8 C 161/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 674 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 314 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 360 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 15. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 674 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 22. 12. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 10 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 24. 2. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Žalovaný dosud uhradil pouze částku 686 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 424 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupkyní žalobkyně písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o zápůjčce, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 22. 12. 2023, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvu poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 21. 1. 2024. Ve smlouvě byla sjednána výše nákladů žalobkyně na vymáhání případných pohledávek.

5. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce říjen a listopad 2023 soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici ověřený údaj o příjmech žalovaného za uvedené měsíce, přičemž průměrná výše jeho čisté mzdy za uvedené měsíce činila 42 393 Kč.

6. Ze sdělení právnická osoba., ze dne 7. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu a že na tento účet byla dne 22. 12. 2023 připsána platba od žalobkyně ve výši 10 000 Kč.

7. Z upomínek ze dne 2. 3. 2024, 9. 3. 2024, 16. 3. 2024, 25. 3. 2024 a 9. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 11. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a téhož dne tuto výzvu zaslala žalovanému.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovanému byla na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 22. 12. 2023 žalobkyní poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč vrátit do 24. 2. 2024. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřený údaj o čistých příjmech žalovaného za předchozí dva měsíce. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 686 Kč. Poté, co byl opakovaně vyzýván ke splacení svého dluhu, byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím zástupkyně žalobkyně.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí totiž nelze považovat postup, kdy žalobkyně vycházela toliko z údajů o příjmech žalovaného za dva měsíce předcházející poskytnutí spotřebitelského úvěru, byť měla tyto příjmy ověřeny výplatními páskami. Žalobkyně totiž nedisponovala žádnými informacemi o výdajích žalovaného, bez kterých nebylo možno učinit závěr o jeho celkové finanční situaci a o tom, zda byl žalovaný bez důvodných pochybností schopen splatit spotřebitelský úvěr. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že žalovaný v době blízké poskytnutí nyní projednávaného úvěru čerpal celou řadu dalších spotřebitelských úvěrů ve výši desítek tisíc Kč, které následně nebyl schopen splácet. Pokud by žalobkyně řádně zjišťovala celkové příjmy a výdaje žalovaného a neomezila se pouze na údaje ze dvou výplatních pásek, musela by dospět k závěru, že žalovanému za dané situace není možno poskytnout žádný další úvěr, neboť v opačném případě by se finanční problémy žalovaného pouze prohlubovaly a žalovanému by reálně hrozil pád do tzv. dluhové spirály (pokud v ní již nebyl). Je tak možno uzavřít, že žalobkyně porušila povinnosti stanovené v § 86 ZSÚ, neboť si před poskytnutím spotřebitelského úvěru neopatřila dostatečné množství informací o finanční situaci žalovaného. Sankcí za porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby vyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 686 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 9 314 Kč.

21. Ve zbývající části, tedy co do částky 7 360 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 16 674 Kč s příslušenstvím, které, tak jak je žalobkyně požadovala, činilo ke dni rozhodnutí soudu cca 5 167 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 314 Kč, naopak co do částky 7 360 Kč a příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.