8 C 145/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 97 122 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 425 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, a to počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dalších 48 697 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 70 030 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 66,26 % ročně z částky 58 153,52 Kč od 27. 2. 2024 do 19. 3. 2024 ve výši 2 262,70 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 58 153,52 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 203 040 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou dne 2. 4. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 97 122 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 19. 7. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 59 000 Kč převodem na její bankovní účet. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 66,26 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 3 525 Kč. Žalovaná však na splátkách uhradila pouze celkem 10 575 Kč. S ohledem na prodlení žalované došlo dne 25. 2. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky v celkové výši 97 122 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 67 733,93 Kč, smluvní pokutou v celkové výši 28 589 Kč, náhradou nákladů vzniklých prodlením ve výši 800 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Ve vyjádření k výzvě soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že měla k dispozici ověřený údaj o příjmech žalované a výpisy z registru dlužníků. Pokud jde o výdajovou stránku, vycházela žalobkyně především z údajů uvedených žalovanou.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uplatňovaný nárok neuznala s tím, že ve věci probíhá policejní vyšetřování. Na jednání, které se ve věci konalo dne 15. 10. 2025, uvedla, že s podanou žalobou nesouhlasí. Žádnou smlouvu neuzavřela, musela ji za ni a jejím jménem uzavřít její dcera, která měla k dispozici její doklady a měla i přístup k internetovému bankovnictví. Žalovaná dále uvedla, že k předmětnému bankovnímu účtu, na který byla platba připsána, měla platební kartu, kterou používala a kterou platila své běžné výdaje. Na předmětný bankovní účet jí v dané době chodila výplata. Dceři věřila, nekontrolovala, jaké jsou obraty na bankovním účtu, měla nicméně základní povědomí o tom, jaký je zůstatek na účtu. Pokud jde o žádost o odklad splátek, pravost podpisu na ní žalovaná popřela.

3. Ze smlouvy o úvěru, která byla dálkově uzavřena dne 19. 7. 2023, resp. z oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 7. 2023, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvou poskytla žalované úvěr ve výši 59 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 66,26 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 3 525 Kč.

4. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 24. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná je majitelkou účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 19. 7. 2023 připsána platba od žalobkyně ve výši 59 000 Kč.

5. Z dokumentu ze dne 19. 7. 2023 označeného jako hodnocení klienta soud zjistil, z jakých údajů uvedených k osobě žalované žalobkyně vycházela při posuzování její úvěruschopnosti. Příjmy žalované byly stanoveny na částku 30 516 Kč, výdaje na částku 16 033 Kč a byla konstatována rezerva ve výši 13 483 Kč. Z detailu příchozích plateb dále soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici ověřený údaj o příjmech žalované ze zaměstnání za měsíce květen až červenec 2023, přičemž výše jejího čistého měsíčního příjmu se pohybovala kolem 30 000 Kč.

6. Z výpisů z registrů dlužníků soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici informaci o tom, že žalovaná má dalších sedm finančních produktů. Bližší informace o nich však v těchto výpisech uvedeny nebyly.

7. Z karty klienta ze dne 1. 4. 2025 soud zjistil, že na úvěr bylo v rámci tří splátek zaplaceno celkem 10 575 Kč.

8. Z dokumentu označeného jako žádost o úpravu splátkového kalendáře, který měla žalovaná podepsat dne 28. 11. 2023, soud zjistil, že tímto formulářem bylo požádáno o bezplatný odklad splátek za měsíc listopad 2023 z důvodu nečekané situace v rodině spočívající v pomoci dceři, která zůstala sama s dvěma dětmi. Této žádosti bylo vyhověno oznámením žalobkyně ze dne 28. 11. 2023 a žalované byl vystaven nový splátkový kalendář.

9. Z výzev k zaplacení ze dne 20. 9. 2023, 22. 1. 2024 a 20. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Z oznámení o zesplatnění ze dne 25. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru nejpozději do 10 dnů od odeslání této výzvy.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy.

12. Z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne 15. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci téhož dne, soud zjistil, že dcera žalované , jméno FO, , nar. 27. 12. 1985, byla tímto rozsudkem uznána vinnou mj. přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, kterého se dopustila stručně vyjádřeno tím, že při sjednávání různých úvěrových smluv se vydávala za svou matku, žalovanou , Jméno žalované, , kdy bez jejího vědomí a souhlasu předložila její občanský průkaz, a takto uzavřela několik smluv o poskytnutí spotřebitelského úvěru se společnostmi , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., čímž mj. způsobila uvedeným úvěrovým společnostem větší škodu. Za to a za další trestné činy, kterými byla uznána vinnou citovaným rozsudkem, jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků podmíněně odložený za současného vyslovení dohledu probačního úředníka na dobu 5 let, přičemž byla současně zavázána k náhradě škody způsobené trestným činem.

13. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

14. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy uzavřené dne 19. 7. 2023 poskytla žalované bezhotovostním převodem na její bankovní účet úvěr ve výši 59 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 3 525 Kč. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy k dispozici ověřený údaj o příjmech žalované a věděla, že žalovaná má dalších sedm finančních produktů. Žalovaná na splátkách úvěru zaplatila celkem 10 575 Kč. Poté, co byla vyzvána ke splacení celého úvěru, byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána i předžalobní výzvou.

15. S ohledem na to, že skutkový stav ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované byl zjištěn bez důvodných pochybností, a nešlo tedy o situaci, kdy by žalobkyně ohledně této okolnosti neunášela břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, nebylo žalobkyni na jednání poskytováno poučení podle § 118a odst. 1, resp. odst. 3 o. s. ř.

16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala dne 19. 7. 2023 na účet žalované částku 59 000 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy uzavřené téhož dne. Pokud se žalovaná proti nyní uplatňovanému nároku bránila v tom směru, že smlouvu neuzavírala ona, nýbrž její dcera, která se za ni vydávala, za což byla pravomocně odsouzena trestním soudem, uvádí soud k této obraně následující. V první řadě je nutno konstatovat, že odsouzení dcery žalované, která byla rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 15. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , uznána vinnou mj. přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, se netýkalo žádné smlouvy uzavřené se společností , Jméno žalobkyně, ., nýbrž toliko smluv uzavřených se společnostmi , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Dále je nutno uvést, že přinejmenším k bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo, neboť finanční prostředky poskytnuté na základě nyní projednávané smlouvy uzavřené dne 19. 7. 2023 byly zaslány na běžný účet žalované, která tento účet běžně užívala, měla k němu zřízenou platební kartu, nechala si na něj zasílat výplatu a hradila z něj obvyklé výdaje. Žalovaná potvrdila, že měla rámcový přehled o zůstatku na tomto účtu. Její dcera měla k účtu přístupové údaje do internetového bankovnictví, které žalovaná neovládala. Za takového stavu je nutno učinit závěr o tom, že žalovaná se přinejmenším bezdůvodně obohatila co do částky 59 000 Kč, která byla na její účet připsána. Pokud následně mělo dojít k tomu, že dcera žalované si uvedené prostředky převedla na jiné účty či s nimi jinak naložila, neboť měla přístupové údaje do internetového bankovnictví, jedná se již o záležitost mezi žalovanou a její dcerou a o případný právní nárok mezi těmito osobami, nikoliv však o vztah týkající se žalobkyně a žalované.

24. Pokud žalobkyně v nyní projednávané věci požaduje nejen vrácení poskytnutých finančních prostředků, ale i příslušenství a smluvních pokut, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl. Z předložených listinných důkazů i z vyjádření žalobkyně je totiž zřejmé, že žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), resp. neměla k takovému posouzení dostatečné podklady. Je totiž skutečností, že žalobkyně neměla potřebný přehled o finanční situaci žalované, kdy měla zjištěny a ověřeny toliko její příjmy, nikoliv však její výdaje, které zůstaly pouze v rovině neověřených tvrzení spotřebitele. Takový postup je však nutno považovat za nedostatečný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně dále tvrdila, že provedla šetření z registrů dlužníků, doložila k tomuto tvrzení pouze výpis z těchto registrů, ze kterého bez bližších podrobností vyplývala informace o tom, že žalovaná má dalších sedm finančních produktů.

25. Za takové situace je možno učinit závěr, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

26. Jelikož se žalovaná bezdůvodně obohatila tím, že na její účet byly zaslány finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že na neplatně sjednaný spotřebitelský úvěr bylo zaplaceno celkem 10 575 Kč, je nyní žalovaná povinna vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 48 425 Kč.

27. Ve zbývající části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení dalších 48 697 Kč a příslušenství, byla žaloba zamítnuta. Soud žalobkyni nepřiznal ani požadovaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

28. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 97 122 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 48 425 Kč, naopak co do částky 48 697 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalované tedy přesahoval její neúspěch. Jelikož však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř., s ohledem na návrh žalované, se kterým žalobkyně souhlasila, stanovil, že žalovaná je povinna splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.