8 C 172/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o zaplacení 316 789 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky 117 180,60 Kč se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 538,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 128 070 Kč a příslušenství v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 22. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 316 789 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 10. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 316 798 Kč na nákup zboží (osobního automobilu) u prodejce, na jehož účet byla částka zaslána. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 23,533719 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 7 341 Kč. S ohledem na to, že žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni 28. 8. 2024. Do dne zesplatnění žalovaný na úvěr plnil celkem částku 139 479 Kč. Dlužná částka ke dni zesplatnění byla vyčíslena na 316 789 Kč a sestává z dlužných splátek do data zesplatnění ve výši 26 082 Kč, úrokového vyrovnání ve výši 1 877 Kč, nesplacené jistiny úvěru ve výši 287 100 Kč, smluvních sankcí ve výši 1 000 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok z úvěru (kapitalizovaný za období od 29. 8. 2024 do 16. 4. 2025 ve výši 35 714,94 Kč a běžící ve výši 14,75 % ročně z částky 313 182 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení) a zákonný úrok z prodlení (kapitalizovaný za období od 12. 9. 2024 do 16. 4. 2025 ve výši 23 869,88 Kč a běžící ve výši 12,75 % ročně z částky 314 912 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení). Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Ve vyjádření k výzvě soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela jednak z registrů dlužníků, jednak z údajů sdělených žalovaným ohledně jeho příjmů, a dále ze statistických údajů ohledně výdajů žalovaného.

2. Podáním ze dne 5. 9. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že s ohledem na to, že dne 4. 8. 2025 obdržela jednorázovou úhradu od žalovaného ve výši 117 180,60 Kč, bere žalobu částečně zpět, a to v rozsahu nesplacené jistiny ve výši 87 491,60 Kč, úrokového vyrovnání ve výši 1 877 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, dlužných splátek ve výši 26 082 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 730 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 87 491,60 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 87 491,60 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 10. 11. 2022, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 316 798 Kč na nákup osobního automobilu Škoda Superb a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 23,533719 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 7 341 Kč.

5. Z úvěrové zprávy, která obsahuje údaje z registrů dlužníků, soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru informaci o tom, že žalovaný má dalších pět existujících finanční produktů s celkovou měsíční splátkou ve výši 12 321 Kč a že v krátké době před tím, než požádal o nyní projednávaný úvěr, mu bylo u jiných společností zamítnuto několik žádostí o finanční produkt.

6. Z matričního listu klienta k žádosti o úvěr ze dne 10. 11. 2022 soud zjistil, z jakých údajů poskytnutých žalovaným ohledně jeho příjmových a výdajových poměrů žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela. Žalovaný uvedl, že má čistý příjem ze zaměstnání ve výši 38 000 Kč a že příjem jeho partnera činí 50 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti deklaroval ve výši 12 000 Kč.

7. Ze saldokonta k předmětnému úvěru pořízeného ke dni 28. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaný zcela zaplatil prvních 17 splátek úvěru a na 18. splátku zaplatil částku 3 282 Kč, celkem tedy částku 128 079 Kč. Od té doby byl žalovaný v prodlení s hrazením měsíčních splátek.

8. Z výzvy k zaplacení celého úvěru (zesplatnění) ze dne 28. 8. 2024 a z přiloženého podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy a že tuto výzvu odeslala žalovanému dne 29. 8. 2024.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 3. 2025 a z přiloženého podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a že tuto výzvu odeslal žalovanému dne 11. 3. 2025.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy uzavřené dne 10. 11. 2022 poskytla žalovanému úvěr ve výši 316 798 Kč na nákup osobního automobilu Škoda Superb, kdy tento úvěr byl vyplacen přímo prodejci automobilu, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem v 96 měsíčních splátkách po 7 341 Kč. Žalobkyně neměla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřený údaj o příjmech a výdajích žalovaného a vycházela toliko z údajů z registrů dlužníků, údajů sdělených žalovaným ohledně jeho příjmů a ze statistických údajů ohledně jeho výdajů. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil 128 079 Kč a po podání žaloby ještě dalších 117 180,60 Kč. Poté, co byl vyzván ke splacení celého úvěru, byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím zástupce žalobkyně.

12. S ohledem na to, že skutkový stav ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl zjištěn bez důvodných pochybností, a nešlo tedy o situaci, kdy by žalobkyně ohledně této okolnosti neunášela břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, nebylo žalobkyni na jednání poskytováno poučení podle § 118a odst. 1, resp. odst. 3 o. s. ř.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 316 798 Kč, kdy tato částka byla převedena na účet prodejce osobního automobilu. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), resp. neměla k takovému posouzení dostatečné podklady. Žalobkyni je zejména nutno vytknout, že si před poskytnutím úvěru neopatřila doklady o příjmu žalovaného, ať už formou výpisů z bankovního účtu či výplatních pásek, a že vycházela toliko údajů deklarovaných žalovaným (což žalobkyně sama připustila ve vyjádření ze dne 29. 5. 2025). Takový postup považuje soud za nedostatečný, neboť při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nelze vycházet toliko z neověřených informací poskytnutých spotřebitelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně navíc neměla k dispozici ani ověřené údaje o výdajích žalovaného. Nelze se přitom bez dalšího spokojit s odhady výdajů založenými na statistických datech ani s výpisy z registrů dlužníků (ze kterých navíc vyplývalo, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zatížen měsíčními splátkami jiných finančních produktů v celkové výši 12 321 Kč a že mu v krátké době před tím, než požádal o nyní projednávaný úvěr, bylo u jiných společností zamítnuto několik žádostí o finanční produkt). Je tak možno konstatovat, že celková úroveň zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně byla nedostatečná.

21. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

22. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 245 259,60 Kč (součet částky 128 079 Kč zaplacené na splátkách a částky 117 180,60 Kč, kterou žalovaný zaplatil po podání žaloby a ohledně které bylo řízení zastaveno), je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 71 538,40 Kč.

23. V části, ve které žalobkyně vzala žalobu zpět, tedy co do částky 117 180,60 Kč, soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil.

24. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 128 070 Kč, soud v této části žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

25. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 316 789 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 117 180,60 Kč, kterou žalovaný zaplatil po podání žaloby a ohledně které tak bylo řízení zastaveno pro chování žalovaného, a co do částky 71 538,40 Kč, která jí byla rozsudkem přiznána. Žalovaný byl pak úspěšný co do částky 128 070 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta, a co do požadovaného příslušenství, které tak, jak je žalobkyně požadovala, ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 94 360 Kč. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.