8 C 24/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 683 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč a nahradit jí k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 1 407,50 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 3 683 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 8. 8. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 17 683 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou dne 7. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 14 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 7. 8. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a byla vyzvána k okamžité úhradě. Od 8. 8. 2025 je žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 17 683 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvním úrokem ve výši 3 683 Kč, jakož i zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byla žalovaná zástupcem žalobkyně písemně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě údajů získaných z dlužnických registrů. Dokumentací k tomu však žalobkyně nedisponuje. Dále poukázala na prohlášení žalované o své finanční situaci. Na výzvu soudu, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a z jakých konkrétních zdrojů při tom vycházela, žalobkyně vůbec nereagovala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 2. 2026 uvedla, že jí je celé věci líto, a poprosila o možnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 7. 4. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované revolvingový úvěr až do výše 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v povinných minimálních měsíčních splátkách k datu splatnosti uvedenému v parametrech úvěru s tím, že výše minimálních měsíční splátky se každý měsíc bude lišit (podle toho, kolik již žalovaná splatila) a bude vždy uvedena v jejím zákaznickém účtu a dále v SMS zprávě a v emailové zprávě, které jí budou vždy zaslány minimálně 5 dnů před datem splatnosti dané splátky. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 80 % ročně a poplatky.

5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 11. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 7. 4. 2025 připsána částka 14 000 Kč od společnosti , právnická osoba6. Z upomínky ze dne 7. 8. 2025 vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, oznámila žalované, že ke dni 7. 8. 2025 došlo k zesplatnění celého úvěru, současně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 12. 12. 2024, jakož i z přiloženého dodatku č. , hodnota, a seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, písemně oznámila žalované, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ji, aby svůj dluh uhradila žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2025 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu odeslala žalované.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 4. 2025 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v minimálních měsíčních splátkách podle sdělení poskytovatele úvěru. Žalovaná mohla opakovaně čerpat splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Společnost , právnická osoba, svou pohledávku vůči žalované vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o reálném zkoumání finanční situace žalované. Za zcela nedostatečný je pak nutno označit postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá na prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci, či žalobkyní tvrzené, avšak ničím nedoložené (ani přes výzvu soudu), zkoumání schopnosti splácet úvěr na základě údajů z registrů dlužníků. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Jelikož byly žalované poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem.

22. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani samotná žalovaná, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč. Soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ a s ohledem na žádost žalované umožnil dlužnou částku včetně náhrady nákladů řízení uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně, neboť má za to, že by nebylo v možnostech žalované uhradit celou dlužnou částku najednou, když zjevně nebyla schopná řádně splatit ani úvěr poskytnutý právní předchůdkyní žalobkyně.

23. Na stranu druhou z pohledu soudu nelze připustit, aby žalobkyně čekala na úhradu dlužné částky nepřiměřeně dlouhou dobu, neboť má, přestože se dopustila porušení svých zákonem stanovených povinností, právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků v co možná nejkratší době. Soud tedy umožnil splácet žalované její dluh včetně nákladů řízení žalobkyni formou pravidelných měsíčních splátek, jejichž výši stanovil na 1 000 Kč měsíčně. V případě, že žalovaná bude splátky hradit řádně a včas, bude dluh zcela splacen za 16 měsíců, což znamená poměrně citelný zásah do právního postavení žalobkyně. Ten však soud považuje za dané situace zejména s ohledem na porušení zákonem uložených povinností právním předchůdcem žalobkyní za odůvodněný a nikoliv nepřiměřený. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil na 25. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu tento rozsudek nabude právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po ní žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající dlužné částky najednou.

24. Ve zbývající části, tedy co do částky 3 683 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

25. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 17 683 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činí 1 036,58 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 000 Kč, naopak co do částky 3 683 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu (75 %) a neúspěchu (25 %) žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 50 % (75 % - 25 % = 50 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu činí celkem 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony v celkové výši 300 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 315 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 407,50 Kč (50 % z celkových nákladů ve výši 2 815 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).