8 C 175/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 66 033,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 713 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 320,70 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 7 615,66 Kč, úroku z úvěru ve výši 12,75 % z částky 65 042,97 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 916,47 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 66 033,70 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 18. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 66 033,70 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 6. 12. 2023 smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které žalovanému poskytla bezhotovostním převodem částku 70 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Na úvěr však zaplatil pouze 26 287 Kč. Žalobkyně proto ke dni 11. 12. 2024 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 66 033,70 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 65 042,97 Kč, poplatků za pojištění ve výši 190,73 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Žalobkyně požaduje též příslušenství spočívající v úroku a úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 6. 12. 2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit v měsíčních splátkách po 2 143 Kč. Úroková sazba činila 27,90 % ročně. Byly sjednány poplatky za pojištění a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. Z nedatované úvěrové zprávy a z karty klienta ze dne 17. 3. 2025 soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

6. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 26. 5. 2025, soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu, na který byla dne 6. 12. 2023 připsána částka ve výši 70 000 Kč od společnosti , Jméno žalobkyně, .

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný z předmětného úvěru čerpal částku 70 000 Kč a zaplatil na něj celkem částku 26 287 Kč.

8. Z výzvy ze dne 11. 12. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru a dne 19. 12. 2024 tuto výzvu zaslala žalovanému.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 1. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 8. 1. 2025 tuto výzvu zaslal žalovanému.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 6. 12. 2023 čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 2 143 Kč. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela toliko z údajů sdělených žalovaným a z údajů uvedených v registru dlužníků. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 26 287 Kč. Žalobkyně úvěr zesplanila ke dni 11. 12. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné zejména z listiny označené jako „Karta klienta“, ve které jsou sice deklarovány určité příjmy a výdaje žalovaného, absentuje však údaj o tom, z jakých konkrétních zdrojů žalobkyně tyto údaje ověřila. Pokud žalovaný deklaroval příjem ostatních členů domácnosti ve výši 18 000 Kč, zůstala i tato informace neověřena. To samé platí i o výdajích žalovaného, které rovněž zůstaly pouze v rovině neověřeného tvrzení žalovaného. Postup poskytovatele spotřebitelského úvěru, který při zkoumání schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vychází pouze jím poskytnutých informací, však nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Na závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně měla z registru dlužníků k dispozici údaj o dalších závazcích žalovaného, přičemž podle této informace žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel ještě další spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou ve výši 9 036 Kč. Sama tato informace pocházející z registru dlužníků však není způsobilá podat věrný a komplexní přehled o finanční situaci žalovaného v době, kdy mu byl poskytnut nyní projednávaný spotřebitelský úvěr.

21. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

22. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby i z listinných důkazů vyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 26 287 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 43 713 Kč.

23. Ve zbývající části, tedy co do částky 22 320,70 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (úrok a zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

24. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 66 033,70 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 15 118 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 43 713 Kč, naopak co do částky 22 320,70 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen nepatrný (7,73 %), soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.