7 011,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 74,97 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne 2. 6. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr až do výše 8 500 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 2. 7. 2024, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 24. 11. 2025. Ve smlouvě byl dále sjednán úrok, poplatky i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ a z dokumentu ze dne 2. 6. 2024 označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalované, přičemž stanovila výši jejího čistého měsíčního příjmu na 8 900 Kč a disponibilního příjmu na 2 800 Kč.

6. Z oznámení , právnická osoba, ze dne 11. 12. 2023 soud zjistil, že žalované byl přiznán invalidní důchod prvního stupně, který od ledna 2024 činil 8 987 Kč měsíčně.

7. Ze zprávy odeslané na e-mailovou adresu žalované dne 1. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu neuhrazených závazků po splatnosti vypověděla smlouvu s okamžitou platností a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě celého dluhu.

8. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 27. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaná je majitelkou účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 2. 6. 2024 připsána částka ve výši 5 500 Kč od žalobkyně.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalované.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 2. 6. 2024 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. První splátka byla splatná dne 2. 7. 2024. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 1. 10. 2024. Žalovaná byla před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ. Žalobkyně se totiž jednak nedostatečně zabývala finanční situací žalované, když ověřila toliko její příjmy, ale neopatřila si žádné podklady týkající se výdajů žalované, a jednak žalované poskytla úvěr i tehdy, kdy již ze samotné informace o tom, že žalovaná pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši 8 987 Kč měsíčně, vyplývá důvodná pochybnost o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Je totiž skutečností, že jde o velmi nízký příjem, který je schopný pouze stěží pokrýt nejnutnější životní výdaje žalované (když žalovaná navíc deklarovala měsíční výdaje na bydlení ve výši 8 765 Kč), natož splátky úvěru s poměrně vysokým příslušenstvím. Pokud žalovaná deklarovala, že žije ve společné domácnosti s dalšími dvěma členy s příjmem, zůstala tato informace neověřena. Za takto nedostatečně zjištěné finanční situace žalované, kdy byl zjištěn toliko její nepatrný příjem, tak vzhledem k důvodným pochybnostem o její úvěruschopnosti neměl být žalované úvěr vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, žalobkyně porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Jelikož byly žalované poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč.

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 7 196,36 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 12 696,36 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 500 Kč, naopak co do částky 7 196,36 Kč a co do příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalované tedy přesahoval její neúspěch. Jelikož však žalované, která v řízení zůstala zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ určil, že žalovaná je povinna splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud si je vědom toho, že z § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vyplývá, že spotřebitel je v případě neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu tohoto úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je ovšem skutečností, že vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení po celou dobu zcela nečinná a se soudem nekomunikovala, nemohl soud zjistit, jaké jsou její aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry a v jaké době by tedy měla být reálně schopna dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Soud i přesto stanovil lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy lhůtu delší než je základní třídenní lhůta předpokládaná zákonem. Tato prodloužená lhůta by žalované měla poskytnout dostatek času ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem.