8 C 2/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 14 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 496 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 496 Kč od 15. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 318,76 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 4. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalovaným došlo dne 13. 7. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poskytovateli úvěru jistinu a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč a úrok ve výši 295,89 Kč, a to nejpozději do 14. 9. 2023. Poskytovatel úvěru prověřil schopnosti žalovaného úvěr splácet. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 10. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, . Žalobkyně následně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 10. 2024 mezi společností , právnická osoba, ., jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem a novým věřitelem. Před podáním žaloby byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 13. 7. 2023, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal z úvěru poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v jedné splátce do 12. 8. 2023. Byl sjednán pevný úrok ve výši 36 % ročně, což představuje částku 295,89 Kč. Pro případ řádného splacení byla celková výše poplatků za sjednání úvěru sjednána na částku 3 360,09 Kč, pro případ překročení doby splatnosti na částku 4 200,11 Kč.

5. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „aktuální informace o klientovi“ soud zjistil, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala mj. příjmy a výdaje žalovaného.

6. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 13. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 13. 7. 2023 připsána platba ve výši 10 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .

7. Z dodatku ke smlouvě o půjčce uzavřené mezi týmiž smluvními stranami dne 15. 8. 2023 soud zjistil, že bylo sjednáno nové datum splatnosti na 14. 9. 2023.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní dne 10. 10. 2024, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla společností , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala jej, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.

11. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

12. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 13. 7. 2023 poskytla žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splatit v jedné splátce spolu s úrokem a poplatky nejpozději do 14. 9. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni (nikoliv nejprve na společnost , právnická osoba, ., jak uváděla žalobkyně), o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně samotné vyzván k úhradě dlužné částky.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí totiž nelze považovat postup, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). I těchto z neověřených informací sdělených žalovaným navíc vyplývalo, že tvrzené výdaje žalovaného se prakticky rovnají jím deklarovanému (avšak nedoloženému) příjmu a že žalovaný má značné závazky z jiných úvěrů.

22. Sankcí za porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ, je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu povinnost podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, která je aktivně věcně legitimovaná, neboť pohledávku za žalovaným nabyla účinným postoupením, částku 10 000 Kč.

24. Ve zbývající části, tedy co do částky 4 496 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

25. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 14 496 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 3 160 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, naopak co do částky 4 496 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 13 % účelně vynaložených nákladů řízení. Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu činí celkem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu činí celkem 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 252 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 318,76 Kč (13 % z celkových nákladů ve výši 2 452 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ určil, že žalovaný je povinen splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem, včetně povinnosti nahradit poměrnou část nákladů tohoto řízení, do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud si je vědom toho, že z § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vyplývá, že spotřebitel je v případě neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu tohoto úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je ovšem skutečností, že vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení po celou dobu zcela nečinným a se soudem nekomunikoval, nemohl soud zjistit, jaké jsou jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry a v jaké době by tedy měl být žalovaný reálně schopen dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Soud i přesto stanovil lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy lhůtu delší, než je základní třídenní lhůta předpokládaná zákonem. Tato prodloužená lhůta by žalovanému měla poskytnout dostatek času, aby mohl dostát svým povinnostem uloženým tímto rozsudkem.