8 C 107/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 2 392,75 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 23. 8. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě ve 12 měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Před poskytnutím zápůjček žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkami. Žalobkyně proto zaslala žalované dvě upomínky a dne 21. 1. 2025 úvěr zesplatnila. Po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru po zesplatnění ve výši 20 000 Kč, nákladů za upomínky v celkové výši 1 000 Kč (poplatek 500 Kč za jednu upomínku byl sjednán ve smlouvě) a zákonného úroku z prodlení od 5. 2. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 4. 2. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne 23. 8. 2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 12 měsíčních splátkách po 3 000 Kč do 15. 8. 2024. Byl sjednán poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

5. Z přílohy č. , hodnota, ke shora uvedené smlouvě označené jako „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované. Konkrétní údaje o příjmech a celkové finanční situaci žalované se pak podávají z výplatních pásek žalované za měsíce květen až červenec 2023 a z výpisů z bankovního účtu žalované za toto období.

6. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 3. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaná je majitelkou účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 24. 8. 2023 připsána platba od žalobkyně ve výši 20 000 Kč.

7. Z upomínek ze dne 20. 8. 2024 a ze dne 5. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek.

8. Z předžalobní výzvy a zesplatnění ze dne 21. 1. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalované.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 23. 8. 2023 poskytla žalované dne 24. 8. 2023 bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 12 měsíčních splátkách po 3 000 Kč do 15. 8. 2024. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 21. 1. 2025 a téhož dne vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Žalobkyně tvrdila, a v řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ. Je totiž skutečností, že ačkoliv žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistila a ověřila výši jejího čistého měsíčního příjmu, z bankovních výpisů k účtu žalované současně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně totiž nevzala v potaz tam uvedené informace o tom, že žalovaná, ačkoliv její čisté měsíční příjmy ve výši 39 144 Kč by jinak poskytnutí předmětného úvěru umožňovaly, čerpala v období předchozích třech měsíců hned dva jiné spotřebitelské úvěry od nebankovních společností v celkové výši 35 000 Kč. Z toho vyplývá, že bez těchto úvěrů by žalovaná nebyla schopna vyrovnaně hospodařit. Za takové situace proto žalované neměl být žádný další úvěr poskytnut, neboť v opačném případě by se finanční problémy žalované pouze prohlubovaly a žalované by reálně hrozil pád do tzv. dluhové spirály (pokud v ní již nebyla). Pokud žalobkyně i přes tyto pochybnosti o úvěruschopnosti žalované předmětný úvěr poskytla, porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Jelikož byly žalované poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč.

21. Ve zbývající části, tedy co do částky 1 000 Kč, kterou žalobkyně požadovala jako poplatek za odeslané upomínky, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny, naopak co požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí celkem cca 1 592 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 85 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu činí celkem 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 315 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 392,75 Kč (85 % z celkových nákladů ve výši 2 815 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ určil, že žalovaná je povinna splnit povinnosti stanovené tímto rozsudkem do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud si je vědom toho, že z § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vyplývá, že spotřebitel je v případě neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu tohoto úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je ovšem skutečností, že vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení po celou dobu zcela nečinná a se soudem nekomunikovala, nemohl soud zjistit, jaké jsou její aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry a v jaké době by tedy měla být reálně schopna dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Soud i přesto stanovil lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy lhůtu delší, než je základní třídenní lhůta předpokládaná zákonem. Tato prodloužená lhůta by žalované měla poskytnout dostatek času ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem.