8 C 295/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 67 131,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 52 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 15 131,63 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 67 131,63 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 8 485,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 4. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 67 131,63 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou dne 29. 8. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 52 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 6. 5. 2025, což neučinila a poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 67 131,63 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 52 000 Kč a smluvním úrokem ve výši 15 131,63 Kč, jakož i zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byla žalovaná zástupkyní žalobkyně písemně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění. K výzvě soudu pak žalobkyně stran zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala před poskytnutím úvěru schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě údajů získaných z dlužnických registrů. Dokumentací k tomu však žalobkyně nedisponuje. Dále poukázala na prohlášení žalované o své finanční situaci.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 29. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 52 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s příslušenstvím do 12 měsíců od poskytnutí finančních prostředků v pravidelných měsíčních splátkách po 7 384,23 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok a poplatky.

5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 15. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 29. 8. 2024 připsána částka 52 000 Kč od společnosti , právnická osoba6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 12. 12. 2024, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalované, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ji, aby svůj dluh uhradila žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu odeslal žalované.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 29. 8. 2024 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit spolu s příslušenstvím do 12 měsíců od poskytnutí finančních prostředků v pravidelných měsíčních splátkách po 7 384,23 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalované vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o reálném zkoumání finanční situace žalované. Za zcela nedostatečný je pak nutno označit postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá na prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci, či žalobkyní tvrzené, avšak ničím nedoložené, zkoumání schopnosti splácet úvěr na základě údajů z registrů dlužníků. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Jelikož byly žalované poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem.

21. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani samotná žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 52 000 Kč.

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 15 131,63 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 67 131,63 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 52 000 Kč, naopak co do částky 15 131,63 Kč a co do požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 4 460 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 45 % účelně vynaložených nákladů řízení. Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 357 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 11 460 Kč za tři úkony právní služby po 3 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony v celkové výši 1 350 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 2 690,10 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 485,70 Kč (45 % z celkových nákladů ve výši 18 857,10 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.