8 C 272/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 53 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 490 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 42 000 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 15. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 53 490 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 21. 11. 2023 smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které žalovanému poskytla bezhotovostním převodem částku 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného lustrací v registrech dlužníků, z dokladů o příjmech žalovaného za poslední tři měsíce a z prohlášení žalovaného o jeho výdajích. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 40 % ročně z jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Žalobkyně proto ke dni 26. 5. 2024 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 53 490 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, úroků v kapitalizované výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v celkové výši 11 490 Kč. Žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení z částky 42 000 od 27. 5. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 21. 11. 2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % ročně z jistiny. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. Z nedatované žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, jaké údaje o sobě žalovaný před poskytnutím úvěru sdělil žalobkyni. Uvedl konkrétně, že jeho měsíční příjem činí 39 994 Kč a že má měsíční výdaje ve výši 6 500 Kč.

6. Z potvrzení o provedených platbách ze dne 21. 11. 2023 a 5. 2. 2024 a ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 16. 9. 2025, soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu, na který byly dne 21. 11. 2023 a dne 5. 2. 2024 připsány dvě platby po 15 000 od žalobkyně.

7. Z výplatních pásek za měsíce srpen až říjen 2023 soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici ověřený údaj o příjmech žalovaného za zaměstnání, přičemž výše jeho čistého měsíčního výdělku se v těchto měsících pohybovala kolem 40 tisíc Kč.

8. Z dopisu ze dne 23. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru do tří dnů od doručení tohoto dopisu.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a téhož dne tuto výzvu zaslal žalovanému.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 21. 11. 2023 čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela toliko z ověřeného údaje o příjmech žalovaného. Žalobkyně úvěr zesplanila ke dni 26. 5. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem plynoucím jí z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Z předložených listinných důkazů i z vyjádření žalobkyně totiž vyplývá, že žalobkyně měla před poskytnutím předmětného úvěru k dispozici toliko ověřený údaj o příjmech žalovaného, ze kterého vyplýval čistý měsíční příjem žalovaného okolo 40 tisíc Kč. Žalobkyně však neměla k dispozici celkový přehled o finanční situaci žalovaného, neboť pokud jde o výdajovou stránku hospodaření žalovaného, vycházela toliko z jeho neověřených tvrzení. Takový postup však v oblasti spotřebitelských úvěrů nelze považovat za dostatečný a nepředstavuje zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr byla zkoumána i lustrací v registrech dlužníků, nepředložila žádný doklad o těchto tvrzených lustracích.

21. Za takové situace proto soud uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

22. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč.

23. Ve zbývající části, tedy co do částky 23 490 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné jistiny, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

24. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 53 490 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 9 270 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 30 000 Kč, naopak co do částky 23 490 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.