8 C 258/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 205 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 6 205 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 36 205 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 310,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 31. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 205 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 10. 10. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 500 Kč, který byl následně navýšen až na 30 000 Kč a který žalovaný plně vyčerpal. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 13. 12. 2024, což neučinil a poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 36 205 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 30 000 Kč a smluvním úrokem ve výši 6 205 Kč, jakož i zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění. K výzvě soudu pak žalobkyně stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě údajů získaných z dlužnických registrů. Dokumentací k tomu však žalobkyně nedisponuje. Dále poukázala na prohlášení žalovaného o své finanční situaci.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s příslušenstvím do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Ve smlouvě byl sjednán úrok a poplatky. Ze tří číslovaných dodatků k této smlouvě uzavřených dne 20. 10. 2024 pak soud zjistil, že těmito dodatky došlo k postupnému navýšení celkové výše úvěru na 30 000 Kč.

5. Ze sdělení právnická osoba., organizační složka, ze dne 23. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu a že na tento účet byla ve čtyřech platbách uskutečněných ve dnech 10. 10. 2024 a 20. 10. 2024 připsána částka v celkové výši 30 000 Kč od žalobkyně.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní dne 12. 12. 2024, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu odeslal žalovanému.

8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

9. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 10. 2024 a tří dodatků k této smlouvě uzavřených dne 20. 10. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit spolu s příslušenstvím do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o reálném zkoumání finanční situace žalovaného. Za zcela nedostatečný je pak nutno označit postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá na prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci, či žalobkyní tvrzené, avšak ničím nedoložené, zkoumání schopnosti splácet úvěr na základě údajů z registrů dlužníků. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

19. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.

20. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny zápůjčky není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč.

21. Ve zbývající části, tedy co do částky 6 205 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 36 205 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 30 000 Kč, naopak co do částky 6 205 Kč a co do požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 4 200 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 49 % účelně vynaložených nákladů řízení. Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 811 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu činí celkem 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu činí celkem 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 504 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 310,35 Kč (49 % z celkových nákladů ve výši 4 715 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.