8 C 129/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 35 157 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 157 Kč spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2025 do 26. 4. 2025 a úrokem ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 4. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení dalšího úroku ve výši 16,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 3 059,88 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 10. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 35 157 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 17. 10. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr v souvislosti s jeho podnikatelskou činností ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku 27 500 Kč převedla dne 18. 10. 2024 na účet žalovaného a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Byl sjednán úrok ve výši 28,17 % ročně z dosud nesplacené jistiny. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr vrátit ve 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením splátek, žalobkyně úvěr zesplatnila dne 26. 1. 2025. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, úroku z úvěru ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2025 do zaplacení, dlužných úroků kapitalizovaných ke dni zesplatnění ve výši 2 047 Kč, které žalobkyně požaduje jako samostatný nárok, účelně vynaložených nákladů na upomínání žalovaného v celkové výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za neuhrazení tří měsíčních splátek a smluvní pokuty v kapitalizované výši 1 313 Kč (0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku od 27. 1. 2025 do 8. 3. 2025). Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 17. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému coby podnikající fyzické osobě podnikatelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně v 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Byla sjednána provize pro zprostředkovatele úvěru, společnost , právnická osoba, , ve výši 2 500 Kč, jakož i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s hrazením splátek.

5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 5. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem běžného účtu, na který byla dne 18. 10. 2024 připsána částka ve výši 27 500 Kč od žalobkyně.

6. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného dne 8. 3. 2025 , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 18. 10. 2024 částku 2 500 Kč jako provizi pro zprostředkovatele úvěru.

7. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalobkyně eviduje vůči žalovanému tři neuhrazené měsíční splátky za měsíce listopad 2024 až leden 2025.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 1. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného k uvedenému dni zesplatnil úvěr, vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a téhož dne tuto výzvu zaslal žalovanému.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla dne 18. 10. 2024 žalovanému částku 27 500 Kč, a to na základě smlouvy o podnikatelském úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč měsíčně. Úvěr byl sjednán na částku 30 000 Kč, přičemž částka 2 500 Kč byla určena jako provize pro zprostředkovatele úvěru. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 28,17 % ročně a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s hrazením splátek. Žalovaný na splátkách ničeho nezaplatil. Zástupce žalobkyně úvěr ke dni 26. 1. 2025 zesplatnil a žalovanému odeslal předžalobní výzvu.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020 (dále jen ZSÚ), platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

15. Podle § 122 odst. 5 ZSÚ se odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnila, když poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož byly žalovanému bezhotovostně vyplaceny peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla určena jako provize pro zprostředkovatele úvěru.

17. Žalovanému vznikla povinnost úvěr spolu s úrokem splatit. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, když na úvěr ničeho neuhradil. Pokud jde částku 2 500 Kč určenou jako provizi pro zprostředkovatele úvěru, soud tuto částku žalobkyni přiznal, neboť nebylo zjištěno, že se jednalo pouze o fiktivní zprostředkování s cílem uměle navýšit náklady úvěru. Stejně tak soud žalobkyni přiznal i úrok z úvěru, který ještě neposoudil jako rozporný s dobrými mravy, byť se jeho výše nachází na samé hraně, kterou ještě lze akceptovat. Žalobkyni bylo konečně nutno přiznat i smluvní pokutu ve výši ve výši 1 497 Kč za neuhrazení tří měsíčních splátek a v kapitalizované výši 1 313 Kč za prodlení od 27. 1. 2025 do 8. 3. 2025, stejně jako účelně vynaložené náklady na upomínání žalovaného v celkové výši 300 Kč.

18. Pokud jde o období, za které se úrok z úvěru přiznává, je, s ohledem na to, že žalovaný se v prodlení nachází déle než 90 dnů, nutno aplikovat omezení výše úroků stanovené v § 122 odst. 4 ZSÚ ve spojení s § 122 odst. 5 ZSÚ, které se uplatní i v případě, kdy úvěrovaným je fyzická osoba, která není spotřebitelem (srov. § 122 odst. 5 věta první ZSÚ). Toto omezení se tedy vztahuje i na podnikatelské úvěry, kdy na straně dlužníka vystupuje podnikající fyzická osoba.

19. Smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně tak žalobkyni náleží toliko do zesplatnění úvěru a po dobu 90 dnů od zesplatnění úvěru, tedy od 27. 1. 2025 do 26. 4. 2025. Naopak za období od 27. 4. 2025 do zaplacení náleží žalobkyni podle § 122 odst. 4 ZSÚ již pouze úrok určený zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy ve výši 12 % ročně.

20. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč (jistina úvěru), částku 2 047 Kč (kapitalizovaný úrok ze splátek do zesplatnění úvěru), částku 300 Kč představující účelně vynaložené náklady na upomínání žalovaného, částku 1 497 Kč coby smluvní pokutu za neuhrazení tří měsíčních splátek, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 1 313 Kč za prodlení od 27. 1. 2025 do 8. 3. 2025, úrok z úvěru ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2025 do 26. 4. 2025 a úrok ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 4. 2025 do zaplacení.

21. Ve zbývající části, tedy co do požadovaného dalšího smluvního úroku ve výši 16,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 4. 2025 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2025 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.

22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 35 157 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 35 157 Kč a co do příslušenství, které ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 2 893 Kč. Naopak co do dalšího příslušenství (viz výše), které ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 2 786 Kč, byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 86 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 758 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu činí celkem 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 315 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 059,88 Kč (86 % z celkových nákladů ve výši 3 558 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.