8 C 279/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 62 267 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 930 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 43 337 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 536,22 Kč za období od 22. 2. 2025 do 20. 3. 2025, ve výši 626,34 Kč za období od 21. 3. 2025 do 22. 4. 2025, ve výši 506,80 Kč za období od 23. 4. 2025 do 20. 5. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 371 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, a dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 265,36 Kč za období od 22. 2. 2025 do 17. 3. 2025 a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 48 668,34 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2025 dosáhne částky 185 817 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou dne 2. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 267 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 29. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 50 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím dálkové komunikace. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 72,85 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 677 Kč. Žalovaný však na splátkách uhradil pouze celkem 23 039 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného došlo dne 20. 2. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Po tomto zesplatnění žalovaný uhradil dalších 8 031 Kč. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky v celkové výši 62 267 Kč, která je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 49 375,67 Kč, dlužným úrokem ke dni zesplatnění ve výši 7 836,33 Kč, smluvní pokutou v celkové výši 1 996 Kč a náhradou nákladů vzniklých prodlením ve výši 1 000 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru, která byla dálkově uzavřena dne 29. 4. 2024, resp. z oznámení o schválení úvěru z následujícího dne, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 72,85 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 677 Kč.

4. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 30. 4. 2024 připsána platba od žalobkyně ve výši 50 000 Kč.

5. Z výplatních pásek a z potvrzení o platbách soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru doložený údaj o příjmech žalovaného ze zaměstnání za měsíce prosinec 2023 až únor 2024, přičemž jeho čistý měsíční příjem za tyto měsíce dosahoval cca 28 700 Kč.

6. Z výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 4. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně disponovala informací o tom, že žalovaný má dalších 11 úvěrových produktů u jiných finančních institucí v celkové výši 706 467 Kč.

7. Z dokumentu označeného jako hodnocení klienta pořízeného ke dni 29. 4. 2024 soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet a z jakých údajů o jeho finanční situaci přitom vycházela, přičemž dospěla k závěru, že volné zdroje žalovaného činí 5 140 Kč.

8. Z dokumentu označeného jako prohlášení klienta pořízeného dne 29. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný podepsal dokument, ve kterém mj. prohlásil, že veškeré údaje poskytnuté žalobkyni jsou pravdivé a úplné.

9. Z karty klienta pořízené ke dni 1. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaný do zesplatnění úvěru zaplatil žalobkyni na splátkách celkem 23 039 Kč.

10. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 11. 2024, 18. 12. 2024, 17. 1. 2025 a 17. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Z oznámení o zesplatnění ze dne 20. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 10 dnů od odeslání této výzvy.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 a z přiloženého podacího archu soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy a že téhož dne tuto výzvu odeslala žalovanému.

13. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

14. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy uzavřené dne 29. 4. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 3 677 Kč. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici pouze ověřené údaje o příjmech žalovaného a věděla o tom, že žalovaný má dalších 11 úvěrových produktů u jiných finančních institucí v celkové výši 706 467 Kč. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem 23 039 Kč a po zesplatnění dalších 8 031 Kč. Poté, co byl vyzván ke splacení celého úvěru, byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou.

15. S ohledem na to, že skutkový stav ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl zjištěn bez důvodných pochybností, a nešlo tedy o situaci, kdy by žalobkyně ohledně této okolnosti neunášela břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, nebylo žalobkyni na jednání poskytováno poučení podle § 118a odst. 1, resp. odst. 3 o. s. ř.

16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), resp. neměla k takovému posouzení dostatečné podklady. Je totiž skutečností, že žalobkyně neměla potřebný přehled o finanční situaci žalovaného, kdy měla zjištěny a ověřeny toliko jeho příjmy, nikoliv však jeho výdaje, které zůstaly pouze v rovině neověřených tvrzení žalovaného. V oblasti spotřebitelských úvěru je však takový postup nutno považovat za nedostatečný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně dále tvrdila, že provedla šetření z registrů dlužníků, doložila k tomuto tvrzení pouze výpis z těchto registrů, ze kterého bez bližších podrobností vyplývala informace o tom, že žalovaný má dalších 11 úvěrových produktů u jiných finančních institucí v celkové výši 706 467 Kč. Z této lustrace se však nepodává podstatná informace o tom, jakými měsíčními splátkami byl žalovaný v době před poskytnutím úvěru od žalobkyně zatížen. Bez této informace přitom žalobkyně nemohla posoudit, zda dosavadní splátky žalovaného nedosahují již takové výše, že další úvěr nebude schopen ze svého příjmu splácet.

25. Za takové situace je možno učinit závěr, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

26. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

27. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 31 070 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 18 930 Kč, a to tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

28. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 43 337 Kč, soud v této části žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

29. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 62 267 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 18 930 Kč, naopak co do částky 43 337 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.