8 C 123/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 868 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 998 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 870 Kč a příslušenství žalované částky, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1 631,36 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 868 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 17. 6. 2024 smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které žalovanému poskytla bezhotovostním převodem částku 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, na úvěr tak plnil celkem 2 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu, vyzván k jeho úhradě a byly mu naúčtovány smluvní pokuty a účelně vynaložené náklady. Úvěr byl zesplatněn ke dni 13. 12. 2024 a žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru včetně smluvních pokut. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 43 868 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 29 998 Kč, poplatků v celkové výši 6 930 Kč, úroků ve výši 4 410 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje též příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 9. 4. 2025, ve kterém uvedl, že dluh přijímá s tím, že před časem se dostal do tíživé finanční situace, kterou řešil půjčkou od žalobkyně. Tato situace bohužel trvala i poté a žalovaný přestal být schopný úvěr splácet. Již svoji situaci stabilizoval a má zájem najít s žalobkyní rozumné řešení týkající se zaplacení dluhu. Celá záležitost ho mrzí, je si vědom svého závazku a rád by jednal o splacení dluhu.

3. Na toto vyjádření žalovaného žalobkyně reagovala tak, že se pokoušela kontaktovat žalovaného na známých telefonních číslech, avšak čísla buď neexistovala, byla nedostupná, popř. hovor nikdo nepřijímal. Žalovaný nereagoval ani na e-mailem zaslanou nabídku smírného řešení sporu. Žalobkyně uvedla, že souhlasí s tím, aby byl dluh splácen formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 1 500 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce pod ztrátou výhody splátek.

4. Soud ve věci nevydal rozsudek pro uznání (ač by vyjádření žalovaného bylo možno podle jeho obsahu posuzovat jako uznání nároku), neboť přiznání celého uplatňovaného nároku takovým rozsudkem by bylo v rozporu s právními předpisy, jak bude níže podrobně vysvětleno. Věc proto projednal a rozhodl o ní, přičemž tak učinil, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

5. Ze smlouvy úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 17. 6. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky splatit ve 24 měsíčních splátkách. Byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každé prodlení se splátkou.

6. Z karty klienta soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž v této kartě byl evidován příjem žalovaného ve výši 42 500 Kč měsíčně. Informace o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného na základě registrů dlužníků pak vyplývají i z úvěrové zprávy.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný z předmětného úvěru čerpal částku 30 000 Kč a zaplatil na něj částku 2 Kč, přičemž žalobkyně evidovala dluh ve výši 44 228,57 Kč.

8. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 19. 3. 2025, soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla v červnu 2024 připsána částka 30 000 Kč od společnosti , Jméno žalobkyně, .

9. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 13. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 12. 2024 a vyzvala žalovaného ke splacení úvěru do 14 dnů od sepsání této výzvy.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 1. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 20. 1. 2025 tuto výzvu zaslal žalovanému.

11. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

12. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 17. 6. 2024 čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky a příslušenství splatit ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 2 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 12. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedoložila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), zejména pak z jakých zdrojů čerpala informace o příjmech a výdajích žalovaného. Na výzvu soudu, aby tyto informace sdělila a aby předložila potřebné listinné důkazy, žalobkyně patřičným způsobem nereagovala. Za zcela nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je přitom nutno považovat zkoumání schopnosti splácet úvěr pouze na základě registrů dlužníků. Pokud žalobkyně v kartě klienta evidovala příjem žalovaného ve výši 42 500 Kč měsíčně, nedoložila k této okolnosti žádné výplatní pásky ani výpisy z účtu. Je tak možno učinit závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neměla k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Za takové situace neměl být žalovanému úvěr poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby i z listinných důkazů vyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 2 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 43 868Kč.

24. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 13 870 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

25. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 43 868 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 29 998 Kč, naopak co do částky 13 870 Kč a co do požadovaného příslušenství, které ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 1 514 Kč, byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 32 % účelně vynaložených nákladů řízení. Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 194 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu činí celkem 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu činí celkem 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 504 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 631,36 Kč (32 % z celkových nákladů ve výši 5 098 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř. s ohledem na návrh žalobkyně na takový postup stanovil, že žalovaný je povinen splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich. Ke splnění povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 631,36 Kč pak soud žalovanému stanovil lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku, která by žalovanému měla poskytnout dostatek času k zaplacení náhrady nákladů řízení.