8 C 25/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 22 499,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 999,33 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11 003,29 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 18. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 499,33 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 20. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 67 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 19. 4. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 29. 8. 2025. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet bezhotovostním převodem, a to dne 20. 3. 2024 v částce 10 500 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil další volitelné služby, za které se zavázal platit poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 19. 7. 2024. Žalovaný se tak dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 20. 7. 2024. Žalobkyně eviduje za žalovaným dluh v celkové výši 22 301,25 Kč, který sestává z jistiny ve výši 10 499,98 Kč, smluvního úroku ve výši 11 297,96 Kč a dalších poplatků. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 198,08 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 20. 3. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 67 700 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 19. 4. 2024, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 30. 8. 2025. Ve smlouvě byl dále sjednán úrok a poplatky.

5. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ a z dokumentu ze dne 20. 3. 2024 označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž stanovila výši jeho čistého měsíčního příjmu na 26 150 Kč a disponibilního příjmu na 18 600 Kč.

6. Ze zprávy odeslané na e-mailovou adresu žalovaného dne 19. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu neuhrazených závazků po splatnosti vypověděla smlouvu s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu.

7. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 24. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla v březnu 2024 připsána částka ve výši 10 500 Kč od žalobkyně.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 20. 3. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. První splátka byla splatná dne 19. 4. 2024. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 19. 7. 2024. Žalovaný byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedoložila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Co se týče údajů uvedených v nedatovaném interním dokumentu žalobkyně označeném jako „Identifikované příjmy“, žalobkyně soudu nepředložila žádné bankovní výpisy, o které by bylo možné tyto údaje opřít. Stejně tak nesdělila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při stanovení disponibilního příjmu žalovaného v dokumentu označeném jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“. Na výzvu soudu, aby tyto informace sdělila a aby předložila potřebné listinné důkazy, žalobkyně nereagovala. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč.

21. Ve zbývající části, tedy co do částky 11 999,33 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 22 499,33 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 500 Kč, naopak co do částky 11 999,33 Kč a co do příslušenství z žalované částky byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ určil, že žalovaný je povinen splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud si je vědom toho, že z § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vyplývá, že spotřebitel je v případě neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu tohoto úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je ovšem skutečností, že vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení po celou dobu zcela nečinný a se soudem nekomunikoval, nemohl soud zjistit, jaké jsou jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry a v jaké době by tedy měl být žalovaný reálně schopen dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Soud i přesto stanovil lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy lhůtu delší, než je základní třídenní lhůta předpokládaná zákonem. Tato prodloužená lhůta by žalovanému měla poskytnout dostatek času, aby mohl splnit povinnost uloženou tímto rozsudkem.