8 C 137/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 2 341,43 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 18. 3. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , vedla s žalovanou jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 20 000 Kč, a to v platbách 7 000 Kč ze dne 25. 8. 2023 a 13 000 Kč ze dne 29. 8. 2023 převodem na její bankovní účet. Žalobkyně, která tuto pohledávku nabyla na základě smluv o postoupení pohledávek, žádá vrácení poskytnuté částky coby bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, požaduje žalobkyně též zákonný úrok z prodlení za období od 6. 1. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 7. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 25. 8. 2023 připsána platba ve výši 7 000 Kč a dne 29. 8. 2023 platba ve výši 13 000 Kč, obě od společnosti , právnická osoba5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , a společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 12. 2024 mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalobkyní a z přiloženého seznamu pohledávek soud zjistil, že žalobkyně těmito postoupeními nabyla předmětnou pohledávku.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 12. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalované, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ji, aby svůj dluh uhradila žalobkyni.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 12. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalované.

8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

9. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 25. 8. 2023 a dne 29. 8. 2023 žalované celkem 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tuto částku žalovaná nevrátila. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smluv o postoupení pohledávek. Zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní výzvu dne 26. 12. 2024.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

11. I přesto, že žalobkyně podle svého tvrzení není schopna doložit úvěrovou smlouvu, je totiž zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované předmětné peněžní prostředky na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Jak bylo již shora uvedeno, soud vycházel z toho, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena byla, a to i přesto, že ji žalobkyně podle svého tvrzení není schopna doložit. Současně je zřejmé, že pokud žalobkyně není schopna předložit podepsanou úvěrovou smlouvu, není schopna ani doložit, že její právní předchůdkyně dostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, tedy že dostatečným způsobem posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Za takové situace vycházel soud z toho, že úvěruschopnost žalované nebyla náležitě zkoumána a že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované předmětné peněžní prostředky, je z toho důvodu neplatná.

20. Jelikož žalované byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Soud, který není vázán právním hodnocením ze strany účastníků, tak věc neposoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, jak žalobkyně požadovala, nýbrž podle uvedené speciální úpravy obsažené v ZSÚ.

21. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč.

22. Ve zbývající části, tedy co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny, naopak co požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 947 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně snížil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu svědčí žalobkyni právo na náhradu pouze 91 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která za úkony učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci) činí podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, celkem 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč, a za úkon učiněný po 1. 1. 2025 spočívající v podání žaloby podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, částku 400 Kč. Podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, resp. podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tvoří dále náklady řízení paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 273 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 341,43 Kč (91 % z celkových nákladů ve výši 2 573 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ určil, že žalovaná je povinna splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem, včetně povinnosti nahradit poměrnou část nákladů tohoto řízení, do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud si je vědom toho, že z § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vyplývá, že spotřebitel je v případě neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu tohoto úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je ovšem skutečností, že vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení po celou dobu zcela nečinná a se soudem nekomunikovala, nemohl soud zjistit, jaké jsou její aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry a v jaké době by tedy měla být žalovaná reálně schopna dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Soud i přesto stanovil lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy lhůtu delší, než je základní třídenní lhůta předpokládaná zákonem. Tato prodloužená lhůta by žalované měla poskytnout dostatek času, aby mohla dostát povinnostem uloženým tímto rozsudkem.