8 C 22/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 726,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 907,83 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 818,44 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 949,20 Kč, úroku z úvěru ve výši 11,50 % ročně z částky 22 970,27 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 5. 11. 2025 do 26. 1. 2026 ve výši 630,98 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % z částky 24 726,27 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 726,27 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 11. 3. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, přičemž úvěrový rámec činil 24 844 Kč. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal částku 55 344 Kč a na poskytnutý úvěr zaplatil částku 48 436,17 Kč. Ze splátkového kalendáře pak vyplývá, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a ke dni 21. 10. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 24 726,27 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 22 970,27 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje též příslušenství spočívající v kapitalizovaném úroku z prodlení, úroku, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a v zákonném úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 11. 3. 2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 24 844 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Úroková sazba činila 26,28 % ročně. Byly sjednány poplatky za vedení účtu a smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením splátky. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to vždy v maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Splatnost splátek byla dohodnuta vždy k 20. dni v měsíci.

5. Z karty klienta ze dne 26. 1. 2026 soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný při uzavření smlouvy sdělil žalobkyni, že je svobodný, bezdětný a bydlí v podnájmu. Dále uvedl, že je zaměstnaný s příjmem ve výši 42 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 32 487 Kč. Žalobkyně dále provedla kontrolu v několika registrech a dostupných databázích.

6. Z nedatované úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl dříve u společnosti , Jméno žalobkyně, . osobní úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 824 Kč. Smlouva byla uzavřena dne 19. 1. 2023 a byla ukončena dne 19. 2. 2024. Tento úvěr žalovaný zcela uhradil. Žalovaný si dále dne 21. 1. 2023 požádal o kreditní kartu s úvěrovým rámcem 29 000 Kč, ale tato jeho žádost byla odmítnuta.

7. Ze sdělení Raiffeisen Bank a.s. ze dne 16. 2. 2026, soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , na který byla od společnosti , Jméno žalobkyně, . v roce 2023 připsána částka v celkové výši 11 501 Kč, v roce 2024 částka 15 500 Kč a v roce 2025 částka 7 000 Kč.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný z předmětného úvěru čerpal částku 55 344 Kč a zaplatil na něj celkem částku 48 436,17 Kč.

9. Z výzvy ze dne 21. 10. 2025 a z přiloženého podacího archu ze dne 22. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně dne 21. 10. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 27 164,78 Kč, a to nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a téhož dne tuto výzvu zaslal žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu.

11. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

12. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 11. 3. 2023 čerpal od žalobkyně úvěr, přičemž výše uvěrového rámce činila 24 844 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaný načerpal celkem 55 344 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela toliko z údajů sdělených žalovaným a z údajů uvedených v registru dlužníků. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 48 436,17 Kč. Žalobkyně úvěr zesplanila ke dni 21. 10. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy revolvingovém úvěru peněžní prostředky v celkové výši 55 344 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné zejména z listiny označené jako „Karta klienta“, ve které jsou sice deklarovány určité příjmy a výdaje žalovaného, absentuje však údaj o tom, z jakých konkrétních zdrojů žalobkyně tyto údaje ověřila. Pokud žalovaný deklaroval příjem ze zaměstnání ve výši 42 000 Kč, zůstala tato informace neověřena. To samé platí i o výdajích žalovaného, které rovněž zůstaly pouze v rovině neověřeného tvrzení žalovaného. Postup poskytovatele revolvingového úvěru, který při zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr vychází pouze jím poskytnutých informací, však nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Na závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně z registru dlužníků neměla k dispozici údaj o dalších závazcích žalovaného. Sama tato informace pocházející z registru dlužníků totiž není způsobilá podat věrný a komplexní přehled o finanční situaci žalovaného v době, kdy mu byl poskytnut nyní projednávaný spotřebitelský úvěr.

22. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby i z listinných důkazů vyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 48 436,17 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou ve výši 55 344 Kč, tedy částku 6 907,83 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

24. Ve zbývající části, tedy co do částky 17 818,44 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (úrok a zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

25. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 24 726,27 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činilo 5 511,90 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 907,83 Kč (tj. 23 %), naopak co do částky 17 818,44 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta (tj. 77 %). Z uvedeného vyplývá, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady řízení mu tak nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.