8 C 118/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 76 298,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 466,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 18 831,55 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 57 754,59 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 7 436,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 28. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 76 298,35 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 16. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 67 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 6. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 4. 2030. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 25 000 Kč, a dále vycházela z náhledů do registrů dlužníků. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet čtyřmi bezhotovostními převody uskutečněnými v období od 16. 5. 2025 do 13. 8. 2025 v celkové výši 72 260 Kč. Na splátkách žalovaný zaplatil celkem 14 793,20 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, pročež byla smlouva o úvěru vypovězena ke dni 15. 11. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně eviduje za žalovaným dluh ve výši 76 298,35 Kč, který sestává z jistiny ve výši 57 466,80 Kč, smluvního úroku ve výši 18 543,76 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 287,79 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 16. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 67 800 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 15. 6. 2025, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 20. 4. 2030. Ve smlouvě byl sjednán úrok a poplatky.

5. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně.“ soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného stanovila výši jeho čistého měsíčního příjmu na 35 785 Kč a výši disponibilního příjmu na 20 021 Kč.

6. Ze sdělení právnická osoba., ze dne 15. 7. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu a že na tento účet byly období od 16. 5. 2025 do 13. 8. 2025 připsány platby od žalobkyně v celkové výši 72 260 Kč.

7. Z emailu ze dne 15. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splátkami vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 4. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a dne 21. 4. 2026 tuto výzvu odeslala žalovanému.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 16. 5. 2025 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 72 260 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. První splátka byla splatná dne 15. 6. 2025. Žalovaný na splátkách zaplatil celkem částku 14 793,20 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 15. 11. 2025. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 72 260 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedoložila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Co se týče údajů uvedených v nedatovaném interním dokumentu žalobkyně označeném jako „Identifikované příjmy“, žalobkyně soudu nepředložila žádné bankovní výpisy či jiné doklady, o které by bylo možné tyto údaje opřít. Stejně tak nesdělila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při stanovení disponibilního příjmu žalovaného v dokumentu označeném jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně.“. Na výzvu soudu, aby tyto informace sdělila a aby předložila potřebné listinné důkazy, žalobkyně nereagovala. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby vyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 14 793,20 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 57 466,80 Kč.

21. Ve zbývající části, tedy co do částky 18 831,55 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 76 298,35 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 57 466,80 Kč, naopak co do částky 18 831,55 Kč a požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 4 660 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný (cca 42 %), soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu 42 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 815 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 12 540 Kč za tři úkony právní služby po 4 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) a paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony v celkové výši 1 350 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 436,10 Kč (42 % z celkových nákladů řízení ve výši 17 705 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.